Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 160/2002Rozsudek NS ze dne 27.09.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.160.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 160/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana ve veřejném zasedání konaném dne 27. září 2002 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Norského království a rozhodl takto:

Podle § 384a odst. 1 tr. ř., v trestní věci odsouzeného T. Ž., státního občana České republiky, seuznává na území České republiky rozsudek Odvolacího soudu v Borgartingu, Norské království, ze dne 17. 12. 1999, sp. zn. 99-01038 M/01.

Odůvodnění:

Rozsudkem Odvolacího soudu v Borgartingu, Norské království, ze dne 17. 12. 1999, sp. zn. 99-01038 M/01, jenž nabyl právní moci ve spojení s rozhodnutím Výboru pro prozatímní odvolání při Nejvyšším soudu Norského království ze dne 28. 3. 2000 (jímž bylo zamítnuto odvolání odsouzeného), byl shora jmenovaný uznán vinným trestným činem protiprávního dovozu narkotik podle oddílu 162, paragraf 1, paragraf 3 věta první, paragraf 5 trestného zákoníku Norského království. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti let.

Stalo se tak na základě zjištění, že odsouzený společně s další spoluodsouzenou osobou dne 3. 12. 1997 okolo 17.10 hod. dovezli ze Spolkové republiky Německo přes Dánsko a Švédsko do Norska celkem 19,81 kg heroinu. Dovoz se uskutečnil přes celnici ve S. Droga byla ukryta mezi vnitřní části blatníku a nárazníkem osobního automobilu zn. Toyota, s německou poznávací značkou PA-MR 420. T. Ž. se přitom se spoluodsouzenou setkal několik dnů předtím ve V., odkud odcestovali společně do Německa. V hotelu ve S. nedaleko H. strávili dvě noci, přičemž se sešli s několika dalšími osobami východoevropského původu. Odsouzení poté odjeli výše uvedeným vozem, který si vypůjčili, přes Dánsko a Švédsko do Norska. Tam se již zmíněného dne ve S. podrobili kontrole ze strany norských celních orgánů. Při kontrole byly objeveny dva kovové kufříky, vložené do přední části karoserie vozu mezi vnitřní část blatníku a nárazník, obsahující značná množství látky pokládané za heroin. Tuto celníci zaměnili za neškodnou substanci, o čemž odsouzené neinformovali. Umožnili jim pokračovat v cestě, přičemž byli současně tajně sledováni policií. Odsouzení odjeli do O., kde se ubytovali v hotelu Q. H. Následujícího dne odcestovali zpět na S., kde byli zadrženi. Síť adresátů látky v Norsku se přitom zjistit nepodařilo. Bližším ohledáním vozu se zjistilo, že v jedné z dutin vozu v blízkosti zavazadlového prostoru bylo nalezeno dalších 1,98 kg látky. Celkem tedy bylo zajištěno 19,81 kg látky, která byla pozdějším rozborem identifikována jako směs na bázi heroinu, s průměrným stupněm čistoty 45%.

V současné době odsouzený T. Ž. vykonává trest odnětí svobody ve Věznici v U. v Norském království, s tím, že podle vyjádření dotyčných orgánů má být výkon trestu odnětí svobody ukončen nejpozději dne 2. 12. 2012.

Odsouzený projevil v žádosti ze dne 25. 2. 2002, adresované řediteli Věznice v U. zájem o předání k výkonu trestu do České republiky, přičemž z obsahu žádosti pak vyplývá jeho souhlas s tímto postupem.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 18. 9. 2002 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle § 384a odst. 1 tr. ř. rozsudky citované ve výroku tohoto rozhodnutí uznal na území České republiky.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání předmětných rozsudků italských soudů jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v Úmluvě o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., kterou je Česká republika vázána a jejímž signatářem je i Norské království.

T. Ž. je podle vyjádření Okresního úřadu v K. ze dne 1. 8. 2002, občanem České republiky, který vyjádřil žádostí adresovanou Norským orgánům souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestný čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 4 tr. zák.) a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu šesti měsíců.

Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemských rozsudků vyhovuje.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. září 2002

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru