Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 39/2015Usnesení NS ze dne 17.06.2015

HeslaPrávní styk s cizinou
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.39.2015.1
Dotčené předpisy

§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

11 Tcu 39/2015-28

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 17. června 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto::

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. N., rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 8. 6. 2009, sp. zn. 34 Hv 25/09g, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

Rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 8. 6. 2009, sp. zn. 34 Hv 25/09g, který nabyl právní moci téhož dne, byl P. N. uznán vinným trestným činem závažné krádeže za účelem obživy částečně vloupáním, částečně jako spolupachatel, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený P. N. spáchal trestnou činnost skutky blíže popsanými pod body I./A), B), C), D), E), II./A) 1), 2) a II./B rozsudku v podstatě tím, že částečně ve spolupachatelství se zvlášť stíhaným S. I., v úmyslu si trestnou činností – krádežemi (s hodnotou kořisti přesahující 3.000,- euro) opatřovat trvalý zdroj příjmů:

I./ v době od 31. 7. 2003 do 7. 10. 2003 v P., poté, co se bez souhlasu N. S. zmocnil její platební karty, uskutečnil bez jejího vědomí v níže uvedených dnech z jejího účtu u pobočky spořitelny Raiffeisenkassa P., opakované výběry finanční hotovosti, celkem převyšující 3.000,-Eur, a to:

A) dne 31. 7. 2003 - 200,- EUR

B) dne 22. 9. 2003 v pěti útocích celkem 2.180,- EUR,

C) dne 25. 9. 2003 ve dvou útocích celkem 2.180,-, EUR

D) dne 26. 9. 2003 ve dvou útocích celkem 2.180,-, EUR

E) dne 7. 10. 2003 - 1.300,- EUR

II./ v době od 11. 11. 2008 do 17. 11. 2008, přestože věděl o úmyslu zvlášť stíhaného S. I. dopouštět se v R. krádeží, přivezl jej osobním vozidlem z M. do L., kde hlídal na místě činu, připraven k odvozu kořisti v době, kdy S. I., v níže uvedených časech, místech a dále uvedeným osobám odcizil movité věci, když:

A) v době od 11. 11. 2008 do 12. 11. 2008 po vypáčení postranních dveří vnikl do hostince „G. A.“, v jehož prostorách:

1) panu F. B. a dalším poškozeným odcizil 4.575,- EUR v hotovosti, maso v hodnotě 380,- EUR, lihoviny v hodnotě 125,- EUR a cigarety v hodnotě 220,- EUR tím, že vypáčil tři schránky Sparverein a zásuvku na peníze a pomocí v hostinci nalezeného klíče otevřel hrací automat,

2) paní K. B. po vypáčení zásuvky a schránky odcizil 150,- EUR v hotovosti,

B) v době od 16. 11. 2008 do 17. 11. 2008 po rozbití okna vnikl do výše uvedeného hostince, kde po vypáčení zásuvek a trezoru odcizil panu F. B. asi 9.400,- EUR v hotovosti, maso a sýr v hodnotě asi 60,- EUR, šest krabic cigaret v hodnotě kolem 240,- EUR, jakož i mince v hodnotě 300,- EUR,

přičemž odsouzený P. N. odcizil cizí movité věci v celkové hodnotě 23.490,- EUR, resp. se na jejich odcizení podílel.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s trestným činem krádeže podle § 205 tr. zákoníku a trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku částečně spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. N. se pro svůj prospěch podílel na jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této částečně dopustil s další osobou, více útoky, jakož i způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl již v minulosti pro majetkovou trestnou činnost spáchanou v České republice opakovaně odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. června 2015

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru