Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 192/2002Usnesení NS ze dne 15.11.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.192.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 192/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. listopadu 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. K., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 6. 1996, sp. zn. 201 Ls 142 Js 2026/96, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině ve čtyřech případech podle § 92b odst. 1, 2 cizineckého zákona, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 6. 1996, sp. zn. 201 Ls 142 Js 2026/96, jenž nabyl právní moci ve vztahu k V. K. téhož dne, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině ve čtyřech případech podle § 92b odst. 1, 2 cizineckého zákona, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako pěší převaděč převaděčské organizace, zabývající se ilegální přepravou cizinců ze třetích zemí z České republiky do Spolkové republiky Německo, převedl přes česko-německou státní hranici mimo povolený hraniční přechod na spolkové území ve dnech 4. 10., 25. 10. a 14. 11. 1995 vždy čtyři a dne 18. 11. 1995 tři cizí státní příslušníky. Převedené osoby předal na smluveném místě dalšímu členu převaděčské organizace k navazující přepravě do vnitrozemí, sám byl odvezen spoluodsouzeným F. zpět do České republiky. V posledním případě byl před předáním osob zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Vždy přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svůj podíl na každé akci obdržel částku ve výši 2.000,- Kč, v posledním případě mu byla odměna ve shodné výši přislíbena. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Dne 7. 11. 2002 pod sp. zn. 4991/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. ř.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. K. se za úplatu opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2002

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru