Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 67/2002Usnesení NS ze dne 29.05.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.67.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 67/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2002 rozhodl v trestní věci vedené u Policie České republiky, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, pod sp. zn. ÚDV-39/Vt-2000, o návrhu na rozhodnutí zda je JUDr. M. S., vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, podle § 10 odst. 2 tr. ř., takto:

JUDr. M. S., j e jako bývalý soudce Nejvyššího soudu Československé republiky vyňatz pravomoci orgánů činných v trestním řízení a proto jej bez souhlasu prezidenta republiky nelze stíhat pro účastenství na trestném činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. c), § 219 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 20. 8. 1953 v Praze, jako soudce Nejvyššího soudu Československé republiky ve věci obžalovaného J., sp. zn. Tov 38/53, v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 a § 3 a § 194 tehdy platného trestního řádu nepřezkoumal, spolu s ostatními členy senátu, správnost všech výroků rozsudku sp. zn. T 16/53 VVS Praha/PSP 85, kterým byl četař J. odsouzen k trestu smrti, proti nimž poškozený J. podal odvolání; nepečoval přitom o odstranění těch vad řízení, které mohly způsobit nesprávnost těchto výroků a tento rozsudek potvrdil, v důsledku čehož byl poškozený J. dne 5. 12. 1953 popraven.

Odůvodnění:

Policií České republiky, Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, je pod sp. zn. ÚDV-39/Vt-2000 vedeno šetření (podle hlavy deváté tr. ř.) proti JUDr. S. ve věci podezření z účastenství na trestném činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. c), § 219 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, jak je uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení.

Dne 4. 4. 2002 byl státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. KZv 100/2001 – 21 podán k Nejvyššímu soudu České republiky návrh na rozhodnutí podle § 10 odst. 2 tr. ř. per analogiam tr. ř., zda je k trestnímu stíhání JUDr. S. a třeba souhlasu a kdo je příslušný k jeho udělení.

V návrhu se uvádí, že JUDr. S. se shora popsaného jednání měl dopustit v souvislosti s výkonem soudce. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích lze soudce trestně stíhat pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce, jen se souhlasem prezidenta republiky. Obdobná úprava byla obsažena i v § 55 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, s tím, že souhlas vydával ten, kdo soudce jmenoval, či zvolil. JUDr. S. byl do funkce soudce ustanoven dekretem presidenta republiky č. 1127 dův. 1950 a 1133 dův. 1950, jak plyne z předloženého spisu (č. l. 109). Kancelář presidenta republiky svým přípisem odmítla možnost, že by byl president příslušný k udělení souhlasu s trestním stíháním JUDr. S. a (č. l. 59-60). Přetrvávají tedy pochybnosti, kdo je oprávněn vydat souhlas s trestním stíháním podezřelého a zda je takového souhlasu vůbec třeba.

Nejvyšší soud předmětný návrh a s ním související spisový materiál přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům.

Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud neposuzuje návrh jako podaný per analogiam ve vztahu k ustanovení § 10 odst. 2 tr. ř., ale jako přímo podle něj učiněný. Nestíhatelnost soudce podle příslušného ustanovení zákona o soudech a soudcích je svým účelem obdobná důvodům hmotněprávní exempce - beztrestnosti – poslanců a senátorů Parlamentu České republiky vztahující se na postih pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech, jakož i omezení postihu za projevy tam učiněné (čl. 27 odst. 1, 2 Ústavy). Omezení stíhatelnosti soudců tím, že k jejich stíhání je zapotřebí souhlasu oprávněného orgánu, je pak zvláštním druhem vynětí takové osoby z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pak rozhoduje závazným způsobem v případě pochybností, zda se na někoho takové vynětí – omezení stíhatelnosti vztahuje či nikoliv (srovnej rozh. č. 55/2000-II. Sb. rozh. tr.).

Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že vyšetřovatel žádal o souhlas s trestním stíháním JUDr. S. a postupně ministra spravedlnosti ČR, prezidenta republiky, ministra obrany ČR, vládu ČR a opětovně ministra spravedlnosti ČR (na č. l. 52, 57, 114, 121, 126 spisu).Vždy mu však bylo sděleno, že žádaný orgán není příslušným k udělení souhlasu.

Podle § 55 odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (ve znění účinném do 31. 3. 2002), platilo, že pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce a přísedícího trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu, který je jmenoval nebo zvolil.

Podle § 76 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (účinného od 1. 4. 2002), platí, že pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky.

Podle soudní praxe je svolení oprávněného orgánu třeba k trestnímu stíhání pro trestný čin, který byl spáchán při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce, i v případě, kdy osoba, která jej spáchala, již soudcovskou funkci nevykonává (srovnej rozh. č. 55/2000-I. Sb. rozh. tr.).

Posledně citovanou úpravou omezení stíhatelnosti soudců (tj. ust. § 76 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb.) došlo ke změně, resp. ke zpřesnění v subjektu oprávněného k udělení souhlasu s trestním stíháním soudce, a to tak, že orgán, který soudce jmenoval nebo zvolil byl nahrazen prezidentem republiky.

Bez ohledu na předchozí úpravu tak s účinností od 1. 4. 2002 platí stav, kdy orgán vedoucí trestní řízení, pokud má v úmyslu zahájit trestní stíhání vůči osobě soudce nebo bývalého soudce, a to pro čin spáchaný touto osobou při výkonu nebo v souvislosti s výkonem funkce soudce, musí nejdříve požádat o udělení souhlasu s trestním stíháním prezidenta republiky a teprve, byl-li takový souhlas udělen, může trestní stíhání zahájit (srovnej rozh. č. 55/2000-II. Sb. rozh. tr.).

Ve věci je dále zřejmé, že skutku popsaného ve výroku tohoto rozhodnutí, pro nějž má být zahájeno trestní stíhání JUDr. S. a, se tento dopustil při výkonu funkce soudce, konkrétně jako člen odvolacího senátu vojenského kolegia Nejvyššího soudu Československé republiky.

Na základě výše uvedených skutečností proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že JUDr. S. a nelze pro čin uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí trestně stíhat bez souhlasu prezidenta republiky. V rámci dalšího postupu je tedy na místě, aby policejní orgán (příp. státní zástupce) vedoucí předmětné trestní řízení, o takový souhlas prezidenta republiky opětovně požádal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 29. května 2002

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru