Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 19/2002Usnesení NS ze dne 26.02.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.19.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 19/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky J. B., P. D., a T. M., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. 1 Ls 952 Js 26239/97, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců podle § § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody u J. B. v trvání jednoho roku a dvou měsíců, u P. D. v trvání jednoho roku auT. M. v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. 1 Ls 952 Js 26239/97, jenž nabyl právní moci dne 16. 4. 1998, byli J. B., P. D. a T. M. uznáni vinnými trestným činem společného ilegálního převádění cizinců podle § § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že dne 8. 11. 1997 mezi 22.00 a 23.00 hod. dopravili transportérem zn. Iveco, české státní poznávací značky, 28 cizích státních příslušníků do bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice, kde cizinci vystoupili a odsouzenými B. a D. byli převedeni přes „zelenou hranici“ mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, do oblasti obcí E., O., O. a L., na místo srazu smluvené s odsouzeným M., který mezitím přejel vozidlem na německé území přes vymezený hraniční přechod s tím, že cizince dále přepraví do B. Různými hlídkami Spolkové pohraniční stráže a celnice byli cizinci i jmenovaní odsouzení zadrženi. Jednali přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svůj podíl na převedení osob si nechali přislíbit odměnu, a to u M. a B. v nezjištěné výši auD. ve výši 10 000 Kč. Odsouzený D. spáchal uvedený trestný čin ve stavu drogovou závislostí značně zmenšené příčetnosti (§ 21 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo). Za tento trestný čin byli odsouzeni k trestu odnětí svobody u J. B. v trvání jednoho roku a dvou měsíců, u P. D. v trvání jednoho roku a u T. M. v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

Dne 24. 1. 2002 pod sp. zn. 195/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzení v organizované skupině a za přislíbený finanční prospěch ilegálně přepravovali značný počet cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o v posledních letech velmi rozšířenou nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl jim také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Nejvyšší soud dodává, k okolnosti zmenšené příčetnosti odsouzeného D. v době spáchání činu z důvodu drogové závislosti dodává, že tato není pro rozhodnutí soudu v řízení o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů významná. Zmenšená příčetnost pachatele v tomto případě nemá vliv na trestnost činu (oboustrannou trestnost činu) odsouzeného D.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2002

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru