Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 15/2001Usnesení NS ze dne 10.04.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.15.2001.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 15/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. dubna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky R. Š., rozsudkem soudu pro mladistvé u Okresního soudu v Drážďanech, ze dne 1. 7. 1999, sp. zn. 251 Ls 148 Js 026405/99, Spolková republika Německo.

Odůvodnění:

Rozsudkem soudu pro mladistvé u Okresního soudu v Drážďanech, ze dne 1. 7. 1999, sp. zn. 251 Ls 148 Js 026405/99, jenž nabyl právní moci dne 9. 7. 1999, byl R. Š. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 čís. 1, 2, § 92 odst. 1 čís. 1, 6, § 3 odst. 1 § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 5. 5. 1999 okolo 7.00 hodin převáděl sedm bangladéšských státních příslušníků v oblasti hraničníku 10/11 přes česko-německou státní hranici, aby tyto osoby na německém spolkovém území předal řidiči motorového vozidla, který je měl přepravit dále do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Dříve než však odsouzený dorazil na smluvené místo převzetí, byl zastaven a zadržen příslušníky Spolkové ochrany hranic v oblasti obce C. v blízkosti H. Odsouzený si byl přitom vědom skutečnosti, že převáděné osoby neměly povolení ke vstupu a k pobytu ve Spolkové republice Německo, ani prozatímní doklady. Odsouzený měl za uvedenou činnost obdržet odměnu ve výši 350 DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku .

Dne 13. 3. 2001, pod sp. zn. 3235/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. S přihlédnutím k charakteru a způsobu spáchání činu (jednalo se o jediný případ, kdy odsouzený měl dopravit nevelký počet cizích státních příslušníků na území SRN) jej nelze označit za závažný ve smyslu zákona a ani uložený trest odnětí svobody není nijak vysoký. Nejvyšší soud opatřil ve věci opis z rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost činu není zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který svou trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost stejné povahy, páchanou před tím v České republice. Z opisu evidence Rejstříku trestů ČR vyplynulo, že odsouzený dosud nebyl v České republice trestán. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ani osoba pachatele nezvyšuje nebezpečnost posuzovaného činu a že tedy materiální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona nelze pokládat za splněné.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2001

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru