Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1160/2017Usnesení NS ze dne 29.11.2017

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1160.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1 tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1160/2017-30

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2017 o dovolání obv. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 8 To 190/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 92/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. K. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 15 T 92/2016, byl obv. J. K. uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento a za sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 18 T 85/2016, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2016, byl obv. J. K. podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 (dvaceti čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

2. Současně Okresní soud v Hodoníně v souladu s § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 18 T 85/2016, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Spolu s obv. J. K. byl tímtéž rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně uznán vinným také J. S., a to ze spáchání téhož trestného činu, tj. přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento a za současně se sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3T 74/2016, jenž nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7 To 385/2016 dne 22. 9. 2016, byl odsouzen podle § 283 odst. 1 a za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 20 (dvaceti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k trestu propadnutí věci, jejichž výčet tento rozsudek taxativně vymezil.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal obv. J. K. odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 8 To 190/2017, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Hodoníně:

· J. S.

od června r. 2015 do začátku měsíce února r. 2016 nejprve nejméně v deseti případech v zahradní chatce na zahradě za domem v obci L., okres H., poté nejméně ve třech případech pod železničním mostem mezi obcemi LaV. n. V., okres H., pomocí předmětů a prostředků blíže konkretizovaných v protokole o vydání věci dle § 78 odst. 1 tr. ř. ze dne 11. 4. 2016, vyráběl metamfetamin (neboli pervitin), přičemž při každé výrobě použil 2 až 3 krabičky léku Nurofen StopGrip, s obsahem pseudoefedrinu, jenž je uveden pro účely zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako prekursor v kategorii 1 Přílohy I přímo použitelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog, kdy při každém varu vyrobil 1 až 2 gramu pervitinu, přičemž chemikálie k výrobě dovážel z firmy Mikrochem Trade s. r. o., s prodejnou a se sídlem na adrese Z. D., P., Slovenská republika, kam jezdil osobně vlakem a zakoupené chemikálie poté převážel přes hranici ze Slovenské republiky do České republiky a takto dovezl nejméně dne 11. 6. 2015 0,5 kg červeného fosforu a 1 litr kyseliny fosforečné, dne 14. 9. 2015 100 gramu jódu a dne 11. 12. 2015 opět 100 gramu jódu a léky potřebné pro výrobu pervitinu nakupoval sám v lékárnách ve V. n. M. a v B. p. S. A. a laboratorní materiál potřebný k výrobě si objednal a nechal zaslat ve dnech 7. 12. 2015 a 25. 1. 2016 z firmy Verkon s. r. o., IČ: 62968041, se sídlem Julia Mařáka 1274, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, přičemž vyrobený pervitin pak použil zčásti pro sebe, zčásti jej dal, prodal, či jako odměnu za protislužbu poskytl na různých místech ve V. n. M., v L., K. a v T. L.:

a) M. Š., kterému v deseti případech dal nejméně 0,1 gramu pervitinu, celkem tedy nejméně 1 gram pervitinu,

b) J. S., kterému v osmi případech prodal nejméně 0,1 gramu pervitinu, celkem tedy nejméně 0,8 gramu pervitinu za 800,- Kč,

c) D. F., kterému v pěti případech prodal nejméně 0,1 gramu pervitinu, celkem tedy nejméně 0,5 gramu pervitinu,

d) K. S., kterému v jednom případě zprostředkoval u obv. J. K. dodání 0,5 gramu pervitinu, ve druhém případě mu namísto 0,3 gramu slíbeného pervitinu prodal 0,3 gramu cukru,

e) J. K., kterému nejméně v jednom případě jako odměnu za účast při výrobě pervitinu dal nejméně 1 gram pervitinu,

a dále pak v úmyslu dalšího pokračování ve výrobě pervitinu, jenž by pak částečně užil sám, částečně by jej distribuoval dalším osobám, si přes internet objednal dne 18. 5. 2016 ve firmě Verkon s. r. o. laboratorní materiál, potřebný k výrobě pervitinu, který mu byl odeslán dne 7. 6. 2016, avšak tento si již nestačil vyzvednout, neboť byl dne 8. 6. 2016 zadržen policejním orgánem.

· Obv. J. K.

od přesně nezjištěného dne v měsíci březnu 2016 do dne 8. 6. 2016 dal, prodal či za protislužbu poskytl metamfetamin (neboli pervitin), jenž získal dosud nezjištěným způsobem, těmto osobám:

a) M. K., kterému u ubytovny zvané F. v K. ve třech případech prodal nejméně 0,5 gramu pervitinu, celkem tedy nejméně 1,5 gramu pervitinu,

b) K. S., kterému v březnu 2016 ve V. n. M. na sídlišti H. v místě jeho bydliště prodal nejméně 0,5 gramu pervitinu za 1 000 Kč,

c) M. K., které ve V. n. M. – Z. dal za poskytnuté ubytování pervitin v nejméně čtyřech případech v množství 0,1 gramu, celkem tedy nejméně 0,4 gramu pervitinu,

d) D. B., kterému v B. a ve V. n. M. – Z. dal za poskytnuté ubytování pervitin nejméně ve dvou případech v množství 0,1 gramu, celkem tedy nejméně 0,2 gramu pervitinu,

e) L. M., které v baru A. ve V. n. M. a v ubytovně zvané F. v K. prodal nejméně ve dvou případech nejméně 0,1 gramu pervitinu, celkem tedy nejméně 0,2 gramu pervitinu,

a dalším dosud blíže neustanoveným osobám,

přičemž metamfetamin náleží podle Přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a k jakémukoliv zacházení či nakládání s uvedenými omamnými a psychotropními látkami neměli a nemá-li povolení podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

6. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 8 To 190/2017, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hodonín ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 15 T 92/2016, podal obv. J. K. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a usnesením o odvolání bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu I. stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí.

7. Úvodem dovolatel předeslal, že Okresní soud v Hodoníně nepřihlédl ve svém rozsudku k jím tvrzeným skutečnostem a důkazům, nedostatečně zjistil skutkový stav věci a uložil trest nepřiměřený co do druhu i výše. Obviněný nepřisvědčil závěru soudu I. stupně, že mu nesvědčí žádná polehčující okolnost, protože jak tento soud v odůvodnění konstatoval, jeho obhajoba byla údajně účelová, doznání pouze částečné a navíc učiněné až v závěrečné fázi řízení (kdy obviněný už jen reagoval na nastalou důkazní situaci). Proti tomu dovolatel zdůraznil, že má právo se hájit způsobem, který uzná pro sebe za nejvhodnější. Mimo to jej k doznání nelze nijak nutit. Na rozdíl od svědka je oprávněn i lhát (i když se musí vyvarovat naplnění znaků skutkové podstaty křivého obvinění). Dále obviněný zdůraznil, že z § 41 tr. zákoníku nevyplývá, ve které fázi trestního řízení má pachatel napomáhat objasňování své trestné činnosti. Dle jeho názoru však toto ustanovení klade soudu za povinnost přihlédnout k doznání obviněného jako k polehčující okolnosti. V návaznosti na to ještě zdůraznil, že se rozhodl u soudu I. stupně dobrovolně doznat pouze k těm skutkům, které skutečně spáchal. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně však není zřejmé, proč k tomuto doznání soud nepřihlédnul.

8. K hodnocení výpovědí svědků dovolatel uvedl, že jeho výpověď nemohla mít vliv na obsah jejich výpovědí, protože již před výslechem svědků byl ve vazbě. Kromě toho – pokud někteří z nich tvrdili, že na ně byl ze strany policie vyvíjen nátlak, dovolatel si to vysvětluje tak, že požadavek policie na jmenování konkrétních osob ve spojení s dovětkem, že jinak může být ten který svědek obviněný z křivého obvinění, na ně zapůsobil jako stresový faktor. Dle jeho náhledu i hrozba možného uvalení vazby či trestního stíhání jeho či jiné osoby, event. jiné podobné poznámky, navozují u vyslýchaného vnitřní nepohodu a v konečném důsledku mohou vést až ke zkratkovitým reakcím (zejména za stavu, kdy se výslechů neúčastní obhájce obviněného). Z těchto důvodů má dle názoru dovolatele soud I. stupně vzít přednostně v úvahu výpovědi svědků, které byly učiněny až u hlavního líčení – v případě, že se odchylují od výpovědí z přípravného řízení – a vyhodnotit je ve prospěch dovolatele.

9. K provedenému důkazu záznamů telefonních hovorů a přepisů SMS komunikace mezi dovolatelem a jinými osobami obviněný uvedl, že tyto přepisy byly doplněny dovětky a doplňky, které nebyly obsahem hovorů či SMS a byly zřejmě připsány orgány činnými v trestní řízení při vyhotovování těchto přepisů. Obsah těchto dodatků mění kontext komunikace ve směru potvrzení neexistujícího rozsahu trestné činnosti dovolatele.

10. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně nevzal v úvahu nesporně prokázaný rozsah spáchaných trestních skutků, je uložený trest, vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, zjevně nepřiměřeně přísný. Navíc dle obviněného nebylo nutné ukládat trest souhrnný, protože trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 18 T 85/2016, chtěl řádně vykonat, ale nebyla mu dána možnost, protože byl vzat do vazby v jiné trestní věci. K této skutečnosti však soud I. stupně nepřihlédl. Vzhledem k tomu se také domnívá, že mu měl být uložen trest mírnější, tj. trest uložený v nižší míře nebo trest podmíněný.

11. Všechny výše uvedené námitky obviněný a jeho obhajoba přednesly i v odvolacím řízení, ale ani Krajský soud v Brně je neshledal důvodnými a rozsudek soudu I. stupně nezrušil.

12. Mimo to obviněný ještě namítl, že v rámci odvolacího řízení se objevil nový důkaz, který soudu nabídl bývalý zaměstnavatel dovolatele M. D. Ten ve svém písemném prohlášení ze dne 28. 5. 2017 uvedl, že když dovolatel uváděl v telefonních hovorech určité trestně významné skutečnosti, ty se zjevně nezakládaly na pravdě a byly jenom způsobem dovolatele, jak se „zbavit otravných žadatelů“ o zabezpečení dodávky návykové látky. Obviněný toto „svědectví“ hodnotí jako významné zejména proto, že právě na základě přepisů SMS zpráv a telefonních hovorů byl obviněný uznán vinným. Odvolací soud však tento důkaz nepřipustil.

13. Závěrem dovolatel podotkl, že od vydání rozsudku soudu I. stupně byl dán důvod pro zrušení tohoto rozsudku a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí. Je to zejména z důvodu extrémního porušení procesních práv obviněného – zejm. práva na řádnou obhajobu, na nestranné posouzení věci a práva na spravedlivý proces, které ovlivnilo i hmotněprávní kvalifikaci projednávaného skutku, navíc v takovém rozsahu, že není možné vést už samostatnou úvahu o jeho správnosti. Proto dovolatel Nejvyšší soud požádal, aby jeho dovolání projednal a na základě výše uvedených skutečností jej shledal důvodným, a poté obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

14. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 922/2017-9 ze dne 25. 8. 2017) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.

II. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu a nic nebrání jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

16. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že

- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo

- není vůbec žádným trestným činem.

Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména s odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

18. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.

IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

19. Obv. J. K. ve svém dovolání sice odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vyčerpávajícím způsobem vypořádal již Okresní soud v Hodoníně, a poté i Krajský soud v Brně. Obviněný ve svém dovolání v podstatě vznesl pouze námitky procesního charakteru.

20. Obecně platí, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. I za této situace však Nejvyšší soud zpravidla přezkoumá, zda vznesené námitky obviněného, jsou oprávněné či nikoliv.

21. Obviněný se v rámci svého dovolání snaží zpochybnit v podstatě celé dokazování, když uvádí, že byl neoprávněně odsouzen pro spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku., protože „Okresní soud v Hodoníně nepřihlédl ve svém rozsudku k dovolatelem tvrzeným skutečnostem a důkazům, nedostatečně zjistil skutkový stav věci a uložil trest nepřiměřený co do druhu a výše“. Touto argumentací však dovolatel zcela minul předepsaný zákonný požadavek, který vyplývá z § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve smyslu možnosti uplatnění námitky hmotněprávního pochybení v dovolacím řízení – neboť Nejvyšší soud ke skutkovým výhradám dovolatele již nemá právo přihlížet.

22. Nejvyšší soud v této souvislosti dovolatele odkazuje na stanovisko Pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st 38/14. Plénum v VI. části svého stanoviska, která se bezprostředně zabývá rozhodovací činností Nejvyššího soudu, v čl. 23 uvádí toto:

„Názor Ústavního soudu o tom, že nesprávné zjištění skutkového stavu nelze striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace skutku (…) neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. jiný dovolací důvod] je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy ČR vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem. Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz. § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti ČR ze dne 13. 10. 2011, č. stížností 12579/06, 19007/10, 34812/10), a toto posouzení je závažnou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).“

23. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečném naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud v napadeném rozhodnutí objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které se zásadním způsobem odrazily v hmotněprávním posouzení projednávaného případu. Tak zásadní pochybení, však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost.

24. Pokud tedy obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitky skutkového charakteru, postavil celé své dovolání na chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání obv. K. je však neoprávněné nejen z hledisek ústavněprávního a procesněprávního, ale také z hlediska věcného. Na základě svého přezkumu Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že námitky obviněného jsou pouhou polemikou se skutkovými závěry soudu I. stupně, se kterými vyslovil bezvýhradný závěr i soud II. instance.

25. V prvé řadě dovolatel rozdělil své námitky na ty, které směřuje do rozsudku Okresního soudu v Hodoníně a pak na ty, které adresoval do usnesení Krajského soudu v Brně.

26. V rámci těch, které směřoval do výroku o vině soudu I. stupně, obviněný namítl, že i přesto, že se ke své trestné činnosti doznal, tak tento soud k tomu odmítl přihlédnout jako k polehčující okolnosti. K tomu také dodal, že z rozsudku není zřejmé, z jakých důvodů jeho doznání neakceptoval a proč naopak konstatoval nekonzistentnost jeho výpovědí a ryze účelovou obhajobu.

27. Obecně je jistě pravdou, že obviněný má právo nevypovídat, nebo vypovídat pouze v rozsahu, v jakém to uzná za vhodné, že má právo doplňovat své výpovědi a upřesňovat je, stejně jako má nezpochybnitelné právo svou výpověď měnit, resp. popřít kteroukoli její část. Soud posuzující daný případ má však povinnost zabývat se změnami výpovědi obviněného, vyhodnotit příčiny těchto změn ve vztahu k aktuálním skutkovým zjištěním, stejně jako celkovou věrohodností obviněného.

28. Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že obviněný se v přípravném řízení k projednávané trestné činnosti přiznal, během hlavního líčení to však popřel, aby se při následném líčení dne 29. 3. 2017 znovu přiznal, ale pouze částečně. Ve spise rovněž nelze přehlédnout, že jeho doznání bylo učiněno až v reakci na předložené záznamy telefonických hovorů mezi ním a odběrateli pervitinu. Pokud se dovolatel hájí tím, že soud I. stupně má povinnost přihlédnout k jeho doznání jako k polehčující okolnosti, jednoznačně se mýlí.

29. Proto Okresní soud v Hodoníně zcela správně nepřihlédl k doznání obv. K. Koneckonců kdyby lítost obviněného byla upřímná, jistě by bylo jeho doznání úplné, resp. v souladu se skutkovými závěry, ke kterým soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazování. Je tedy pravdou, že obviněný má právo se hájit se způsobem, jakým uzná za vhodné. Ale soud, posuzující daný případ, má povinnost vyhodnotit jeho postoj k prokazované trestné činnosti ve světle provedených důkazů a vše vyhodnotit v rámci ukládání spravedlivého trestu.

30. Obviněný ve svém dovolání dále napadl hodnocení důkazů ze strany soudu I. stupně. Konkrétně uvedl, že někteří ze svědků tvrdili, že na ně byl vyvíjen nátlak, který pociťovali, když byli ze strany policie poučeni o možném uvalení vazby či trestního stíhání, (v případě, že jim bude prokázána křivá výpověď), a dále když byli vystaveni dalším tzv. „mimovolním poznámkám“, které u nich měli navodit „vnitřní nepohodu“.

31. Nejvyšší soud k této výhradě pouze stručně poznamenává, že policie má v přípravném řízení ze zákona povinnost pečlivě poučit každého svědka. Toto poučení se týká zejména upozornění na jeho povinnost vypovídat jak o obviněném, tak o tom, co je mu známo o vyšetřovaném trestném činu. Dále je povinností policie informovat svědka o skutečnostech, o kterých nesmí být vyslýchán, i tom, v jakých případech má právo odmítnout výpověď. Nedílnou součástí tohoto poučení je i upozornění o trestních důsledcích křivé výpovědi.

32. Všechna tato upozornění zákonodárce v žádném případě nezamýšlel tak, jak to interpretuje dovolatel – tedy jako vyvíjení nátlaku na svědka (či dokonce jako výhružku). Naopak jde o to, aby svědek byl ještě před zahájením výslechu zevrubně informován o svých zákonných právech a povinnostech – na tyto informace má svědek nezadatelné právo. Je pak na něm, jak po poučení, které stvrdil svým podpisem (za přítomnosti vyšetřovatele a dalších osob) vypovídá.

33. K otázce, kterou svědeckou výpověď má soud vyhodnotit jako pravdivou – zda tu z přípravného řízení nebo tu, která byla učiněna v hlavním líčení – se obviněný nemá právo vyjadřovat. Soud I. stupně sám v rámci hodnocení důkazů určí, kterou výpověď vyhodnotí jako věrohodnou. V případě, že vyhodnotí jako pravdivou výpověď z přípravného řízení, je jeho povinností svoji „volbu“ dostatečně objasnit v odůvodnění svého rozhodnutí. Této povinnosti Okresní soud v Hodoníně vyhověl, když jasně uvedl, na základě jakých úvah vyhodnotil výpovědi vybraných svědků z přípravného řízení jako pravdivé, resp. z jakých důvodů změněným výpovědím svědků neuvěřil (viz. s. 9, č.l. 298). Mimo to s tímto hodnocením svědeckých výpovědí v rámci komplexního hodnocení důkazů jednotlivě i v souhrnu vyjádřil bezvýhradný souhlas i Krajský soud v Brně.

34. K přepisům záznamů telefonních hovorů a SMS komunikace dovolatel uvedl, že údajně byly ze strany orgánů činných v trestním řízení doplněny dovětky, které měnily v neprospěch obviněného kontext celé komunikace. Tato tvrzení jsou velmi závažná nařčení práce orgánů činných v trestním řízení. Aby je však bylo možné verifikovat, musel by dovolatel být zcela konkrétní a uvést řadu průkazných příkladů, kdy policie vědomě postupovala s úmyslem poškodit obviněného. Jelikož žádný takový příklad dovolatel neuvedl, zůstala jeho námitka ve stavu nijak nepodloženého nařčení, které nebylo možné nijak prověřit.

35. Poslední výhrady, které dovolatel adresoval do rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně, jsou námitky zaměřené do výroku o trestu. Obv. K. jednak označil uložený nepodmíněný trest za nepřiměřeně přísný, a to i z důvodu, že mu byl neprávem uložen trest souhrnný.

36. Především tato námitka není podřaditelná pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jak bylo uvedeno výše, pod tento dovolací důvod spadá pouze ověřování výtek hmotněprávních, nikoliv námitky proti výměře uloženého trestu. To, že dovolatel i po odvolacím řízení subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši dále vede polemiku, je proto z hlediska tohoto dovolacího důvodu, stejně jako z hlediska ostatních dovolacích důvodů, zcela irelevantní.

37. Je pravdou, že Okresní soud v Hodoníně obviněnému nepřiznal žádnou polehčující okolnost, vzhledem k tomu, že jeho doznání bylo pouze částečné a učiněné až poté, co byla prokázána jeho trestná činnost. Oba soudy rovněž byly povinni přihlédnout k tomu, že obv. K. je ve vztahu k drogové kriminalitě speciálním recidivistou, a proto nepřicházelo v úvahu uložení výchovného trestu. Uložený trest ve výši 24 měsíců, vzhledem k tomu, že trestní sazba je u přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ohraničena výměrou od jednoho do pěti let nepodmíněně, nelze za žádných okolností vnímat jako trest nepřiměřeně přísný.

38. S tím souvisí i námitka, že dovolateli údajně neměl být uložen trest souhrnný. I k tomu se velmi podrobně a zcela správně vyjádřil Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozhodnutí (viz s. 7-8, čl. 326 an.). Nejvyšší soud na tuto argumentaci odkazuje a nad rámec pouze dodává, že skutečnost, že je obviněný od 6. 11. 2016 ve vazbě v jiné trestní věci, nemohla zabránit Okresnímu soudu v Hodoníně, aby mu uložit souhrnný trest, protože pro jeho uložení byly splněny zákonné podmínky. Z tohoto důvodu je dovolatelovo tvrzení, že prakticky neměl možnost tento trest vykonat, zcela irelevantní a Nejvyšší soud jej v rámci svého přezkumu odmítl.

39. V poslední námitce, která je zaměřena proti usnesení Krajského soudu v Brně, dovolatel uvedl, že v rámci odvolacího řízení se objevil nový důkaz, a to svědectví jeho bývalého zaměstnavatele p. M. D. Ten ve svém písemném prohlášení ze dne 28. 5. 2017 (č. l. 371) uvedl, že ví o tom, že obv. K. ve svých telefonních hovorech uváděl určité trestně významné skutečnosti, ale ty se zjevně nezakládaly na pravdě. Odvolací soud však toto svědectví odmítl jako nadbytečné.

40. K této námitce Nejvyšší soud rovněž zaujal odmítavé stanovisko, neboť zamítnutí návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu. Je sice pravdou, že každý obviněný je oprávněn u soudu navrhovat na podporu svých stanovisek další důkazy (viz. § 2 odst. 5 tr. ř.). Ale soud, který daný případ projednává, je povinen každý takový návrh vyhodnotit – resp. posoudit nezbytnost jeho provedení i samotnou věrohodnost s ohledem na celkovou důkazní situaci. A pokud soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je povinen provedení navrhovaného důkazu odmítnout.

41. Krajský soud v Brně, v návaznosti na navrhovaný výslech v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně zdůvodnil důvody, na základě kterých vyhodnotil tento návrh jako ryze účelový. Proti tomuto návrhu akcentoval skutková zjištění, která vyplynula jednak z telefonické komunikace mezi obviněným a uživateli pervitinu (ve kterých je zjevná snaha obviněného obstarat jim požadovanou drogu), a jednak ze svědeckých výpovědí těchto uživatelů pervitinu v rámci přípravného řízení (s. 9, č. l. 328). Z toho plyne, že výslech bývalého zaměstnavatele M. D. (ve smyslu jeho čestného prohlášení, které je součástí dovolání) by skutečně do dokazování již nevznesl žádnou podstatnou informaci, která by měla potenciál zvrátit důkazní situaci ve prospěch obv. K. Proto krajský soud nepochybil, pokud po této úvaze vyhodnotil navrhovaný důkaz jako nadbytečný. Naopak jeho provedením by se provinil proti zásadě rychlosti řízení. Vzhledem k tomu nezbývá než uzavřít, že obviněný tímto procesním postupem nebyl – jak se mylně domnívá – zkrácen na svém právu na obhajobu.

42. Závěrem dovolatel podotkl, že v průběhu trestního řízení byla extrémním způsobem porušena jeho ústavou zaručená procesní práva – zejm. právo na řádnou obhajobu, právo na nestranné posouzení věci i právo na spravedlivý proces, neboť tato skutečnost závažně ovlivnila hmotněprávní kvalifikaci projednávaného skutku.

43. Nejvyšší soud při svém přezkumu standardně zohledňuje ústavně právní rovinu projednávaného případu, neboť podle řady nálezů Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována také v řízení o všech opravných prostředích (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.) Jak je patrné z předchozích odstavců, Nejvyšší soud v případě obv. K. ověřil, že byla respektována všechna zásadní ústavní práva, a neshledal, že by byl ukrácen na některém z jeho nezadatelných práv. Obviněný se za pomoci svého advokáta hájil tak, jak uznal za vhodné. Oba soudy nižších instancí se jeho výpověďmi zabývaly velmi podrobně a své konečné rozhodnutí podrobně a relevantně zdůvodnily. Proto ani porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny základních práv a svobod, Nejvyšší soud neshledal. Naopak – mezi skutkovými zjištěními, které vyplynuly z důkazů na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé neexistuje žádný, natož extrémní nesoulad. Právní kvalifikace projednávaného skutku je přiléhavá a trest uložený odpovídající prokázané závažnosti spáchaného skutku. V projednávaném případě tedy nedošlo k porušení žádného ústavou zaručeného práva.

44. V záhlaví svého dovolání obv. K. odkázal i na dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť má za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, proto také nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V. Závěr

45. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Hodoníně provedl dokazování v nezbytném rozsahu a důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil bezvýhradný souhlas také Krajský soud v Brně, který odvolání obviněného zamítl.

46. Nejen Krajský soud v Brně, ale i Nejvyšší soud mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Právní kvalifikace ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku je odpovídající, stejně jako trest odnětí svobody, který byl vymezen v dolní polovině předepsané trestní sazby. Z toho důvodu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši 24 (dvaceti čtyř) měsíců není trestem nepřiměřeně přísným. Z těchto důvodů Nejvyšší soud vyhodnotil vznesené výhrady jako pouhou nepodloženou polemiku se skutkovými a hmotněprávními závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., a proto byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako námitky irelevantní.

47. Protože v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona, Nejvyšší soud dovolání obv. J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 11. 2017

JUDr. Stanislav Rizman

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru