Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 111/2005Usnesení NS ze dne 24.11.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.111.2005.1

přidejte vlastní popisek

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1. P. S. st., a 2. P. S. ml., rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 1 Kls 324 Js 1541/03, a to: 1. u P. S. st. pro trestný čin výdělečného a skupinového převádění cizinců podle § 92b odst. 1, § 92a odst. 2 č. 1, odst. 1, § 92 odst. 1 č. 1, č. 2 a č. 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, 2. u P. S. ml. pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, č. 2 a č. 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.

Odůvodnění:

Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 5. 2. 2004, byli P. S. st. a P. S. ml. uznáni vinnými trestným činem převádění cizinců (u P. S. st. výdělečným a skupinovým převáděním cizinců) podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo, a to v podstatě na základě zjištění, že

- P. S. st. dne 14. 11. 2002 společně s dalšími osobami pro finanční prospěch zorganizoval ilegální přechod deseti osob indické příslušnosti z Č. r., poblíž obce H., přes „zelenou hranici“ na území S. s. N., a to mimo jiné tak, že domluvil jejich převedení pěším převaděčem a společně s dalšími osobami přicestoval autem do SRN, aby tam zajišťoval jejich další pohyb po území S. r. N., přičemž věděl, že nemají povolení ke vstupu a pobytu na spolkovém území,

- v období od 5. ledna 2003 do 29. ledna 2003 celkem v sedmi případech (5. 1., 8. 1., 12. 1. 17. 1., ve dnech mezi 17. 1. a 27. 1., 27. 1. a 29. 1.) P. S. st. jako řidič a P. S. ml. jako spolujezdec plnící bezpečnostní úkoly (např. sledovat případný pohyb policejních kontrol), v rámci organizovaného převádění cizinců z Č. r. do S. r. N. přes „zelenou hranici“, se v hraniční oblasti R. a P. podíleli na převedení celkem 24 osob (převážně indické příslušnosti) do S. r. N., přičemž oba věděli, že převáděné osoby nemají povolení ke vstupu a pobytu na spolkovém území, a P. S. st. měl z této činnosti nemalý finanční prospěch.

Za tuto trestnou činnost byl P. S. st. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a P. S. ml. trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že oba odsouzení jsou občany České republiky, přičemž byli odsouzeni cizozemským soudem pro skutek, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Oba odsouzení se ve více případech podíleli na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že u obou jsou splněny podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2005

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru