Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 85/2004Usnesení NS ze dne 31.05.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.85.2004.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 85/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. května 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. L., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. 10 Ds 210 Js 7308/01, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. 10 Ds 210 Js 7308/01, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl M. L. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že po předchozí dohodě s osobami organizujícími ilegální převádění cizinců, přepravil na ložné ploše automobilu zn. Fiat Ducato, s připevněnou státní poznávací značkou KA-HK 112, dne 15. 5. 2001 celkem 22 cizích státních příslušníků do bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice, kde osoby vystoupily a byly odsouzeným převedeny pěšky přes \"zelenou hranici\" na území Spolkové republiky Německo, kam bylo vozidlo mezitím přepraveno další zúčastněnou osobou. Po překročení hranice a nastoupení do vozidla na smluveném místě se odsouzený opět ujal řízení vozu, s tím, že převedené osoby dopraví do B. Okolo 21.10 hod. bylo vozidlo ve W. zastaveno policejní hlídkou. Odsouzený přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na přepravě osob mu byla přislíbena odměna ve výši nejméně 200 DM.

Dne 25. 5. 2004 pod sp. zn. 337/2004-MO-M/4 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. L. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2004

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru