Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1122/2019Usnesení NS ze dne 18.12.2019

HeslaHodnocení důkazů
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
Znalecký posudek
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1122.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c)) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1122/2019-2253

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2019 o dovolání obviněného P. N. T., nar. XY v XY, Vietnam, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, v České republice bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2018, sp. zn. 11 To 40/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 2/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. N. T. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 45 T 2/2018, byl obviněný P. N. T. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

po vzájemné dohodě se samostatně odsouzenými N. V. H., nar. XY, a B. B., nar. XY, s vědomím, že jednají v rámci skupiny osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, když jim byly i známy role jednotlivých osob, v rámci této skupiny, vedeni společným úmyslem neoprávněně nakládat bez příslušného povolení se sušeným materiálem rostliny konopí obsahující delta-9-THC, kdy zacházení s těmito látkami je regulováno zákonem, tedy v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

nejméně ve dnech 27. 01. 2015 a 28. 01. 2015 v Praze, v XY i na jiných místech České republiky, se podíleli na nelegálním obchodu s konopím tak, že dne 27. 01. 2015 obviněný P. N. T. nacházející se v této době v Praze, konspirativním způsobem zajišťoval dodávku sušeného konopí a jeho následné předání dalším osobám tak, že prostřednictvím komunikace SMS zpráv si u již odsouzeného B. B., nar. XY, objednal na den 28. 01. 2015 konopí o hmotnosti celkem 10.000 gramů, a to pro obviněného N. V. U., se kterým byl po celou dobu rovněž v telefonickém kontaktu, a následně obviněný P. N. T. dne 28. 01. 2017 transakci s konopím telefonicky zprostředkoval a řídil tak, aby se předávající a přebírající osoby setkaly u obchodního domu B. v Litoměřicích, kam již odsouzený N. V. H., nar. XY, s obviněným N. V. U. přijeli osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz, rz XY, z Prahy XY, okr. Litoměřice, XY ulice čp. XY a zde oba setrvali do doby, než k nim přijel na základě předchozí výzvy, opětovně pomocí SMS zpráv od obviněného P. N. T., již odsouzený B. B. osobním motorovým vozidlem tov. zn. Audi A3, rz XY, zde k němu přistoupil obviněný N. V. U., poté oba z vozidla tov. zn. Audi A3 vystoupili a nasedli do vozidla tov. zn. Mercedes Benz a N. V. H., nar. XY, přesedl do vozidla tov. zn. Audi A3, a obviněný N. V. U. s B. B. následně odjeli vozidlem tov. zn. Mercedes Benz do místa bydliště odsouzeného B. B. v XY, XY čp. XY, kde v garáži odsouzený B. B. předal na základě předchozí dohody obviněnému N. V. U. rostliny konopí, které byly následně ve čtyřech igelitových pytlích uschovány do úkrytu v osobním motorovém vozidle vytvořeném mezi zadními sedadly a zavazadlovým prostorem, poté se oba vrátili na parkoviště před obchodním domem B., kde na ně ve vozidle tov. zn. Audi A3 stále čekal již odsouzený N. V. H., který si opět přesedl do vozidla tov. zn. Mercedes Benz, se kterým s vědomím ukrytého sušeného materiálu rostliny konopí a s úmyslem tento vyvézt do Spolkové republiky Německo, kde byl ve 12:00 hodin na 78 kilometru zastaven hlídkou celního úřadu a při následné kontrole osobního motorového vozidla byl objeven úkryt a uschované balíky obsahující sušený rostlinný materiál rodu konopí o hmotnosti celkem 9.005 gramů, ve kterém bylo stanoveno odborným zkoumáním 1.088,6 gramů čistého delta-9-THC, když konopí je jako látka omamná zařazena do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a která obsahuje psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol (delta-9-THC), která je zařazena do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.

2. Za to byl obviněný P. N. T. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to dvou mobilních telefonů specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný a v jeho neprospěch též státní zástupce odvolání. Vrchní soud v Praze podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek nalézacího soudu částečně zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody ve vztahu k osobě obviněného P. N. T. a za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. řádu jej poté podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku nově odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Naproti tomu odvolání obviněného odvolací soud svým rozsudkem ze dne 26. 11. 2018, sp. zn. 11 To 40/2018, jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2018, sp. zn. 11 To 40/2018, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 45 T 2/2018, podal obviněný P. N. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Obviněný napadl citovaná rozhodnutí obou soudů v celém jejich rozsahu, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c), g), a l) tr. řádu, neboť dle svého tvrzení neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, dále napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

5. V prvé řadě obviněný po rekapitulaci dosavadního průběhu předmětného trestního řízení namítá, že v důsledku pochybení nalézacího soudu byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces zakotveném v čl. 36 až čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Tento svůj závěr odůvodňuje tvrzením, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu byly v daném trestním řízení získány v rozporu s procesními předpisy, když příkaz k jejich provedení byl nedostatečně odůvodněn. V důsledku absence konkrétních skutečností, které mají být odposlechem zjištěny, skutkových okolností, které vydání příkazu odůvodňují, zejména toho, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, a odůvodnění délky trvání nařízeného odposlechu, tedy soudem vydaný příkaz nesplňoval zákonné požadavky. Záznam telekomunikačního provozu pořízený v rámci odposlechu byl dále v rozporu se zákonem užit jako důkaz v nalézacím řízení, ačkoli k němu nebyl připojen protokol obsahující údaje o čase jednotlivých hovorů, jakož i o číslech a osobách uživatelů účastnických stanic.

6. Nezákonně byla dle dovolatele pořízena taktéž srovnávací nahrávka jeho hlasu pro účely zpracování znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertíza – fonoskopie. Tento úkon byl zaprvé proveden bez vyrozumění a účasti obhájce obviněného, a to navzdory skutečnosti, že byly dány důvody nutné obhajoby a obviněný musel mít dle § 36 odst. 3 tr. řádu obhájce již v přípravném řízení. Dále byl obviněný před samotným odebráním vzorku hlasu poučen o svých právech a povinnostech ve smyslu § 33 odst. 5 tr. řádu, a to konkrétně ve dle § 114 tr. řádu. Dovolatel tak byl chybně poučen o tom, že je povinen aktivně spolupracovat při pořízení srovnávací nahrávky s tím, že v opačném případě by se vystavil nebezpečí uložení pořádkové pokuty, přičemž policejní orgán by mohl jeho případný odpor překonat násilím. Obviněný měl dle svého tvrzení být naopak poučen o tom, že má právo poskytnutí vzorku svého hlasu odepřít, jelikož může být nucen pouze ke strpění úkonů, nikoliv k tomu, aby sám aktivně četl předložený text na pokyn policejního orgánu.

7. Obviněný dále uvedl, že soudy pochybily rovněž při posouzení skutkového stavu, jelikož nebylo dostatečně prokázáno, že telefonickou komunikaci a komunikaci prostřednictvím SMS zpráv vedl skutečně on. Dovolatel od počátku řízení tvrdí, že telefon mohl být v jeho nepřítomnosti užit neznámou třetí osobou v místě jeho pracoviště, přičemž se nelze opřít o provedené znalecké zkoumání porovnávající vzorek jeho hlasu se zajištěnými odposlechy v důsledku výše uvedeného pochybení při jeho odebrání, přičemž však podotýká, že znaleckým zkoumáním nebyl jeho hlas ztotožněn ve všech hovorech zaznamenaných v rámci odposlechů, o což opírá své tvrzení o neztotožněných třetích osobách užívajících jeho telefon. Současně ani nebylo žádným způsobem prokázáno, že by obviněný psal SMS zprávy, které jsou však pro posouzení jeho viny žalovaným skutkem zásadní.

8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze v celém rozsahu, a aby soudu prvního stupně přikázal v potřebném rozsahu danou věc k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně učinil součástí svého dovolání též podnět k přerušení výkonu uloženého trestu.

9. K dovolání obviněného zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství své stanovisko ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 1 NZO 288/2019-40, ve kterém uvádí, že obviněný sice formálně prohlašuje naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. řádu, ve skutečnosti jsou však obsahem dovolání pouze námitky skutkové a procesní povahy, v jejichž rámci obviněný zpochybňuje rozsah dokazování, jakož i zákonnost a využitelnost důkazů, které byly stěžejními pro zformování skutkového děje.

10. Pokud jde o námitky obviněného směřované proti příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 14005/2015, státní zástupce připouští, že tento vykazuje určité obsahové nedostatky. Navzdory tomu však má za to, že z materiálního hlediska uvedené nedostatky nepředstavují vadu, která by z důkazní materie vylučovala na jeho základě provedené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Posuzovaný příkaz materiálně obstojí společně s návrhem státního zástupce na jeho vydání a zbylým spisovým materiálem, pročež nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu neznamenalo svévolný a neodůvodněný zásah do ústavních práv obviněného. Stejně tak nepovažuje státní zástupce za vadu zakládající procesní nepoužitelnost opatřených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu obviněným namítané nedostatky protokolů o tomto úkonu. Státní zástupce nesdílí názor dovolatele, že je nedostatečné, pokud protokol obsahuje označení datového nosiče obsahujícího vlastní zvukový záznam, neboť takový postup zcela odpovídá dosavadní a nikterak neproblematizované praxi. Rovněž časy a čísla jednotlivých hovorů, stejně jako osoby vážící se k uživatelským stanicím byly dle názoru státního zástupce v dané věci identifikovány dostatečným způsobem.

11. Státní zástupce dále poukazuje na skutečnost, že obviněnému byla bezprostředně po zahájení trestního stíhání na jeho žádost soudem ustanovena obhájkyně, která byla vyrozuměna o vyšetřovacích úkonech, kterých se účastnila, a to i přes skutečnost, že se tato obhájkyně ve smyslu § 165 odst. 3 tr. řádu nevyjádřila stran požadavku své účasti u vymezených procesních úkonů. Přítomnost obhájce je zásadně nutná v případě provádění těch procesních úkonů, jejichž výsledkem je konkrétní důkaz, přičemž takovou povahu pořízení srovnávací nahrávky dle státního zástupce nemá. Z tohoto hlediska nelze považovat za jakékoli pochybení, pokud při pořízení srovnávací nahrávky hlasu obviněného nebyl přítomen jeho obhájce. Obviněný tak byl v dané trestní věci od počátku trestního stíhání řádně zastoupen, pročež k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu nedošlo.

12. Postupem orgánu činného v trestním řízení nemohlo dle státního zástupce dojít ani k porušení ústavního zákazu sebeobviňování, jelikož obviněný v daném případě poskytl hlas zcela dobrovolně, přičemž konkrétní hrozba jakoukoli sankcí proti němu uplatněna nebyla. K žádnému donucování k sebeobvinění tedy nedošlo, a to ani v souvislosti se zákonným poučením ve smyslu § 114 tr. řádu, z něhož nelze nikterak dovodit, že by na vůli obviněného bylo působeno hrozbou pořádkové pokuty v případě, že by odmítl srovnávací vzorek hlasu poskytnout. Toto poučení nelze dle státního zástupce vykládat jako skryté donucení obviněného k aktivnímu jednání, jímž by na svůj úkor zhoršil svoji procesní, resp. důkazní situaci. Podle vyjádření státního zástupce tak forma a způsob získání srovnávací hlasové nahrávky v daném případě nevykazuje vady, pro které by následný důkaz v podobě znaleckého posudku bylo nutno považovat za důkaz nezákonný a z toho důvodu vyloučený z důkazní materie.

13. Námitky dovolatele proti hodnocení odposlechu telefonické komunikace a obsahu SMS zpráv pak dle státního zástupce představují pouhou polemiku obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s jejich hodnocením provedených důkazů. Závěr o vině obviněného P. N. T. byl vybudován na více provedených důkazech, které soudy přísně ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu posuzovaly v jejich souhrnu. Nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry sám o sobě není s to založit existenci uplatňovaného extrémního nesouladu, jehož se dovolává, a nelze tak hovořit o naplnění obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

14. Závěrem státní zástupce shrnul, že námitky obviněného nelze podřadit pod žádný zákonem vymezený dovolací důvod, pročež navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl.

III.

Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

IV.

Důvodnost dovolání

17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v sobě zahrnuje dvě alternativy, když podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci přitom obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ a je tedy vázán na zbylé dva uplatněné dovolací důvody.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu se vztahuje na případy, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Do jeho rámce spadají zejména případy porušení ustanovení § 36 a násl. tr. řádu o nutné obhajobě, ovšem mohou pod něj být podřaditelná i jiná pochybení tohoto druhu, neboť čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zaručují každému obviněnému právo na obhajobu.

19. Obviněný přitom spatřuje porušení svého práva na obhajobu v tom, že při poskytnutí vzorku hlasu nebyl přítomen, a ani o tomto úkonu nebyl předem vyrozuměn, jeho obhájce v souladu s ustanovením § 165 odst. 2 tr. řádu, dle kterého je obhájce již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit.

20. V posuzované trestní věci je nutno shrnout to nejpodstatnější z obsahu procesního spisu. Vůči obviněnému bylo trestní stíhání zahájeno dne 16. 9. 2015 v 7:26 hodin. Bezprostředně poté byl v 7:30 hodin jakožto obviněný zadržen podle § 75 tr. řádu, přičemž v přítomnosti tlumočnice se vyjádřil tak, že žádá ustanovit obhájce ex offo. Soudem byla obviněnému následně ustanovena obhájkyní Mgr. Kateřina Švajcrová, která se po telefonickém vyrozumění zúčastnila jednotlivých vyšetřovacích úkonů počínaje domovní prohlídkou v místě bydliště obviněného. Ještě téhož dne byl bez přítomnosti obhájce obviněný požádán o poskytnutí vzorku svého hlasu, k čemuž byl policejním orgánem poučen podle § 114 tr. řádu, tedy za užití poučení o provedení prohlídky těla a jiných podobných úkonech, které bylo obviněnému tlumočeno do vietnamského jazyka. V protokolu o provedení srovnávací nahrávky pro identifikaci mluvčího – jazyk vietnamský ze dne 16. 11. 2015 nejsou zaznamenány žádné námitky obviněného, kterými by rozporoval způsob provedení srovnávací nahrávky, případně poukazoval na nepřítomnost svého obhájce. Žádných námitek ohledně nepřítomnosti obhájce při provedení srovnávací nahrávky neměl obviněný či jeho obhájce ani v rámci hlavního líčení v řízení před nalézacím soudem, ani v rámci odvolání podaného proti rozsudku soudu prvního stupně.

21. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že přítomnost obhájce je zásadně nutná v případě provádění těch procesních úkonů, jejichž výsledkem je konkrétní důkaz. Takovou povahu však pořízení srovnávací nahrávky nemá, jelikož se jedná o kriminalisticko-technický úkon, kterým je pořizován materiál sloužící jako podklad k dalšímu odbornému zpracování v rámci vyhotovení znaleckého posudku. Důkazem je tedy až samotný znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertíza – fonoskopie, jenž porovnává vzorek hlasu se záznamy získanými v rámci provedeného odposlechu. Ke shodným závěrům dospěl již v minulosti taktéž Ústavní soud, dle kterého např. ani odběr vzorku pachu stěžovatele nelze považovat za vyšetřovací úkon, kterému by měl mít právo být přítomen obhájce, stejně jako tomu není u snímání otisků prstů, odebírání krve a jiného biologického materiálu obviněného (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. II. ÚS 90/04). Je ovšem namístě zdůraznit, že i kdyby se jednalo v případě pořízení srovnávací nahrávky o vyšetřovací úkon, jehož výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, nedošlo by v dané věci k pochybení policejního orgánu, jelikož ze spisového materiálu nevyplývá, že by obhájce obviněného policejnímu orgánu podle § 165 odst. 3 tr. řádu oznámil, že se chce takovýchto úkonů účastnit, přičemž ani obviněný přítomnost obhájce nepožadoval. Nad rámec výše uvedeného přitom k tomuto Nejvyšší soud na okraj poznamenává, že ve smyslu § 165 tr. řádu není účast obhájce při vyšetřovacích úkonech (o nějž se však v tomto případě nejednalo) povinná, nýbrž jde o právo obhajoby, které musí policejní orgán respektovat a zajistit jeho uplatnění. Z tohoto hlediska nelze považovat za jakékoli pochybení, pokud při pořízení srovnávací nahrávky hlasu nebyl obhájce obviněného přítomen. Obviněný tedy od počátku trestního stíhání na svých obhajovacích právech krácen nebyl a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu tak naplněn nebyl.

22. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, nebo ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněných splňují kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.

23. Případy na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je dle dovolacích námitek napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno (mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019) dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

24. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných či jiných dovolacích důvodů. Obviněný P. N. T. ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jednak rozporoval zákonnost provedených odposlechů telekomunikačního provozu, a to v důsledku vad příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, na jehož základě byly odposlechy provedeny, dále namítal vady protokolu o záznamu telekomunikačního provozu a konečně poukazoval na nezákonné provedení odběru vzorku hlasu, při němž došlo k porušení zákazu donucení k sebeobviňování, jelikož poučení, které mu bylo před tímto úkonem poskytnuto, obsahovalo pohrůžku pořádkovou pokutou a případným donucením. Obviněný v důsledku výše uvedených skutečností, kterými namítá nezákonnost klíčových důkazů ve spojení s tvrzením, že jeho telefon v místě jeho pracoviště užívaly třetí osoby, opakovaně rozporuje, že by zaznamenanou telefonickou komunikaci skutečně vedl on sám. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného uplatněnému, ale ani žádným jiným v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedeným dovolacím důvodům, neodpovídají. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, kterak se toho obviněný v podaném dovolání domáhá.

25. Na prvním místě považuje Nejvyšší soud za vhodné vypořádat argumentaci vztahující se k porušení principu zákazu sebeobviňování, k němuž mělo dojít při pořízení srovnávací nahrávky pro identifikaci mluvčího na pořízených záznamech telekomunikačního provozu. Z pohledu zásady nemo tenetur se ipsum accusare (nikdo není povinen obviňovat sám sebe) lze rozlišovat dva okruhy trestně procesních úkonů, z nichž jedny jsou charakterizovány aktivitou obviněného, k nimž obviněný nesmí být pod hrozbou sankce donucován, zatímco druhý okruh zahrnuje úkony, jichž je obviněný toliko pasivním objektem a k jejichž strpění jej lze zákonnými prostředky přinucovat. Příkladem pasivního úkonu je např. rekognice, při níž je obviněný nucen toliko pasivně strpět poznávací proceduru, přičemž strpění tohoto úkonu nelze označit za donucování k sebeobviňování. Poznávaná osoba je v takovém případě povinna strpět provedení rekognice, přičemž k účasti na rekognici může být donucována předvedením či uložením pořádkové pokuty. V nyní projednávaném případě se ovšem jednalo o aktivní úkon, před jehož provedením měl policejní orgán povinnost obviněného poučit o právu jej odmítnout, jelikož poskytnutím vzorku hlasu došlo k překročení hranice mezi úkonem, při němž je obviněný toliko pasivním objektem vyšetřovacího úkonu, a situací, kdy je obviněný nucen k aktivnímu jednání, jímž může přispět ke svému sebeobvinění. Policejní orgán je tedy oprávněn obviněného vyzvat, aby promluvil nebo jinak aktivně jednal, zároveň jej však musí poučit, že provedení tohoto úkonu může odmítnout. Obviněný ovšem v předmětném případě takto poučen nebyl, tzn. že vzorek jeho hlasu byl pořízen v rozporu se zákonem, a to i přes skutečnost, že obviněný v daném případě tento hlasový vzorek poskytl zcela dobrovolně. Poučení ve smyslu § 114 tr. řádu učiněné policejním orgánem totiž nejenže neobsahovalo poučení o možnosti odmítnutí poskytnutí vzorku hlasu, ale naopak obsahovalo poučení o možnosti uložení pořádkové pokuty v případě neuposlechnutí výzvy k jeho poskytnutí. Nejvyšší soud nemá na rozdíl od státního zástupce za to, že by tuto skutečnost bylo možné překlenout pouhým konstatováním, že obviněný měl či mohl vědět, že se možnost uložení pokuty k poskytnutí vzorku hlasu nevztahuje, tedy že k takovémuto aktivnímu úkonu spočívajícímu v přečtení konkrétního textu fakticky donucen být nemohl a reálně nucen ani nebyl.

26. Nejvyšší soud tedy ve světle výše uvedeného přistoupil k posouzení důkazní použitelnosti (účinnosti) znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertíza – fonoskopie, vypracovaného na základě nezákonně získaného vzorku hlasu obviněného. Na tomto místě přitom dovolací soud považuje za vhodné připomenou závěry Ústavního soudu prezentované v jeho nálezu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 1677/13, kde v návaznosti na svou předchozí judikaturu potvrdil svůj zdrženlivý přístup k doktríně plodů z otráveného stromu, přičemž vysvětlil, že kontinentální trestní řízení vychází (naproti formálním důkazním pravidlům uplatňujícím se v prostředí common law) z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vedou k neúčinnosti či nepřípustnosti důkazu, který je zcela jednoznačně kauzálně spjat s procesně nepoužitelným úkonem.

27. V důsledku výše uvedeného je tedy zapotřebí přistupovat k hodnocení zákonnosti důkazů vždy diferencovaně s ohledem na konkrétní povahu a závažnost vady nastalé v procesu dokazování. Po posouzení okolností daného případu Nejvyšší soud na základě informací obsažených v procesním spisu dospěl k závěru, že za situace, kdy je výsledek znaleckého zkoumání zcela závislý na poskytnutém vzorku hlasu obviněného, při jehož odběru byla porušena zásada zákazu sebeobviňování, je namístě tento znalecký posudek vyloučit z důkazní materie. Závěrem tak lze shrnout, že forma a způsob získání srovnávací nahrávky hlasu obviněného v daném případě vykazují vady, pro které je nutno z ní vycházející důkaz v podobě znaleckého posudku považovat za důkaz absolutně neúčinný a vyloučený z důkazní materie, a to i navzdory skutečnosti, že obviněný nezákonnost odběru vzorku hlasu a na ni navazujícího znaleckého zkoumání nejenže poprvé namítá až ve svém dovolání, ale jak v tomto mimořádném opravném prostředku, tak i ve svém odvolání se o uvedený znalecký posudek sám vlastní argumentací opírá, když jeho závěry interpretuje ve svůj prospěch.

28. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud předesílá, že i přes zjištění, že jeden z důkazů byl v trestním řízení vypracován na základě podkladu získaného nezákonným postupem, jedná se o závěr stran nepoužitelnosti toliko tohoto konkrétního důkazu. Je-li však pachatelova vina spolehlivě prokázána též jinými důkazy, které nemají původ v nezákonném postupu, nic nebrání tomu, opřít odsuzující rozsudek o tyto jiné důkazy (k tomu viz níže). V dané věci lze přitom bez pochybností učinit závěr o vině obviněného na základě ostatních důkazů, které navzájem tvoří ucelený řetězec, jehož jednotlivé články jsou mezi sebou v souladu, tzn. že tvoří vzájemně souladné, související závěry, kdy je okruh zjištěných přímých a nepřímých důkazů zavřen a bez důvodných pochybností vede k závěru o vině obviněného, čímž je současně vyloučen závěr jiný. Ostatně ani nalézací soud odůvodnění svého odsuzujícího rozsudku na tomto znaleckém posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertíza – fonoskopie nevystavěl, když na tento ve svém rozhodnutí poukázal až soud odvolací. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že zjištěný vadný postup policejního orgánu při pořizování srovnávací nahrávky hlasu obviněného, a z něj vyvěrající neúčinnost znaleckého posudku jakožto důkazu, v daném případě, a to i navzdory porušení jedné ze zásad tvořících právo na spravedlivý proces, v daném případě nepředstavuje citelný zásah do tohoto práva obviněného, tzn. že nezakládá potřebu zrušení meritorních rozhodnutí obou soudů nižších stupňů. Ani tato námitka obviněného tedy nenaplnila zákonný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu.

29. K další námitce obviněného, jíž tento brojí proti provedenému odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, Nejvyšší soud úvodem podotýká, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu jakožto zajišťovací institut je za podmínek vymezených v § 88 tr. řádu dovoleným zásahem do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením, které je zaručeno čl. 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. řádu lze pouze tehdy, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Podle ustanovení § 88 odst. 2 tr. řádu odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce obligatorně v písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho vydání, přitom musí obsahovat uživatelskou adresu či zařízení, osobu uživatele, dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn a která nesmí být delší než čtyři měsíce, dále konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují, účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

30. K požadavkům na odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu či povolení ke sledování osob a věcí, potažmo k hodnocení zákonnosti těchto úkonů a důkazů získaných na jejich základě, lze připomenout i některá související doktrinální východiska. Jak již bylo uvedeno výše, kontinentální trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu. Trestní řád sice pro některé důkazy vyžaduje zvláštní podmínky jejich opatření a provedení, nicméně v případě jejich nesplnění zpravidla výslovně nestanoví jako důsledek neplatnost, neúčinnost apod. daného důkazu. Činí tak pouze tehdy, když by provedení důkazu způsobilo státu nebo osobě, proti níž se řízení vede, vážnou škodu nebo ohrozilo jiné státem uznané zájmy, přičemž takové důkazy jsou v trestním řízení nepřípustné. Doktrína pak konkrétně ve vztahu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i ke sledování osob a věcí konstatuje, že případné neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo povolení ke sledování osob a věcí, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny požadavky uvedené v § 88 odst. 1, 2 tr. řádu, nemusí bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě, pokud je zjevné, že v dané věci byly splněny materiální podmínky pro jejich vydání [srov. Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 804, 877, 878, 1196].

31. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. V5-1/2015 – 0 Nt 14005/2015, vydal soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 na základě návrhu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a předloženého spisového materiálu v trestní věci vedené pro podezření ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Soudce jím nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu zde specifikovaných účastnických čísel, z jejichž provozovatelů byl v dané době ztotožněn pouze obviněný P. N. T., a to na dobu čtyř měsíců. V odůvodnění příkazu pak uvedl, že dosud provedeným šetřením bylo zjištěno, že tento obviněný a další dosud neztotožněné osoby se měli dopouštět trestné činnosti tím, že se na území Prahy 4 od září roku 2014, ve značném rozsahu, aktivně podíleli s tuzemskými a zahraničními zprostředkovateli na organizování nelegálního obchodu s psychotropní látkou metamfetamin. Na základě předloženého spisového materiálu dospěl soudce k závěru, že návrh je důvodný, neboť lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu účastnických stanic a IMEI uvedených ve výrokové části příkazu mohou být zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, zejména podíl uživatele, eventuálně dalších osob na páchání projednávané trestné činnosti.

32. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odůvodnila podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dále tím, že pro účely trestního řízení je nutné zadokumentovat vzájemnou komunikaci mezi podezřelými osobami, které jsou zapojeny do obchodu s omamnými a psychotropními látkami, jakož i podíl jednotlivých osob na této organizované trestné činnosti. Dále by se dle podaného návrhu mohlo podařit ustanovit místa výroby a odběru drog, místa distribuce drog, a mohly by být ztotožněny další osoby, které jsou do této organizované trestné činnosti s mezinárodním prvkem zapojeny. S poukazem na odůvodnění svého návrhu a obsah spisového materiálu pak státní zástupkyně rovněž konstatovala, že s ohledem na konspirativní postup zúčastněných osob není možno v trestní řízení bez odposlechů efektivně postupovat, přičemž jsou splněny zákonné podmínky uvedené v § 88 odst. 1, 2 tr. řádu, neboť ve věci je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu, k jehož stíhání Českou republiku zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva (konkrétně Jednotná úmluva o omamných látkách ze dne 31. 3. 1961 vyhlášená v České republice jako vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 47/1965 Sb., o jednotné úmluvě o omamných látkách, jakož i Úmluva proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, publikovaná Sdělením federálního ministerstva zahraničních věci pod č. 462/1991 Sb.). Délku trvání navrhovaného odposlechu pak státní zástupkyně odůvodnila odkazem na rozsah a složitost objasnění projednávané trestné činnosti, což mělo být patrno z předloženého spisového materiálu.

33. K naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. V5-1/2015 – 0 Nt 14005/2015, tedy Nejvyšší soud konstatuje následující. V daném příkazu jsou uvedeny uživatelské adresy (telefonní čísla), jsou ztotožněny osoby jejich uživatelů, je uvedena doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let ve smyslu § 88 odst. 1 tr. řádu. V odůvodnění příkazu pak soudce odkazuje na předložený spisový materiál a současně uvádí základní známé skutkové okolnosti prověřované věci, které nepochybně odůvodňují jeho vydání, jakož i maximální dobu jeho trvání, a to ve vztahu ke všem uživatelům následně odposlouchávaných uživatelských adres. Z popisu těchto okolností, z návrhu na vydání příkazu, jakož i ze spisového materiálu je seznatelné, že v dané věci bylo dáno důvodné podezření kontinuálního páchání sofistikované a vysoce závažné trestné činnosti s mezinárodním prvkem, jejíž pachatelé jednali konspirativně se snahou o maximální možné utajení v uzavřené komunitě, o čemž svědčí především jejich obezřetný a promyšlený postup směřující k tomu, aby jejich protiprávní jednání nebylo odhalitelné. Absenci explicitního odůvodnění nezbytnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na nejdelší možnou dobu, stejně jako ostatní náležitosti, které absentují v odůvodnění soudního příkazu, nicméně se nacházejí v návrhu státní zástupkyně či přímo ve spisovém materiálu, které byly podkladem pro jeho vydání, lze sice označit za formální nedostatek odůvodnění posuzovaného příkazu, nicméně ve smyslu shora rozvedených doktrinálních a judikaturních východisek zdůrazňujících formálně-materiální přístup je nutno konstatovat, že určujícím je fakt, že okolnosti daného případu popsané v příkazu jednoznačně odůvodňují maximální dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to především vzhledem k rozsahu a charakteru prověřované trestné činnosti.

34. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. V5-1/2015 – 0 Nt 14005/2015, byl navzdory absenci některých zákonných náležitostí vydán v mezích zákona a jeho odůvodnění je dostatečné, neboť z formálně-materiálního hlediska splňuje všechny náležitosti vymezené v § 88 tr. řádu, a to po přezkoumání v souvislosti s věcně (a v zásadě i formálně) dostatečně odůvodněným návrhem státní zástupkyně, a spisovým materiálem. Tyto dokumenty totiž obsahují ještě podrobnější popis zjištěných skutkových okolností prověřované trestné činnosti materiálně odůvodňující nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i pasáže, které ve smyslu testu účinnosti trojí kontroly (policejní orgán – státní zástupce – soud) formálně i věcně doplňují odůvodnění jednotlivých náležitostí příkazu vydaného soudem. Tento závěr je přitom v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí tohoto soudu sp. zn. 5 Tdo 829/2015, sp. zn. 4 Pzo 3/2014, sp. zn. 4 Pzo 10/2015), jakož i související judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (viz rozhodnutí tohoto soudu ve věcech Bašić proti Chorvatsku, Dragojević proti Chorvatsku), podle níž nedostatečné odůvodnění příkazů k odposlechům nemá dopad na přípustnost takto získaných důkazů v trestním řízení. S přihlédnutím k povaze této trestné činnosti, jež je seznatelná z odůvodnění soudního příkazu, návrhu stání zástupkyně, jako i příslušného spisového materiálu, si přitom nelze reálně představit, že by bylo možné zjišťovat skutečnosti důležité pro trestní řízení prostřednictvím úkonů jiných či méně invazivně zasahujících do základních práv podezřelých.

35. Dovolatel dále k provedenému důkazu v podobě záznamu telekomunikačního provozu uvádí, že tento nesplnil požadavky ustanovení § 88 odst. 6 tr. řádu, které stanoví, že má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. Konkrétně pak dle obviněného neobstojí pouhé označení datového nosiče, na kterém je samotný zvukový záznam nahrán, když tento neobsahuje údaje o čase jednotlivých hovorů, číslech, osobách uživatelů účastnických stanic a označení toho, která z účastnických stanic je volající a která volaná.

36. K naplnění náležitostí protokolu k záznamu telekomunikačního provozu ze dne 17. 8. 2015, č. j. 24-54/2015-UZC/V3 (č. l. 731), Nejvyšší soud konstatuje, že v daném protokole skutečně absentují výše uvedené údaje o čase jednotlivých hovorů, číslech, osobách uživatelů účastnických stanic a označení toho, která z účastnických stanic je volající a která volaná. Přílohou tohoto protokolu je ovšem vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které je v procesním spise obsaženo bezprostředně v návaznosti na samotný protokol (č. l. 734). Tento dokument přitom veškeré výše uvedené údaje obsahuje, a to včetně překladu obsahu jednotlivých SMS zpráv a hovorů z vietnamského jazyka do češtiny. Jakožto formální pochybení je tedy nutno označit pouze to, že informace o skutečnosti, že vyhodnocení tvoří přílohu protokolu k záznamu telekomunikačního provozu ze dne 17. 8. 2015, č. j. 24-54/2015-UZC/V3, je uvedena toliko v samotném vyhodnocení a nikoli v protokolu jako takovém. Tato skutečnost však podle Nejvyššího soudu není nikterak způsobilá založit absolutní neplatnost tohoto důkazu v důsledku absence zákonných náležitostí, když se jedná pouze o drobnou formální vadu, v jejímž důsledku nebyla porušena práva obviněného a požadavky zákona byly materiálně naplněny.

37. Obviněný dále rozporuje zjištěný skutkový stav tvrzením skutečnosti, že telefonická komunikace, skrze kterou bylo organizováno předání drogy, nebyla vedena jeho osobou, neboť jeho telefon byl používán dosud neztotožněnými třetími osobami. Opak přitom dle obviněného nebyl nikterak prokázán tím, že se volající nepředstavoval (či nepředstavovali), jelikož tento postup zapadá do konspiračního charakteru komunikace skutečných pachatelů. Obviněný dále ve svém tvrzení odkazuje na znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertíza – fonoskopie, podle kterého nebylo možné podle poskytnutých vzorků hlasu u všech nahrávek určit totožnost mluvčího. Dle obviněného také nebylo nikterak prokázáno, že by odesílal předmětné SMS zprávy, které jsou pro prokázání spáchání trestného činu důležitější než zajištěné telefonické hovory.

38. Ve vztahu k námitce dovolatele stran chybně zjištěného skutkového stavu je s ohledem na obsah přezkoumávaných rozhodnutí třeba uvést, že nalézací soud závěr o vině obviněného P. N. T. a naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), tr. zákoníku, jak je stanoveno ve výroku jeho rozhodnutí, vybudoval na více provedených důkazech, které ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu posuzoval v jejich souhrnu. Zcela důvodně městský soud poukázal především na celkový kontext komunikace probíhající přes inkriminované telefonní číslo, z něhož je patrné, že v tomto případě komunikoval právě obviněný, což vyplývá právě z charakteru této komunikace, která tvoří souvislý celek, a jež plně koresponduje se skutečnostmi, které byly zjištěny provedeným sledováním. Bez ohledu na vyloučený znalecký posudek porovnávající vzorek hlasu to byl právě obviněný, kdo výslovně přiznal, že vedl část inkriminované telefonické komunikace, když se tuto komunikaci pokusil vysvětlit značně nevěrohodnou verzí o „české babičce“, jejíž služby využíval při výchově svých dětí zároveň s dalším spoluobviněným. Toto tvrzení však nejenže nebylo obviněným nikterak prokázáno, ale navíc ani nebylo vnitřně koherentní, když obviněný následně nebyl v rámci hlavního líčení schopen odpovědět ani na jednoduché otázky ohledně jím předloženého vysvětlení obsahu jeho hovorů. Soud tedy nemohl uvěřit pouhému obecnému poukazu na určení telefonu pro potřeby zákazníků v místě pracoviště obviněného, když volaný, stejně jako volající, vždy v rámci na sebe navazujících hovorů, aniž by se některý z nich vzájemně představil, věděl, s kým hovoří, přičemž předmětný telefon byl zajištěn v bytě obviněného. S ohledem na sílu důkazního řetězce tak nalézací soud do tohoto nemusel zahrnout znalecký posudek z oboru kriminalistika odvětví kriminalistická audioexpertiza – fonoskopie, když na tento poukázal až soud odvolací. I při odstranění tohoto důkazu z důkazní materie však Nejvyšší soud konstatuje, že skutkový stav byl v dané věci dostatečně zjištěn již nalézacím soudem, pročež lze uzavřít, že oba soudy nižších stupňů zhodnotily všechny okolnosti a důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněného stejnou měrou podle svého vnitřního přesvědčení, a to každý zvlášť, jakož i v jejich souhrnu, tedy po pečlivém zvážení všech okolností podle § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž jejich hodnocení nevykazuje žádné prvky libovůle či svévole.

39. Obviněný přitom ve svém dovolání pouze rozporuje volné hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, když však takováto námitka není právně relevantně ani důvodně uplatnitelná v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a stejně tak nenaplňuje ani žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v trestním řádu. Tyto námitky skutkové povahy, skrze které se obviněný domáhá revize skutkového stavu, tak považuje Nejvyšší soud za zcela irelevantní. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.

40. Závěrem lze proto shrnout, že obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

41. Dovolatel ve svém podání odkázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu stran jím podaného odvolání, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. řádu. Nejvyšší soud však neshledal, že by v napadených rozhodnutích obou nižších soudů došlo k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. řádu, pročež tak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

V. Závěr

42. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).

43. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

44. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že se obviněný svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen domáhá přehodnocení provedených důkazů, revize skutkových zjištění a vyloučení podstatné části klíčových důkazů, jimiž je z trestné činnosti usvědčován. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu. Na základě posouzení jednotlivých námitek obviněného Nejvyššímu soudu nezbývá než shrnout, že postup orgánů činných v trestním řízení shledal, a to i navzdory dílčím pochybením, v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu (§ 2 odst. 1, 5, 6, 14 a 15, jakož i § 125 odst. 1).

45. Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného P. N. T. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

46. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 18. 12. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru