Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 151/2019Usnesení NS ze dne 26.09.2019

HeslaPrávní styk s cizinou
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.151.2019.1
Dotčené předpisy

§ 4a odst. 4 bod per analogiam předpisu č. 269/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

11 Tcu 151/2019-10

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 26. 9. 2019 v neveřejném zasedání podnět Krajského soudu v Plzni na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 11 Tcu 53/2019-54, v trestní věci T. F., narozeného XY, okres Cheb, a rozhodl takto:

Podle analogie § 4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 11 Tcu 53/2019-54, v části, jíž bylo ve smyslu ustanovení § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky T. F., narozeného XY, okres Cheb, rozhodnuto, že na jeho odsouzení rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.

Odůvodnění:

Rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, byli T. F., ohledně něhož uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 20. 4. 2016, a R. D., ohledně něhož daný rozsudek nabyl právní moci dne 23. 10. 2015, uznáni vinnými ze spáchání trestného činu nedovoleného dovozu omamných a psychotropních látek v množství větším než malém podle § 30 odst. 1 bodu 4. BtMG ve spojení s § 1 odst. 1 a § 3 odst. 1 BtMG spáchaného v souběhu s dalšími osmi (v případě T. F.), resp. sedmi (v případě R. D.), trestnými činy krádeže podle § 242 odst. 1 ve spojení s § 243 odst. 1 věty 1, věty 2, bodu 1 a 3 StGB. Za uvedené trestné činy byl T. F. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a R. D., za použití § 17 a § 105 odst. 1 bodu 1, odst. 3 JGG, úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.

Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) rozhodl usnesením ze dne 25. 6. 2019, č. j. 11 Tcu 53/2019-54, tak, že na odsouzení občana České republiky T. F., narozeného XY, okres Cheb, a R. D., narozeného XY, okres Cheb, rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Dne 13. 9. 2019 podal Krajský soud v Plzni Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího soudu per analogiam podle § 4 odst. 4 zákona, a to ve vztahu k odsouzenému T. F., neboť ve věci uvedeného odsouzeného bylo již rozhodnuto, že se daný rozsudek Zemského soudu Hof (ve spojení s rozhodnutím Německého spolkového soudního dvora ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 1 StR 101/16), uznává na území České republiky.

Nejvyšší soud danou věc přezkoumal, a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení jeho shora označeného usnesení v té části, v níž ohledně občana České republiky T. F., narozeného XY, okres Cheb, rozhodl, že na jeho odsouzení rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.

Z § 4 odst. 4 zákona se podává, že pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí.

Podle § 4a odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení, a to na základě informací zaslaných jinými členskými státy Evropské unie.

Z § 4a odst. 3 zákona se pak podává, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z obsahu připojeného spisového materiálu plyne, že Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2017, č. j. 1 T 10/2016-98, jenž nabyl právní moci dne 1. 6. 2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 14 To 77/2017, rozhodl, že podle § 306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, se v trestní věci odsouzeného T. F. uznává na území České republiky rozsudek Zemského soudu v Hofu ze dne 15. 10. 2016 (správně 15. 10. 2015), sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, který ve spojení s rozhodnutím Německého spolkového soudního dvora ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 1 StR 101/16, jenž nabyl ve vztahu k odsouzenému právní moci dne 20. 4. 2016, jímž byl odsouzený uznán vinným z trestných činů nedovoleného dovozu omamných látek ve větším než malém množství v souběhu s osmi vícečinnými případy krádeže podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1, § 30 odst. 1 číslo 4 německého zákona o omamných látkách a § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta první, věta druhá č. 1 a č. 3, § 25 odst. 2 a § 53 německého trestního zákoníku, za něž mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků nepodmíněně. Dále krajský soud rozhodl, že podle § 306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, se nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků uložený odsouzenému T. F. rozsudkem Zemského soudu v Hofu ze dne 15. 10. 2016 (správně 15. 10. 2015), sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, který ve vztahu k němu nabyl právní moci dne 20. 4. 2016, vykoná. Konečně krajský soud rozhodl, že podle § 306 odst. 1 a § 124 odst. 4 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se odsouzený pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou.

Označeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl tedy rozsudek Zemského soudu v Hofu ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, ve spojení s rozhodnutím Německého spolkového soudního dvora ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. 1 StR 101/16, uznán na území České republiky.

I když se současná právní úprava § 4 odst. 4 zákona nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. § 4 odst. 2 a 3 zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tj. členského státu Evropské unie), lze v projednávané věci aplikovat per analogiam postup podle § 4 odst. 4 zákona, který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 daného ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 25. 9. 2019 přitom vyplývá, že u odsouzeného T. F., je pod body 9. a 10. vykazováno dvakrát totéž odsouzení shora označeným rozsudkem Zemského soudu Hof. A proto, byť dané ustanovení dopadá (mimo jiné) na případy odsouzení občana České republiky soudy jiných než členských států Evropské unie, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit analogickou aplikací § 4 odst. 4 zákona (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 11 Tcu 103/2014).

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 25. 6. 2019, č. j. 11 Tcu 53/2019-54, a to v rozsahu, jímž rozhodl, že na odsouzení občana T. F., narozeného XY, okres Cheb, rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 9. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph. D.

soudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru