Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 139/2019Usnesení NS ze dne 25.09.2019

HeslaPrávní styk s cizinou
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.139.2019.1
Dotčené předpisy

§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

11 Tcu 139/2019-59

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. R., nar. XY, Spolková republika Německo, rozsudkem Zemského soudu Giessen, Spolková republika Německo, ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 9 KLs – 401 Js 28117/13, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2015, při zahrnutí dílčích trestů uložených rozsudkem Obvodního soudu Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 52 Ls 1130 Js 3387/11, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Zemského soudu Giessen, Spolková republika Německo, ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 9 KLs – 401 Js 28117/13, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2015, byl R. R. uznán vinným trestným činem závažné loupeže spáchané v organizované zločinecké skupině podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 1, č. 1 b), § 25 odst. 2, § 53, § 55 německého trestního zákoníku (StGB), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, a to při zahrnutí dílčích trestů uložených rozsudkem Obvodního soudu Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 52 Ls 1130 Js 3387/11.

2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Giessen se R. R. předmětné trestné činnosti v podobě závažné loupeže dopustil v podstatě tím, že:

dne 20. 8. 2011 po 17:00 hod. společně s T. D. B. (zatímco R. H. S., R. K. a D. N. S. zůstali v automobilu, kterým se všichni dostavili na místo činu) zazvonili u dveří poškozeného S. H. v K. v M., poté, co jim poškozený otevřel, jej R. R. srazil k zemi, stejně jako svědka A., který byl u poškozeného na návštěvě, poté oba za pomoci stříbrného revolveru a dalších úderů přiměl k tomu, aby si lehli na zem, nasadil jim sáčky na hlavu a hlídal, zatímco B. prohledal dům a odcizil z něj cca 225 € v hotovosti a různé cenné předměty – konkrétně tři dámské prsteny a pět pánských prstenů z 333 karátového zlata, poslední s onyxovými kameny, diamantový prsten ze 750 karátového zlata v hodnotě cca 4.200 €, tři digitální hodinky, několik menších drahokamů, korálových kamenů, 15 až 18 opálů v hodnotě cca 2.300 €, menší náhradní díly ve zlatě a stříbře 333, 585 a 750 karátů, květy a listy ze stříbra a zlata v hodnotě celkem cca 1.750 € a plynovou pistoli s 9 mm plynovými patronami, celková hodnota odcizených věcí činila necelých 10.000 €, poté obviněný R. znovu zaútočil na poškozeného H. údery a kopy s cílem získat od něj klíč od nalezeného trezoru, ale bez úspěchu, přičemž v důsledku tohoto útoku poškozený utrpěl hematomy pod a vpravo vedle pravého oka a bolest v oblasti žeber, zatímco svědek A. neutrpěl kromě úderů a kopů žádná vážná zranění.

3. Dne 10. 9. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Giessen, Spolková republika Německo, ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 9 KLs – 401 Js 28117/13, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2015, při zahrnutí dílčích trestů uložených rozsudkem Obvodního soudu Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 52 Ls 1130 Js 3387/11, ve vztahu k osobě R. R. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. R. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně trestných činů loupeže podle § 173 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku a omezování osobní svobody podle § 171 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený R. R. svým jednáním naplnil zákonné znaky více úmyslných trestných činů, když se (za pomoci dalších spolupachatelů) dopustil loupežného přepadení v domě poškozeného, jemuž odcizil hotovost a cennosti v celkové hodnotě cca 10.000 €, což odpovídá (při kurzu 1 € = 25,74 Kč) zhruba částce 257.400 Kč, načež poškozeného a dalšího svědka za užití telefonního kabelu svázal na rukou a nohou. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována nejen celkovou výší způsobené škody a zvlášť surovým způsobem provedení činu, ale též jeho trestní minulostí, neboť byl za obdobnou trestnou činnost (konkrétně pro trestné činy podvodu, krádeže, porušování domovní svobody a loupeže) na území Spolkové republiky Německo již vícekrát trestně stíhán a odsouzen. Ani dříve opakovaně ukládané dílčí tresty odnětí svobody však odsouzenému nezabránily ve spáchání nyní posuzovaného činu. Ve vztahu k druhu a výši nepodmíněného trestu odnětí svobody, který byl odsouzenému za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Giessenu, uložen, a to při zahrnutí dílčích trestů uložených mu rozsudkem Obvodního soudu Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 52 Ls 1130 Js 3387/11, jímž byl uznán vinným trestnými činy loupežného vydírání, pokusu ublížení na těle, rušení domácího klidu, poškození cizí věci a napomáhání k podvodu ve dvou případech dle německého trestního zákoníku (tj. trestnými činy podvodu, porušování domovní svobody a loupeže podle právních předpisů České republiky), Nejvyšší soud konstatuje, že tato citelnější sankce svojí povahou odpovídá závažnosti odsouzeným spáchané trestné činnosti. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. R. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 9. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík

soudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru