Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 154/2004Usnesení NS ze dne 30.09.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.154.2004.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 154/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky

1. A. V. a 2. L. S., rozsudkem Obvodového soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 1998, sp. zn. 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Würzburg, ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. JK Ns 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., a to pro pokus trestného činu mimořádně závažného případu krádeže podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 38 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří let u A. V., a k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců u L. S., a

3. Z. K., rozsudkem Obvodového soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 1998, sp. zn. 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Würzburg, ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. JK Ns 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., a to pro pokus trestného činu mimořádně závažného případu krádeže v souběhu s úmyslným řízením vozidla bez řidičského oprávnění podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2. § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 38 a § 53 německého trestního zákona, § 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o výkonu trestů, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu dvou roků.

Odůvodnění:

Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ve spojení s výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Würzburg, jenž nabyl ve vztahu k obviněným A. V. a L. S. právní moci dne 30. 10. 1998 a ve vztahu k obviněnému Z. K. nabyl právní moci dne 10. 11. 1998, byli A. V. a L. S. uznáni vinnými pokusem trestného činu mimořádně závažného případu krádeže podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 38 německého trestního zákona a Z. K. pokusem trestného činu mimořádně závažného případu krádeže v souběhu s úmyslným řízením vozidla bez řidičského oprávnění podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 38 a § 53 německého trestního zákona, § 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o výkonu trestů. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili A. V., L. S. a Z. K. v podstatě tím, že po předchozí domluvě odcizili z prostoru pobočky D. ve W. čtyři vystavené vozy Mercedes třídy E, tím způsobem, že někdy před 17. 9. 1997, odjel Z. K., ukradeným osobním vozem Nissan Patrol s českou státní poznávací značkou DCJ 13-18 společně s L. S. a A. V., přes hraniční přechod S. do Spolkové republiky Německo do W., přitom Z. K. věděl, že nevlastní potřebné řidičské oprávnění třídy 3. Z. K. vysadil S. a V. dne 17. 9. 1997, krátce po půlnoci v prostoru pobočky D. ve W. a odjel na domluvené místo čekání, odpočívadlo B., W.-jih, a uložil se tam ke spánku. L. S. a A. V. spolu s další osobou pronikli poté pomocí speciálního nástroje, který si přinesli, do trezoru s klíči od čtyř vozidel v celkové hodnotě DM 239.000,- vystavených na firemní ploše pobočky D. ve W., odcizili poznávací značky ze čtyř vozidel zákazníků odstavených v prostoru firmy, aby je připevnili na vystavená vozidla, vypáčili horní závoru na výjezdových vratech, kdy po vypáčení spodní závory by bylo bývalo možné vrata otevřít a prostor pobočky D. opustit se čtyřmi uvedenými vystavenými vozidly, přestože tento prostor je v noci pouze pro pěší. L. S. a A. V. byli však před vypáčením spodní závory vyrušeni strážným W. S. a uprchli, avšak byli odhaleni na útěku ve směru k dálnici a zadrženi, přitom u L. S. byly zajištěny dva odcizené klíče k zapalování, dva klíče odhodili na útěku a byly nalezeny dne 16. 10. 1997 na zahradním pozemku, nacházejícím se na útěkové cestě u ul. R. Téže noci byl zadržen i Z. K., který se stejně jako A. V. prokázal falešným pasem.

Za tento trestný čin byl A. V. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, L. S. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců a Z. K. k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu dvou roků.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky. Obvinění neodvoleným překonáním uzamčení trezoru z něj odcizili klíče od čtyř vozů, které měli úmysl takto odcizit /přinejmenším pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. V., L. S. a Z. K. se dopustili závažné majetkové trestné činnosti, kterou by v případě jejího dokonání vznikla značná škoda na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jejich trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupáním) a tím, že se jednalo o předem naplánovanou trestnou činnost více osob. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2004

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru