Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tcu 1/2002Usnesení NS ze dne 29.01.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.1.2002.1

přidejte vlastní popisek

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. R., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 28. 10. 1998, sp. zn. 240 Ds 206 Js 025916/96, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, při současném zahrnutí trestu z rozsudku Okresního soudu v Bautzenu ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. 10 Ds 120 Js 6041/97.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 28. 10. 1998, sp. zn. 240 Ds 206 Js 025916/96, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl P. R. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 2. 4. 1996 převzal do osobního automobilu zn. Škoda, v blízkosti obce T., čtyři makedonské státní příslušníky, kteří překročili česko-německou státní hranici obejitím hraničních kontrol přes „zelenou hranici“, s tím, že je dále přepraví do B. Odsouzený tak učinil ačkoliv si byl vědom, že tyto osoby nedisponují potřebnými doklady pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za účast při převádění osob mu byla blíže neurčeným objednatelem přislíbena finanční částka ve výši 500 DM. Za tento trestný čin byl P. R. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, při současném zahrnutí trestu z rozsudku Okresního soudu v Bautzenu ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. 10 Ds 120 Js 6041/97.

Dne 10. 1. 2002 pod sp. zn. 3147/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.).

Při přezkoumávání předmětného návrhu Nejvyšší soud přihlížel též ke skutečnosti uložení úhrnného trestu odsouzenému. Ten byl výše citovaným rozhodnutím německého soudu odsouzenému uložen podle § 55 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, a to za podmínek shodných jako pro ukládání souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 českého trestního zákona. Jelikož se tak jedná o odsouzení i za sbíhající se trestný čin, za který byl jmenovaný odsouzen dřívějším rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. 10 Ds 120 Js 6041/97, Nejvyšší soud pro účely tohoto řízení přezkoumal též splnění podmínky oboustranné trestnosti ve vztahu ke skutku, jenž byl předmětem uvedeného předchozího odsouzení. Ten spočíval podle rozsudku německého soudu v tom, že odsouzený jel spolu s další osobou osobním automobilem značky BMW, který, jak věděl, byl v noci předtím odcizen, směrem k česko-německé hranici, aby ho převezl do České republiky. Za jeho účast na přesunu automobilu mu byla přislíbena odměna ve výši 500 DM. Také tento skutek vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák.).

Ze shora uvedeného vyplývá, že jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. R. napomáhal za přislíbený finanční prospěch v ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje též zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Je třeba také poukázat na to, že na území Spolkové republiky Německo byl odsouzen i za další trestnou činnost Okresním soudem v Mnichově. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2002

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru