Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 79/2009 - 48Rozsudek MSPH ze dne 29.04.2011

Prejudikatura

9 Ca 406/2007 - 37


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 79/2009 - 48-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Delpharmea Nutraceuticals, a.s., Praha 1, Nové Město, Panská 895/6, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2.12.2008, sp. zn. 2007/183/tyl, č.j. had/448/09,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 2.12.2008, sp. zn. 2007/183/tyl, č.j. had/448/09, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 1 120 000,- Kč za porušení povinnosti stanovené v § 5d odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., kterého se měl žalobce dopustit zařazením reklamy na doplněk stravy Cortisil ( mutace 1) do televizního vysílání ode dne 28.12.2006 ve 22:53:14 hod. na programu Prima televize do 30.1.2007, ve které nebyl text: „ doplněk stravy “ zřetelný.

Žalovaná vyšla v napadeném rozhodnutí z popisu reklamního spotu a uvedla, že v poslední části spotu je v obraze vlevo balení přípravku Cortisil, nad ním text “ Pouze v lékárnách “, vlevo od balení je drobně text: „ doplněk stravy “, vpravo postava ženy, při dolním okraji obrazovky výrazný žlutý pruh s nápisem „ Zbavte se stresu, zbavte se kil”. Rada ze spotu zhodnotila, že text „doplněk stravy” je v reklamě uveden formou matoucí potencionálního zákazníka. Text je uveden vertikálně ( jakoby vedle svislé hrany zobrazené krabičky přípravku Cortisil) a to velmi malým písmem. Měřením bylo zjištěno, že předmětný text zaujímá výškou písma cca 3,3 % ( 3 a 1/3 %) výšky, resp. šířky obrazovky a délka tohoto sdělení je cca 12,3 % šířky, resp. výšky obrazovky ( text je uveden vertikálně). Rada se shodla na tom, že text není zřetelný.

Žalovaná se v odůvodnění svého rozhodnutím zabývala vyjádřením žalobce k zahájenému správnímu řízení, v němž žalobce navrhl, aby byl zpracován posudek na to, zda v posuzovaném případě byl text v reklamě nezřetelný vzhledem k hodnotám naměřeným analytickým oddělením Rady. Znalecký posudek by měl dát odpověď na to, zda výška a umístění písma textu bylo nezřetelné a v jakém případě by už bylo možno hovořit o textu zřetelném a po jakou dobu by se text „doplněk stravy“ měl vyskytovat na obrazovce během reklamy. Zároveň žalobce navrhl, aby žalovaný správní úřad zohlednil skutečnost, že v žádném případě nešlo o úmysl někoho mást, že jde o záležitost bez příslušné judikatury a schválené směrnice Evropské unie, nebyl zpracován znalecký posudek a mělo být zohledněno, že žalobce spornou reklamu okamžitě stáhl. Proto navrhl, aby Rada k udělení pokuty nepřistoupila, případně zvolila spodní hranici zákonné sazby pro uložení pokuty. K uvedenému vyjádření a návrhům žalovaná argumentovala tím, že otázka zřetelnosti textu není odbornou otázkou a že Rada jako kolektivní orgán je způsobilá sama zhodnotit, zda lze text v reklamě považovat za zřetelný a s touto otázkou se vypořádat ve své správní úvaze . Současně poukázala na to, že při neexistenci judikatury a příslušné směrnice EU je na žalované Radě, aby se řídila platným zákonem o reklamě.

Při posuzování požadavků zákona na zřetelnost a čitelnost textu reklamy žalovaná poukázala na odlišnost televizní reklamy od reklamy tištěné s tím, že divák televizní reklamy je ve velmi krátkém časovém úseku zahrnut informacemi ve formě textů, obrazu, grafiky, barev, pohybu , zvuku… apod, přičemž reklamní informace jsou selektivní, jdoucí vždy na podporu a propagaci konkrétního výrobku, takže z tohoto pohledu má adresát reklamy pozici slabšího subjektu, jemuž zákon o reklamě poskytuje ochranu regulací s ohledem na celospolečenské zájmy. Z dikce ust. § 5d odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb. žalovaná dovodila odlišení pojmů „čitelný “ a „ zřetelný” a za použití synonym vyložila, že pojem “zřetelný” je nadřazen pojmu „čitelný”, proto podmínka zřetelnosti může být porušena, přestože je text čitelný. Smyslem citovaného ustanovení je tedy výrazně a jasně informovat diváka, že reklamní produkt je doplňkem stravy, a to formou textu. V daném případě byla divákovi předložena řada informací o produktu v časovém úseku 30 sekund. V době zařazení informace, že produkt je doplňkem stravy, byl do obrazu zařazen pruh se žlutým výrazným textem po celé šíři obrazovky tak, aby připoutal divákovu pozornost.Oba texty byly do reklamy vloženy na jejím konci po dobu 3 sekund. Za tento čas může průměrný divák přečíst zcela určitě žlutý výrazný text: „ Zbavte se stresu, zbavte se kil”, avšak již nemůže být v jeho schopnostech povšïmnout si textu „ doplněk stravy“, který je uveden vertikálně na kraji obrazovky, a to malým písmem. Dle žalované průměrný divák nemůže v čase 3 sekund :

1. přečíst text : „ Zbavte se stresu, zbavte se kil”, 2. zorientovat se v obraze, vyhledat text „ doplněk stravy “ ( vertikálně umístěný) 3. tento text přečíst.

Z uvedeného důvodu žalovaná Rada považuje text za nezřetelný, tedy nejasný, nevýrazný a nesrozumitelný.

Rada vzala porušení zákonného ustanovení § 5d odst. 2 zák.č. 40/1995 Sb. za závažné, neboť doplněk stravy je potravinou charakterizovanou dle ust. § 2 písm. j) zákona č. 110/1997 Sb. a nedostatečné zřetelné ztvárnění textu „doplněk stravy“ tak vyvolává možnost záměny za léčivo, tedy za prostředek lékařské erudice, kontroly a zaručené účinnosti. Rada přihlédla ke skutečnostem, že spot Cortisil , mutace 1 byl do vysílání zařazen premiérově na programu Prima televize a byl reprízován 112krát na programech Prima televize a Nova. Předmětný spot žalovaná posoudila jako samostaný reklamní spot odlišného obsahu od obsahu spotu mutace 2, odlišné délky trvání ( stopáž mutace 1 trvala 10 sekund) a odlišný v premiéře a v době vysílání repríz. Rada přihlédla ke skutečnostem, že tato reklama byla vysílána na dvou celoplošných televizních plnoformátových programech, oba programy patří mezi dva komerčně nejúspěšnější, reklama byla do vysílání zařazena premiérově v tzv. prime time, tedy v čase s předpokládanou nejvyšší sledovaností. K tvrzení žalobce, že reklama byla stažena z vysílání, nemohla Rada přihlédnout jako k polehčující okolnosti, neboť v řízení nebyla prokázána délka reklamní kampaně Nadto žalovaná rozhodla o zahájení správního řízení v měsíci březnu 2007, tedy více jak jeden měsíc po ukončení vysílání reklamy.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném právním posouzení věci nedoložené relevantními skutečnostmi a důkazy a nepřezkoumatelnost správní úvahy o uložení pokuty.

Žalobce namítal, že Rada nezohlednila závěry předchozího soudní rozhodnutí, jímž bylo původní rozhodnutí o uložení pokuty ve stejné výši zrušeno správním soudem. Podle soudního rozhodnutí byla Rada povinna zohlednit existenci odvysílání reklamy na stejný výrobek v mutaci 2.Ta však v rozporu s názorem soudu konstatovala, že oba reklamní spoty jsou odlišného obsahu, různé délky trvání, odlišné doby premiéry a doby vysílání repríz a neshledala v tom polehčující okolnost. Obě mutace si však jsou obsahově velmi blízké, když jedna je zkrácenou verzí druhé. Přitom je logické, že každá repríza reklamy musí být odvysílána v jiném čase. Rada takrozporu s rozsudkem soudu nevzala v úvahu souvislost mezi oběma mutacemi, postupovala schématicky a sankcionovala žalobce za totéž jednání v podstatě dvakrát ( 1.120 000,- Kč v případě předmětné reklamy a 630.000,- Kč v případě mutace 2).

Žalobce namítal, že není zadavatelem reklamy , ale jejím zpracovatelem, což vyplývá z vyjádření žalobce k usnesení o zahájení správního řízení ze dne 23.4.2007 a z ust. § 1 odst. 6 zákona o regulaci reklamy. Žalobce byl proto sankcionován za skutek, který nemohl spáchat. Uvedl 3 rozhodnutí žalované, jimiž žalovaná zastavila jiná řízení proti žalobci jako zadavateli reklamního spotu, neboť po upozornění žalobce shldala, že není zadavatelem , ale zpracovatelem. To je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí I ve smyslu judikatury Městského soudu v Praze např. pod č.j. 9 Ca 370/2008, 9 Ca 371/2008, 10 Ca 264/2008 , 10 Ca 265/2008 aj.

Žalobce považoval za překážku pro uložení pokuty i skutečnost, že předmětná reklama vychází ze stejného základu jako spot v mutaci 2, oba spoty byly vysílány v úzké časové souvislosti na stejných televizních programech, a proto je třeba je považovat za stejný skutek. Pokud tedy Rada zahájila a vedla dvě samostatná řízení o jednom skutku a vydala samostatná rozhodnutí o každém z nich, porušila zásadu „ne bis in idem“ a současně minimálně i zásadu hodspodárnosti řízení.

Podle žalobce nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí způsobuje i nedostatek poučení, které dle § 68 odst. 1 správního řádu náleží mezi základní náležitosti rozhodnutí Žalobce v podané žalobě nesouhlasil s názorem Rady o tom, že text „doplněk stravy“ v napadené reklamě není zřetelný, tedy je nejasný, nevýrazný a nesrozumitelný. Žalobce má za to, že Rada nesprávně vyložila pojem “ zřetelný”, a to zejména se závěrem, že zřetelnost je termín nadřazený čitelnosti, a podmínka zřetelnosti tak může být porušena, přestože je text čitelný. Podle názoru žalobce je tento výklad Rady pojmu „zřetelný“ zcela chybný. Žalobce je přesvědčen, že pojmu „zřetelnost textu“ je v právní úpravě užito ve smyslu „čitelný“, když jak v případě tištěné reklamy, tak i v případě televizní reklamy musí být doplněk stravy uveden jako text, je tedy vnímán vizuálně a podmínkou jeho zřetelnosti je zcela nepochybně jeho čitelnost. Z uvedeného vyplývá, že žalobce se porušení ustanovení § 5d odst.2 zákona o regulaci reklamy nedopustil. Text „doplněk stravy“ je v napadené reklamě uveden čitelně po dostatečnou dobu, divák či příjemce reklamy je dostatečně informován o skutečnosti, že přípravek, který je předmětem napadené reklamy, je doplňkem stravy a text je tedy zřetelný a potencionálního zákazníka nijak nemate.

Žalobce dále v podané žalobě poukázal na skutečnost, že Rada neuvedla v odůvodnění svého rozhodnutí žádné relevantní tvrzení či důkaz, kterým by skutečnost, že text „doplněk stravy“ byl v napadené reklamě uveden zřetelně, jakkoli vyvrátila. Žalobce poukázal na to, že zřetelnost textu Rada vyložila, aniž by si nechala vypracovat jakýkoli znalecký posudek k obsahu pojmu „zřetelnost textu“ či jakýkoli průzkum o tom, zda běžní spotřebitelé vnímají text „doplněk stravy“ v napadené reklamě jako zřetelný, a případně za jakých podmínek spotřebitelé obecně považují text zřetelný a za jakých už nikoliv. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, týkající se ochranných známek, kde Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jsou-li výrobky určeny spotřebiteli obecně, jde o analýzu vnímání průměrného spotřebitele. Obvyklost musí být postavena najisto a je třeba prokázat tuto obvyklost, nikoli ji pouze tvrdit. Podle názoru žalobce je obdobně třeba posuzovat i zřetelnost textu v reklamě, když subjektem, na jehož ochranu je požadavek zřetelnosti textu „doplněk stravy“ stanoven, je právě spotřebitel. Výklad správního orgánu by měl být řádně prokázán, tedy by měl být posuzován přinejmenším na základě posouzení vnímání spotřebitele, např. na základě provedeného spotřebitelského výzkumu či znaleckého posudku. Rada žádné důkazy k prokázání výkladu pojmu „zřetelnost“ neuvedla a dopustila se tím zcela zásadního pochybení, které samo o sobě odůvodňuje zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání.

Žalobce v podané žalobě dále poukázal na ustanovení § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) s tím, že Rada svým postupem toto ustanovení porušila, když si nenechala vyhotovit znalecký posudek či spotřebitelský průzkum, ačkoliv je zjevné, že jsou pro účely posouzení, zda byl spáchán tvrzený správní delikt, respektive pro posouzení okolností svědčících ve prospěch žalobce, zcela zásadní. Zřetelnost je zjevně neurčitý právní pojem, který musí relevantním způsobem zohledňovat hledisko průměrného spotřebitele, jak je definováno judikaturou ESD i národních soudů ( rozsudek ESD C-210/96 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. Odo 229/2006.

Žalobce považoval za nutné upozornit na skutečnosrt, že právní úprava ustanovení § 5d odst.2 zákona o regulaci reklamy, tj. povinnost uvést v případě reklamy na doplněk stravy zřetelný a v případě tištěné reklamy dobře čitelný text „doplněk stravy“, byla do právního řádu začleněna na základě zákona č. 25/2006 Sb., který nabyl účinnosti ke dni 25.1.2006, tj. relativně krátce před vytvořením a vysíláním napadené reklamy. V době přípravy napadené reklamy a jejího vysílání v podstatě neexistovaly žádné prameny ani relevantní praxe, na jejichž základě by bylo možné usuzovat, za jakých podmínek reklama uvedenému ustanovení § 5d odst.2 zákona o regulaci reklamy vyhovuje a za jakých již nikoliv. Nebylo možno vycházet ani z rozhodovací soudní praxe na komunitární úrovni, když požadavek na zřetelné uvedení textu „doplněk stravy“ v reklamě příslušná komunitární úprava vůbec neobsahuje. Podle názoru žalobce tak udělená pokuta je zcela neadekvátní i v případě, že by jeho jednání mohlo být považováno za porušení předmětného právního ustanovení.

Dále žalobce v podané žalobě uvedl, že přestože je přesvědčen o tom, že se správního deliktu nedopustil, považuje za nezbytné vyjádřit se i k udělené sankci a správnímu uvážení, na němž je tato založena. I v tomto případě se Rada dopustila závažného pochybení. Žalobce je přesvědčen o tom, že část rozhodnutí, týkající se uložení pokuty a její výše, je nezákonná, a to pro zásadní rozpor s principy a zásadami pro ukládání sankcí, zejména s požadavky, vyplývajícími z ustanovení § 8b odst.2 zákona o regulaci reklamy, s požadavkem řádného odůvodnění a přezkoumatelnosti a požadavkem posouzení závažnosti deliktu, resp. přiměřenosti sankce k okolnostem případu a s principem ochrany legitimního očekávání. V části rozhodnutí, týkající se uložení pokuty a její výše nejsou zohledněna hlediska, jako je přihlédnutí k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Rada bez jakékoli souvislosti uvedla, že cílem programu je přilákat velký počet diváků, ale nezhodnotila, kdy byla napadená reklama uvedena, kolik diváků a jakého složení ji mohlo sledovat, a bez následné úvahy, jaký měla či mohla mít dopad na příjemce reklamy, rozhodla o uložení sankce. Je tedy evidentní, že Rada neuvedla jedinou skutečnost, svědčící o míře závažnosti tvrzeného správního deliktu, ale neuvedla ani, jaký dopad měl mít tvrzený správní delikt. V tomto případě je v důsledku tohoto pochybení část rozhodnutí nelogická, nepřezkoumatelná a nezákonná. Rada neuvedla a evidentně ani nezjišťovala žádné okolnosti, svědčící ve prospěch žalobce, k čemuž je povinna podle ustanovení § 50 odst.3 správního řádu v rámci správního uvážení ohledně výše správní pokuty.

Žalobce namítal, že Rada nesprávně posuzuje znaky skutkové podstaty správného deliktu jako přitěžující okolnost, když zaměňuje závažnost správního deliktu s naplněním znaků správního deliktu, neboť závažnost deliktu má spočívat v nedostatečném ztvárnění textu “ doplněk stravy”.

Žalobce namítal, že žalovaná nezohlenila upuštění od závadného jednání žalobcem, který vpodstatě okamžitě upustil iod dalšího vsílání obou mutací reklamy, na což rovněž soud v předchozím rozsudku poukazoval.

Žalobce namítal, že Rada v napadeným rozhodnutím uložila pokutu ve stejné výši 1.120.000,- Kč jako v předchozím rozhodnutí a při stanovení výše pokuty postupovala čistě matematicky, tj. každé vysílání reklamy představovalo pokutu ve výši 10.000,- Kč. Tento postup soud odmítl jako nesprávný, neboť mechanický postup při ukládání pokut zákon neumožňuje. Žalovaná tedy pouze přejala výši pokuty, kterou uložila dříve, a v rozporu s právním názorem soudu opět vycházela z mechanického způsobu určení výše pokuty.Uložená pokuta nadto vybočila z mezí, v jakých je pokuta ukládána Radou - zpravidla ve výši 100 000,- Kč ( viz řízení pod sp. Zn. 2007/716/had/Del, 2007/723/had/Del nebo 2007/727/had/Del, v čemž žalobce spatřuje nepředvídatelnost rozhodnutí.

Žalobce vytkl další zásadní pochybení spočívající v tom, že Rada při ukládání sankce nezohlednila existenci dalšího, paralelně vedeného správního řízení. Podle názoru žalobce i pokud by totiž odvysílání obou mutací reklamy na výrobek Cortisil nebylo jedním skutkem, jednalo by se nepochybně o skutky a správní delikty sbíhající se, u nichž je třeba uložit sankci souhrnnou. Tato povinnost vyplývá ze zásady absorpční vyjádřené v ust. § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, které je na místě použít per analogiam legis. Žalobce následně uvedl výčet ještě dalších správních řízení, vedených v rozhodném období i ohledně jiných potravinových doplňků, u nichž měla být uložena souhrnná sankce.

Z důvodů uvedených v žalobě žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, případně, aby od uložené pokuty upustil či aby ji v mezích zákonem dovolených snížil.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaná k jednotlivým žalobním námitkám podané žaloby uvedla: K námitce nezohlednění předchozího soudního rozhodnutí poukázala na to, že žalobce kromě konstatování, že došlo k uložení pokuty ve stejné výši, nekonkretizoval, v čem napadené rozhodnutí nerespektuje rozhodnutí soudu, který pouze shledal nedostatečné odůvodnění výše pokuty.

Žalovaná odmítla námitku žalobce, že nebyl seznámen s obsahem spisu a poukázala na to, že právní zástupce žalobce nahlížel do spisu dne 18.4.2008. K námitce nesprávné identifikace žalobce jako zadavatele reklamy žalovaná uvedla, že vycházela ze skutkového stavu na základě vyjádření žalobce ze dne 23.4.2007, v němž sám žalobce uváděl, že zadavatel reklamy je i jejím zpracovatelem. Tuto skutečnost žalobce nepopíral ani při jednání před senátem 11 Ca v předchozím řízení.

K námitce vedení dalších správních řízení žalovaná uvedla, že každá mutace reklamního spotu je samostatnou reklamou, a proto je její soulad se zákonem č. 40/1995 Sb. posuzován samostatně a je o ní vedeno samostatné správní řízení. Tento postup je v souladu s judikaturou Městského soudu v Praze, např. pod sp. zn. 9 Ca 406/2007, totiž s názorem soudu, že jde o působení spotu na diváky- spotřebitele právě v různých časech a na různých televizních programech.

K věcnému posouzení – k výkladu pojmů „zřetelný”a „čitelný“ žalovaná argumentovala tím, že výklad pojmu „ zřetelnost“ již byl judikován v rozsudku Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ca 168/2008. Pojem „zřetelný“ je podle názoru žalovaného uveden v zákoně zcela úmyslně právě proto, že reklama v televizním zpracování je odlišná od reklamy tištěné. Zatímco tištěnou reklamu lze libovolně dlouho zkoumat, u televizní reklamy je divák zahrnut celou řadou informací, grafikou, barvami a formou textu, který pro diváka nemusí být zřetelný a textu si vůbec nemusí povšimnout. Žalovaná tak přistoupila k výkladu uvedeného pojmu s tím, že smyslem ustanovení § 5d odst.2 zákona o regulaci reklamy je výrazně, jasně a srozumitelně informovat diváka, že reklamní produkt je doplňkem stravy, a to formou textu. Pojem „zřetelný“ lze dostatečně popsat pouhým použitím synonym tohoto pojmu, kterými jsou například pojmy „viditelný“, „výrazný“, „jasný“, „srozumitelný“, „patrný“, „nepochybný“ a podobně. V tomto smyslu je pojmem nadřazeným pojmu „ čitelnost“. Žalovaná je toho názoru, že výstižně pojmenovala pojem „ zřetelnost“ s tím, že její výklad odráží hledisko průměrného spotřebitele. Žalovaná v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 49/2008-76 zdůraznila nezbytnost ochrany spotřebitele při reklamní propagaci tak, aby spotřebitel měl jasnou informaci o tom, že je mu prezentován doplněk stravy a nikoliv léčivo. Proto v případě, kdy reklamai ohledně povahy doplňku stravy budí pochybnosti, je nutné upřednostnit ochranu spotřebitele, V uvedeném smyslu i citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nesledalo výklad citovaného zákonného ustanovení v rozporu s čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

Žalovaná pojem „zřetelnost“ vyložila v napadeném rozhodnutí, jakož i v jiných řízeních vedených pro porušení ust. § 5d odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb. Nelze požadovat na žalované, aby omezila výklad zákonného pojmu do doby výkladu tohoto pojmu soudem, jinak by nemohla vykonávat dozor a učinit jakékoliv rozhodnutí pro porušení citovaného zákonného ustanovení, neboť takové rozhodnutí je současně předpokladem pro soudní judikaturu.

K žalobní námitce o nezákonnosti uložené sankce žalovaný uvedl, že kritéria, která hodnotil při ukládání sankce, jakož i důvody pro její výši, jsou obsahem správního rozhodnutí.

Žalovaná shrnula, že žalobce byl zadavatelem reklamy, reklamní spot nesplnil podmínky ust. § 5d odst. 2 zákona č. 40/1995Sb. a žalovaná proto při uložení pokuty postupovala v souladu se zákonem.

Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu i s návrhem na moderaci pokuty zamítl.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V souzené věci žalovaná vydala napadené rozhodnutí poté, kdy její původní rozhodnutí o uložení pokuty ze dne 7.11.2007 bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30.10.2008, č.j. 11 Ca 168/2008-67. V tomto rozsudku městský soud shledal důvody pro zrušení rozhodnutí žalované v případě žalobních námitek směřujících do nedostatku odůvodnění výše uložené pokuty a nalezl pochybení v tom, že žalovaná chybně a mechanicky postupovala při určení výše pokuty dle matematického vzorce a výši pokuty určila jako násobek v závislosti na počtu odvysílaných reklamních spotů. V uvedeném směru pak zavázal žalovanou novým správním uvážením o výši sankce, do něhož žalovaná může zařadit i úvahu o opakovanosti odvysílání reklamního spotu, zohlední charakter vysílání, v jakém vysílacím čase k odvysílání spotu došlo a co bylo předmětem spotu. Částečnou důvodnost námitek spatřoval soud v tom, že z odůvodnění rozhodnutí nebylo patrno , jakým způsobem správní úřad při ukládání sankce za odvysílání mutace 1 a mutace 2 reklamy na přípravek Cortisil zohlednil to, že jde o pořady téhož zadavatele, na týž přípravek, velmi podobného obsahu, které se liší délkou spotu, obrazovým ztvárněním a – jak vyplývá z obsahu spisového materiálu – i celkovým množstvím odvysílaných repríz . Soud uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem správní úřad přihlížel k tomu, že základní účel reklamního spotu, tj. propagace přípravku Cortisil, je v případě obou mutací shodný. Soud vyslovil i názor, že správní úřad byl povinen při úvaze o výši uložené sankce tyto skutečnosti zohlednit a vzít dále v úvahu i skutečnost, že žalobcem bylo v podstatě okamžitě upuštěno od dalšího vysílání obou mutací reklamy a skutečnost, že hodnocení následků, které správním úřadem zjištěné porušení zákona o regulaci reklamy mohlo mít na adresáty vysílání, je v případě obou mutací totožné.

S ostatními žalobními námitkami týkajícími se údajného porušení absorpční zásady při ukládání sankce a věcného výkladu pojmu „ zřetelný “ a relace pojmů „ zřetelný“ a „ čitelný“ se pak soud neztotožnil.

Na základě uvedeného závěru soudu v předchozím rozsudku soud v tomto řízení nepřijal za důvodnou námitku žalobce, že žalovaná nezohlednila předchozí rozhodnutí soudu. Tato námitka žalobce je dána jednak tvrzením, že pokuta byla uložena ve stejné výši a jednak tvrzením, že žalovaná nezohlednila existenci odvysílané reklamy na stejný výrobek v mutaci 2.

Předně žalovaná výši pokuty, byť uložené ve stejné výši jako v předchozím rozhodnutí náležitě odůvodnila hledisky danými zákonem o regulaci reklamy ( § 8 a odst. 6 písm. b) a § 8b odst. 2 zákona) , neboť uvedla, že výše sankce je ohraničena zákonným rozpětím do 2.000 000,- Kč, že reklama byla vysílána na dvou celoplošných televizních plnoformátových programech ( Nova a Prima televize), které patří mezi dva komerčně nejúspěšnější, reklama byla do vysílání zařazena premiérově,v tzv. prime time, tedy v čase s předpokládanou nejvyšší sledovaností a byla odvysílána celkem 112krát v době od 28.12.2006 do 30.1.2007. Dle návodu soudu v předchozím rozsudku se Rada zabývala i tím, že na totožný výrobek Cortisil byla odvysílána reklama v mutaci 2 a odlišnosti ve vysílání obou reklamních spotů náležitě odůvodnila. Tyto odlišnosti dané obsahem spotu, délkou trvání i odlišností v premiéře a v době vysílání repríz vycházejí z toho, co Městský soud v Praze již judikoval, např. v rozsudku 9 Ca 406/2007, totiž, že šlo o prezentaci jednotlivých reklamních spotů působících v různých časech a na různých televizních stanicích na diváka – spotřebitele a toto působení, právě rozličně v časech i na programech působících na rozdílné diváky – spotřebitele bylo správně právě z hlediska zákonem garantované ochrany hodnoceno jako samostatná skutková podstata . I když šlo o stejný potravinový doplněk, rozhodující pro posouzení jednání žalobce byl obsah vždy konkrétní reklamy, té reklamy, pro kterou byl vždy vyhrazen jiný čas v rámci vysílání jiného provozovatele, tedy potažmo byla rozhodující i jiná, a to je podstatné - další sledovanost reklamy diváckou veřejností. Z tohoto důvodu nevedení společného řízení a možnost vést samostatná a oddělená správní řízení neměl vliv na přiměřenost výše pokuty. Výše pokuty byla právě dána četností a samostatným vysíláním a působením spotů na diváka při neustále se rozšiřující sledovanosti spotřebitelů – logicky se vzrůstajícím počtem repríz. Uvedené posouzení není v rozporu s tím, co uvedl městský soud ve svém předchozím zrušujícím rozsudku. Tento soud nejudikoval, aby žalovaná přehodnotila uložení pokuty za vysílání mutace 1 s tím, že za odvysílání mutací 1 a 2 měla být uložena sankce souhrnná, nýbrž požadoval, aby se žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádala s obdobností obou mutací spotu a s propagačním účelem spotu ( při soudem rovněž konstatovaných odlišných rysech spotů). To žalovaná v napadeném rozhodnutí učinila a výslovně se odlišnostmi těchto spotů současně s přihlédnutím k účelu reklamy ( kontinuálního působení každého spotu na diváka) zabývala. Pokud žalovaná obě mutace spotů vyhodnotila jako samostatně projednatelné a sankcionatelné právě pro to, že bez zřetelného označení jako doplněk stravy jimi byl divák kontinuálně ovlivňován, pak soud nemá důvod v této její úvaze spatřovat překročení mezí správního uvážení o výši pokuty. Na uvedené nemá vliv skutečnost, že pokuta byla uložena ve stejné výši, nebylo-li její uložení již výsledkem mechanického sčítání možných pokut za jednotlivě vysílané spoty matematickým způsobem tak, jak se tomu dělo v původním řízení, nýbrž bylo výsledkem úvahy odvíjející se od odlišností reklamních spotů, jejich působení na diváka, počtem repríz a umístěním na dvou komerčně nejúspěšnějších televizních programech. Uvedené úvaha obstojí z hlediska hodnocení míry závažnosti správního deliktu

Žalovaná se dle návodu soudu zabývala i tím, zda lze za polehčující okolnost vzít, že žalobcem bylo upuštěno od dalšího vysílání spotu. Tuto okolnost sice soud v předchozím rozsudku zmínil, avšak z podkladů správního řízení nevyplývá a ani žalobce nikde neuváděl, kdy a jakého popudu vlastně došlo ke stažení reklamy z vysílání, takže není dovoditelné, zda k tomu došlo před či po zahájení správního řízení či již v průběhu reklamní kampaně. Proto je opodstatněná úvaha žalované, že bylo-li žalovanou rozhodováno o zahájení správního řízení v březnu a dne 3.4. 2007 bylo toto zahájení oznámeno žalobci, pak také s přihlédnutím k počtu odvysílaných repríz do konce ledna 2007 , není úvaha o polehčující okolnosti časově neurčeného stažení reklamy na místě.

V souzené věci žalobce uplatnil opětovně věcnou námitku směřující proti posouzení zřetelnosti textu „ doplněk stravy a výkladu pojmů „ zřetelný“ ve vztahu k pojmu „ čitelný“ učiněném žalovanou, ačkoliv tato námitka již byla náležitě vypořádána soudem v předchozím rozsudku pod sp. zn. 11 Ca 168/2008 a nebyla důvodem zrušení původního rozhodnutí žalované. Ani v tomto řízení nemá soud důvod k tomu, aby se odklonil od předchozího právního závěru soudu, že nejenže je pojem „zřetelný“ pojmem obecnějším, než pojem „čitelný“, ale také že je třeba jej hodnotit v kontextu uvedené věci a aplikovaného právního ustanovení i jako „viditelný“, „výrazný“, „jasný“, „nepochybný“ či „patrný“.Pokud jde o pojem „čitelný“, ten nepochybně připadá v úvahu tam, kde čitelnost vůbec připadá pojmově v úvahu, tj., kde adresát čte, ať již text na papíře, či na obrazovce. V daném případě byla žalobci pokuta uložena za jednání v podobně televizního vysílání, takže má soud za to, že pojem „čitelný“ je s ohledem na povahu projednávaného jednání podřaditelný i pod pojem „zřetelný“. Lichá je námitka žalobce, že výklad pojmu „ zřetelný” je odbornou otázkou, která by měla podléhat znaleckému posouzení. V dané věci jde o výklad zákonného ustanovení z hlediska jazykového i teleologického za účelem jeho aplikace, které je žalovaná schopna a způsobilá učinit sama v logickém kontextu ust. § 5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy. Není na žalované, aby si ve správních řízeních, v nichž má na zjištění skutkový stav aplikovat určité sankční ustanovení opatřovala k výkladu takového sankčního ustanovení znalecký posudek, nadto v dané věci k významu přívlastku užitého v dikci ustanovení, který je svým významem zřejmý. Zřetelnost textu neznamená nic jiného než zřetelnost textu, t.j. rozeznání sdělení v textu v přiměřeně rychlé době, po kterou spot probíhá a tohoto rozeznání je Rada jako kolektivní orgán zastávající určitou úvahu jistě sama schopna. Ani námitka, že v době, kdy požadavek na zřetelnost textu „doplněk stravy”byl do zákona zařazen s účinností od 25.1.2006, neexistovala výkladová judikatura soudů k aplikaci nového ustanovení § 5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy, nemůže vést k tomu, že by porušení tohoto zákonného ustanovení nemělo být sankcionováno. To by totiž znamenalo, že bez výkladového práva by zákonem stanovené povinnosti postrádaly svůj smysl a účel a bez hrozby aplikovatelné správní sankce by nebyly důsledně plněny a dodržovány.

Žalobce v souzené věci poprvé namítl, že není zadavatelem reklamy, neboť je jejím zpracovatelem. V rámci této námitky ovšem neuvedl, kdo je zadavatelem reklamy, aby tuto skutečnost bylo možné ověřit, a současně také nevysvětlil , proč se toto jeho žalobní tvrzení odlišuje od tvrzení, které učinil ve svém vyjádření ze dne 23.4.2007 k oznámení o zahájení správního řízení, v němž sám uvedl, že reklamu vytvořila společnost Delpharmea ( žalobce) v prosinci roku 2006, a že on jako zadavatel je i zpracovatelem reklamy. Soud proto toto žalobní tvrzení považuje za nevěrohodné a nepodložené, a to i s přihlédnutím k tomu, že by jako velmi klíčové oproti ostatním tvrzením, mohlo zakládat zásadní důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, kterým by se soud zabýval již v původním řízení. Žalobce však v původním řízení námitku, že pokuta je ukládána mylnému subjektu, neuplatnil, na místo toho uplatňoval námitky, které směřovaly do skutkové podstaty správního deliktu a výše pokuty, jimiž nehájil svoje postavení, nýbrž vlastní posouzení věci. V této souzené věci pak námitku nesprávné adresnosti správní sankce ani žádným důkazem nepodpořil.

Ze všech shora uvedených důvodů Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalovaná při posouzení charakteru spotu nevybočila z pravidel logického usuzování a na základě náležitého skutkového a právního posouzení jednání žalobce při respektování návodu soudu učiněného v předchozím řízení uložila pokutu za porušení povinnosti při vysílání reklamy podle § 5d odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb. po právu.

Soud proto podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 29. dubna 2011
JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru