Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 58/2019Usnesení NS ze dne 30.05.2019

HeslaPrávní styk s cizinou
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.58.2019.1
Dotčené předpisy

§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

11 Tcu 58/2019-15

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky M. Č., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Zittau, oddělení pokut a penále, Spolková republika Německo, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. H 4 Ds 150 Js 20778/14, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu Zittau, oddělení pokut a penále, Spolková republika Německo, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. H 4 Ds 150 Js 20778/14, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2015, byla M. Č. uznána vinnou trestným činem krádeže ve třech vícečinných případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2, č. 3 a § 53 německého trestního zákoníku (StGB), a odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Zittau se M. Č. předmětné trestné činnosti v podobě opakovaně páchané krádeže dopustila v podstatě tím, že

1) dne 26. 6. 2014 kolem 14:45 hod. odcizila v obchodních prostorách Toom-markt, H., Z., 4 páry pracovních rukavic v celkové hodnotě 64,96 € tak, že je schovala a bez zaplacení prošla pokladní zónou, když prodejem ukradených rukavic chtěla obviněná hradit životní náklady svého druha a sebe,

2) stejného dne kolem 15:00 hod. odcizila v obchodních prostorách Rewe-center, H., Z., těhotenský test v ceně 11,99 € tak, že ho schovala a bez zaplacení prošla pokladní zónou, přičemž těhotenský test obviněná hodlala předat přítelkyni v Polsku, když doufala, že v případě nedostatku peněz dostane od přítelkyně zdarma cigarety,

3) dne 5. 8. 2014 kolem 16:40 hod. odcizila v obchodních prostorách Kaufland, Ch.-K.-S., Z., dvakrát parfém v celkové hodnotě 26,44 € tak, že ho schovala a bez zaplacení prošla pokladní zónou, přičemž odcizený parfém obviněná hodlala prodat v Polsku, aby ze zisku hradila životní náklady,

přičemž obviněná byla rozhodnutím Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 6 Ds 150 Js 7357/13, který nabyl právní moci dne 26. 8. 2013, uznána vinnou trestným činem krádeže ve třech případech, pokusem trestného činu krádeže a trestným činem překupnictví podle německého trestního zákoníku (StGB), a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let.

3. Dne 20. 5. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Zittau, oddělení pokut a penále, Spolková republika Německo, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. H 4 Ds 150 Js 20778/14, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. Č. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokračujícího trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku). Oboustranná trestnost jednání, jímž byla odsouzená pravomocně uznána vinnou citovaným rozsudkem Obvodního soudu Zittau, je dána mimo jiné její bohatou trestní minulostí, když se uvedeného jednání dopustila s odstupem cca deseti měsíců poté, co byla dne 26. 8. 2013 rozhodnutím Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, sp. zn. 6 Ds 150 Js 7357/13, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzena za trestný čin krádeže k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let (t. j. do 26. 8. 2016). Za daného stavu, kdy se odsouzená opětovně dopustila trestného činu krádeže, ačkoli byla ve smyslu § 205 odst. 2 českého trestního zákoníku za takový čin v posledních třech letech odsouzena a potrestána, jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzená M. Č. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru ke škodě poškozených subjektů dopustila celkem ve třech případech, a to v průběhu necelého 1,5 měsíce, navíc v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 5 T 11/2011, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, resp. z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 34 T 202/2012, kterým jí byl za podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 5 T 11/2011, uložen souhrnný podmíněně odložený trest odnětí svobody s délkou zkušební doby do 1. 10. 2017. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je tak zvyšována zejména četností jednotlivých útoků páchaných během velmi krátké doby, jakož i bohatou trestní minulostí odsouzené, která byla na území České republiky opakovaně soudně trestána, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, přičemž vyjma České republiky byla M. Č. opakovaně (celkem dvakrát) pravomocně odsouzena rovněž ve Spolkové republice Německo, a to v letech 2012 a 2013, vždy za majetkovou trestnou činnost. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzené byl za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu Zittau, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. Č. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 5. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru