Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 108/2004Usnesení NS ze dne 30.06.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.108.2004.1

přidejte vlastní popisek

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. 5 Ds 952 Js 26459/01, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle § 92 I č. 1, 2 a 6, § 92a I č. 1 a 2, II č. 1 německého cizineckého zákona a § 25 II, § 52 a § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. 5 Ds 952 Js 26459/01, jenž nabyl právní moci dne 12. 4. 2002, byl J. V. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle § 92 I č. 1, 2 a 6, § 92a I č. 1 a 2, II č. 1 německého cizineckého zákona a § 25 II, § 52 a § 53 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že v době od 1. 10. 2001 do 20. 11. 2001 se ve třech případech v součinnosti s dalšími osobami podílel na nezákonném vstupu celkem 12 cizích státních příslušníků (z toho byli čtyři Vietnamci, sedm Afghánců a jeden Iráčan), kteří neměli povolení pro vstup a pobyt na území SRN, z území České republiky na území Spolkové republiky Německo v oblasti N., a to tak, že tyto cizince měl naložit do osobního auta a dále dopravit do vnitrozemí Spolkové republiky Německo, přičemž za každou jízdu měl obdržet finanční odměnu nejméně 1.000,- Kč.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. V. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. června 2004

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru