Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 7/2009 - 60Rozsudek MSPH ze dne 22.07.2011

Prejudikatura

9 As 6/2010 - 73


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 7/2009 - 60-65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce : V. D. T., zast. Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Praha 2, Ječná 548/7, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hl.m. Prahy, odbor cizinecké policie, se sídlem Praha 8, Křižíkova 12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.12.2008, č.j. CPR-14573/ČJ-2008-9CPR-V243,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Hradec Králové, Inspektorátu cizinecké policie Trutnov ( dále též prvostupňové rozhodnutí ) ze dne 01.10.2008 č.j. CPHK-3410/ČJ-2008-4065-SV podle § 119 odst. 1 písm. b ) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců ( dále jen zákon o pobytu cizinců ) o uložení správní vyhoštění a stanovení doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území na 1. rok, změněno podle § 90 odst. 1 písm. c ) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ( dále jen správní řád ) tak, že byla doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, stanovena na 3 měsíce s tím, že doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, je shodná s dobou vykonatelnosti. Ve zbytku bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.

Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v rozporu s § 2 odst. 3 a § 4 správního řádu, neboť nerespektovalo zákonnou zásadu proporcionality a nutnosti přijetí řešení, odpovídajícího okolnostem případu. K tomu žalobce poukázal na spisový materiál a skutkový stav, který z něj vyplynul a tvrdil, že byl v dobré víře, když dne 13.06.2008 nastoupil jako dělník ve společnosti Automotiv – Petex s.r.o., přičemž byl zaměstnancem firmy M.B.C.T. s.r.o. Liberec ( dále též zaměstnavatel ) a kdy byl ze strany zaměstnavatele ujištěn, že veškeré administrativní formality, především pak povolení k zaměstnání Úřadu práce, zaměstnavatel řádně zajistí. S výkonem práce začal žalobce dne 13.06.2008 na pokyn zaměstnavatele, neměl nejmenší důvod mu nedůvěřovat a na jeho pokyn tedy začal pracovat ve firmě Automotiv – Petex s.r.o. Žalobce netušil, že ze strany zaměstnavatele dojde k závažnému pochybení, neboť zaměstnavatel podal žádost o povolení k zaměstnání žalobce teprve dne 17.06.2008. Následně byla u zaměstnavatele provedena kontrola a vzhledem k tomu, že rozhodnutí o povolení zaměstnání nabylo právní moci teprve dne 07.07.2008, bylo konstatováno, že žalobce vykonával práci nelegálně. Na základě tohoto zjištění pak se žalobcem bylo zahájeno správní vyhoštění z území ČR. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za nepřiměřeně přísné a neodpovídající okolnostem případu, neboť je nanejvýš zřejmé, že k porušení právních předpisů došlo na základě závažného pochybení zaměstnavatele. K tomu žalobce poukázal na skutečnost, že zaměstnavatel byl následně sankcionován pokutou ve výši 30.000,- Kč za správní delikt podle § 140 odst. 1 písm. c ) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ( dále jen zákon o zaměstnanosti ). Nepřiměřenost rozhodnutí tedy žalobce spatřuje ve skutečnosti, že k porušení právních předpisů došlo pochybením zaměstnavatele, jehož jednání bylo sankcionováno pro něj zcela zanedbatelnou finanční částkou, naproti tomu žalobci, který o porušení právních předpisů neměl nejmenší tušení a spoléhal na dohodu se zaměstnavatelem, bylo uloženo správní vyhoštění, které pro něj znamená nutnost opustit ČR na stanovenou dobu, což je pro něj obrovský zásah do jeho soukromého života. Žalobce k tomu podotkl, že v době provedení kontroly pobýval na území ČR oprávněně na základě víza nad 90 dnů za účelem zaměstnání s platností až do 31.10.2008. Byl tedy v dobré víře, že práci vykonával legálně, se souhlasem a vědomím zaměstnavatele. Žalobce odjel do ČR za účelem výkonu práce, opustil tak rodnou zemi, což bylo doprovázeno mnoha nutnými životními změnami a předpokládal možnost dlouhodobého zaměstnání v ČR. Nelze tedy dovodit, že žalobci v návratu do Vietnamu nebrání žádné důvody.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. Stupně, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

Soud rozhodl o věci bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř. s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b ) bod 3 zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, až na 5 let, je-li cizinec na území zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, nebo na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu anebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval.

Podle ustanovení § 5 písm. e ) bod 2 zákona o zaměstnanosti v rozhodném znění ( tj. do 31.12. 2008 ) se pro účely tohoto zákona rozumí nelegální prací, pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (dále jen „zelená karta“) vydaným podle zvláštního právního předpisu nebo bez zelené karty, je-li podle tohoto zákona vyžadována, nebo v rozporu s modrou kartou, nebo bez modré karty, je-li podle tohoto zákona vyžadována; to neplatí v případě převedení na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce.

Podle ustanovení § 89 téhož zákona cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území České republiky nebo je-li držitelem zelené karty nebo modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak; za zaměstnání se pro tyto účely považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo. Cizinec, kterému bylo vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zelené karty nebo modré karty, může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván po dobu ode dne vydání tohoto potvrzení do ukončení řízení o jeho žádosti o vydání zelené karty nebo modré karty.

Podle ustanovení § 92 odst. 3 téhož zákona povolení k zaměstnání obsahuje a) identifikační údaje cizince, b) místo výkonu práce, c) druh práce, d) identifikační údaje zaměstnavatele, u něhož bude cizinec vykonávat zaměstnání, e) dobu, na kterou se vydává,

f) další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání.

Podle ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu v rozhodném znění správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Podle ustanovení § 4 téhož zákona veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. Správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu. Správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.

Žalobce v podané žalobě předně namítal rozpor žalovaného rozhodnutí s § 2 odst. 3 a § 4 správního řádu s tím, že žalovaný nerespektoval zásadu proporcionality a přijetí řešení, odpovídajícího okolnostem případu. K tomu tvrdil, že rozhodnutí žalovaného je nepřiměřeně přísné, neboť k porušení právních předpisů došlo na základě závažného pochybení zaměstnavatele, který však byl sankcionován zanedbatelnou finanční částkou, ale žalobce, který sám jednal v dobré víře a zaměstnavateli důvěřoval, že zaměstnavatel řádně povede administrativní agendu, tedy že mu i zajistí povolení k výkonu zaměstnání, však bylo uloženo správní vyhoštění, které pro něj znamená nutnost opustit ČR na stanovenou dobu. K tomu podotkl, že v době kontroly byl v ČR oprávněně na základě víza nad 90 dnů za účelem zaměstnání s platností do 31.10.2008.

Z obsahu spisového materiálu a odůvodnění správních rozhodnutí obou stupňů k tomu vyplynulo, že žalobce v období od 13.06.2008 do 06.07.2008 pracoval jako zaměstnanec společnosti M.B.C.T. s.r.o. ve společnosti Automotiv – Petex s.r.o. bez povolení k zaměstnání místně příslušného Úřadu práce v Trutnově ( kontrola úřadu práce v Trutnově ve spolupráci s Policí ČR i C.P. Trutnov a Vrchlabí ze dne 27.06.2008 – sdělení úřadu práce ze dne 28.08.2008 Polici ČR ). O povolení k zaměstnání u zaměstnavatele v pracovním zařazení dělník textilní výroby s místem výkonu práce Automotiv – Petex s.r.o. zažádal zaměstnavatel u úřadu práce dne 17.06.2008, povolení úřadu práce bylo vydáno, nabylo právní moci dne 07.07.2008, avšak žalobce začal vykonávat práci již dne 13.06.2008, tedy vykonával práci od 13.06.2008 do 06.07.2008 bez povolení k zaměstnání. Podle shora citovaného ustanovení § 5 písm. e ) bod 2 ) zákona o zaměstnanosti se nelegální práce rozumí pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, na základě pracovně právního vztahu, nebo jiné smlouvy bez povolení k zaměstnání je –li podle tohoto zákona povolení k zaměstnání požadováno. Z ustanovení § 89 věta před středníkem téhož zákona pak plyne, že cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má –li platné povolení k zaměstnání, pokud tento zákon nestanoví jinak, a platné povolení k pobytu na území ČR. Ustanovení § 92 odst. 3 téhož zákona pak stanoví náležitosti takového povolení k zaměstnání. Zákon o pobytu cizinců v ustanovení § 119 odst. 1 písm. b ) bod 3 stanoví, že je –li cizinec na území ČR zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoliv je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, až na 5 let. Z obsahu spisového materiálu dále vyplynulo, že v době provedené kontroly žalobce pobýval na území ČR na základě víza na 90 dnů za účelem zaměstnání s platností od 04.02.2008 do 31.10.2008. Do protokolu o ústním jednání ( ze dne 01.10.2008 č.j. CPHK-3410/ČJ-2008-4065-SV ) k tomuto žalobnímu bodu vyplynulo, že je žalobce zaměstnancem zaměstnavatele M.B.C.T. , který mu zařídil práci ve firmě Automotiv – Petex, Hostinná od 13.06.2008, kde pracoval jako lisař gumových koberců do aut, přičemž za měsíc červen dostal mzdu 6.000,-Kč za měsíc červenec pak 10.000,-Kč. Žalobce si zároveň byl vědom skutečnosti, že potřebuje k zaměstnání na území ČR povolení od úřadu práce a spoléhal v těchto věcích na zaměstnavatele. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce vykonával práci ode dne 13.06.2008 do 06.07.2008 bez povolení k zaměstnání, ač je toto povolení podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno. Tato skutečnost byla právem správními orgány obou stupňů posouzena ve smyslu § 119 odst. 1 písm. b ) bod 3 zákona o pobytu cizinců jako důvod pro vydání rozhodnutí o jeho správním vyhoštění, neboť žalobce sice měl platné povolení k pobytu na území ČR za účelem zaměstnání, neměl však ke dni výkonu tohoto zaměstnání platné povolení příslušného správního orgánu ( úřadu práce ). Toto povolení bylo pravomocně vydáno až dne 07.07.2008 a žalobce tak konal do té doby, tj. Od 13.06.2008, práci nelegálně. Podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle shora citovaného ustanovení § 119 odst. 1 písm. b ) bod 3 zákona o pobytu cizinců tak byly splněny a žalobce se nemůže účinně bránit podanou žalobou důvodnému závěru správních orgánů obou stupňů tvrzením, že správní orgány postupovaly nepřiměřeně přísně a v rozporu se skutkovými okolnostmi případu, a že tak porušily ustanovení § 2 odst. 3 a § 4 správního řádu. Je tomu tak proto, že správní orgány obou stupňů rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, přičemž jejich řešení, tj. rozhodnutí o správním vyhoštění, protože žalobce pracoval na území ČR bez povolení k zaměstnání, je v souladu se zákonem a veřejným zájmem v zákoně vyjádřeném a odpovídá okolnostem daného případu ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. Správní orgány obou stupňů zároveň umožnily žalobci uplatnit jeho procesní práva ( žalobce byl řádně procesně poučen při zahájení správního řízení o jeho správním vyhoštění – protokol o vyjádření účastníka řízení ze dne 01.10.2008 č.j. CPHK-3410/ČJ-2008-4065-SV ) a uvědomili jej o všech úkonech, které v průběhu správního řízení činily, přičemž žalobce neměl proti obsahu protokolu námitek a nežádal provedení jeho změn ani doplnění. Pokuta za správní delikt uložená zaměstnavateli žalobce za výkon nelegální práce bez platného povolení k zaměstnání ( rozhodnutí úřadu práce ze dne 09.07.2008 č.j. TPAK/193/08 v právní moci dne 04.08.2008 ) ve výši 30.000,- Kč je sankcí, která byla zaměstnavateli žalobce uložena za porušení zákona na úseku zaměstnanosti. Žalobce se však nemůže dovolávat proporcionality mezi sankcí za správní delikt jeho zaměstnavatele a uloženým správním vyhoštěním žalobci jako cizinci bez pracovního povolení, neboť se jedná o dvě různá porušení právního řádu ČR. Žalobce se rovněž nemůže zprostit povinnosti, vyplývající pro něj z ustanovení § 89 ve spojení s § 92 zákona o zaměstnanosti a spoléhat na to, že povinnosti, vyplývající pro něj ze zákona o zaměstnanosti, za něj splní jeho zaměstnavatel, a to tím spíše, že výkon zaměstnání bez povolení k němu je na území ČR pro cizince stíhán správním vyhoštěním, v projednávané věci žalobce s dobou až na 5 let. K tomu soud dodává, že žalovaný svým rozhodnutím prvostupňové správní rozhodnutí změnil ve lhůtě, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území a snížil tuto lhůtu z jednoho roku na 3 měsíce, a to právě s přihlédnutím skutečně prokázané délky a povaze protiprávního jednání žalobce. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný zohlednil zjištěné skutkové okolnosti a ty vzal v úvahu při svém rozhodování. Soud považuje postup žalovaného správního orgánu za souladný se zákonem a neshledal žalobou napadené rozhodnutí ve vztahu k tomuto žalobnímu bodu nezákonným.

Žalobce dále namítal, že nutnost opustit ČR je pro něj obrovský zásah do jeho soukromého života, zdůraznil, že na území ČR pobýval s platným vízem, a že i samotná okolnost, že opustil rodnou zemi s předpokladem dlouhodobého zaměstnání v ČR neznamená, že žalobci v návratu do Vietnamu nebrání žádné důvody. K tomu soud opět odkazuje na obsah protokolu o ústním jednání ve věci správního vyhoštění ze dne 01.10.2008, v němž žalobce v tomto směru uvedl, že na území ČR nemá hlubší nebo rodinné vazby, všichni příbuzní bydlí ve Vietnamu, v ČR se nikdo z nich nezdržuje ani nemá povolen žádný pobyt a žalobci za vycestování a v návratu do Vietnamu nic nebrání. Toto jeho vyjádření bylo potvrzeno závazným stanoviskem Ministerstva vnitra ČR ze dne 01.10.2008 č.j. MV-343-1978/OAM-2008 ve smyslu § 120a zákona o pobytu cizinců. Ze zjištěného skutkového stavu je tak zřejmé, že správní orgány právem neshledaly důvod, znemožňující vycestování žalobce ve smyslu § 179 téhož zákona. Byť soud vnímá závažnost dopadu životních změn souvisejících s opuštěním rodné země žalobce za účelem využití možnosti dlouhodobého zaměstnávání na území ČR, nelze však ,, ekonomické “ důvody, které žalobce vedly k tak významným životním změnám, podřadit pod důvody, znemožňující vycestování ve smyslu § 179 citovaného zákona. Soud proto ani tomuto žalobnímu bodu nemohl přisvědčit.

Na základě všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, proto ji soud podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl ve věci úspěšný však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 22.července 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru