Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1149/2020Usnesení NS ze dne 27.10.2020

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1149.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku

§ 21 odst. 1 tr. zákoníku

§ 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1149/2020-274

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2020 o dovolání obviněného J. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 12 To 136/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 25/2020, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. Š. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 6. 2020, č. j. 2 T 25/2020-219, byl obviněný J. Š. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Stejným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně byl za spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen rovněž spoluobviněný J. Č. Za toto jednání mu byl okresním soudem uložen v souladu s § 283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců za současného uložení trestu propadnutí věci.

3. Výše uvedený rozsudek nabyl právní moci pouze ve vztahu k osobě obviněného J. Č. Naopak obviněný J. Š. proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. 12 To 136/2020-245, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. Š. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

ve Věznici XY, okr. Jičín, kde vykonával trest odnětí svobody, vymyslel zaslání poštovní zásilky obsahující mimo jiné pervitin do prostor této věznice, a to tak, že nejméně v pěti případech v době od 8:33 hodin dne 3. 8. 2019 do 8:49 hodin dne 10. 8. 2019 pomocí povolených telefonických hovorů z Věznice XY prostřednictvím služby BVFON instruoval obviněného J. Č. k opatření drog a jejich následnému odeslání v poštovní zásilce do Věznice XY na jméno B. D., když předmětná zásilka, která byla dne 21. 8. 2019 zajištěna při kontrole doručené pošty příslušníky Vězeňské služby ČR - Věznice XY, obsahovala nejméně 3,816 gramu pervitinu (metamfetaminu), který byl ukryt do poklopců dvou kusů sportovních trenýrek zn. F&F,

přestože obviněný J. Š. není držitelem příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR k zacházení s návykovými látkami, kdy metamfetamin hydrochlorid (pervitin) je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a současně tímto jednáním porušil ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2016, sp. zn. 10 T 174/2016, který nabyl právní moci dne 30. 1. 2017, odsouzen pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 76 měsíců, který v současné době vykonává ve Věznici XY.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Obviněný J. Š. napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2020, č .j. 12 To 136/2020-245, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 6. 2020, č. j. 2 T 25/2020-219, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině i výroku o uloženém trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně tento důvod dovolání již byl dán v řízení předcházejícím zamítnutí jím podaného odvolání Krajským soudem v Hradci Králové. Konkrétně dovolatel zdůraznil, že se neztotožnil s tím, že jeho trestná činnost byla prokázána zvukovými záznamy telefonických hovorů vedených mezi ním a spoluobviněným J. Č. pořízenými mezi 3. 8. a 10. 8. 2019 a taktéž jeho dopisem ze dne 29. 3. 2020, který adresoval P. V. v době po zahájení trestního stíhání. V obou případech byly tyto důkazy zajištěny Vězeňskou službou ČR - Věznice XY.

6. Dovolatel konstatoval, že je srozuměn s ustanovením § 18 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., ze kterého plyne, že Vězeňská služba je oprávněna seznamovat se formou odposlechu s telefonáty odsouzeného s jinou osobou, než je osoba blízká, a pořizovat si jejich záznam. Přesto tvrdí, že takový záznam nemůže po zahájení trestního stíhání sloužit jako důkaz. V jeho případě však Vězeňská služba pořízené odposlechy telekomunikačního provozu jako důkaz předložila Policii ČR. Obdobně dovolatel konstatoval, že je dostatečně informován i o tom, že podle § 17 téhož zákona je Vězeňská služba oprávněna provádět i kontrolu korespondence a seznámit se s obsahem zasílaných písemností a v případě, že její obsah zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, tak ji zadrží a předá orgánu činnému v trestním řízení. I v tomto ohledu je však dovolatel přesvědčen o tom, že toto ustanovení je jen preventivního rázu, když se týká pouze trestné činnosti v budoucnu zamýšlené nebo již započaté, nikoliv však ukončené. Z těchto důvodů má tedy za to, že i předmětná korespondence neměla být Policii ČR Vězeňskou službou vůbec předána, natož aby sloužila jako důkaz v trestním řízení. Na tyto již dříve vznesené námitky však soudy prvního a druhého stupně nedaly dle dovolatele dostatečnou odpověď, když pouze odkázaly na příslušná oprávnění Vězeňské služby. Jelikož důkazy k prokázání jeho viny byly použity bez zákonné opory, nelze zjištěný skutkový stav vyhodnotit jako trestný čin, pročež měl být s odkazem na § 226 písm. b) tr. řádu zcela zproštěn obžaloby.

7. Závěrem tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2020, č. j. 12 To 136/2020-245, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 6. 2020, č. j. 2 T 25/2020-219, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.

8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě, resp. do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o dovolání, nikterak věcně nevyjádřil.

III.

Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

10. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV.

Důvodnost dovolání

11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

12. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

13. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

14. Obviněný J. Š. ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obecně lze tedy konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

V.

K meritu věci

15. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. Š. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky uplatněnému, ani žádnému jinému v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému, dovolacímu důvodu neodpovídají. Ačkoli dovolatel výslovně nevznesl námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přesto tato námitka implicitně vyplynula z jím prezentovaného názoru, že jemu připisovaná trestná činnost mu nebyla prokázána, pročež měl být zproštěn podané obžaloby. Nicméně touto argumentační negací dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení v této trestní věci neshledal žádného pochybení, které by jakýmkoli způsobem zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces.

16. Podstatné je především to, že obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nikterak nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo znaky zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal jako organizátor podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, stejně jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Dovolatel tak svými námitkami odmítl všechna zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli odpovědnosti za zosnování trestného činu, popsaného v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku nalézacího soudu, pročež se dožaduje zproštění podané obžaloby. Tento způsob vedení obhajoby je však v rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní. V tomto ohledu je třeba připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.

17. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez odůvodněných pochybností. Nejvyšší soud neshledal v dané věci žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů nižších soudů, kteréžto byly opřeny o četné důkazy. Dovolací soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Jičíně odvodil své skutkové závěry ze stručného vyjádření J. Č. učiněného v rámci hlavního líčení, dále z audiozáznamů telefonických hovorů obviněného Š. vedených z výkonu trestu se spoluobviněným Č., z kamerových záznamů a fotografií z České pošty, pobočka v Třinci (odkud spoluobviněný Č. předmětnou zásilku odesílal), jakož i z výpovědí svědků B. D., J. K. a H. G. a z listinných důkazů (zejména z protokolu o ohledání věci, odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, přičemž podpůrně přihlédl také k dopisu, který obviněný po podání obžaloby odeslal z Věznice XY P. V.). Tyto důkazy přitom soud prvního stupně pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle § 2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním poté nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal žádný, natož extrémní, nesoulad.

18. Oba soudy nižších stupňů se rovněž řádně vypořádaly s námitkami, které obviněný vznesl v rámci své obhajoby, konkrétně Okresní soud v Jičíně v bodě 14 odůvodnění svého rozsudku ze dne 1. 6. 2020, č. j. 2 T 25/2020-219, a Krajský soud v Hradci Králové v bodech 8 až 12 odůvodnění svého usnesení ze dne 29. 7. 2020, č. j. 12 To 136/2020-245. Přesto však dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu znovu vznesl totožné výhrady s odůvodněním, že oba soudy „na ně nedaly dostatečnou odpověď“. Ačkoli je takováto argumentace v tomto stadiu trestního řízení s ohledem na shora uvedené závěry již nepřijatelná, Nejvyšší soud se k ní i přes tuto skutečnost stručně vyjádří.

19. Z ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění (dále jen „zákon“) vyplývá, že po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se omezením některých práv a svobod, jejichž výkon by byl v rozporu s účelem výkonu trestu nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna. Následné ustanovení § 27 odst. 2 zákona obsahuje výčet základních práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod, která jsou ve výkonu trestu odnětí svobody omezena. Mimo svobody pohybu a pobytu a práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí jsou zde uvedeny také omezení zachování listovního tajemství (§ 17 zákona) a omezení tajemství záznamů a zpráv podávaných telefonem (§ 18 zákona).

20. Je jistě pravdou, že ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody má odsouzený právo přijímat a odesílat svoji korespondenci. Podle § 17 odst. 2 zákona je však Vězeňská služba oprávněna provádět její kontrolu a seznámit se s jejím obsahem, přičemž zakládá-li její obsah podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, je Vězeňská služba nejen oprávněna, ale i povinna ji zadržet a předat ji orgánu činnému v trestním řízení. Účelem takového omezení je zabránit tomu, aby prostřednictvím jakékoli korespondence docházelo k narušení podstaty výkonu trestu odnětí svobody, resp. aby se předcházelo tzv. mimořádným událostem.

21. Během výkonu trestu odnětí svobody má odsouzený také právo na použití telefonu. Podle § 18 odst. 1 zákona je oprávněn použít telefon ke kontaktu s osobou blízkou, a to v době vymezené vnitřním řádem věznice, přičemž pro tento účel lze použít pouze telefon určený pro tento účel věznicí. Pakliže nejde o telefonáty s obhájcem odsouzeného (nebo o výjimku plynoucí z § 61 odst. 9 zákona), je Vězeňská služba rovněž oprávněna se seznamovat, formou odposlechu, s telefonáty odsouzených a pořizovat jejich záznam.

22. Dovolatel má pravdu, když odkazuje na čl. 13 Listiny základních práv a svobod, ve kterém je deklarováno, že nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem. Stejně tak je zaručeno i tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením. Tento článek však jasně uvádí, že z této zásady existují výjimky, které stanoví zákon. A právě předpisem, který tato omezení upřesňuje, je zákon č. 199/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, přičemž jeho ustanovení jsou ještě podrobněji specifikována vyhláškou č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Konkrétně ustanovení § 24 odst. 2 této vyhlášky upravuje kontrolu korespondence bez souhlasu odsouzeného a ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky obsahuje oprávnění Vězeňské služby seznamovat se s obsahem telefonátů. Je tedy nepochybné, že Vězeňská služba je oprávněna v zákonem předpokládaných situacích omezit práva odsouzeného vyplývající z Listiny základních práv a svobod, pokud jde o to, aby nebyla páchána trestná činnost, nebo aby podobnými aktivitami nebyl zmařen účel výkonu trestu.

23. Současně nelze opominout ani to, že odsouzený J. Š. byl se svými právy i povinnostmi plynoucími z výkonu trestu odnětí svobody prokazatelně seznámen, a to mimo jiné i formou písemného „Poučení podle § 65 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb.“ Kopie tohoto poučení byla založena do spisového materiálu, pročež bylo možné ověřit, že je zde výslovně uvedeno jednak to, že Vězeňská služba je oprávněna se seznamovat s obsahem telefonátů, jakož i to, že zásilky zasílané odsouzeným osobám do věznice nesmí obsahovat návykové látky. S tímto dokumentem se přitom J. Š. v postavení odsouzeného prokazatelně seznámil, což ostatně stvrdil i svým podpisem dne 10. 2. 2016 (č. l. 164).

24. Zcela konkrétně – v nyní posuzovaném případě Vězeňská služba poté, co služební psi (speciálně vycvičení na vyhledávání omamných a psychotropních látek) pozitivně reagovali na předmětnou zásilku adresovanou B. D., provedla její kontrolu, načež v ní nalezla ve spodním prádle ukrytých 3,816 g béžové krystalické látky, později identifikované jako metamfetamin (pervitin). Jelikož orgány Vězeňské služby České republiky jsou za podmínek § 12 odst. 2 písm. c) tr. řádu (tedy v řízení o trestných činech osob nacházejících se ve výkonu trestu odnětí svobody) součástí policejních orgánů, je zcela v souladu se zákonem, když dne 21. 8. 2019 podle § 185 odst. 3 tr. řádu zahájily v této věci úkony trestního řízení. Jednalo se tedy o běžné prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, k čemuž je Vězeňská služba v rozsahu své působnosti řádně oprávněna. Za tohoto stavu tak není žádných pochyb o tom, že předmětné důkazy byly v nyní posuzované věci zajištěny zcela v souladu se zákonem, a to řádně.

25. Dovolatel a jeho obhajoba opakovaně brojí proti tomu, že Vězeňská služba předala zkontrolovanou zásilku spolu se zajištěnými záznamy odposlechů Policii ČR, nicméně v žádné fázi trestního řízení neobjasnili, na základě čeho se domnívají, že k tomuto postupu neměla Vězeňská služba oprávnění. Za tohoto stavu se tak k obsahu této námitky nemohl blíže vyjádřit ani Nejvyšší soud. Teze prezentované obhajobou obviněného, že ustanovení zákona o zajištění korespondence a odposlechů je pouhé preventivní opatření, sloužící k zjištění trestné činnosti teprve zamýšlené nebo započaté, nikoliv však trestné činnosti již ukončené, je přitom třeba označit za pouhou spekulaci, která nemá oporu v žádném dostupném právním předpisu.

26. Není ani pravdou, že by soudy nižších stupňů na tyto výhrady obviněného dostatečně nereagovaly. Pokud v rámci odůvodnění svých rozhodnutí obviněného a jeho obhájce odkázaly na příslušná oprávnění Vězeňské služby, tak beze zbytku vyvrátily dovolatelovu námitku, že důkazy byly (údajně) použity bez zákonné opory, což platí nejen o zásilce s pervitinem a zajištěných odposleších, ale i o dopise, který obviněný Š. odeslal P. V. V rámci řádné kontroly odchozí korespondence byla ve věznici z tohoto dopisu opět v souladu s § 17 zákona pořízena fotokopie, která je rovněž součástí spisového materiálu (č. l. 201 p. v.), přičemž ač byl dopis zadržen až po zahájení úkonů trestního řízení v této věci, jedná se toliko o důkaz podpůrný, neboť k závěru o spáchání předmětného trestného činu nižší soudy dospěly bez důvodných pochybností na základě shora citovaných důkazů majících klíčovou povahu. Za tohoto stavu tak obsah písemnosti, ve které se obviněný de facto doznal ke spáchání projednávaného trestného činu, slouží pouze k dokreslení, resp. potvrzení skutkových závěrů, ke kterým soudy obou nižších stupňů zcela správně dospěly. Vyjma toho neexistuje žádný zákonný důvod pro závěr, aby tato písemnost byla z obsahu procesně využitelných důkazů vyloučena.

27. S ohledem na shora uvedené lze tedy shrnout, že obviněný J. Š. svými výhradami uvedenými v podaném dovolání jen znovu zopakoval svoji obhajobu uplatněnou v předchozích stadiích trestního řízení, aniž by vznesl jakoukoli relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádného důvodu k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). V této souvislosti lze odkázat mimo jiné i na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

28. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud, jak bylo blíže rozvedeno shora, zjistil, že v napadených rozhodnutích nižších soudů nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohl tak být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

VI.

Závěr

29. S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2020, č. j. 12 To 136/2020-245, stejně jako jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 6. 2020, č. j. 2 T 25/2020-219, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného J. Š. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).Poučení: Proti tomuto usnesení

V Brně dne 27. 10. 2020

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru