Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1067/2017Usnesení NS ze dne 29.11.2017

HeslaNedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
Subsidiarita trestní represe
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1067.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 12 odst. 2 tr. zákoníku

§ 285 odst. 1 tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1049/18 ze dne 21.11.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1067/2017-38

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2017 o dovolání obviněného J. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 55 To 41/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 259/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 5 T 259/2015, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dva) roky a 4 (čtyři) měsíce. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl taktéž uložen trest propadnutí věci. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 5 T 170/2015, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 2 To 10/2016, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Proti uvedenému rozhodnutí podal obviněný odvolání, na jehož podkladě Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 55 To 41/2017, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněného J. P. uznal vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2015 sp. zn. 5 T 170/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 2 To 10/2016.

3. Spáchání předmětného trestného činu obviněného bylo založeno na podkladě skutkových zjištění, že

od jarních měsíců roku 2015 ve venkovních prostorách přináležejících k objektu domu v obci D., jehož majitelkou je jeho družka R. J., nedovoleně pěstoval pro svou potřebu rostliny konopí, kdy dne 26. 8. 2015 bylo nalezeno 23 ks rostlin čerstvě odstřihnutých od kořenového systému a 10 ks rostlin konopí v květináčích v rozmezí růstu 80 až do 100 cm, obsahujících od 1,85 % do 1,95 % účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu (THC), což představuje 10,6848 gramů THC, který je principiální psychoaktivní složkou konopí a je koncentrován v pryskyřici, přičemž konopí a pryskyřice z konopí a THC jsou návykovými látkami, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivňovat psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování a takto jednal v rozporu s Jednotnou Úmluvou o omamných látkách, která byla pro Českou republiku publikována vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 47/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde rostliny konopí a pryskyřice z konopí jsou jako omamné látky zařazeny do seznamu IV. a látka THC (tetrahydrocannabinol) je jako psychotropní látka zařazena do seznamu II, a jednal v rozporu s § 4 z. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů s přihlédnutím k Přílohám č. 3 a 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný v prvé řadě namítá, že byl stíhán a odsouzen za stejnou činnost dvakrát. V trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 170/2015, byl odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, na podkladě skutkových zjištění, že v období nejméně od poloviny měsíce ledna roku 2015 do 25. 3. 2015 neoprávněně pro svou potřebu vyrobil 352,29 gramů sušené rostlinné hmoty. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. V období, kdy ještě nebylo pravomocně rozhodnuto ve shora popsané věci, došlo k zahájení trestního stíhání v nyní posuzovaném případě, přičemž se jednalo o stejný skutek a stejnou právní kvalifikaci, dokonce rozšířenou o kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 283 odst. 2 pím. c) tr. zákoníku, navíc za daleko širší období od jarních měsíců roku 2015 do 26. 8. 2015, které zahrnovalo i období z výše zmíněné trestní věci vedené pod sp. zn 5 T 170/2015. Dovolatel s ohledem na průběh řízení následně shrnul, že rozsudkem ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 170/2015 byl uznán vinným za období od ledna roku 2015 do 25. 3. 2015, přičemž rozsudkem v projednávané věci byl odsouzen za období od jarních měsíců 2015, čímž se tyto rozsudky překrývají. Dovolatel dále spatřuje pochybení orgánů činných v trestním řízení v postupu při zabavení rostlinné hmoty v rámci domovní prohlídky, jelikož ji nezvážily a v žádných dokumentech neuvedly, kolik jí bylo ve skutečnosti odvezeno. Soudům rovněž vytýká, že nevyhověly jeho návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem z oblasti biologie, na jehož podkladě by bylo možno se vyjádřit k plísni, kterou měly být zabavené rostliny postiženy. Další pochybení v rámci dokazování spatřuje v tom, že nebyl opatřen ani znalecký posudek adiktologa a lékaře z paliativní medicíny. Obviněný poukazuje taktéž na to, že byl odsouzen v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe, když soudy mimo jiné nezohlednily skutečnost, že pěstování a zpracování konopí činil výlučně pro potřeby alternativní medicíny, což má nepochybně vliv na posouzení společenské nebezpečnosti jím spáchaného činu. Dále napadá postup Okresního soudu v Olomouci, který se nedržel stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, což uvedl i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. V závěru dovolatel shrnuje, že soudy nesprávně posoudily předmětný skutek, opomenuly provést důkazy navrhované dovolatelem, a v dané věci je tak možné spatřovat extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a jejich hodnocením. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil a tomuto přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

5. K dovolání obviněného J. P. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který předně konstatoval, že námitky dovolatele v podstatné části neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu státní zástupce označil námitku obviněného týkající se porušení zásady subsidiarity trestní represe, se kterou se však neztotožnil. Poukázal na skutečnost, že jednání obviněného, který pokračoval v trestné činnosti i po zahájení trestního stíhání za obdobné jednání, a který počtem pěstovaných rostlin konopí několikanásobně přesáhl minimální počet rostlin rozhodných pro spodní hranici trestnosti, nevede k závěru o možnosti uplatnění zásady subsidiarity trestní represe. Dále státní zástupce konstatoval, že námitka obviněného týkající se porušení zásady ne bis in idem obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který dovolatel výslovně neoznačil. I tuto námitku však státní zástupce rovněž označil za neopodstatněnou, když poukázal na skutečnost, že obviněný byl v předmětné věci uznán vinným odlišným trestným činem, než ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 170/2015. K dalším námitkám státní zástupce sdělil, že tyto uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Současně konstatoval, že nedošlo k opomenutí důkazů, když soudy dostatečným způsobem zdůvodnily, proč navrhované důkazy neprovedly. Za dostatečně zdůvodněný považoval i závěr soudu prvního stupně ohledně nesplnění pokynů odvolacího osudu, když došlo k modifikaci skutkových zjištění. Z podaného dovolání nevyplývají relevantní argumenty zpochybňující zjištění předmětného objemu konopí, přičemž v dané věci neexistuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. V návaznosti na výše uvedené státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné a navrhl Nejvyššímu soudu, aby jej podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

III.

Přípustnost dovolání

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné (§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.), bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

IV.

Důvodnost dovolání

8. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

9. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

10. Především Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný zaměřil valnou část námitek uplatněných v dovolání proti skutkovým zjištěním a vůči právnímu posouzení věci ze strany soudu prvního stupně, což ovšem za situace, kdy odvolací soud změnil obviněným napadanou část skutkových zjištění a jednání obviněného překvalifikoval na jiný trestný čin, postrádá relevanci. Nejvyšší soud se proto věnoval námitkám, které jsou zaměřeny vůči rozhodnutí odvolacího soudu, případně námitkám, které i po změně skutkových zjištění a právního posouzení skutku, lze akceptovat jako dovolací námitky.

11. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil námitku, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Olomouci – pobočky v Ostravě byl odsouzen za jednání, ke kterému mělo docházet od jarních měsíců roku 2015 a že se toto období částečně překrývá s jednáním, pro které byl odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 5 T 170/2015, v čemž spatřuje porušení zásady ne bis in idem. Předně nutno uvést, že uvedená námitka nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž zasahuje do sféry dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., jehož existenci zakládá skutečnost, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný ve svém dovolání neuplatnil. Nejvyšší soud se s touto námitkou navíc ani nemohl ztotožnit, neboť dovolatel byl v předmětných trestních řízeních odsouzen pokaždé pro jiný skutek vykazující zákonné znaky jiné skutkové podstaty trestného činu. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 5 T 170/2015, byl odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 55 To 41/2017, byl obviněný uznán vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené trestné činy mají základ ve zcela jiných skutkových okolnostech, jelikož spáchání trestného činu podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku, za splnění dalších předpokladů, spočívá výlučně a jen v nedovoleném pěstování rostlin konopí, a je tak ve vztahu subsidiarity k trestnému činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, který postihuje nezákonnou výrobu a jiné nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku, případně prekursory nebo jedy. Za této situace není namístě úvaha nad porušením zásady ne bis in idem, když dovolatel nyní posuzovaným jednáním naplnil jinou skutkovou podstatu trestného činu, než jiným jednáním, za které byl odsouzen v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 170/2015.

12. Z hlediska výše uvedených požadavků na hmotněprávní argumentaci pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze přihlížet k námitkám, které směřují do oblasti skutkových zjištění, zejména jde o námitky, kterými dovolatel vytýká soudům neúplnost nebo nesprávnost provedeného dokazování. Jestliže dovolatel v předmětné trestní věci napadá hodnocení provedených důkazů, jakož i postup při získávání a následném použití důkazů, dostává se takovýmito námitkami mimo zákonem vymezený dovolací rámec.

13. Je tak zřejmé, že většina dovolacích námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, když se jedná o námitky zpochybňující závěry soudů ohledně požadavku obviněného na opatření znaleckého posudku adiktologa či lékaře z oblasti paliativní medicíny, nebo na doplnění znaleckého posudku z oblasti biologie, který by se měl vyjádřit jak k tvrzené plísni na rostlinách, tak k době, kdy mohou rostliny dosáhnout vzrůstu 80–100 cm. Dovolatel dále nabízí vlastní hodnocení provedených důkazů s tím, že soudy jej uznaly vinným bez řádně vykonaných důkazů, vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že ani nebylo jasně zdokumentováno a podloženo, v jakém období měl vypěstovat rostliny konopí, ani nebyla zvážena sušená rostlinná hmota), a jak již bylo výše uvedeno, vytýká opomenutí v opatření důkazů v podobě znaleckých posudků. Tím se však primárně domáhá změny skutkových zjištění, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, ovšem jen v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání taxativně upravených v § 265b odst. 1 tr. ř.

14. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). Obviněný v dovolání výslovně namítá, že v jeho případě je dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.

15. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněného.

16. Pokud se jedná o požadavek obviněného na opatření znaleckého posudku z oblasti biologie, tak k tomu oba soudy shodně uvedly, že jej považují za nadbytečný. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že rostlina nevykazovala plíseň, což potvrdil jak svědek V. K., účastnící se domovní prohlídky, tak i znalec určující obsah THC v rostlině, který uvedl, že by plesnivý materiál ani nezkoumal. Nadto odvolací soud poukázal na skutečnost, že do svých skutkových zjištění ani nezahrnul obsah sušiny v pytlích nalezených při domovní prohlídce, ke které dovolatel uváděl, že byla plesnivá, ale zaměřil se toliko na čerstvé rostliny, a proto taktéž uzavřel, že se mu provedení takovéhoto důkazu jeví jako nadbytečné.

17. K neprovedení důkazu znaleckým posudkem lékaře alopata nebo z oblasti paliativní medicíny okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se jedná o žádost přímo nesplnitelnou, když v seznamu znalců není žádný lékař alopat veden, a z oboru paliativní medicíny je zapsána v celé České republice toliko jediná znalkyně, která se zabývá primárně léčbou bolestí a pomocí nevyléčitelně nemocným v terminálním stadiu a v poslední fázi života, což zcela nepochybně není případ dovolatele. Soudy proto vycházely ze znaleckého posudku z oboru neurologie a svůj postup řádně a adekvátně odůvodnily.

18. Na tomto místě odkazuje Nejvyšší soud též na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž, vytýká-li dovolatel obecným soudům, že nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů, je nutno připomenout, že právo na soudní ochranu nezaručuje, že bude proveden každý důkaz, který bude účastníky řízení navržen; obecné soudy nemají povinnost provést všechny důkazy, které jsou účastníky navrženy, jestliže rozsah dokazování z jiných důkazních pramenů je dostatečný a další provedení důkazu by bylo nadbytečné. Jestliže však soudy těmto návrhům nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995 sp. zn. III. ÚS 61/94). Nejvyšší soud v tomto směru uzavírá, že uvedenému požadavku obecné soudy v posuzované věci dostály, a tudíž nelze konstatovat existenci tzv. opomenutých důkazů.

19. Taktéž námitka dovolatele vztahující se k váze odvezené hmoty není relevantní, neboť skutková podstata trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl dovolatel nakonec uznán vinným, je naplněna neoprávněným pěstováním rostliny konopí pro vlastní potřebu v množství větším než malém. Tím se podle § 2 ve spojení s přílohou č. 1 a č. 2 k nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku, rozumí více než pět rostlin konopí. Množství větší než malé bylo tedy v předmětném případě bezpochyby naplněno, neboť jak vyplývá z výroků a odůvodnění obou rozhodnutí, při domovní prohlídce bylo nalezeno celkem 33 kusů rostlin obsahujících od 1,85 % do 1,95 % účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu (THC).

20. Nelze přisvědčit ani námitce dovolatele týkající se nedostatečného zjištění skutkového stavu ze strany soudů, kterou dovolatel opírá o tvrzení, že nebylo jasně zadokumentováno a podloženo, v jakém období měl vypěstovat rostliny konopí. Ze skutkových zjištění soudů jasně vyplývá, že předmětné rostliny nalezené u obviněného při domovní prohlídce dne 26. 8. 2015 byly čerstvé a nezasažené plísní a tedy spadající do časové osy stanovené odvolacím soudem ve skutkové větě napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud se ztotožnil s rozsahem dokazování provedeného oběma ve věci dosud činnými soudy.

21. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů se ve svém rozhodnutí vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Skutková zjištění učiněná odvolacím soudem pak plně korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. V návaznosti na to dospěl Nejvyšší soud k závěru, že mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy není žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Lze tedy shrnout, že v posuzovaném případě v poměru mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o namítaný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

22. Za relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat námitku dovolatele, že jeho jednání nedosahovalo požadovanou míru společenské škodlivosti potřebnou k založení trestní odpovědnosti, a že v tomto případě je namístě uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe. Nejvyšší soud však shledal, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.

23. Podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

24. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů, a to zejména přečinů, korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zakotvení zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako ultima ratio do trestního zákoníku má význam i interpretační, neboť znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní pouze zcela výjimečně, v případech, v nichž z určitých důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, a pokud posuzovaný čin svojí závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem ultima ratio, ze kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).

25. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, zjištěné jednání obviněného naplnilo všechny znaky skutkové podstaty přečinu podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku, což jak bylo výše uvedeno, samo o sobě obsahuje premisu minimální hranice společenské škodlivosti činu. Společenská škodlivost jednání obviněného je v posuzovaném případě navíc zvýšená tím, že se trestné činnosti dopouštěl též v průběhu trestního stíhání pro obdobnou trestnou činnost v jeho dřívější trestní věci, a to i po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 5 T 170/2015. Přitom množství jím nelegálně pěstovaných rostlin několikanásobně převyšovalo zákonem vymezené množství menší než malé. Za této situace argumentace dovolatele, že rostliny pěstoval pouze k léčebným účelům, nemá takovou relevanci, aby to mohlo vést k závěru, že ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, není potřeba v tomto případě uplatňovat trestní odpovědnost obviněného.

26. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 11. 2017

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru