Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 17/2001Usnesení NS ze dne 10.04.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.17.2001.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 17/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. dubna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. B., rozsudkem Okresního soudu v Chemnitzi ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 10 Ls 230 Js 6186/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku podle § 92a odst. 1, 2 čís. 1, § 92 odst. 1 čís. 1, 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1 čís. 10.2 cizineckého zákona, § 73 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a k trestu propadnutí peněz ve výši 346,50 DM.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Chemnitzi ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 10 Ls 230 Js 6186/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 18. 9. 1998, byl R. B. uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku podle § 92a odst. 1, 2 čís. 1, § 92 odst. 1 čís. 1, 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1 čís. 10.2 cizineckého zákona, § 73 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 16. 2. 1998 poskytl společně s jiným způsobem stíhaným spolupachatelem pomoc čtyřem vietnamským státním příslušníkům tím, že je společně jako pěší převaděči v oblasti pěší stezky B.-O. převedli přes česko-německou hranici do Spolkové republiky Německo, v O. spolu s nimi nastoupili do vlaku ve směru na Ch., aby je nakonec doprovodili do města Ch. a umožnili jim další cestu do B., ačkoli věděli, že převáděné osoby neměly potřebné povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo ani prozatímní doklady. K zaplacení svých jízdních výloh dostali oba spolupachatelé od svého objednatele finanční hotovost ve výši 500 DM, přičemž po svém návratu měli obdržet dalších 500 DM. Za tento trestný čin byl R. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a trestu propadnutí peněz ve výši 346,50 DM.

Dne 13. 3. 2001, pod sp. zn. 566/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. I když z hlediska charakteru a způsobu spáchání činu tento není příliš závažný, jeho závažnost je podstatně zvyšována okolností, že se podle zjištění německého soudu trestného činu dopustil ve zkušební době jiného odsouzení německého soudu za obdobnou činnost (rozhodnutím téhož soudu ze dne 8. 10. 1999, sp. zn. 3 Ds 230 Js 17266/97, pro trestné činy navádění k ilegálnímu převádění cizinců a ilegálního převádění cizinců, k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody na devět měsíců se zkušební dobou tří let). Za tento trestný čin mu byl uložen již nepodmíněný trest odnětí svobody. Nejvyšší soud opatřil ve věci opis z rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost činu není dále zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který svou trestnou činnosti v cizině navazoval na trestnou činnost stejné povahy, páchanou předtím v České republice. Z opisu evidence Rejstříku trestů ČR vyplynulo, že odsouzený byl v době spáchání činu též ve zkušební době podmíněného odsouzení českým soudem pro majetkovou trestnou činnost. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2001

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru