Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 221/2002Usnesení NS ze dne 16.12.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.221.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 221/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. S., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. 4 Ds 954 Js 23511/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. 4 Ds 954 Js 23511/99, jenž nabyl právní moci ohledně obviněného F. S. dne 11. 4. 2000, byl F. S. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že

1. dne 14. 11. 1999 po bližším zaškolení bratry O. převedl spolu se spoluobviněným D. čtyři cizí státní příslušníky pěšky přes hranici mimo povolený hraniční přechod v oblasti oblouku „H.“ na silnici spojující místa E./L. z České republiky do Spolkové republiky Německo a předali je třetí osobě, která zůstala neznámá, a která převedené osoby přijala do svého vozidla a odvezla do vnitrozemí, přičemž věděl, že cizí státní příslušníci podléhají vízové povinnosti a nevlastní povolení k pobytu na území Spolkové republiku Německo. Za to obdržel po svém návratu slíbenou mzdu 1.150,-Kč.

2. dne 18. 11. 1999 kolem 19:00 hod. opět spolu se spoluobviněným D. převedl 25 afgánských státních příslušníků podle instrukcí bratrů O. pěšky přes hranici v oblasti oblouku „H.“ na silnici spojující místa E./L. z České republiky do Spolkové republiky Německo na dohodnuté místo přijetí, kde předaly cizí státní příslušníky dalším osobám k transportu do vnitrozemí, přičemž věděl, že podléhají vízové povinnosti a nemají povolení k pobytu na území Spolkové republiky Německo. Za to mu byla přislíbena peněžní částka ve výši 50,- DM. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Dne 4. 12. 2002 pod sp. zn. 4973/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. S. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2002

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru