Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 90/2004Usnesení NS ze dne 30.06.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.90.2004.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 90/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 10 Ls 210 Js 5744/01, a to pro trestné činy převádění cizinců a ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 74 odst. 1, 2 č. 2, § 229 a § 230 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Odůvodnění:

Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 2. 10. 2001, byl J. S. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců a ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 74 odst. 1, 2 č. 2, § 229 a § 230 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 18. 4. 2001 v oblasti S. na základě předchozí dohody s dalšími osobami převzal 11 vietnamských státních příslušníků, kteří byli předtím propašování na území Spolkové republiky Německo, naložil je do dodávky Volkswagen Transportér a odvážel dále do vnitrozemí. Když byl pronásledován policistou, tak z jedoucí dodávky vyskočil a neřízená dodávka narazila do stromu, přičemž jedna z převážených osob byla zraněna.

Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák., popř. i obecného ohrožení podle § 180 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. S. se podílel na organizovaném ilegálním převozu většího počtu cizinců na území cizího státu, přičemž v minulosti byl již ve Spolkové republice Německo pro obdobnou trestnou činnost odsouzen. Přitom nelze přehlédnout ani to, že odsouzený si počínal takovým způsobem, jímž mohl ohrozit zdraví převážených osob, když při pronásledování policií vyskočil z auta, které pokračovalo v jízdě a poté narazilo do stromu.

Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. června 2004

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru