Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 157/2004Usnesení NS ze dne 22.09.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.157.2004.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 157/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. N., rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 5. 7. 2001, sp. zn. 1 Ls 148 Js 4653/01, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců ve třech případech, dílem ve stadiu pokusu, podle § 92b odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 22, § 23, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest z rozsudku Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 250 Ls 148 Js 050264/99, jímž byl uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 250 Ls 148 Js 050264/99, jenž nabyl právní moci dne 10. 5. 2001, byl J. N. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s osobou organizující ilegální převádění cizinců přes česko-německou hranici, dne 26. 8. 1999 osobním vozem zn. Ford, registrační značky TPL 02-65, přijel na německé území, aby na dohodnutém místě v blízkosti obce R. do vozidla převzal část z 8 srí lanských státních příslušníků, převedených mezitím neznámým pěším převaděčem z České republiky přes „zelenou hranici“, k další přepravě do vnitrozemí. Poté co byl okolo 3.55 hod. kontrolován příslušníky spolkové ostrahy hranic, ze strachu před dopadením z místa ujel. Okolo 6.30 hod. byl na výjezdu přes hraniční přechod R. zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady nezbytnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena finanční odměna.

Rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 5. 7. 2001, sp. zn. 1 Ls 148 Js 4653/01, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl pak uznán vinným trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců ve třech případech, dílem ve stadiu pokusu, podle § 92b odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 22, § 23, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se podílel na organizaci ilegálního převádění osob přes česko-německou hranici, a to konkrétně:

- dne 22. 1. 2001 na převedení 16 cizích státních příslušníků, z České republiky přes „zelenou hranici“ v oblasti hraničního kamene č. 17 na území spolkové republiky Německo, na místní spojovací silnici R.-Z. v A., kde měly být osoby předány pěšími převaděči další osobě k přepravě automobilem do vnitrozemí. K předání osob však nedošlo, neboť tyto byly i s pěšími převaděči okolo 15.45 hod. zadrženy příslušníky spolkové ostrahy hranic. Odsouzený pro tuto akci nejprve získal jako převaděče dvě osoby, stanovil plán akce, dohlížel na její průběh a měl jet osobním vozem před transportérem s přepravovanými osobami a varovat před přítomností policie a případně odvracet její pozornost. Krátce po 15.45 hod. byl také zadržen.

- již dne 18. 1. 2001 spoluzorganizoval, se stejnými modalitami jako ve shora uvedeném případě převedení nejméně 14 cizích státních příslušníků. Převáděné osoby byly vyzvednuty v P. a měly být přepraveny do H. nebo L. V průběhu pěšího převádění přes „zelenou hranici“ však byly zadrženy.

- dne 3. 10. 2000 zajistil pro převedení organizované jinou osobou nejméně 25 cizích státních příslušníků. Tyto osoby měly být převezeny z Ú. n. L. přes Ch. pomocí nákladního automobilu-cisterny přes hraniční přechod a poté do F. n. M. nebo H. K překročení státní hranice nedošlo v důsledku rozhodnutí řidiče o odložení akce. Při jízdě z Ch. byla při vystupování za jízdy usmrcena jedna z převážených osob. Za podíl na této převaděčské akci byla odsouzenému přislíbena odměna ve výši 6 000 DM.

Ve všech případech přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.

Posledně citovaným rozsudkem byl J. N. odsouzen, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 250 Ls 148 Js 050264/99, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.

Dne 13. 9. 2004 pod sp. zn. 1788/2003-MO-M/14 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Přestože posuzovaný celkový trest byl uložen za obdobných podmínek, za jakých se dle českého právního řádu ukládá tzv. další trest ve smyslu § 36 tr. zák. (šlo o tzv. recidivu), byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v § 4 odst. 2 zkoumat všechny činy, za které byl pozdějším rozhodnutím celkový trest uložen a následně ve výroku rozhodnutí o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů konstatovat všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. N. se opakovaně podílel za přislíbený finanční prospěch na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činů je zde zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětných rozsudků německých soudů, a to, že pozdější trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení pro prvně popsanou trestnou činnost shodného charakteru. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. září 2004

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru