Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 4/2002Rozsudek NS ze dne 19.02.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.4.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 4/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana ve veřejném zasedání konaném dne 19. února 2002 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudků soudů Slovenské republiky a rozhodl takto:

Podle § 384a tr. ř., v trestní věci odsouzeného J. Š., seuznává na území České republiky rozsudek Okresního soudu v Senici, Slovenská republika, ze dne 14. 7. 1998, sp. zn. 1 T 75/97, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Trnavě, Slovenská republika, ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 3 To 234/98.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Senici, Slovenská republika, ze dne 14. 7. 1998, sp. zn. 1 T 75/97, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Trnavě, Slovenská republika, ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 3 To 234/98, byl J. Š. uznán vinným (podle níže uvedených ustanovení trestního zákona Slovenské republiky):

1, 2) dvojnásobným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1,

3) pokusem trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1, § 234 odst. 1,

4) pokusem trestného činu neoprávněného používání cizího motorového vozidla podle § 8 odst. 1, § 249a odst. 1,

5) pokusem trestného činu neoprávněného používání cizího motorového vozidla podle § 8 odst. 1, § 249a odst. 2,

6) trestným činem neoprávněného používání cizího motorového vozidla podle § 249a odst. 2.

Za tyto trestné činy a pokusy trestných činů mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku a trest propadnutí věci - zavíracího nože. Stalo se tak na základě zjištění, že odsouzený (řazeno podle výše uvedených bodů):

1) dne 5. 3. 1996 okolo 20.45 hod. v K., v ulici K., vnikl do dvora rodinného domu Š. P., v úmyslu zmocnit se jeho peněz, přičemž měl přes tvář přetaženou punčochu a v rukou nepravou výbušninu, jejiž použitím vyhrožoval, když však Š. P. začal křičet, dostal strach a z místa činu utekl.

2) dne 7. 3. 1996 okolo 06.00 hod. v K., v ulici R., zazvonil v domě č. 684 I. M., v úmyslu zmocnit se jejích peněz, přičemž měl přes tvář přetaženou punčochu a v ruce držel nůž, když však poškozená začala ze strachu křičet, z místa činu utekl.

3) dne 7. 3. 1996 okolo 16.30 hod. v K., v ulici B., vnikl do neoploceného dvora rodinného domu č. 253 M. K. v úmyslu zmocnit se jejích peněz, přičemž měl přes tvář přetaženou punčochu a v ruce držel nůž, uchopil kliku dveří od domu v úmyslu je otevřít, vchodové dveře však byly zamčené, do domu se mu proto vniknout nepodařilo, dostal strach a z místa činu utekl.

4) dne 16. 4. 1996 okolo 01.00 hod. v K., v ulici K., vnikl do neuzamčeného osobního motorového vozidla zn. Škoda 120, v hodnotě 40 000 Sk, vozidlo nastartoval avšak jízdu nevykonal, neboť byl uzamčený volant, čímž způsobil vytrhnutím kabelů a poškozením startéru poškozené Josefíně Guttové škodu ve výši 2 500 Sk.

5) dne 16. 4. 1996 v nočních hodinách v K., v ulici R., v garáži rodinného domu č. 976 vnikl do neuzamčeného osobního motorového vozidla zn. Škoda 130, v hodnotě 65 000 Sk, které se mu nepodařilo nastartovat, čímž způsobil poškozením kabelů poškozenému B. M. škodu ve výši 500 Sk.

6) dne 16. 4. 1996 okolo 02.30 hod. v K., v ulici Š., ze dvora rodinného domu č. 343 odcizil osobní motorové vozidlo zn. VAZ 2103, v hodnotě 70 000 Sk, se kterým jezdil v okrese S. a následně havaroval, čímž způsobil poškozenému R. V. škodu ve výši 8 313 Sk.

Oba citované rozsudky slovenských soudů nabyly právní moci dne 8. 12. 1998.

Odsouzený J. Š. dosud k výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu ve výroku uvedenými rozhodnutími Slovenských soudů nenastoupil, v současné době se nachází na území České republiky.

Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky požádalo podle čl. 31 odst. 2 Smlouvy mezi Slovenskou republikou a Českou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech ze dne 29. října 1992 (uveřejněna pod č. 209/1993 Sb.) s odvoláním se na Úmluvu o předávání odsouzených osob ze dne 21. března 1983 (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.) o převzetí výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci.

Odsouzený vyjádřil, podle protokolu sepsaného Okresním soudem v Olomouci dne 19. 12. 2001, souhlas s předáním k výkonu trestu, uloženého mu v předmětné věci, do České republiky. Před udělením souhlasu byl poučen ve smyslu čl. 7 odst. 1 Úmluvy o předávání odsouzených osob, jakož i o tom, že jako občan České republiky nemůže být vydán k výkonu trestu do ciziny.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 11. ledna 2002 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle § 384a tr. ř. výše citovaná rozhodnutí soudů Slovenské republiky uznal na území České republiky.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání rozsudků slovenských soudů jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v uvedených mezinárodních smlouvách.

J. Š. je podle Listiny o udělení státního občanství, vydané Ministerstvem vnitra České republiky dne 19. 8. 1999, občanem České republiky, který vyjádřil v protokolu sepsaném Okresním soudem v Olomouci dne 19. 12. 2001, souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestné činy a pokusy trestných činů, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (trestné činy loupeže podle § 234 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák., pokusy těchto trestných činů a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák.). Z uloženého dvou a půl letého trestu odnětí svobody odsouzený dosud nic nevykonal, tedy trest odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, přesahuje dobu šesti měsíců.

Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.

Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že Ministerstvem spravedlnosti České republiky byl již dne 28. září 2001 předložen návrh na uznání shodných rozhodnutí slovenských soudů jako v tomto případě, a to pro účely postupu směřujícího k předání k výkonu trestu téhož odsouzeného. Nejvyšší soud předchozí návrh usnesením ze dne 22. 10. 2001 zamítl, s odůvodněním, že z předložených materiálů nebylo zřejmé, zda k udělení souhlasu odsouzeného s předáním k výkonu trestu do České republiky (vyjádřeného v protokolu sepsaného Okresním soudem v Olomouci dne 30. 8. 2000) došlo se skutečně plnou znalostí právních důsledků souvisejících s předáním. Citované usnesení však nebránilo podání opětovnému podání návrhu, v jehož rámci již byl uvedený nedostatek odstraněn.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2002

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru