Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1179/2020Usnesení NS ze dne 24.11.2020

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Pomoc k trestnému činu
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1179.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1 tr. zákoníku

§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1179/2020-1378

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2020 o dovolání obviněné S. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. 10 To 152/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 16/2020, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné S. J. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 5. 2020, č. j. 16 T 16/2020-1237, byla obviněná S. J. uznána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byla podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to mobilních telefonů zn. Huawei, IMEI XY a zn. Acer, IMEI1 XY, IMEI2 XY, včetně SIM karty č. XY, a paměťové karty zn. Sandisk Ultra 32 GB.

2. Stejným rozsudkem byl uznán vinným rovněž obviněný L. J., a to spácháním zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Huawei MT7-TL10, ID XY, včetně SIM karty CZ Mobil č. XY.

3. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu Praha-východ právní moci nenabyl, neboť proti němu podali oba výše jmenovaní obvinění odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2020, č. j. 10 To 152/2020-1270, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu zrušil stran osoby obviněné S. J. ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu, při nezměněných výrocích o vině a trestu ve vztahu k osobě obviněného L. J., jakož i při nezměněném výroku o vině ve vztahu k osobě obviněné, odsoudil S. J. v souladu s § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně jí podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, když výčet těchto věcí ponechal v rozsahu specifikovaném soudem prvního stupně. Naopak odvolání obviněného L. J. podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že:

obviněný L. J. v rozporu s ustanovením § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, aniž by disponoval potřebným povolením k nakládání s návykovými látkami, od přesně nezjištěné doby do svého zadržení policejním orgánem dne 12. 12. 2019, za pomoci léků s obsahem pseudoefedrinu zn. Nurofen StopGrip, varného skla, potřebných chemikálií jako hydroxidu sodného, kyseliny fosforečné, toluenu a laboratorního a kuchyňského vybavení, vyráběl psychotropní látku pervitin,

konkrétně v době od 18. do 19. 8. 2019 v dodávce zn. Ford Transit, RZ XY, na konci polní cesty poblíž objektu ev. č. XY v obci XY, okres Praha-východ, v blíže neurčené době v létě roku 2019 v nočních hodinách v prostorách domu č. p. XY v obci XY, okres Praha-východ, ve dvou případech v Praze v ulici XY a na dalších přesně neustanovených místech, přičemž výchozí suroviny nezbytné k uskutečnění výroby pervitinu opatřoval sám nebo prostřednictvím dalších osob, mimo jiné své matky - spoluobviněné S. J.,

a to přes to, že byl mimo jiné za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství, částečně dokonaný a částečně ve stadiu pokusu, v posledních třech letech odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. T 175/2015, který nabyl právní moci dne 24. 12. 2016, k trestu odnětí svobody ve výměře 15 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délcení 42 měsíců trvající do 24. 6. 2020 a byl nad ním ustanoven dohled,

obviněná S. J. v rozporu s ustanovením § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, tedy aniž by disponovala potřebným povolením k nakládání s návykovými látkami, v přesně nezjištěném počtu případů v průběhu roku 2019 do svého zadržení policejním orgánem dne 12. 12. 2019 opatřovala prostředky určené k výrobě pervitinu za účelem umožnit výrobu pervitinu svému synovi, spoluobviněnému L. J., přičemž prokazatelně nejméně dne 8. 11. 2019 v prodejně Hornbach Baumarkt, XY, XY, zakoupila dvě balení hydroxidu sodného o hmotnosti 1 kg a toluenové rozpouštědlo a dne 18. 11. 2019 v neustanovené lékárně BENU zakoupila 1 balení léku zn. Nurofen Stopgrip 24 ks obsahující pseudoefedrin hydrochlorid 30 mg v jedné tabletě,

přičemž pervitin je pod názvem metamfetamin psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a současně zařazen mezi psychotropní látky podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Obviněná S. J. podala proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, č. j. 10 To 152/2020-1270, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 5. 2020, č. j. 16 T 16/2020-1237, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřila proti výroku o vině pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu, jakož i proti výroku o trestu. Své dovolání odůvodnila odkazem na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná především namítla, že odvolací soud potvrdil závěry soudu prvního stupně o její vině, ačkoli ten de facto vycházel pouze ze svědecké výpovědi K. Č., resp. úředního záznamu o podaném vysvětlení touto osobou, zatímco výpověď svědka J. D. označil za nevěrohodnou. S tímto pochybením nalézacího soudu se přitom dle dovolatelky dostatečně nevypořádal ani odvolací soud. Obviněná je tak stále přesvědčena, že svědek D. potvrdil její pravdivou výpovědní verzi založenou na tvrzení, že na polní cestě u obce XY došlo pouze k přelévání kradené nafty. Určité nepřesnosti ve výpovědích, na které okresní soud poukázal, pak vysvětlila tím, že ona, její syn, jakož i svědek D. byli uživateli pervitinu, v důsledku čehož mají problémy s dlouhodobou pamětí. Přesto však nesouhlasí s tím, že se soud prvního stupně ve svých závěrech o vině přiklonil k výpovědi svědka K. Č. Podle jejího názoru nemůže být tento svědek pro soud důvěryhodnější než svědek D., a to už jen proto, že se ani nedostavil k plánovanému výslechu na policii, stejně jako k hlavnímu líčení.

7. Stran údajného opatřování prostředků určených k výrobě pervitinu z její strany ve dnech 8. a 18. 11. 2019 dovolatelka namítla, že byl důkazně ověřen jen jeden její nákup chemikálií provedený v prodejně Hornbach a následné zakoupení léku Nurofen v lékárně Benu. Obviněná však v této souvislosti namítla, že vzhledem k dlouhému časovému období žalovaného jednání by musela pořídit mnohem větší množství vstupních prostředků nutných k výrobě pervitinu, což se však nestalo. Naopak jeden nákup chemikálií a následné zakoupení jediného balení léku zn. Nurofen dostatečně neprokázaly, že by tyto předměty pořizovala za účelem výroby pervitinu. Jak mnohokrát zdůraznila i v předchozích fázích řízení, čisticí prostředky zakoupila za účelem úklidu domácnosti a lék proti chřipce v době chřipkové epidemie. Navíc údajné konspirativní jednání jejího syna dostatečně objasnila tím, že podle dohody čekala na spoluobviněného v autě, až provede domluvený nákup, a až poté, co ji z časových důvodů telefonicky požádal o dodatečný nákup čistících prostředků, šla za tímto účelem provést nákup do předmětné prodejny.

8. Dovolatelka dále poukázala na to, že soudy obou stupňů se dostatečně nevypořádaly s výpovědí spoluobviněného J., který uvedl, že obviněná se ani v jednom případě na výrobě pervitinu nepodílela a ani nevěděla, že on návykovou látku vyrábí. Přitom toto jeho tvrzení je v souladu s odbornými vyjádřeními z oboru daktyloskopie a genetika, ze kterých vyplynulo, že na předmětné varně, ani dalších zajištěných důkazech, nebyly sejmuty žádné její daktyloskopické stopy, ani stopy její DNA.

9. Ve vztahu k uloženému trestu je obviněná přesvědčena o tom, že trest propadnutí věci, zahrnující mobilní telefony zn. Huawei a zn. Acer, včetně SIM karty a paměťové karty, je nedůvodný. V této souvislosti poukázala i na to, že SIM karta byla používána pouze v telefonu zn. Acer, zatímco telefon zn. Huawei byl bez SIM karty, neboť jej používala výhradně na focení a měla zde uložená soukromá telefonní čísla. Stejně tak na paměťové kartě zn. Sandisk Ultra byly uloženy pouze její soukromé fotografie, které neměly s páchanou trestnou činností žádnou souvislost. Za tohoto stavu tak má za to, že uvedené mobilní telefony a karty k páchání trestné činnosti nepoužívala.

10. Vzhledem k výše uvedenému je dovolatelka přesvědčena, že napadené rozsudky soudů obou nižších stupňů jsou nesprávné, pročež navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, č. j. 10 To 152/2020-1270, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 5. 2020, č. j. 16 T 16/2020-1237, dále aby danou věc podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu Praha-východ k novému projednání a rozhodnutí.

11. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 1 NZO 888/2020-12, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, (dále pouze „státní zástupkyně“), podle které nejsou obviněnou vznesené námitky podřaditelné pod jí uplatněný dovolací důvod, neboť obsahově tomuto „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají.

12. V prvé řadě státní zástupkyně podotkla, že ačkoli dovolatelka formálně uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti své námitky směřovala výhradně proti skutkovým zjištěním nižších soudů, resp. k tomu, aby tato zjištění byla nahrazena její vlastní skutkovou verzí. Nicméně námitkami, které jsou jen pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, resp. se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, uplatněný dovolací důvod naplnit nelze. Pokud jde o námitky směřované k výpovědím svědka J. D., jakož i spoluobviněného L. J., státní zástupkyně vyjádřila nesouhlas s tvrzením obviněné, že tyto důkazy soud vůbec nehodnotil, což lze ostatně ověřit v odůvodnění předmětného rozsudku. Rovněž odmítla výhrady obviněné proti použitelnosti úředního záznamu o podání vysvětlení osobou K. Č., neboť soud plně respektoval zákonné podmínky pro jeho procesní využití ve smyslu § 211 odst. 6 tr. řádu.

13. Podle státní zástupkyně uplatněný dovolací důvod obviněná nenaplnila ani svojí námitkou proti výroku o uložení trestu propadnutí věci. V obecné rovině státní zástupkyně poukázala na skutečnost, že byť je možné předmětný dovolací důvod uplatnit i proti výroku o trestu, z hmotněprávních pozic lze tento výrok napadnout pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na který však obviněná nikterak neodkázala. Avšak i v případě, že by dovolatelka tuto námitku podřadila pod správný dovolací důvod, bylo by ji třeba vyhodnotit jako zjevně neopodstatněnou, neboť oba nižší soudy na základě provedeného dokazování, především za využití důkazů získaných postupem podle oddílu čtvrtého a pátého hlavy čtvrté trestního řádu, dospěly k závěru, že zvláštní zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byly splněny.

14. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněné obsahově nenaplnilo uplatněný dovolací důvod, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněné odmítl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně však vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí.

III.

Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

16. Po jeho prostudování shledal, že obviněná všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež její dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, když tak žádná skutečnost nebrání jeho projednání.

IV.

Důvodnost dovolání

17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

18. V souvislosti s obviněnou uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

19. Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

20. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, který byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněná namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

21. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněné S. J. splňuje kritéria jí uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu jejího mimořádného opravného prostředku a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnou vznesené námitky uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídají pouze zčásti, neboť podstatná část jejích výhrad je pod tento dovolací důvod nepodřaditelná. Toliko námitku obviněné směřující proti výroku o trestu, konkrétně trestu propadnutí věci, Nejvyšší soud vyhodnotil jako obsahově relevantní, nicméně ji po svém přezkumu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

22. Ve vztahu k výroku o vině obviněná J. namítla, že okresní soud v rámci hodnocení provedených důkazů vycházel pouze ze svědecké výpovědi, resp. úředního záznamu o podání vysvětlení osobou K. Č., aniž by přihlédl k výpovědi svědka J. D. Stran údajného opatřování prostředků určených k výrobě pervitinu zpochybnila účel svých nákupů v Hornbachu (tj. hydroxidu sodného a toluenu), jakož i v lékárně (tj. léku zn. Nurofen Stopgrip). Podle jejího názoru se soudy nižších stupňů dostatečně nevypořádaly ani s výpovědí jejího syna, který potvrdil, že se ani v jednom případě nepodílela na výrobě předmětné drogy.

23. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud Praha-východ v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v souhrnu a dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich skutečně vyplynuly. Skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně, které následně potvrdil i soud odvolací, je třeba považovat za zcela správné. Jak bylo uvedeno výše, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen ve výrokové části odsuzujícího rozsudku. Nicméně vzhledem k tomu, že obviněná naznačila, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními na straně jedné a z nich plynoucími hmotněprávními závěry na straně druhé existuje zásadní nesoulad, Nejvyšší soud provedené dokazování přezkoumal, ježto takovýto nesoulad by jej opravňoval k zásahu do skutkových zjištění, neboť by za tohoto stavu bylo ohroženo právo obviněné na spravedlivý proces.

24. Dovolatelce je třeba dát za pravdu v tom smyslu, že okresní soud založil své skutkové závěry týkající se přípravy a následné výroby pervitinu na polní cestě v obci XY na výpovědi svědka K. Č. (učiněné v rámci přípravného řízení ve formě úředního záznamu o podání vysvětlení), jíž má výpovědi obviněné a jejího syna, jakož i výpověď svědka J. D. za vyvrácené.

25. Nejvyšší soud z přiloženého spisu ověřil, že soud prvního stupně při prokazování tohoto skutku pečlivě hodnotil nejen výpověď (resp. podané vysvětlení) K. Č., ale i svědectví J. D. ve vztahu k pořízeným odposlechům telekomunikačního provozu obou obviněných a dalších osob, které s nimi komunikovaly (stran léků a dalších chemických surovin stejně jako zařízení potřebných pro výrobu drogy), jakož i dalším ve věci provedeným důkazům. Okresní soud přitom při jejich hodnocení shledal mezi výpověďmi obviněných J. a výpovědí svědka J. D. zásadní rozpory.

26. Zatímco obviněná se svým synem opakovaně vypověděla, že nafta měla být v dodávce K. Č. ve dvaceti a pětadvaceti litrových kanystrech, svědek D. uvedl (a několikrát zopakoval), že nafta byla v dodávce v jediné tisícilitrové nádrži, ze které ji on a oba obvinění (za přítomnosti ještě jedné neustanovené osoby) přelévali do menších kanystrů. Obviněná J. i její syn navíc tvrdili, že kanystry překládali do vozidla na domluveném místě u vesnice a že celou akci zorganizoval svědek D. (č. l. 1204, 1205). Naopak svědek D. uvedl, že nafta se přelévala z tisícilitrové nádrže teprve na tomto místě, když dodal, že nafta patřila obviněné, čímž naznačil, že tuto akci naopak iniciovala ona (č. l. 1230 p. v.). Tyto a další rozpory jsou přitom natolik zásadního charakteru, že je nelze překlenout pouhým tvrzením obviněné, že ona, její syn i svědek D. trpí určitým poškozením pamětí, neboť jsou dlouholetými uživateli omamných látek. Za tohoto stavu tak okresní soud zcela oprávněně nepřihlédl jako ke správné k výpovědi svědka D., přičemž zcela správně odmítl i výpovědní verzi obviněných J. a J. jako nevěrohodné, zatímco výpověď svědka (resp. podání vysvětlení) K. Č. naopak vyhodnotil jako dostatečně spolehlivou, a to pro její soulad s dalšími ve věci provedenými důkazy.

27. Dovolatelka rovněž opakovaně brojí proti skutečnosti, že svědek K. Č. nevypovídal jako svědek u hlavního líčení a okresní soud vycházel pouze z úředního záznamu o podaném vysvětlení touto osobou (č. l. 348-352). Nejvyšší soud však z protokolu o hlavním líčení ze dne 30. 3. 2020 ověřil, že se čtením tohoto úředního záznamu v souladu s § 211 odst. 6 tr. řádu souhlasil jak státní zástupce, tak obviněná J. i její syn, a to za přítomnosti svých obhájců (č. l. 1206). Tímto veřejným aktem se tak stal uvedený úřední záznam o podaném vysvětlení procesně použitelným důkazem pro posouzení otázky viny, ježto byl proveden v souladu se zásadou bezprostřednosti, v důsledku čehož je i tuto výhradu obviněné namístě označit za irelevantní.

28. Taktéž námitku obviněné založenou na tvrzení, že jí přisuzovanou trestnou činnost nemůže objasňovat jediný prokázaný nákup hydroxidu sodného a toluenu, jakož i následný jednorázový nákup léku zn. Nurofen StopGrip, Nejvyšší soud na podkladě své přezkumné činnosti kategoricky odmítl. Rovněž tato skutková zjištění totiž nelze hodnotit způsobem, jakým to činí obviněná, tedy izolovaně, ale naopak v souhrnu s ostatními skutkovými zjištěními plynoucími z výsledků provedeného dokazování. Samotný nákup chemikálií byl totiž prokázán nejen účtenkou a kamerovými záznamy z dotčené prodejny, ale především odposlechy telekomunikačního provozu. To samé platí i v případě pozdějšího pořízení jednoho balení léku s obsahem pseudoefedrinu. Právě ze záznamů telekomunikačního provozu je nadmíru zřejmé, že oba nákupy nebyly určeny k běžnému spotřebitelskému účelu, ale právě k úmyslnému zneužití nakoupených látek k výrobě metamfetaminu. Není tedy pravdou v podaném dovolání prezentované tvrzení obviněné, že z její strany, stejně jako ze strany jejího syna, nešlo o konspirativní jednání, a že soudu věrohodně popsala účel svého konání. I tímto tvrzením dovolatelka vytrhuje zjištěné skutečnosti ze vzájemných souvislostí, což však nebylo možné ze strany obou soudů nižších stupňů akceptovat.

29. Za pravdivé lze vyhodnotit pouze tvrzení obviněné, že na předmětné varně ani dalších zajištěných věcných důkazech nebyly zajištěny její daktyloskopické stopy ani stopy její DNA. Tato skutečnost však sama o sobě nemá sílu zvrátit celou důkazní situaci v její prospěch, když z páchané trestné činnosti ji usvědčila celá řada jiných vzájemně provázaných důkazů, jak bylo uvedeno výše.

30. Rovněž nelze souhlasit s výhradou, že se soudy nižších stupňů nevypořádaly s výpovědí spoluobviněného J., který ve prospěch obviněné tvrdil, že se na výrobě pervitinu nikterak nepodílela. Hodnocením výpovědi obviněného J. se totiž podrobně zabýval jak Okresní soud Praha-východ, a to zejména v bodech 5. až 8. a 13. až 14. odůvodnění svého rozsudku (č. l. 1238 p. v. -1240), tak i Krajský soud v Praze v bodě 14. odůvodnění svého rozhodnutí (č. l. 1272). Právě z těchto pasáží odůvodnění obou dotčených rozhodnutí vyplývá, že oba soudy nižších stupňů výpověď spoluobviněného hodnotily tak, jak jim předepisuje ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které výroky spoluobviněného J. spolehlivě vyvrátily.

31. V rámci přezkumu nyní posuzovaného případu Nejvyšším soudem je však třeba zdůraznit především to, že dovolatelka ve všech svých námitkách usilovala o zpochybnění hodnocení i rozsahu provedeného dokazování nižšími soudy, a to v základní otázce – zda se účastnila výroby pervitinu a zda k ní opatřovala vstupní komponenty. Námitky usilující o přehodnocení provedených důkazů ve prospěch dovolatelky (za účelem dosažení pro ni příznivější právní kvalifikace projednávaného skutku a tím i mírnějšího trestu) jsou však v dovolacím řízení již irelevantní a nelze je proto úspěšně prosazovat v rámci uplatněného hmotněprávního dovolacího důvodu pro jejich ryze skutkový a procesní charakter. V této souvislosti Nejvyšší soud rovněž ověřil, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není patrný žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Ve vztahu k námitkám obviněné bylo tedy namístě uzavřít, že ze strany obou soudů nižších instancí nedošlo k žádnému pochybení, a tedy ani k porušení práva obviněné na spravedlivý proces.

32. Ve vztahu k výroku o trestu dovolatelka napadla uložený trest propadnutí věci, když vyjádřila nesouhlas s tvrzením, že mobilní telefony zn. Huawei a zn. Acer, stejně jako paměťová a SIM karta, byly použity ke komunikaci během páchání trestné činnosti, jíž byla uznána vinnou. Tímto tvrzením fakticky napadla splnění zákonných podmínek pro uložení tohoto druhu trestu, stejně jako hodnocení provedených důkazů, ze kterých je zřejmé, že předmětné telefony skutečně užívala ke komunikaci za účelem obstarání prostředků pro výrobu drogy, jakož i k distribuci drogy samotné – byť v tomto ohledu soud prvního stupně konstatoval, že na podporu těchto zjištění nebyly shromážděny další usvědčující důkazy, pročež v tomto ohledu správně postupoval v duchu zásady in dubio pro reo.

33. Obecně platí, že podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je soud oprávněn uložit trest propadnutí věci, která je nástrojem trestné činnosti, tzn. která byla použita ke spáchání trestného činu nebo která byla ke spáchání trestného činu určena. Podstata tohoto trestu tedy spočívá v tom, že výrokem soudu je obviněnému odňato vlastnické právo k věcem specifikovaným v rozsudku, jejímž prostřednictvím realizoval své jednání jako obligatorní znak objektivní stránky trestného činu. Jak bylo uvedeno výše, obviněná J. byla z účastenství na přípravě a výrobě metamfetaminu usvědčena (mimo výše uvedených důkazů) provedenými odposlechy telekomunikačního provozu.

34. Z přiloženého spisového materiálu např. vyplynulo, že dovolatelka telefonicky dojednávala obstarání léků s tím, že budou předány „L.“, který „se postará“ (č. l. 856). Jindy svého syna L. J. kontaktovala s tím, že mu další osoba předá „krabice na balení“ (č. l. 963), přičemž s touto osobou následně domlouvala zakoupení dalších léků (č. l. 964 - 965, 968 p. v., 1091 a 1092). Z odposlechů je rovněž zjevné, že obviněná dne 18. 11. 2019 zakoupila lék zn. Nurofen StopGrip, a žádá neustanovenou osobu, aby učinila totéž (č. l. 1044). Hodinu před tímto hovorem sdělila jiné osobě, že „teď je na tom bledě, ale večer bude asi líp, teď jede ještě koupit krabičku“ a vzápětí se ptá, zda by tato osoba rovněž nemohla krabičku zakoupit (č. l. 1043v). Z dalších zachycených odposlechů je zase nepochybné, že obviněná byla v noci z 18. 8. na 19. 8. 2019 „s L. v práci“, a na otázku, jestli jí to vyjde, odpověděla kladně (protokol na č. l. 563 - 564, přepis na č. l. 771 - 771v).

35. Provedené odposlechy zachytily i skutečnost, že obviněná telefonicky organizovala nákup léků s obsahem pseudoefedrinu v Polsku, a to prostřednictvím svědka D. S tímto se např. bavila o tom, že jedna lékárna je zavřená a ve druhé „to“ neprodají, protože tam mají kontrolu (č. l. 837). V jiném hovoru je zase instruuje, aby se po cestě stavil v každé lékárně, kterou potká, „i kdyby měl koupit jen trochu“ (č. l. 838). Ten jí na to odpovídá, že má u sebe 22.840 złotých (č. l. 838). Z předmětných odposlechů pak vyplynulo i to, že se obviněná podílela na trestné činnosti rovněž obstaráváním nutných chemikálií, mimo jiné např. červeného fosforu (který v hovorech nazývá „červenou paprikou“ č. l. 754, 755 p. v., 746, 747 p. v., 749 a 952).

36. Bez jakýchkoli pochybností lze tedy prohlásit, že dovolatelka používala svůj mobilní telefon ke komunikaci v souvislosti s páchanou trestnou činností, jíž byla v nyní posuzované věci pravomocně uznána vinnou. Jelikož zákonné podmínky plynoucí z ustanovení § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tak byly jednoznačně naplněny, okresní soud zcela důvodně obviněné J. uložil vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody také trest propadnutí věci zahrnující jí používané mobilní telefony, včetně telefonní karty a paměťové karty. Z těchto důvodů byla její námitka, směřující proti nesplnění zákonných podmínek pro uložení tohoto druhu trestu, Nejvyšším soudem odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

37. Lze tedy shrnout, že prokázané protiprávní jednání obviněné zcela jednoznačně odůvodnilo důvody pro to, aby projednávaný skutek byl právně kvalifikován jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádného důvodu k zásahu do rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Rovněž pravomocně uložený trest propadnutí věci zahrnující dva mobilní telefony zn. Huawei, IMEI XY a zn. Acer, IMEI1 XY, MEI2 XY, včetně SIM karty č. XY a paměťové karty zn. Sandisk Ultra 32 GB, byl obviněné J. uložen zcela v souladu se zákonem.

38. V této souvislosti lze odkázat mimo jiné na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

V.

Závěr

39. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ani jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněnou uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněné S. J. podáno částečně z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, a částečně bylo shledáno zjevně neopodstatněným, Nejvyšší soud podané dovolání postupem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.

40. O tomto odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).Poučení:

V Brně dne 24. 11. 2020

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru