Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 195/2002Usnesení NS ze dne 19.11.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.195.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 195/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. 11. 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky F. K., rozsudkem Obvodního soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 1998, sp. zn. 8 Ds 307 Js 10838/98, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 69, § 69a a § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a k odnětí řidičského průkazu na území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 1998, sp. zn. 8 Ds 307 Js 10838/98, který nabyl právní moci dne 3. 2. 1999, byl F. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 69, § 69a a § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v noci ze dne 16. 7. na 17. 7. 1998 v ranních hodinách jel motorovým vozidlem Ford Transit k hraničnímu přechodu F. i. W., přes který přejel na spolkové území a pak jel do B., kde převzal od neznámého pěšího převaděče 19 afghánských státních příslušníků, i když věděl, že žádná z těchto osob nemá osobní doklady a povolení k pobytu na území Německé spolkové Republiky. U H. byl obžalovaný poté s převáděnými osobami zadržen úředníky spolkové Pohraniční střáže F. Za tuto činnost měl obžalovaný obdržet částku 15 000 Kč.

Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a k odnětí řidičského průkazu na území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

Dne 8. 11. 2002 pod sp. zn. 4967/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. K. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě značného počtu cizinců do Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. listopadu 2002

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru