Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1132/2019Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Operativně pátrací prostředky
Věznice
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1132.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 283 odst. 1 tr. zák.

§ 158d odst. 1, 3 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1132/2019-1417

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání obviněné R. W., narozené XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 1. 2019, č. j. 55 To 329/2018-1344, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 28 T 9/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné R. W. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Obviněná R. W. byla rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 4. 2018, č. j. 28 T 9/2017-1277, uznána vinnou ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku [body I. 1-2)], přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku [bod I. 2)] a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [body II. 1-26)]. Těchto trestných činů se přitom obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila následovně:

I.

ve Vazební věznici XY v XY, XY, obžalovaný M. L., který zde jako odsouzený vykonával trest odnětí svobody v trvání 10 let na oddíle D, v úmyslu opatřit si pro sebe neoprávněně léky ovlivňující psychický stav instruoval kaplanku této věznice R. W. a svoji přítelkyni M. M., aby mu opatřily níže uvedeným způsobem léky obsahující omamné a psychotropní účinné látky a následně zajistily jejich neoprávněné pronesení do areálu Vazební věznice XY a jejich předání jeho osobě, kdy konkrétně

1) obž. M. L., R. W. a M. M.

koncem roku 2015 přesvědčil a instruoval M. L. svou přítelkyni M. M. k tomu, aby na adresu kaplanky věznice R. W. poslala celkem 100 ks tablet léku Baclofen, který patří mezi léky ovlivňující svalový tonus a psychiku a které R. W. pronese do areálu Vazební věznice XY a zde mu je předá, a zároveň instruoval kaplanku Vazební věznice XY R. W. k tomu, aby poté, co uvedené léky od M. M. obdrží, tyto mu pronesla do areálu Vazební věznice XY, kde mu je předá, přičemž M. M. koncem roku 2015 uvedené léky v požadovaném množství R. W. poštovní zásilkou zaslala, a ta je následně podle instrukcí pronesla do areálu Vazební věznice XY, kde je předala M. L.,

2) obž. M. L., R. W. a M. M.

v období od února do března roku 2016 instruoval M. L. nezjištěnou osobu k tomu, aby na adresu bydliště jeho přítelkyně M. M. poslala poštovní zásilkou nezjištěné množství blíže nezjištěných léků Baclofen a Neurol a zároveň instruoval M. M. k tomu, aby takto jí doručenou zásilku přeposlala na adresu bydliště. R. W. za účelem jejího pronesení do areálu Vazební věznice XY a předání jeho osobě, a zároveň instruoval R. W. k tomu, aby léky, které od M. M. obdrží, pronesla do areálu Vazební věznice XY a zde mu je předala, kdy v uvedené době M. M. obdržela poštovní zásilku obsahující blíže nezjištěný počet nezjištěného léku, o čemž byla srozuměna, kdy obratem tuto poštovní zásilku, aniž by ji otevřela, přeposlala dle instrukcí M. L. na adresu bydliště R. W., která následně léky z této poštovní zásilky pronesla do areálu Vazební věznice XY a zde je předala odsouzenému obž. M. L.,

a v bodech I. 1 – 3) obžaloby obžalovaní věděli, že tyto léky jsou vydávány pouze na lékařský předpis a ovlivňují psychiku člověka, přičemž k nakládání s těmito látkami neměli žádné povolení ani oprávnění Ministerstva zdravotnictví podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, k zacházení s těmito látkami a obsahovaly látky, které jsou uvedeny v Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek:

- tablety léku Neurol obsahovaly dosud neupřesněné množství látky Alprazolam, která je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 7 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

a tímto všichni tři obžalovaní úmyslně porušili podmínky, za kterých měl být vykonáván trest odnětí svobody, který byl uložen M. L. rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec dne 28. 7. 2008, pod sp. zn. 52 T 6/2008 pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. v trvání 10 let, které vyplývají ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody a změně některých souvisejících zákonů č. 169/1999 Sb.

II. obž. M. L. a R. W.

R. W. jako kaplanka Vězeňské služby ČR s místem pracovního zařazení Vazební věznice XY na adrese XY, ve své kanceláři na služebním počítači Vězeňské služby České republiky s označením „XY“ a s IP dynamickou adresou XY, na svůj jedinečný login „XY“ a na své heslo v interní počítačové síti Vězeňské služby České republiky a v interních počítačových evidencích Vazební věznice XY neoprávněně lustrovala informace o vězněných osobách a tyto informace z počítačového systému následně protiprávně sdělovala či zpřístupňovala M. L. a dalším neoprávněným osobám, kdy se takto jednalo v 22 případech zpřístupnění počítačového systému a poskytnutí informací M. L. a v 4 případech odsouzenému M. B., kdy v případech uvedených níže pod body II. 5, 6, 8, 12, 13, 17, 23) obžaloby neoprávněné dotazy k odsouzeným do informačního systému učinila R. W. na základě předchozí žádosti M. L., který její jednání v těchto případech inicioval, a jednala tak v rozporu s povinností mlčenlivosti zaměstnance Vězeňské služby ČR, vyplývající mj. z § 303 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, o které byla poučena v pracovní smlouvě z 2. 3. 2007, v poučení o zásadách styku s vězněnými osobami dne 5. 3. 2007, a při školení o hlavních zásadách ochrany informací proti zneužití dne 23. 7. 2012 vyplývajících z Nařízení Generálního ředitele č. 30/2008; a konkrétně se dopustili následujícího jednání:

1) dne 9. 12. 2015 v 9:24 hod. v přítomnosti M. L. v informačním systému „Vězeňský informační systém“, složka „Správa vězňů“ (dále jen VIS) úmyslně a protiprávně vylustrovala odsouzeného J. R., nar. XY, kód vězně XY, ke kterému v tomto informačním systému zjistila, že se v uvedené době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, že je zařazen k výkonu trestu ve Věznici XY, a tyto informace téhož dne v 10:19 hod. osobně sdělila M. L.,

2) dne 27. 1. 2016 v době od 12:30 hod. do 12:32 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného M. K., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače si oba jmenovaní společně četli, přičemž se jednalo o údaje o trestném činu ublížení na zdraví, kterého se dopustil M. K., o dnech, které tomuto odsouzenému zbývají do konce výkonu trestu odnětí svobody, o podmíněném odsouzení, kdy porušil podmínku, a dále o tom, že od svých 30 let užíval pervitin apod.,

3) dne 27. 1. 2016 v 12:35 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného J. H., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o tom, že byl tento ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici v XY včetně fotografie této osoby, si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

4) dne 15. 2. 2016 v 12:19 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného L. M., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o výši trestu, umístění do výkonu trestu odnětí svobody s ostrahou, právní kvalifikaci jeho trestné činnosti, o tom, že před tím byl netrestaný, si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

5) dne 15. 2. 2016 v 12:20 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně na žádost a v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného J. K., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o výši trestu a právní kvalifikaci jeho trestné činnosti si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

6) dne 15. 2. 2016 v době od 13:13 do 13:14 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně na žádost a v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného P. M., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o místu pobytu a datu narození lustrované osoby, o výši jeho trestu, právní kvalifikaci a o datu ukončení výkonu trestu odnětí svobody, si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

7) dne 6. 4. 2016 v době od 10:32 hod. do 10:33 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzenou K. G., nar. XY, kód vězně XY, ke které v tomto informačním systému zjistila údaje o výši jejího trestu, právní kvalifikaci, o tom, že tuto odsouzenou budou převážet druhý den do Vazební věznice XY, o vzdělání, o tom, že nemá žádné společníky v trestné činnosti a takto zjištěné informace bezprostředně osobně sdělila M. L.,

8) dne 6. 4. 2016 v 14:38 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně na žádost a v přítomnosti M. L. a v přítomnosti dalšího odsouzeného Z. B., vylustrovala odsouzeného J. Š., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o výši jeho trestu, právní kvalifikaci jeho trestné činnosti, trestní minulosti, pracovním zařazení a o tom, že je ženatý, si všichni tři jmenovaní společně četli a prohlíželi,

9) dne 8. 4. 2016 v době od 10:55 do 10:58 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti odsouzeného M. B., nar. XY, vylustrovala odsouzeného K. V., nar. XY, kód vězně XY, ke kterému v tomto informačním systému zjistila údaj o tom, že v roce 1998 byl na vazbě, a zjištěnou informaci bezprostředně osobně sdělila odsouzenému M. B.;

10) dne 13. 4. 2016 v době od 13:46 do 13:48 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného E. S., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o jeho umístění na oddílu s dohledem, délce jeho trestu a právní kvalifikaci jeho trestné činnosti včetně jeho fotografie si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

11) dne 13. 4. 2016 v 13:50 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného J. J., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o jeho trestní minulosti včetně jeho fotografie si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

12) dne 13. 4. 2016 v době od 13:51 hod. do 13:52 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně na žádost a v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného D. G., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o tom, že jmenovaný bude zařazen na oddíl „D“ Vazební věznice XY k M. L. si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

13) dne 13. 4. 2016 v době od 13:53 hod. do 13:54 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně na žádost a v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného L. P., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o délce jeho trestu, společnících v trestné činnosti, odkud pochází, o tom, že je abstinent a že má dítě s družkou, včetně jeho fotografie si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

14) dne 13. 4. 2016 v době od 13:56 hod. do 13:57 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného R. H., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o jeho trestní minulosti včetně fotografie si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

15) dne 18. 4. 2016 v 12:52 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně, v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného D. G., nar. XY, kód vězně XY, kdy fotografii této osoby v uvedeném informačním systému zobrazenou na monitoru počítače si oba jmenovaní prohlíželi,

16) dne 20. 4. 2016 v 10:16 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně, v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného M. B., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o délce jeho trestu a jeho eskortě si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

17) dne 25. 4. 2016 v době od 12:35 hod. do 12:36 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně, na žádost a v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného M. K., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o jeho umístění na oddíle „B“ Vazební věznice XY, a o tom, že nemá psanou žádnou eskortu, si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

18) dne 25. 4. 2016 v době od 12:53 hod. do 12:54 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného E. S., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o eskortě jmenovaného do Vazební věznice XY, o jeho trestní minulosti a umístění do výkonu trestu odnětí svobody s dohledem, si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

19) dne 29. 4. 2016 v 10:16 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně vylustrovala odsouzeného K. Š., nar. XY, kód vězně XY, ke kterému v tomto informačním systému zjistila údaj o tom, že byl odsouzen za vraždu a tuto informaci téhož dne v 13:48 hod. ve své kanceláři předala ústně odsouzenému M. B.,

20) dne 29. 4. 2016 v době od 14:04 hod. do 14:05 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti odsouzeného M. B. vylustrovala odsouzeného N. W., nar. XY, kód vězně XY, ke kterému v tomto informačním systému zjistila údaje o právní kvalifikaci jeho trestného činnosti, dále o tom, že hovoří francouzsky a částečně anglicky, včetně zobrazení jeho fotografie, a zjištěné informace bezprostředně osobně sdělila odsouzenému M. B., kdy tento si mohl tyto údaje prohlédnout i na monitoru počítače,

21) dne 11. 5. 2016 v době od 10:26 hod. do 10:29 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného P. L., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o věku, délce jeho trestu, právní kvalifikaci trestné činnosti, psychologické a osobnostní anamnéze si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

22) dne 11. 5. 2016 v 10:30 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného G. P., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o věku, délce jeho trestu, právní kvalifikaci jeho trestné činnosti, osobnostní anamnéze včetně fotografie, si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

23) dne 11. 5. 2016 v době od 10:44 do 10:45 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně na žádost a v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného T. B., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě v uvedeném informačním systému zobrazené na monitoru počítače o výši jeho trestu a právní kvalifikaci si oba jmenovaní společně četli a prohlíželi,

24) dne 13. 5. 2016 v 14:16 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti odsouzeného M. B. vylustrovala odsouzeného J. K., nar. XY, kód vězně XY, ke kterému v tomto informačním systému zjistila údaje o délce jeho trestu, jeho eskortě a ukončení výkonu trestu odnětí svobody a zjištěné informace bezprostředně osobně sdělila odsouzenému M. B., přičemž tento měl možnost i nahlédnout na monitor počítače,

25) dne 6. 6. 2016 v 09:50 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného P. L., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě o roku narození, o spoluvězních na cele, o psychologické a osobnostní anamnéze zobrazené v uvedeném informačním systému na monitoru počítače sdělila M. L., a následně si oba jmenovaní společně prohlíželi na monitoru zobrazenou fotografii odsouzeného P. L.,

26) dne 8. 6. 2016 v době od 10:10 hod. do 10:11 hod. v informačním systému VIS úmyslně a protiprávně v přítomnosti M. L. vylustrovala odsouzeného J. H., nar. XY, kód vězně XY, kdy údaje k této osobě o tom, od kdy je ve Vazební věznici XY, v jakém režimu, na jakém oddíle, za jakou trestnou činnost, a že nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody sám, zobrazené v uvedeném informačním systému na monitoru počítače sdělila M. L., a následně si oba jmenovaní společně prohlíželi na monitoru zobrazenou fotografii odsouzeného J. H.

2. Za tyto sbíhající se trestné činy soud prvního stupně uložil obviněné podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců. Současně soud prvního stupně obviněnou a obviněného M. L. podle § 226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován další přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná, jakož i obviněný M. L., odvolání, která však v záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

5. Stran jejich naplnění obviněná předně uvádí, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jejího zavinění ve vztahu ke spáchaným trestným činům, především co se týče přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kdy neměla být zjištěna její vědomost o tom, že předmětné léky obsahovaly zakázanou látku. K uvedenému obviněná doplňuje, že dané léky samy o sobě nejsou zakázanými látkami, ale tyto obsahují; nadto jsou prý běžně dostupné v lékárnách, kdy sice jde o léky na předpis, ale ti, kdo je obdrží, nejsou nijak poučeni o tom, že drží zakázanou látku a dispozice s ní může být trestným činem. Podle obviněné si běžní občané předmětný trestný čin spojují s „klasickými“ drogami, před nimiž mají respekt a jimž se vyhýbají. Oproti tomu u masově vyráběných léků zde takové povědomí schází. Ostatně i sama obviněná v rámci svého výslechu dne 14. 6. 2016 hovořila o drogách, konkrétně o pervitinu a THC, z čehož je zřejmé, že měla představu o tom, že zakázány jsou právě ony klasické drogy, jejichž aplikace z jejich uživatelů učiní „lidově řečeno ‚feťáky‘ a ohrozí život a zdraví těchto uživatelů“. Co se týče předávaných léků, namítá obviněná, že věděla o tom, že její jednání „překračuje nějakou hranici“, ovšem její povědomí o závadnosti daného jednání spočívalo v tom, že předpokládala, že by mohlo jít o jednání na hranici kázeňského přestupku či obdobné závažnosti. Obviněná je přesvědčena, že v řízení před soudy nižších stupňů tak nebylo prokázáno, že by si byla vědoma toho, že odsouzenému M. L. předává zakázanou látku, resp. léky tuto obsahující, na což navazuje úvahou o tom, že seznam omamných a psychotropních látek je uveden v podzákonném předpise, jenž osoba bez právního vzdělání nemá šanci nalézt. I kdyby však obviněná takový seznam našla, musela by danou zakázanou látku hledat ve složení předmětného léku. Takové jednání by přitom podle obviněné bylo s to očekávat od policistů protidrogového oddělení, ne od zbytku populace, který by o protiprávnosti svého jednání jednoduše nevěděl a ani nemohl vědět.

6. Obviněná dále tvrdí, že shora předestřenými námitkami se sice zabýval odvolací soud na s. 7 svého usnesení, nicméně dle jejího přesvědčení se s těmito dostatečně nevypořádal. K tomu obviněná doplňuje, že odvolací soud sice opakovaně konstatoval, že tato musela vědět o závadném obsahu předmětných léků, avšak neuvádí jediný důkaz, který by tento závěr potvrzoval. Pokud danou skutečnost odvolací soud vyvozoval ze slov odsouzeného M. L., který uvedl, že dané léky užívá na bolest, pak obviněná namítá, že toto je i určením daných léků a z uvedeného tvrzení nelze vyvozovat jiný závěr, než že léky měly skutečně tišit bolest. Podle obviněné však ve skutečnosti odvolací soud nepřímo potvrdil, že úmysl jí nebyl prokázán a mohla jednat v právním omylu, když uvedl, že jí nic nebránilo v tom, aby si informaci o obsahu léků opatřila. Z uvedeného obviněná dovozuje, že odvolací soud měl závěr o tom, že si byla vědoma obsahu léků, toliko za pravděpodobný, přičemž v takovém případě měl aplikovat zásadu in dubio pro reo, neboť z povahy trestního práva nelze její vědomí o závadném obsahu léků pouze předpokládat. V tomto duchu pak obviněná prezentuje další námitky stran nemožnosti jejího povědomí o obsahu předmětných léků, z nichž dovozuje, že v jejím případě došlo ze strany soudů v důsledku jejich příliš formalistického postupu k hypertrofii trestní represe.

7. Obviněná dále v podaném dovolání brojí i proti počtu léků, jejichž pronesením do věznice byla uznána vinnou. Ačkoliv si je vědoma skutečnosti, že daná námitka nespadá pod žádný dovolací důvod, pléduje za to, aby se Nejvyšší soud při posuzování právní stránky její trestní věci nenechal zmást argumenty soudů nižších stupňů o počtu léků, když k jimi dovozenému množství se nikdy nedoznala. Závěrem této části své argumentace obviněná shrnuje, že dle jejího přesvědčení jednala v omylu, což znamená, že buďto nejednala vůbec zaviněně, anebo toliko nedbalostně.

8. Stran skutku pod bodem II. obviněná uvádí, že její vina daným trestným činem je dovozena na základě výsledků provedeného sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu, kdy však má za to, že důkazy získané na základě tohoto operativně pátracího prostředku nelze v dané trestní věci použít. Obviněná vyslovuje toto přesvědčení s odůvodněním, že nasazení daného operativně páracího prostředku proběhlo na základě podnětu Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále také jen „policejní orgán“) ze dne 4. 11. 2015 a dále žádosti Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 6. 11. 2015, kdy však oba tyto podněty kalkulovaly „se skutkem spočívajícím ve zvlášť závažném zločinu přijetí úplatku“; obdobně tomu podle obviněné bylo i v případě domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků. Podle obviněné však taková právní kvalifikace nebyla ničím odůvodněná a naopak byla učiněna tendenčně za účelem zvýšení společenské škodlivosti prověřovaných skutků, což mělo umožnit povolení sledování osob a věcí. K tomu obviněná dále doplňuje, že podezření ze spáchání trestného činu přijetí úplatku potvrzeno nebylo, ačkoliv tento byl nadále v podnětech a žádostech policejního orgánu (např. v podnětu policejního orgánu na prodloužení povolení ke sledování osob a věcí ze dne 29. 4. 2016, tj. více než půl roku po nasazení daného operativně pátracích prostředku). Podle obviněné tak z důkazů, jimiž policejní orgán disponoval, jakož i z obsahu jím podaných podnětů a žádostí je zřejmé, že zde podezření ze spáchání trestného činu přijetí úplatku nebylo dáno, ale mělo být jako vykonstruované zneužito (především po 26. 4. 2016, kdy již podezření ze spáchání tohoto trestného činu nebylo užito v odůvodnění žádosti policejního orgánu, ale daná právní kvalifikace měla být prý nadále zneužita). S ohledem na výše uvedené tak má obviněná za to, že rozhodnutí, jimiž bylo užití sledování osob a věcí povoleno, jsou nezákonná a užití daného operativního prostředku mělo být údajně v rozporu s požadavkem proporcionality zásahů do základních práv a svobod. Z tohoto důvodu nelze výsledky sledování osob a věcí proti její osobě v dané trestní věci použít, přičemž jiné získané důkazy nepostačují k vyslovení viny pro skutek uvedený pod bodem II.

9. Konečně obviněná namítá, že i pokud by nebyla namítána nezákonnost důkazů získaných při sledování osob a věcí, je třeba pochybovat o tom, zda byla naplněna skutková podstata přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, konkrétně znak získání neoprávněného prospěchu odsouzeným M. L. Jak totiž bylo podle obviněné v řízení prokázáno, nešlo v dané trestní věci o informace, ke kterým by se odsouzený M. L. nemohl dostat jiným způsobem, pročež jejich poskytnutí tomuto odsouzenému ani nelze označit za neoprávněný prospěch. Nadto podle obviněné v tomto směru nelze nekriticky vycházet z výpovědí zaměstnanců věznice, neboť pokud by tito připustili, že dané informace lze získat i jiným způsobem, mohli by se sami vystavit nebezpečí postihu.

10. Z těchto důvodů obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

11. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že tato v prvé řadě opakuje svoji obhajobu, kterou uplatnila již v podaném odvolání, kdy podstatná část dovolání je s jeho textem de facto shodná. S dílčími námitkami obviněné se přitom vypořádaly jak soud prvního stupně (body 43. a 44. – použitelnost výsledků sledování osob a věcí; body 50. a 57. – vyloučení omylu obviněné o obsahu léků), tak i odvolací soud (bod 7. – použitelnost operativně pátracích úkonů a užitých odposlechů; bod 10. – vyloučení omylu obviněné), kdy státní zástupce se s jejich argumenty ztotožňuje a v podrobnostech na ně i odkazuje.

12. Z hlediska podaného dovolání pak státní zástupce považuje za nezbytné připomenout, že základem námitek obviněné jsou námitky procesního charakteru – obviněná tvrdí, že jí nebylo prokázáno, že si byla vědoma skutečnosti, že odsouzenému M. L. předává zakázanou látku a dále se dovolává uplatnění pravidla in dubio pro reo. Státní zástupce má přitom za to, že takto formulované námitky nelze podřadit pod obviněnou uplatněný dovolací důvod, k čemuž odkazuje na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Právě z posledně uvedené se přitom podává, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí může být pouze extrémní porušení uvedeného pravidla, kdy se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. O takový případ však (zřejmě) podle státního zástupce v dané věci nejde. Rovněž námitky stran použitelnosti výsledků sledování osob a věcí a odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle něj nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod.

13. Za námitku, která by mohla odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu lze označit podle státního zástupce výhrady stran absence subjektivní stránky, resp. omylu na straně obviněné. Zde státní zástupce upozorňuje na skutečnost, že podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů obviněná ve skutkovém ani v právním omylu nejednala, když si skutkových okolností i protiprávnosti svého počínání byla vědoma. Jinými slovy obviněná v tomto směru zjevně vychází z jinak zjištěného skutkového stavu nežli soudy nižších stupňů, a proto ani tato její námitka neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu.

14. Co se týče poslední dovolací námitky obviněné, upozorňuje státní zástupce na skutečnost, že tato byla uznána vinnou přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy nikoliv proto, že by jednala v úmyslu získat pro jiného neoprávněný prospěch. Uvedená námitka tak podle státního zástupce představuje zjevný omyl. Pokud obviněná brojí proti právnímu posouzení skutku, které bylo obsaženo v obžalobě, nikoliv již v samotných soudních rozhodnutích, má státní zástupce za to, že ani tato dovolací námitka nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

15. Protože dovolací námitky obviněné podle státního zástupce nelze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

16. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce obviněné k případné replice, kterou však do dnešního dne neobdržel.

III.

Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

18. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

19. Obviněná v rámci dovolání uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

20. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu platí, že podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr řádu je pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

22. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).

23. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

24. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV.

Důvodnost dovolání

25. Nejvyšší soud po prostudování dovolání, napadených rozhodnutí, jakož i spisového materiálu, dospěl k závěru, že obviněnou uplatněné dovolací námitky neodpovídají jí deklarovaným, ale ani žádným jiným, zákonným dovolacím důvodům.

26. Obviněná předmětem svého dovolání učinila především námitky skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím rozporuje skutková zjištění soudů nižších stupňů stran subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, popř. další skutkové okolnosti dané trestní věci. Teprve po jejich zpochybnění a předestření vlastní verze skutkového stavu věci nabízí odlišné právní posouzení. Protože však Nejvyšší soud shledal hodnotící úvahy soudů nižších stupňů jako přesvědčivě odůvodněné a zásadně neodporující základním pravidlům logického myšlení, nemohl se s výhradami obviněné ztotožnit, a tedy ani přijmout její navazující právní argumentaci. Další část námitek obviněné je naopak ryze procesního charakteru, neboť jimi zpochybňuje zákonnost užitých operativně pátracích prostředků, popř. dalších důkazů. Takto formulované námitky však zásadně neodpovídají obviněnou uplatněným dovolacím důvodům, přičemž již na tomto místě Nejvyšší soud konstatuje, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neidentifikoval žádné pochybení, které by zasahovalo do práva obviněné na spravedlivý proces a na jehož podkladu by bylo možné odůvodnit obviněnou požadovaný kasační zásah Nejvyššího soudu. Konečně poslední část námitek obviněné sice směřuje do oblasti právního posouzení skutku [a odpovídá tak uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], avšak obviněná zjevně brojí proti právnímu posouzení skutku, které napadený rozsudek soudu prvního stupně vůbec neobsahuje. Pokud jde o dílčí dovolací námitky obviněné, má Nejvyšší soud za to, že k těmto postačuje – v souladu s § 265i odst. 2 tr. řádu – uvést následující.

27. První z námitek obviněné směřuje zdánlivě do oblasti právního posouzení skutku, in concreto posouzení zavinění k jejímu jednání spočívajícímu (zjednodušeně řečeno) v pronesení tablet léku Neurol, které obsahovaly neupřesněné množství psychotropní látky Alprazolam, do Vazební věznice v XY. Obviněná v tomto ohledu namítá, že jí nebyla známa trestněprávně relevantní skutečnost, totiž že daný lék obsahuje označenou psychotropní látku, popř., že jednala v omylu, tedy, že měla nesprávnou představu o tom, že daný lék neobsahuje psychotropní látku.

28. Jak se však podává ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, tyto na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že obviněná nejednala v omylu, ale naopak věděla, že daný lék ovlivňuje lidskou psychiku a obsahuje psychotropní látky (srov. body 50. a 57. rozsudku soudu prvního stupně). K tomuto závěru přitom soud prvního stupně nedospěl na základě svévolné úvahy, nýbrž vyšel z provedených důkazů, které hodnotil zcela v souladu s požadavky plynoucími z § 2 odst. 6 tr. řádu. Lze připomenout, že obviněná měla jednak zkušenosti s užíváním léku Neurol a znala jeho účinky (viz bod 2. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž současně věděla, že odsouzený M. L. užíval léky obsahující mj. opiáty a dále benzodiazepiny (přičemž psychotropní látka Alprazolam patří právě do této skupiny), kdy sama toto označení daných látek použila (srov. body 23. a 50. rozsudku soudu prvního stupně a č. l. 466 spisu). Obviněná dále prokazatelně věděla, že lék Neurol je vydáván pouze na lékařský předpis a ovlivňuje psychiku člověka. Pro ilustraci lze doplnit, že z provedených prostorových odposlechů (k jejich zákonnosti se Nejvyšší soud vyslovuje níže) vyplynulo mimo jiné, že obviněná odsouzeného M. L. upozorňovala, že v případě, že bude kombinovat opiáty a benzodiazepiny, „bude mít problém“ (viz č. l. 466 spisu). Uvedené pak lze plně zasadit do kontextu tvrzení obviněné, že její představa o tom, co je to droga, spočívá v tom, že taková látka učiní z jejího uživatele „lidově řečeno feťáka a ohrozí jeho život a zdraví“, s čímž souvisí i skutečnost (na niž upozornil i odvolací soud v bodu 7. svého usnesení), že obviněná si byla vědoma toho, že odsouzený M. L. si kombinací (mimo jiné i těchto) léků nahrazuje či potlačuje svoji závislost na omamných a psychotropních látkách. Navazující úvaha odvolacího soudu, že obviněná musela mít minimálně laickou představu o tom, že látky, které lék Neurol obsahuje, určitým způsobem působí na psychiku jedince či na jeho centrální nervovou soustavu a jde tedy o látky psychotropní, neboť by jinak psychické potíže odsouzeného M. L., nepotlačovaly (srov. bod 10. usnesení odvolacího soudu) přitom podle Nejvyššího soudu plně koresponduje se zbývajícími skutkovými zjištěními.

29. Jestliže tedy soudy nižších stupňů na základě uvedených skutkových zjištění dospěly k závěru o tom, že obviněná věděla, že odsouzenému M. L. do výkonu trestu odnětí svobody pronesla lék obsahující látku spadající do kategorie benzodiazepinů, které ovlivňují psychiku člověka a v důsledku jejichž užívání může u odsouzeného dojít ke vzniku závislosti, nelze podle Nejvyššího soudu jejich závěr o naplnění vědomostní složky zavinění považovat za excesivní.

30. Pokud se dále obviněná dovolává údajného porušení pravidla in dubio pro reo, je třeba připomenout, že z uvedeného se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05). Jak je však ze shora uvedeného zřejmé, na straně soudů nižších stupňů nepanovala žádná pochybnost týkající se skutkového stavu věci, kterou by bylo nutné vyložit ve prospěch obviněné.

31. Dále je třeba dodat, že podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, tzv. extrémní nesoulad, který ostatně ani obviněná výslovně ve svém dovolání nenamítá, nelze shledávat pouze v tom, že dovolatel není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 707/2015, ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 605/2018, anebo ze dne 13. 3. 2019 sp. zn. 7 Tdo 1632/2018), což je i případ nyní projednávané trestní věci obviněné.

32. Nejvyšší soud proto stran dané námitky uzavírá, že navazující právní argumentace obviněné vychází z jiného skutkového stavu, než jaký byl v daném trestním řízení zjištěn, a proto se jí nemohl blíže zabývat (což platí i ve vztahu k námitce týkající se počtu léků).

33. Druhá část dovolacích námitek obviněné směřuje proti použitelnosti důkazů získaných na základě provedeného sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu. Obviněná má totiž za to, že tyto nelze v její trestní věci použít, neboť podnět k vydání povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu ze dne 4. 11. 2015, č. j. GI-TC-266/2014-501, a žádost o povolení sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu a § 16 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 6. 11. 2015, č. j. GI-TC-266/2014-507, byly vydány pro skutek spočívající (mimo jiné) ve zvlášť závažném zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Zmíněná právní kvalifikace však byla podle obviněné uvedena v označeném podnětu a žádosti tendenčně, totiž za účelem zvýšení společenské škodlivosti prověřovaných skutků (a zřejmě tedy i usnadnění povolení použití daného operativně pátracího prostředku).

34. Nejvyšší soud považuje za nezbytné k uvedenému předně připomenout, že sledování osob a věcí představuje jeden z operativně pátracích prostředků ve smyslu § 158b a násl. tr. řádu, tedy specifické opatření orgánů činných v trestním řízení směřující k předcházení, odhalování a objasňování trestné činnosti, pátrání po skrytých pachatelích či věcných důkazech. Podstatou sledování osob a věcí je získání poznatků o osobách a věcech, které je prováděno utajovaným způsobem za pomoci technických nebo jiných prostředků, které slouží k pozorování, případně i k pořizování obrazových, zvukových nebo jiných záznamů, popřípadě přímým osobním pozorováním a sledováním (srov. ŠÁMAL, P., MUSIL, J. KUCHTA, J. a kol. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 507-508, 509.).

35. Operativně pátracími prostředky podle § 158b a násl. tr. řádu dochází k zásahu do práva na respektování soukromého a rodinného života, jakož i do práva na ochranu soukromí v tzv. prostorové dimenzi. Musí se tak však dít toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných a výhradně na základě zákona (srov. článek 8 odst. 2 Úmluvy, článek 7 Listiny či článek 12 odst. 1, 3 Listiny). Mezi takové zájmy zajisté spadá i nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a jejich pachatelé spravedlivě potrestání (§ 1 tr. řádu) [blíže srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. července 2014 sp. zn. I. ÚS 1983/13]. Dále platí, že garance ochrany dotčených základních práv, resp. požadavek jejich šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení a zasahování pouze v odůvodněných případech, na základě zákona a v nezbytné míře (článek 1 odst. 1 Ústavy, článek 2 odst. 2 a článek 4 odst. 4 Listiny § 2 odst. 4 věta třetí tr. řádu), je v případě institutu sledování osob a věcí dle § 158d tr. řádu zajištěna stanovením podmínek jeho využití (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 662/17).

36. Policejní orgán je tak oprávněn použít jakýkoliv operativně pátrací prostředek pouze za předpokladu, že jde o řízení o úmyslném trestném činu (§ 158b odst. 1 tr. řádu). Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný účel než získání skutečností důležitých pro trestní řízení a tyto prostředky je možné použít pouze tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jeho dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody osob lze při jejich použití omezit jen v míře nezbytně nutné (§ 158b odst. 2 tr. řádu). U sledování osob a věcí navíc platí, že má-li jím být zasahováno – mimo jiné – do nedotknutelnosti obydlí za použití technických prostředků, lze jej uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce (§ 158d odst. 3 věta první tr. řádu). Povolení ke sledování osob a věcí dále lze vydat jen na základě písemné žádosti, která musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou činnost, a jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány (§ 158d odst. 4 věta první tr. řádu). V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování prováděno, přičemž nesmí být delší na šest měsíců; na základě nové žádosti může ten, kdo sledování povolil, písemně prodloužit dobu sledování vždy na dobu nejvýše šesti měsíců (§ 158d odst. 4 věta druhá a třetí tr. řádu).

37. Shora uvedené podmínky stanovené trestním řádem vyjadřují základní požadavek, aby prostředky, jimiž je zasahováno do základních práv, byly používány v míře nezbytné, a to jednak s ohledem na účel trestního řízení (§ 1 tr. řádu) a jednak s respektem k dotčenému právu (nejčastěji půjde o právo na soukromí). Limity zásahů do dotčených základních práv a svobod tedy vyplývají ze zásady proporcionality. Přitom je to právě soud, jemuž přísluší posoudit (s ohledem na článek 4 Ústavy) na základě žádosti příslušného orgánu činného v trestním řízení, zda potenciální zásah, představovaný sledováním osoby či věci, je v poměrech dané trestní věci přiměřený či nikoliv. Shledá-li soud intenzitu zásahu do základních práv v poměrech individuální trestní věci jako neproporcionální, nemůže žádosti o povolení ke sledování osob a věcí vyhovět (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 662/17).

38. Co se týče samotné trestní věci obviněné a posouzení zákonných podmínek pro vydání povolení soudce Okresního soudu v Liberci ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 0 Nt 15134/2015, a ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 0 Nt 15071/2016 (dále jen „povolení“), odkazuje Nejvyšší soud na příslušnou pasáž rozsudku soudu prvního stupně (bod 43. a 44.), neboť vůči této obviněná de facto žádné námitky nevznáší. Argumentace obviněné naopak zpochybňuje (zřejmě) požadavek subsidiarity užití daného operativně pátracího prostředku a dále jeho proporcionality ve vztahu k jím dotčeným základním právům a svobodám (především právu na ochranu soukromí).

39. Stran otázky subsidiarity daného operativně pátracího prostředku má obviněná za to, že pokud by bylo vedeno trestní řízení toliko pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoliv také pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, k vydání povolení soudce ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu by nedošlo. S tímto závěrem však Nejvyšší soud nemůže souhlasit. Jak se totiž podává z § 158b a § 158d tr. řádu, užití operativně pátracích prostředků je sice vyhrazeno toliko pro úmyslné trestné činy, avšak bez ohledu na jejich typovou společenskou škodlivost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 51/2017). Jinými slovy obecně nelze užití operativně pátracích prostředků vyloučit i u méně závažné trestné činnosti, samozřejmě při splnění dalších shora uvedených zákonných podmínek.

40. Jednou z nich je právě požadavek subsidiarity užití operativně pátracích prostředků, jenž spočívá v tom, že k jejich aplikaci je možné přistoupit tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jeho dosažení podstatně ztížené. Jak se přitom podává z odůvodnění jednotlivých podnětů proti nimž obviněná brojí (viz č. l. 503 a 514), v dané fázi trestního řízení vycházely orgány činné v trestním řízení z poznatků (jež se nakonec ukázaly i pravdivými), že k předávání léků s obsahem psychotropních látek dochází v prostorách kanceláře obviněné, přičemž si lze z hlediska taktického jen stěží představit jiný způsob, jímž by bylo možné samotné předání daných látek procesně použitelným způsobem zadokumentovat a současně osoby podílející se na trestné činnosti neupozornit na skutečnost, že jsou v dané věci již činěny úkony trestního řízení za účelem jejího objasnění a odhalení jejích pachatelů.

41. Namítá-li v návaznosti na uvedené obviněná, že zásah spočívající ve sledování její kanceláře podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu neobstojí v testu proporcionality, považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující.

42. Stran prvých dvou kroků testu proporcionality (tj. posouzení vhodnosti a potřebnosti daného zásahu do základního práva) postačí podle Nejvyššího soudu odkázat na shora uvedenou argumentaci [použití prostorového odposlechu k odhalení trestné činnosti páchané v soukromí kanceláře obviněné (vhodnost), jakož i praktická nemožnost odhalení dané trestné činnosti jinak než právě pomocí tohoto operativně pátracího prostředku (potřebnost)]. Rozporuje-li obviněná naplnění druhého z kritérií, když uvádí, že poznatky o páchané trestné činnosti bylo možné získat i jiným způsobem, je třeba říci, že pouze stroze konstatuje, že tomu tak mohlo být, avšak žádnou věcnou argumentaci na podporu tohoto svého závěru už Nejvyššímu soudu nenabízí. Nejvyšší soud má přitom za to, že právě s ohledem na to, že orgány činné v trestním řízení musely odhalit celou skupinu osob, jež se na páchání dané trestné činnosti podílely, bylo třeba dokumentovat celý řetězec dopravování léků s obsahem psychotropních látek do věznice, tj. od osob, které tyto obstarávaly, až po osoby, které je předávaly samotným vězňům. Jestliže panovalo podezření, že k předávání léků s obsahem psychotropních látek dochází právě v soukromí kanceláře obviněné, nenabízel se jiný prostředek, který by byl s to takové předání dokumentovat, než právě tzv. prostorový odposlech podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu. Pokud jde o kritérium třetí, spočívající v poměřování v kolizi stojícího veřejného zájmu na ochraně společnosti před trestnými činy a tím, aby takové činy byly zjištěny a jejich pachatelé spravedlivě potrestání (§ 1 tr. řádu) na straně jedné a dotčených základní práv a svobod obviněné na straně druhé, má Nejvyšší soud za to, že s ohledem na společenskou škodlivost trestné činnosti pro kterou bylo povolení ke sledování osob a věcí vydáno (mimo jiné trestné činnosti korupčního charakteru a drogové trestné činnosti, kdy k stíhání každé z nich Českou republiku zavazují příslušné mezinárodní smlouvy), je třeba dát přednost zprvu uvedenému veřejnému zájmu. Ani tuto námitku obviněné tedy Nejvyšší soud nepřijal.

43. K uvedenému dále Nejvyšší soud dodává, že se nelze ztotožnit ani s tvrzeními obviněné o údajné účelovosti užité právní kvalifikace. Z podnětu a žádosti policejního orgánu, jakož i z následných povolení, totiž vyplývá, že policejní orgán vycházel z poznatku, že k předávání léků obsahujících psychotropní látky dochází za úplatu a je tedy dáno důvodné podezření o spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Uvedené se pak v dané fázi přípravného řízení zakládalo na podaném vysvětlení odsouzeného M. B., který uvedl, že dané léky mají být předávány společně s finanční odměnou blíže neustanovenému příslušníku Vězeňské služby České republiky se služebním zařazením ve Vazební věznici v XY (v podrobnostech srov. blíže bod 44. rozsudku soudu prvního stupně a bod 7. usnesení odvolacího soudu a č. l. 502, 505 verte, 509, včetně č. l. 513, 516 verte a 519, kdy podnět, žádost a povolení zde uvedené i nadále obsahují argumentaci stran podezření ze spáchání daného zvlášť závažného zločinu). Užití dané právní kvalifikace – jakkoliv se nakonec prokázalo, že obviněná jednala shora popsaným způsobem bezúplatně – nebylo s ohledem na omezený rozsah poznatků v rané fázi přípravného řízení bezdůvodné aiv případě, že by ji podnět a žádost neobsahovaly, by užití sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu nadále přicházelo v úvahu s ohledem na drogový a utajený charakter páchané trestné činnosti.

44. Pouze nad rámec Nejvyšší soud konstatuje, že tentýž závěr lze učinit i co se týče příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu vydaného soudcem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 0 Nt 15135/2015 a dne 16. 3. 2016, sp. zn. 0 Nt 15050/2016, jakož i příkazu k domovní prohlídce podle § 83 odst. 1 tr. řádu vydaného soudcem téhož soudu dne 13. 6. 2016, sp. zn. 0 Nt 13048/2016.

45. Nejvyšší soud tak na tomto místě uzavírá, že v dané trestní věci použití důkazů získaných na základě povoleného sledování osob a věcí podle § 158d odst. 3 tr. řádu, popř. na základě přikázaných odposlechů podle § 88 tr. řádu, ev. na podkladu provedené domovní prohlídky podle § 82 odst. 1 a § 83 tr. řádu, nic nebránilo.

46. Co se týče hodnocení poslední dovolací námitky, jejímž prostřednictvím obviněná rozporuje správnost právní kvalifikace jednání uvedeného pod bodem II., ztotožňuje se Nejvyšší soud plně s argumenty státního zástupce. Z výrokové části rozsudku soudu prvního stupně se totiž zřejmě podává, že jednání obviněné popsané v bodu II. 1-26) spočívalo v získání přístupu k počítačovému systému a neoprávněném užití dat uložených v počítačovém systému ve smyslu § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jinými slovy obviněné nebylo soudy nižších stupňů kladeno za vinu, že by svým jednáním naplnila znaky kvalifikované skutkové podstaty přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému k nosiči informací podle § 230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, konkrétně znak spáchání činu v úmyslu získat jinému neoprávněný prospěch. Jakkoliv by tedy jinak bylo možné tuto dovolací námitku obviněné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jejím prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení skutku, v tomto případě obviněná nevychází ze skutku, jímž byla uznána vinnou.

V.

Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

47. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněné R. W. nebyly dány podmínky pro jeho případný kasační zásah, neboť obviněnou uplatněné dovolací námitky neshledal jako podřaditelné pod jí deklarovaný (ale ani žádný jiný zákonem stanovený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Z tohoto důvodu byl nucen dovolání označené obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru