Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 69/2014Usnesení NS ze dne 06.08.2014

HeslaPrávní styk s cizinou
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.69.2014.1
Dotčené předpisy

§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

11 Tcu 69/2014-34

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 6. srpna 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občanů České republiky, obv. J. K. a K. P. podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení J. K. a K. P., rozsudkem Zemského soudu Leoben ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 10 Hv 122/13g, kteří byli uznáni vinnými

trestným činem výdělečné krádeže spáchané vloupáním podle § 127, § 129 bod 2, § 130 druhá věta, druhý případ, spáchaného ve formě pomoci podle § 12 třetí případ rakouského trestního zákoníku, trestným činem podvodu, zčásti dokonaného, zčásti ve stadiu pokusu, podle § 146 ve spojení s § 15 odst. 1 rakouského tr. zákoníku, trestným činem odporu proti státní moci podle § 269 odst. 1, druhý případ rakouského tr. zákoníku, trestným činem ohrožení tělesné bezpečnosti podle § 89 odst. 1 bod 1 rakouského tr. zákoníku a trestným činem trvalého odnětí věci podle § 135 odst. 1 rakouského tr. zákoníku,

za který jim byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

Rozsudkem Zemského soudu Leoben ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 10 Hv 122/13g, byli obv. J. K. a K. P. uznáni vinnými ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně oba odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) a 6 (šesti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Zemského soudu Leoben:

1. J. K. a K. P. společně dne 8. 7. 2013 v A. se společně vloupali do obchodu s potravinami BILLA a zde odcizili peníze v hotovosti 1.336,02 euro,

2. J. K. a K. P. společně dne 28. 6. 2013 v P. si pronajali od O. L. hotelový pokoj na čtyři noci, přičemž fakticky odcestovali po jedné noci, v důsledku čehož poškodili pronajímatele o částku 240 euro. Současně si přivlastnili klíč od pronajatého pokoje a následně ho zahodili, čímž mu způsobili škodu v hodnotě 70 euro.

3. J. K. sám dne 25. 10. 2008 v L. odcizil vloupáním oprávněným osobám na trhu BILLA v hotovosti peníze ve výši 3.000 euro,

4. K. P. sám dne 2. 7. 2013 v L. natankoval u čerpací stanice ENI benzín v hodnotě 77,45 euro a bez zaplacení ujel,

5. K. P.sám dne 8. 7. 2013 ve W. a. d. E. policejnímu úředníkovi H. G. zabránil v úředním úkonu, a to tak, že jako řidič jel se svým vozidlem na tohoto policejního úředníka, aniž snížil svoji rychlost, zatímco ten ho chtěl znamenáním ruky přimět k zastavení, což obviněný neučinil, takže byl nucen uskočit stranou.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-181/2014-MOT-T/7 ze dne 8. 7. 2014, Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 11. 7. 2014.

Podle § 4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzení J. K. i K. P. jsou občané České republiky, byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku, trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 tr. zákoníku.) Závažnost spáchané trestné činnosti spočívala v opakované úmyslné majetkové trestné činnosti, když škoda, která z trestné škody vzešla, dosáhla v případě ods. K. částky 4.646 euro a v případě ods. P. výše 1.723 euro. Ods. K. se navíc dopustil dalšího závažného trestného činu, když ignoroval pokyny příslušníka Policie a následně na něj zaútočil, čímž ohrozil jeho bezpečnost. Těmto trestným činům odpovídá druh a výměra uloženého trestu – v obou případech byl uložen trest odnětí svobody ve výši 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, který odpovídá české právní úpravě.

Z výše uvedeného vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obv. J. K. a K. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. srpna 2014

Předseda senátu

JUDr. Stanislav Rizman

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru