Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 90/2014Usnesení NS ze dne 27.08.2014

HeslaPrávní styk s cizinou
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.90.2014.1
Dotčené předpisy

§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

11 Tcu 90/2014-17

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 27. srpna 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. M . rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 505 Hv 1/14p, a to pro trestný čin krádeže, podle rakouského trestního zákona, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 22 (dvacetidvou) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. M. rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 505 Hv 1/14p, a to pro přečin použití cizího průkazu a přestupku zatajování úředních dokumentů, podle rakouského trestního zákona, a tomuto odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců, se zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 505 Hv 1/14p, který téhož dne nabyl právní moci, byl M. M. uznán vinným přečiny krádeže a použití cizího průkazu a přestupkem zatajování úředních dokumentů, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvacetičtyř) měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. M. dopustil trestné činnosti skutky popsanými v bodech I./A/1., II. a III. v podstatě tím, že

ad I./A /1)

dne 27. 12. 2013 v H. na základě vzájemné domluvy společně s P. N. v úmyslu neoprávněně se jejich přivlastněním obohatit odcizili osobám s dispozičním právem za firmu Interspar cizí movité věci, a to různé videohry a baterie v hodnotě celkem 749,48 euro tak, že si je strčili ve zkoušecí kabině do vnitřních kapes bundy a poté obchod opustili,

ad II.

dne 27. 12. 2013 v H. použil M. M. v právním styku úřední průkaz, který byl vystaven jiné osobě, jako by byl vystaven jemu, přičemž se českým osobním průkazem vystaveným na jméno L. D. legitimoval zaměstnancům společnosti Interspar a kriminální policii;

ad III.

v blíže nezjištěné době do 27. 12. 2013 zatajil v H. a jinde úřední dokument, kterým nesměl disponovat, a to osobní doklad popsaný v bodě II. rozsudku s úmyslem zabránit tomu, aby byl použit v právním styku jako důkaz poměrně významných skutečností.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem.

Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona, zamítne.

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutků, v nichž je u obviněného M. M. spatřován přečin použití cizího průkazu a přestupek zatajování úředních dokumentů, podle příslušných ustanovení rakouského trestního zákona, když tyto skutky popsané pod body II. a III. rozsudku spočívají v tom, že:

ad II.

dne 27. 12. 2013 v H. použil M. M. v právním styku úřední průkaz, který byl vystaven jiné osobě, jako by byl vystaven jemu, přičemž se českým osobním průkazem vystaveným na jméno L. D. legitimoval zaměstnancům společnosti Interspar a kriminální policii;

ad III.

v blíže nezjištěné době do 27. 12. 2013 zatajil v H. a jinde úřední dokument, kterým nesměl disponovat, a to osobní doklad popsaný v bodě II. rozsudku s úmyslem zabránit tomu, aby byl použit v právním styku jako důkaz poměrně významných skutečností.

Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně těchto skutků) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.

Pokud jde o skutek popsaný v bodě I./A/1 rozsudku, v němž je spatřován trestný čin krádeže podle příslušných ustanovení rakouského trestního zákona, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle § 205 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. M. se pro svůj prospěch podílel na jednání, kterým způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s další osobou. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu M. M. ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 22 (dvacetidvou) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2014

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru