Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1061/2019Usnesení NS ze dne 31.10.2019

HeslaDůvody dovolání
Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1061.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku

§ 265b odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1061/2019-461

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2019 o dovolání obviněného D. D., nar. XY v XY, administrativně bytem XY, XY (Úřad městského obvodu XY), t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 7 To 6/2019, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 20/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 8. 2018, sp. zn. 10 T 20/2018, byl obviněný D. D. uznán vinným jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 3 výroku rozsudku.

2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Plzeň-město se obvinění D. D. a E. D. dopustili trestné činnosti spočívající v tom, že:

ve Věznici XY, XY, nejméně od 28. 3. 2017 do 31. 3.2 017, D. D. s vědomím, že porušuje ustanovení § 18 a § 28 odst. 1, odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, dle kterých je odsouzeným v rámci výkonu trestu odnětí svobody zakázáno přechovávat mobilní telekomunikační techniku a přechovávat a konzumovat omamné a psychotropní látky a léčiva, si z věznice, po předchozí telefonické domluvě s E. D. nechal jejím prostřednictvím zajistit dopravu omamných a psychotropních látek, kdy dne 28. 3. 2017 D. D. své matce E. D. sděluje, že jí navštíví kluk, který jí něco předá, a to mu má E. D. následně přinést na návštěvu, dále že jí přijde pošta, obsah má schovat a rovněž mu ho přinést v sobotu na návštěvu, v dalším hovoru ze dne 31. 3. 2017 E. D. potvrzuje D. D., že do schránky přišlo něco fialového, D. D. ji informuje, že se jedná o „PÉ“ (psychotropní látka metamfetamin – pervitin), E. D. sděluje D. D., že na poště je 20 ks nebo 30 ks tablet léčiva Tramal, na což následně D. D. E. D. úkoluje tak, aby 30 ks tablet léčiva Tramal zabalila zvlášť, a to fialové (pervitin) má zabalit k 60 ks tablet léčiva Tramal, co má, dále upřesňuje, že to fialové je „perník“, přičemž tablety a metamfetamin měly být následně předány D. D. při návštěvě E. D. dne 1. 4. 2017, což se neprokázalo, dne 3. 6. 2017 pak po předchozí telefonické domluvě ze strany D. D. z Věznice XY se dostavila na plánovanou návštěvu E. D., přičemž v jejím průběhu, kdy návštěva probíhala v době od cca 8:29:35 hodin do cca 09:31:45 hodin, nezjištěným způsobem předala D. D. 3 ks balíčků, bezprostředně po ukončení návštěvy se D. D. podrobil prohlídce na přítomnost cizích předmětů, jejímž výsledkem byl nález plastového balíčku olepeného černou lepicí páskou obsahující béžovou krystalickou látku o hmotnosti 0,97 g, obsahující metamfetamin (pervitin) o čistotě 39,2 %, tedy 0,25 g čisté metamfetaminové báze, plastový sáček se žlutou krystalickou látkou o hmotnosti 0,39 g, obsahující metamfetamin (pervitin) o čistotě 45,6 %, tedy 0,18 g čisté metamfetaminové báze, 1 ks plastového sáčku se žlutou krystalickou látkou o hmotnosti 1,11 g, obsahující metamfetamin (pervitin) o čistotě 61,0 %, tedy 0,68 g čisté metamfetaminové báze, plastový sáček s narůžovělou krystalickou látkou o hmotnosti 0,87 g, obsahující metamfetamin (pervitin) o čistotě 54,8 %, tedy 0,48 g čisté metamfetaminové báze, dále světle oranžové kulaté bikonvexní tablety s logem „T2“ a „Ω“ o celkové hmotnosti 19,17 g, obsahující účinnou látku Tramadol, světle oranžové oválné tablety s logem „M“ a „TM3“ o celkové hmotnosti 11,92, obsahující účinnou látku Tramadol, malé bílé kulaté tablety s dělícím křížem a logem „ROCHE2“ o celkové hmotnosti 10,21 g, obsahující účinnou látku Clonazepam, kdy metamfetamin (pervitin) je psychotropní látka zařazena do seznamu č. 5 psychotropních látek přílohy č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, Clonazepam je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu č. 7 psychotropních látek přílohy č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné E. D.

4. O odvolání obviněného D. D. proti výše citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 7 To 6/2019, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný D. D. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

6. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný po rekapitulaci dosavadního řízení namítá, že podle jeho názoru svým jednáním nemohl spáchat tři přečiny, kladené mu za vinu, ale pouze přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku ve stadiu pokusu. Pokud se týká tohoto přečinu, ke skutkovým zjištěním soudů uvádí, že si je vědom toho, že bez dovolení „načerno“ telefonoval s matkou z mobilu, který získal ve věznici. Volal jí dost často, stýskalo se mu, bavil se s ní i o jiných věcech než o drogách a lécích. Chtěl, aby mu léky přinesla na návštěvu, matka sice drogu a léky od tzv. dealerů převzala, nevěděla však, o co jde, sama nic nezařizovala. Na návštěvu však nic nepřinesla, bála se. O čem jednala s dealery drog, když za ní přišli, neví, podrobnosti neříkala, byla na něj nazlobená. Při návštěvách se sedí v místnosti pod dohledem příslušníků Vězeňské služby České republiky, kteří jsou někdy více, někdy méně všímaví, většinou jim pro kontrolu postačí kamery v návštěvní místnosti. Pokud po ukončení návštěvy kritického dne ve věznici, na podlaze WC v místě kam nedosáhnou kamery, našel balíček, který si schoval v tělní dutině a ze zvědavosti chtěl na cele jeho obsah prozkoumat, nelze toto jeho jednání posoudit jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku. Má za to že nespáchal ani přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť s ohledem na svůj pobyt ve výkonu trestu neměl možnost dealery drog kontaktovat a drogy si opatřit. Ohledně omamných látek (pervitinu) a jejich získání od dealerů matkou nic neví, jen jí řekl, že jí nějaký kluk bude něco předávat, nevěděl však, co matce přinese, sám nemohl z věznice nic zařídit a koordinovat. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „zrušil obě napadená rozhodnutí obou stupňů a vrátil věc těmto soudům k novému projednání rozhodnutí“.

7. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel ve svém dovolání uplatnil argumentaci shodnou s jeho dosavadní obhajobou i s jeho odvoláním. Obviněný je především usvědčen doznáním spoluobviněné E. D., které bylo vyhodnoceno jako zcela věrohodné, korespondující nejen s obsahem hovorů mezi ní a obviněným, který hovor vedl z ilegálně drženého mobilního telefonu ve věznici, ale též se zajištěnými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Státní zástupkyně poukázala též na protokol o vydání věci – balíčku nalezeného v konečníku obviněného, kdy obsah balíčku byl zjištěn odborným vyjádřením, jakož i na výpovědi svědků – pracovníků Vězeňské služby a další listinné důkazy. Námitkami obviněného se podrobně zabýval již soud druhého stupně, který shledal, že skutkové závěry nalézacího soudu jsou podepřeny výsledky provedeného dokazování, jsou logické, plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování a vymezený skutek je správně podřazen pod příslušná ustanovení hmotného práva trestního. Nejvyšší soud tak nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku.

8. Podle státní zástupkyně obviněný ve skutečnosti uplatňuje námitky skutkové povahy, neboť oběma soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob hodnocení provedených důkazů, které mělo vyznít v jeho prospěch. Svými námitkami se nicméně domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, neboť vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž své námitky směřuje. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a žádný ze zákonných důvodů dovolání nenaplňují. Výhrady uplatněné dovolatelem státní zástupkyně shledala nedůvodnými, neboť napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

III.

Přípustnost a důvodnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného D. D. je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

11. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

12. Ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v obecné rovině nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.

13. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká způsob, jakým soudy provedené důkazy hodnotily /zejména tvrzením, že se nedopustil přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ani nespáchal přečin přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, že neví, o čem matka s dealery drog jednala, že sama nic nezařizovala, že s ohledem na jeho pobyt ve výkonu trestu neměl možnost dealery drog sám kontaktovat a drogy si opatřit, že mu matka drogu ani léky do věznice nepřinesla, že toliko ze zvědavosti chtěl prozkoumat obsah balíčku, který našel na toaletě po návštěvě své matky, atd./. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.

14. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

15. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces např. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Plzeň-město, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Plzni na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. též nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Nakonec ani obviněný žádný extrémní nesoulad nenamítá.

16. Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obviněného, v rámci své dovolací argumentace pouze v obecné rovině namítá, že jeho jednání mělo být posouzeno jen jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. ř., kterého se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu.

17. K podstatě účelu trestu odnětí svobody je vhodné dodat, že na něj lze usuzovat z § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zák. č. 169/1999 Sb.“), podle něhož odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Zásadní význam má v projednávané věci § 28 odst. 3 písm. b) zák. č. 169/1999 Sb., podle něhož je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví.

18. V posuzovaném případě obviněný nelegálně držený telefon (což sám ani nepopírá), použil k několika hovorům se svou matkou týkajícím se doručení omamných a psychotropních látek do Věznice XY pro svou osobu za účelem jejich konzumace, a k předání těchto látek obviněnému také skutečně došlo. Tím úmyslně porušoval pravidla výkonu trestu odnětí svobody a naplnil tak zákonem požadované znaky „závažného jednání“, jímž se snažil „zmařit účel trestu“. Dopustil se tak jednání dosahujícího takové míry společenské škodlivosti, že v daném případě byly jednoznačně splněny předpoklady trestněprávní odpovědnosti, neboť soudy zcela správně vyhodnotily skutková zjištění ve vztahu ke znakům skutkové podstaty přečinu podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, který shledaly naplněnými v intenzitě, u níž již nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani z nich nevyplývají žádné okolnosti, jež by odůvodnily výjimečný postup podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku.

19. Pro úplnost lze dodat, že problematikou ve vztahu k „závažnosti jednání“ v rámci skutkové podstaty výše uvedeného přečinu se opakovaně zabýval Nejvyšší soud v rámci své judikaturní činnosti kupř. v usnesení ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 6 Tdo 1266/2007 (uveřejněné pod č. 40/2008 Sb. rozh. tr.), v rozsudku ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 4 Tz 109/2009, jakož i v usneseních ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1300/2007, ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 4 Tz 20/2010, ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 5 Tdo 701/2012, ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1075/2012, ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 587/2014, ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 972/2014, ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1633/2014, ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 Tdo 547/2017, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 7 Tdo 615/2018, ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 11 Tdo 834/2019, a mnoha dalších.

20. Pokud jde o námitky, jimiž oproti tomu dovolatel zpochybňoval naplnění znaků skutkových podstat přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, tak jimi obviněný výlučně brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. V rozsahu těchto námitek lze poukázat na velmi podrobné dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněného přisouzenými přečiny, jichž se dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, je tak zjevné, že obviněný, který vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici XY, své jednání směřoval k obstarání a přechovávání návykové látky s cílem tyto látky zkonzumovat, když opakovaně telefonicky prostřednictvím nelegálně drženého mobilního telefonu naléhal na svoji matku – spoluobviněnou E. D., aby mu pronesla do střežených prostor věznice zakázané látky s tím, že tyto jí buď přinesou domů jiné osoby nebo je obdrží poštou, přičemž tato podle jeho instrukcí tyto látky (lék Tramal a pervitin) v balíčcích pronesla v rámci návštěvy obviněného do střežených prostor Věznice, a následně tyto obviněný pro vlastní potřebu v množství větším než malém přechovával. Tvrdí-li obviněný, že se nemohl dopustit přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, protože s ohledem na jeho pobyt ve výkonu trestu neměl možnost dealery drog kontaktovat a drogy si opatřit, již tím, že přiměl svoji matku E. D. k tomu, aby mu do věznice drogy doručila, dopustil se uvedeného přečinu, když nepochybně svým aktivním opakovaným jednáním v ní vzbudil rozhodnutí opatřit mu neoprávněně takové látky, a tyto mu následně do věznice doručit. Skutečnost, že obviněný skutek inicioval, s matkou se předem domlouval na jeho provedení, nakonec vyplývá nejen z doznání spoluobviněné E. D. o tom, že ji opakovaně žádal, aby mu předmětné léky do výkonu trestu pronesla a domlouval s ní předem, jak to má učinit, ale je to též v souladu se zvukovými nahrávkami jejich vzájemné telefonní komunikace. Za daných okolností oba nižší soudy přesvědčivě usoudily, že o vině dovolatele namítaným přečinem není žádných pochyb. Provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení obviněného, že mu matka žádné drogy nepřinesla a že toliko ze zvědavosti chtěl prozkoumat obsah po její návštěvě náhodně na toaletě nalezeného balíčku, čímž rovněž zpochybňuje spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku. Jeho naplnění totiž vyplývá z prokázaného držení drogy obviněným v množství u něj zajištěném při osobní prohlídce a vyplývajícím též ze závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, podle něhož se v případě metamfetaminu jednalo nepochybně o množství převyšující běžnou dávku konzumenta a účinné látky bylo více než 1 gram. Neoprávněně tak pro vlastní potřebu přechovával psychotropní látku – metamfetamin a Clonazepam v množství větším než malém. Výhrady dovolatele vůči těmto mu přisouzeným přečinům jsou výlučně skutkové povahy.

21. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že konkrétní skutková zjištění byla učiněna na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že obviněný je z přisouzené trestné činnosti spolehlivě usvědčován konkrétními důkazy. V tomto ohledu zásadní roli sehrálo doznání matky obviněného E. D. z přípravného řízení a s tímto korespondující obsah protokolů o uskutečněném telekomunikačním provozu – monitorované odposlechy komunikace mezi obviněným a jeho matkou. Z této lze mít za prokázané, že ze strany obviněného došlo k požadavku na doručení psychotropních látek a léčiv do Věznice XY jeho matkou a k poskytnutí instrukcí k pronesení a předání těchto látek. Následně v rámci realizované návštěvy ve věznici dne 3. 6. 2017 spoluobviněná E. D. tyto látky do věznice dopravila a obviněnému předala. Mimo pervitinu prokazatelně doručila a předala obviněnému i léčiva, jednak obsahující psychotropní látku Clonazepam, jednak léčiva s účinnou látkou Tramadol hydrochlorid, která jsou odsouzenými ve výkonu trestu běžně zneužívána. Výše uvedené záznamy a odposlechy telekomunikačního provozu korespondují rovněž s protokolem o vydání věci – balíčků nalezených a zajištěných při osobní prohlídce obviněného ve Věznici XY dne 3. 6. 2017 (č. l. 100 – 101 spisu), kdy v tělních dutinách obviněného byly zajištěny dva plastové obaly z obsahem neznámé látky. Odborným vyjádřením odboru kriminalistické techniky a expertiz, odvětví chemie (č. l. 104 – 106 spisu) bylo zjištěno, že v případě jednoho plastového balíčku byla zjištěna přítomnost metamfetaminu a lék Tramadol, v případě druhého balíčku opět lék Tramadol a dva plastové sáčky, ve kterých byl nalezen metamfetamin a stanoveny hodnoty v nich obsažených účinných látek. K tomu lze odkázat na služební záznam z Věznice XY, z něhož je patrný popis osobní prohlídky obviněného (č. l. 119 spisu) a lékařskou zprávu o provedeném vyšetření obviněného včetně nálezů předmětů z konečníku (č. l. 121 spisu). Rovněž lze poukázat na poučení o výkonu trestu odnětí svobody a nařízení ředitele věznice o zásadách provádění návštěv u odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 269 – 284, 285 – 293 spisu). Z protokolu o provedení prohlídky včetně fotodokumentace ve Věznici XY na oddíle 1//5/1, na cele č. 120, a ze záznamu o použití služebního psa, bylo prohlídkou cely, na níž byl obviněný zařazen, zjištěno, že tímto byl označen pach omamných a psychotropních látek na jedné plechové skříni v cele a na spodní posteli palandy vlevo u stěny cely (č. l. 178 – 185 a 187 – 188 spisu). Pokud byly zajištěny mobilní telefony obou obviněných a provedeno jejich zkoumání příslušným znalcem z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, tyto potvrzují komunikaci obviněného z prostor Věznice XY mimo ni. Zmínit lze též kamerový záznam z příslušných návštěv, z něhož je patrné, že s ohledem na počet návštěv a kontakt obviněných s návštěvami, kdy si tito sedají u jednoho stolku, podávají si ruce, případně se obejmou, je předání balíčku poměrně snadné. Z jednoho telefonního hovoru mezi obviněným a jeho matkou vyplývá, že tuto instruuje tak, že na návštěvu nemá chodit hned v 8,00 hod., aby seděl při návštěvě vpředu, tedy poblíž dozoru, ale později, kdy již budou sedět u vzdálenějšího stolku (str. 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Na tyto listinné důkazy navazují výpovědi svědků – příslušníků Vězeňské služby J. P. a J. M., které korespondují s výsledky provedeného dokazování a jejich vzájemnými souvislostmi. Naproti tomu soud prvního stupně logicky zdůvodnil, z jakých důvodů neuvěřil výpovědi svědka M. B., že viděl obviněného při návštěvě něco sbírat ze země, kterou vyhodnotil jako účelovou, motivovanou snahou obviněnému pomoci, že neměl v úmyslu zakázané látky do věznice pašovat (č. l. 359 – 361 spisu).

22. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 4 – 6), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 3). Je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Napadené rozhodnutí netrpí vadami, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Rovněž lze konstatovat, že postupem obou soudů nedošlo k porušení práva na obhajobu a na spravedlivý proces.

23. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného D. D. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).Poučení:

V Brně dne 31. 10. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru