Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 153/2002Usnesení NS ze dne 02.09.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.153.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 153/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 2. září 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. K. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 13. 2. 1998, sp. zn. 214 Ds 142 Js 069463/97, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 13. 2. 1998, sp. zn. 214 Ds 142 Js 069463/97, jenž nabyl právní moci dne 21. 2. 1998, byl L. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil L. K. tím, že blíže nezjištěného dne v měsíci říjnu roku 1997, a ve dnech 21. 10 1997, 7. 11. 1997 a 12. 11. 1997 převedl pěšky vždy tři cizince ze třetích zemí přes česko německou hranici na spolkové území k parkovišti N. na křižovatce N./N. Z tohoto místa pak převezla neznámá osoba v prvních třech případech tyto cizince ze třetích zemí osobním automobilem dále do vnitrozemí. Bylo mu přitom známo, že cizinci z třetích zemí, které převáděl, v žádném z těchto čtyř případů neměli dokumenty, které by je opravňovaly k legálnímu přicestování do Spolkové republiky Německo a k legálnímu pobytu ve Spolkové republice Německo. Objednatel jménem „M.“ mu poskytl za první tři převody odměnu ve výši 150 DM a za čtvrtý převod mu v této výši odměnu přislíbil.

Za tento trestný čin byl L. K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

Dne 19. 8. 2002 pod sp. zn. 4883/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. K. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. září 2002

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru