Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 149/2004Usnesení NS ze dne 09.09.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.149.2004.1

přidejte vlastní popisek

11 Tcu 149/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky D. O. a L. L., rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 22. 9. 1998, sp. zn. 7 KLs 207 Js 9101/1998, a to u D. O. pro trestný čin společného závažného loupežného vydírání podle § 253 odst. 1, 2, § 255, § 250 odst. 1 č. 2, odst. 2, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a tří měsíců auL. L. pro trestné činy společného závažného loupežného vydírání a nebezpečného ublížení na těle podle § 253 odst. 1, 2, § 255, § 250 odst. 1 č. 2, odst. 2, § 223, § 223a, § 52, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců.

Odůvodnění:

Rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 22. 9. 1998, sp. zn. 7 KLs 207 Js 9101/1998, jenž nabyl právní moci dne 30. 9. 1998, byl D. O. uznán vinným trestným činem společného závažného loupežného vydírání podle § 253 odst. 1, 2, § 255, § 250 odst. 1 č. 2, odst. 2, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a tří měsíců, a L. L. byl uznán vinným trestnými činy společného závažného loupežného vydírání a nebezpečného ublížení na těle podle § 253 odst. 1, 2, § 255, § 250 odst. 1 č. 2, odst. 2, § 223, § 223a, § 52, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili tím, že po předchozím naplánování přepadení provozovny L. poškozeného H. K., na adrese M. K. 1 v 90429 N., dne 21. 3. 1998 okolo 12.55 vstoupili do tohoto podniku, přičemž měl L. L. u sebe plynovou pistoli a D. O. elektrošokový přístroj. O. zůstal ihned po vstupu stát u vstupních dveří, aby žádné osoby nemohly do podniku bez povšimnutí vstoupit. L. mezitím přistoupil k poškozenému, který stál za pultem provozovny, namířil mu na obličej přinesenou plynovou pistoli a na pult položil přinesenou plechovou nádobu, přičemž O. vyzval poškozeného k vydání hotovosti. Poškozený v domnění, že jde o ostrou střelnou zbraň odevzdal do nádoby L. celodenní tržbu ve výši 1 401,50 DM. Poté oba opouštěli provozovnu, avšak L. se ještě otočil k poškozenému, přiskočil k němu a z plynové pistole ze vzdálenosti asi 30 až 40 cm vystřelil směrem k jeho hlavě. Poškozený se reflexivně odvrátil, přičemž pocítil v obličeji bolestivý úder tlakem vzduchu pohonné látky z vystřelené plynové patrony. Z této však neuniklo žádné množství slzného plynu, neboť patrona byla pravděpodobně netěsná a plyn z ní unikl již dříve, zatímco střelná nálož zůstala nadále funkční. Následně byli téhož dne oba i s podstatnou částí hotovosti zadrženi.

Dne 6. 9. 2004 pod sp. zn. 364/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Oba jmenovaní se dopustili zvlášť závažného úmyslného trestného činu směřujícího proti svobodě a majetku jiné osoby. Použili přitom zbraně a pohrůžky násilí, odsouzený L. pak i samotného násilí. Pokud pak jde o druh trestu, byly jim uloženy citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2004

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru