Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 49/2009 - 37Rozsudek MSPH ze dne 22.07.2011

Prejudikatura

9 As 71/2008 - 109


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 49/2009 - 37-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: N. V. B., zast. JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem Teplice. J.V. Sládka 1363/2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.1.2009, č.j. CPR-16126/ČJ-2008-9CPR-C241,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl k jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Inspektorátu cizinecké policie Ústí nad Labem ze dne 11.8.2008, č.j. CPUL-4200/ČJ-2008-63PT o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců (dále jen zákon o pobytu cizinců) změněn podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen správní řád), výrok prvoinstančního správního rozhodnutí tak, že: povolení i dlouhodobému pobytu na území České republiky se ruší podle ustanovení § 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., s tím, že ostatní části napadeného rozhodnutí zůstávají beze změny.

Žalobce v podané žalobě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a trvdil, že žalovaný se nevypořádal s jeho námitkami, uplatněnými v odvolání, a své rozhodnutí jinak nezdůvodnil. Žalobce přitom v odvolání namítal, že se prvoinstanční správní orgán v odůvodnění omezil pouze na přesné znění paragrafů, aniž by uvedl, z jakého důvodu rozhodl a co jej k tomu vedlo. Žalovaný však postupoval obdobně. Přitom je povinen uvést zjištěný skutkový stav, jeho hodnocení podkladu nesmí být obecné a nekonkrétní, správní orgány se však omezily na pouhé konstatování, že žalobce byl odsouzen pro úmyslný trestní čin a proto mu správní orgán zrušil pobyt.

Dále žalobce tvrdil, že žalované rozhodnutí je ve vztahu k veškerým okolnostem věci zcela neúměrné, neboť žalobce byl odsouzen pro trestný čin podle § 180d trestního zákona. Konstatoval, že v ČR žije řádným životem a v jeho případě se jednalo o jediné pochybení, kdy se dostal do rozporu se zákonem. Podotkl, že nespáchal žádný závažný delikt, ale jedná se spíš o banální trestní čin. Na území ČR podniká, je zde ženatý a dne 3.12.2008 se mu narodila dcera. Žalobce svým jednáním nezpůsobil nikomu škodu ani zranění, k činu se doznal a s orgány činnými v trestním řízení plně spolupracoval. Rozhodnutí je tak neúměrně tvrdé, nejen vůči žalobci, ale i jeho manželce a nezletilému dítěti, a je zřejmé, že dojde k zásahu do soukromého a rodinného života žalobce.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Soud rozhodl bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci tento postup soudu akceptovali.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) odst. 2 zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění ( k 31.12.2009) policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

Podle ustanovení § 46 odst. 1 téhož zákona pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1, § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na vízum k pobytu nad 90 dnů..

Žalobce v podané žalobě předně namítal nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí správních orgánů s tím, že se omezují pouze na přesné znění paragrafů, aniž by uvedly, z jakého důvodu rozhodují a co je k takovému důvodu vedlo, žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce a své rozhodnutí nijak neodůvodnil. Přitom hodnocení podkladu pro rozhodnutí nesmí být obecné a nekonkrétní, ale má být uspořádáno přesně a logicky tak, aby rozhodnutí bylo přezkoumatelné, přesto správní orgány omezily svá konstatování pouze na skutečnost, že žalobce byl odsouzen pro úmyslný trestný čin a proto mu správní orgán zrušil pobyt.

Soud tuto žalobní námitku nepovažuje za důvodnou. Je tomu tak proto, že z obsahu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vyplynulo, že žalobci byl zrušen dlouhodobý pobyt (platnost víza k pobytu na 90 dnů) z podnětu Okresního soudu v Mostě, který policii zaslal trestní příkaz č.j. 1T69/20007-39, jímž byl žalobce odsouzen podle § 180d trestního zákona (zákona č. 141/1961 Sb.) k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem na 1 rok a byl mu uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Na základě tohoto podnětu dne 29.5.2008 správní orgán I. stupně zahájil řízení o zrušení dlouhodobého pobytu žalobce na území ČR podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, podle kterého policie zruší platnost víza k pobytu na 90 dnů, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestního činu. Správní orgán I. stupně dal žalobci před vydáním rozhodnutí v souladu s § 36 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) možnost, aby se vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí a navrhl jejich doplnění, žalobce svého práva využil a potvrdil skutečnosti, vyplývající z průběhu správního řízení, a dále uvedl, že se jednalo o jediné porušení zákona po celou dobu jeho pobytu v České republice, že žije na území ČR s manželkou, se kterou čeká prvního potomka. Vzhledem k tomu, že správní orgán shledal naplnění ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců byl prvostupňovým správním rozhodnutím (ze dne 11.8.2008, č.j. CPUL-4200/ČJ/20008-63PT) zrušen dlouhodobý pobyt žalobce na území ČR s poukazem nato, že při zrušení tohoto typu víza podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie nepřihlíží k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. S odkazem na § 37 odst. 3 téhož zákona byla stanovena lhůta k vycestovaní žalobce z území ČR. V odvolání vznesl žalobce námitky obdobné námitkám žaloby. Žalovaný správní orgán poté změnil výrok prvostupňového správního rozhodnutí tak, že se povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR ruší podle ustanovení § 46 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a ostatní části napadeného rozhodnutí zůstávají beze změny. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně chybně kvalifikoval důvod neudělení povolení k dlouhodobému pobytu a že ve výroku a v odůvodnění mělo být správně použito ustanovení § 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. K tomu žalovaný poukázal na znění ustanovení § 46 odst. 1 tohoto zákona a ustanovení § 37 odst. 1 písm. a). Konstatoval, že v zákoně o pobytu cizinců je jednoznačně stanovena podmínka bezúhonnosti pro povolení dlouhodobého pobytu a že v případě aplikace citovaných ustanovení ( § 46 odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců) jde o postup stanovený zákonem, nikoliv o výklad za použití analogie. Žalovaný tak přisvědčil skutkovým a právním závěrům správního orgánu I. stupně a k námitce vztahující se k soukromému a rodinnému životu cizince poukázal na ust. § 37 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, které na věc žalobce dopadá. Podle žalovaného správní orgán I. stupně zjistil skutkový stav v souladu s § 3 správního řádu, neboť z předložené žádosti o opis z rejstříku trestu a trestního příkazu Okresního soudu v Mostě č.j. 1T69/20007-39 vyplynulo, že se žalobce dopustil spáchání trestného činu podle § 180d trestního zákona a byl tak naplněn důvod pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, přičemž při aplikaci tohoto zákonného ustanovení zákon o pobytu cizinců nepřipouští užití správního uvážení. Žalovaný tak dospěl k závěru, že odvolání neobsahuje takové skutečnosti, které by vedly žalovaného ke změně nebo zrušení odvolání napadeného rozhodnutí.

Podle stanoviska soudu je třeba rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vnímat jako jeden celek, neboť se jedná o jedno správní řízení zakončené právní mocí žalobou napadeného rozhodnutí. Ze správních rozhodnutí v projednávané věci je přitom zcela zřetelné, že žalobci byl zrušen dlouhodobý pobyt podle ustanovení § 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) proto, že byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, když samotná tato skutečnost je důvodem pro podstup policie podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a tedy ve spojení s ustanovením § 46 odst. 1 vede ke zrušení povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobce tedy zcela nedůvodně napadá rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, kdy tvrdí, že jsou v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu a tedy nepřezkoumatelná, neboť skutkové okolnosti, které jsou podkladem pro rozhodnutí, jsou z obou rozhodnutí, jakož i z přiloženého spisového materiálu, který byl podkladem pro rozhodován správních orgánů, patrné a v souladu se zákonem je i právní závěr, který správní orgány obou stupňů na základě těchto podkladů vyslovily. Pokud žalobce v této souvislosti namítal, že jeho trestný čin je bagatelní, je třeba k tomu uvést, že zákon o pobytu cizinců v ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) nerozlišuje „kvalitu“ úmyslného trestného činu, ale stanoví podmínku, a to jak správně žalovaný tvrdí, bez možnosti správního uvážení policie, tak, že v ust. § 46 odst. 1 ukládá policii, aby zrušila povolení k dlouhodobému pobytu v případě, že byl cizinec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

Soud tedy dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, netrpí nepřezkoumatelností, neboť prvostupňové správní rozhodnutí byť stručně, ale konkrétně a se znalostí věci popsalo skutkový stav a dospělo k právnímu závěru, který je v souladu se zákonem. Správní orgán I. stupně reagoval i na žalobcem tvrzený dopad do soukromého a rodinného života poukazem na znění ustanovení § 37 odst. 1 s tím, že toto zákonné ustanovení neumožňuje policii vzít tyto okolnosti v úvahu. Žalovaný se pak po změně prvoinstančního správního rozhodnutí postupem podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce a s ohledem na jejich znění přistoupil ke změně výrokové části prvoinstančního rozhodnutí a dále zdůraznil, že správně měl správní orgán I. stupně použít ustanovení. § 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť na povolení k dlouhodobému pobytu se ustanovení o zrušení platnosti víza k pobytu na 90 dnů použije obdobně. Svým rozhodnutím žalovaný věcně přisvědčil závěrům prvoinstančního správního orgánu a dále konstatoval, že ze zákona o pobytu cizinců vyplývá podmínka bezúhonnosti cizince, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu, neboť v případě pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu policie podle ustanovení § 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zruší platnost tohoto povolení. Žalovaný rovněž reagoval na druhou odvolací námitku žalobce, který tvrdil, že rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bude mít dopad do jeho soukromého rodinného života, když žalovaný správně poukázal na znění ustanovení § 37 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, který ukládá policii zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů podle písm. a) až g) tohoto zákonného ustanovení, ovšem za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza s tím, že pro posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. K tomu žalovaný opět zcela v souladu ze zákonem uvedl, že v projednávané věci však policie postupovala podle odst. 1 ustanovení § 37, kde tato podmínka zakotvena není a policie k ní proto nepřihlíží.

Lze tak uzavřít, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla vydána v souladu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, ze kterého správní orgány vyvodily zákonné právní závěry, jejich rozhodnutí je konkrétní, logické a je zcela zřejmý důvod, pro který byl žalobci dlouhodobý pobyt na území ČR zrušen.

Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s zamítl.

Výrok o nákladech řízení odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl úspěšný však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ust. § 102 a násl. s.ř.s. u Městského soudu v Praze ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozsudku.O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 22. července 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru