Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 204/2002Usnesení NS ze dne 30.04.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.204.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 204/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky D. J., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1999, sp. zn. 202 Ls 148 Js 041381/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1999, sp. zn. 202 Ls 148 Js 041381/99, jenž nabyl právní moci dne 15. 2. 2000, byla D. J. uznána vinnou trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustila tím, že se dne 4. 2. 1999 podílela na přepravě 23 indických státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Spoluobžalovaným B. byly uvedené osoby na německém území, bezprostředně poté co byly převedeny neznámým pěším převaděčem přes zelenou hranici z České republiky, na dohodnutém místě u W. v C. u K. převzaty do transportéru zn. Mercedes Benz, k další přepravě do B. Po převzetí cizinců jela D. J. s časovým odstupem cca čtyř minut osobním vozem před B., se kterým byla v neustálém telefonickém kontaktu, aby ho mohla varovat před policejními orgány. Jednala přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za její podíl na převedení osob jí byla přislíbena odměna ve výši 600 DM.

Pro tento trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Dne 13. 11. 2002 pod sp. zn. 4964/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. J. se pro finanční prospěch podílela na organizované ilegální přepravě velkého počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Nejvyššímu soudu bylo v příloze návrhu předloženo také obsáhlé podání odsouzené, označené jako „žádost o nezapsání údajů o odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů“. Jmenovaná se jeho prostřednictvím domáhá nevyhovění návrhu ministerstva s tím, že byla odsouzena neprávem a v dané věci bude ve Spolkové republice Německo žádat o „znovuotevření případu“. Je třeba konstatovat, že v řízení vedeném Nejvyšším soudem podle § 4 odst. 2 zákona citované podání není relevantní a soud k němu nepřihlížel, neboť je vázán toliko podmínkami vymezenými v citovaném zákonném ustanovení a přezkoumává proto pouze jejich naplnění. Nepřísluší mu však jakkoli zjišťovat a hodnotit hmotně právní či procesní správnost cizozemského odsuzujícího rozhodnutí. Jistý význam mohlo podání mít pouze ve fázi uvážení ministerstva, zda ve věci je na místě návrh na zaznamenání údajů podat či nikoli. Pokud by odsouzená dosáhla změny rozhodnutí, jež tvořilo podklad pro zapsané odsouzení, může se obrátit prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti na Nejvyšší soud, který by o věci znovu rozhodl.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. dubna 2003

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru