Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1011/2019Usnesení NS ze dne 02.10.2019

HeslaDůvody dovolání
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1011.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 tr. ř.

§ 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1011/2019-2529

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný I. T., nar. XY v XY, státní příslušník Makedonské republiky, trvale bytem XY, XY, t. č. ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 15 To 2/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 9/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. T. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 9/2018, byl obviněný I. T. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku za to, že

v přesně nezjištěné době nejméně od února 2016 do 5. 10. 2016 na přesně nezjištěných místech v České republice, zejména v Teplicích, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s cílem získat majetkový prospěch jako člen organizované skupiny osob působící na území České republiky a Spolkové republiky Německo bez příslušných povolení společně s A. B., P. T. L., T. V. D. a s dalšími dosud neustanovenými osobami, zejména s výrobci a dodavateli drog, se podílel na mezinárodním obchodu spočívajícím ve vývozu metamfetaminu, drogy označované jako pervitin či crystal, z České republiky do Spolkové republiky Německo, kdy takto činil s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a nakládání s takovou látkou je nezákonné, a takto jednal, ačkoliv s ohledem na okolnosti prodeje i množství drogy věděl, že tato bude užita k další distribuci odběratelům ve Spolkové republice Německo, přičemž v rámci skupiny mezi těmito osobami existovala vlastní dělba činností, kdy obviněný T. nejprve po předchozí dohodě zajistil metamfetamin, nejméně v celkovém množství 48 kilogramů metamfetaminu, který poté postupně buď sám předal, nebo byl předán prostřednictvím dalších osob kurýru A. B., který jej postupně vyvezl do Spolkové republiky Německo, kde jej podle instrukcí obviněného T. předával dalším osobám, přičemž za takto předaný metamfetamin inkasoval finanční prostředky. Za uvedené období tak došlo obviněným T. jednáním konkrétně popsaným v bodech 1. až 27. rozsudku k prodeji nejméně 48 kilogramů pervitinu do Spolkové republiky Německo, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o Seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).

2. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 24 250 EUR. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to osobního motorového vozidla zn. AUDI A4 B8 RZ XY, barvy šedá metalíza, VIN XY.

3. O odvolání obviněného T. (a dalších spoluobviněných) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze, a to rozsudkem ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 15 To 2/2019, jímž podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II.

Dovolání obviněného

4. Obviněný podaným dovoláním napadl v celém rozsahu rozsudek vrchního soudu, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání podle § 256 tr. ř. Dovolání opřel o dovolací důvod dle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť dle názoru obviněného bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutek v otázce protiprávnosti a zavinění jako pojmových znaků trestného činu. Ve vztahu k výroku o vině obviněný namítl, že došlo ze strany soudů obou stupňů k porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv zakládajících nezákonnost rozhodnutí, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

5. Obviněný při své obhajobě vychází z tvrzení, že mu přisouzenou trestnou činnost nespáchal a že soudy obou stupňů chybně zhodnotily provedené důkazní prostředky. Obviněný vytýká, že soud prvního stupně vyslechl svědka B. jen prostřednictvím videokonference z Německa, a tak svědek nebyl vyslechnut osobně v přítomnosti obviněného před soudem v České republice, a to přesto, že na takovém postupu obviněný opakovaně a důrazně trval. Svědek B. při videokonferenci neuvedl žádné konkrétní důvody, proč odmítá výslech v České republice. Soud prvního stupně toto neodůvodněné odmítnutí považoval za dostatečné a sám pak v rozsudku rovněž neodůvodnil, proč svědek B. nebyl vyslechnut v České republice. Při výslechu prostřednictvím videokonference svědek B. odpovídal na dotazy soudu pouze obecně konstantní odpovědí: „Ano, souhlasí.“ Nebyl však schopný sám podrobně popsat skutky, které byly předmětem obžaloby. Obviněný ve svém dovolání rovněž uvedl, že z rozsudku Zemského soudu v Drážďanech a z rozsudku Zemského soudu v Halle nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o jeho trestné činnosti. Ohledně uvedených námitek se přitom odvolací soud jen spokojil s argumentací soudu prvního stupně.

6. Dále obviněný namítl, že z daktyloskopických stop, stop DNA, provedeného monitorování telekomunikačního provozu (odposlechů a SMS) nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by prokazovala spáchání trestné činnosti obviněným. Rovněž z protokolu o sledování osob nevyplynulo, že by se obviněný podílel na předávání pervitinu či jiné látky, či peněz. Z provedeného dokazování také nebyla zjištěna žádná skutečnost vedoucí k závěru, že by byl obviněný členem organizované skupiny působící na území České republiky nebo v zahraničí. Provedeným dokazováním bylo pouze zjištěno, že obviněný byl v kontaktu se svědkem B. I na tomto místě obviněný konstatuje, že ohledně uvedených námitek se odvolací soud spokojil s argumentací soudu prvního stupně.

7. Závěrem dovolání vznesl též námitku směřující k uloženému trestu propadnutí věci, a to finanční částky 24 250 EUR s tím, že nebyl proveden žádný důkaz prokazující původ uvedené částky z trestné činnosti. Odvolací soud se i zde spokojil s argumentací rozsudku soudu prvního stupně.

8. S ohledem na uvedené závěry tak obviněný ve svém dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud „shledal dovolání důvodným a obě napadená rozhodnutí zrušil a zprostil dovolatele obžaloby.“ Dovolatel rovněž navrhl, aby „mu byly uhrazeny náklady řízení.“

III.

Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

11. Obviněný ve svém dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dle obviněného byl totiž v řízení před soudem prvního stupně dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

12. Dovolací soud zásadně vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

13. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

14. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

15. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).

IV.

Důvodnost dovolání

16. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný, či jiný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávného hodnocení provedeného dokazování. Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Své námitky dovolatel staví na popření skutkových zjištění, jež ve věci ohledně jeho pachatelství a průběhu skutkového děje učinily oba nižší soudy. Dovolatelovy námitky jsou tedy z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a nezakládají přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

17. Námitka týkající se uloženého trestu propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 24.240 EUR, by mohla být podřaditelná pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h), kdy z tohoto důvodu lze podat dovolání, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný nicméně uvedený dovolací důvod neuplatnil, ale především jeho dovolací námitka ve skutečnosti směřuje do oblasti hodnocení důkazů, a to ohledně skutečnosti, zda finanční hotovost pochází či nepochází z posuzované trestné činnosti. Nejvyšší soud se v tomto směru zcela ztotožnil s adekvátním odůvodněním v rozhodnutí nalézacího soudu (bod 30.).

18. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom zejména z výpovědi svědka A. B., kdy zejména soud prvního stupně se precizně vypořádal i s věrohodností této svědecké výpovědi; dále z odposlechů telefonních hovorů a v neposlední řadě též z listinných důkazů. V daném případě byl nalézacím soudem zjišťován skutkový stav v souladu s požadavky vyplývajícími z § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Nejvyšší soud v postupu nalézacího soudu neshledal žádná pochybení. Pokud jde o výslech svědka A. B. prostřednictvím videokonferenčního zařízení, tak nalézací soud postupoval v souladu s ustanovením § 111a tr. ř. a § 202 odst. 1 tr. ř. a jeho postupu nelze ničeho vytknout. Odvolací soud se rovněž důsledně a zcela dostatečně zabýval odvolacími námitkami obviněného a po přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu v něm neshledal žádné nedostatky. Soudy obou stupňů v souladu se zákonnými požadavky hodnotily veškeré důkazy jednotlivě a poté i ve vzájemných souvislostech.

19. Nejvyšší soud nadto dodává, že obviněný založil své dovolání na totožných námitkách uplatněných v předcházejícím řízení, neboť argumenty obsažené v tomto dovolání uplatnil již v průběhu nalézacího a odvolacího řízení. Jelikož se Nejvyšší soud zcela ztotožnil s argumentací a odůvodněním ke shodným námitkám, odkazuje v podrobnostech na odůvodnění rozsudků Krajského soudu v Ústí nad Labem (bod 24. – 30.) a Vrchního soudu v Praze (bod 13. – 16.), v nichž se soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly s námitkami obviněného.

20. Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, resp. hodnocení provedených důkazů. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.

21. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný I. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. 10. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru