Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 465/2008 - 41Rozsudek MSPH ze dne 27.09.2011

Prejudikatura

7 A 36/2001


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 465/2008 - 41-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: B. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5.11.2008, č.646/2008,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 5.11.2008 č. 646/2008, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 18.6.2008 č.j. OSZ-47965-31/VD-Pc-2008, kterým byla žalobci k datu 25.7.2008 zastavena výplata výsluhového příspěvku podle § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.

Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádával s odvolací námitkou žalobce, že ustanovení § 163 odst. 1 citovaného zákona se na něj nemůže vztahovat, neboť mu byl příspěvek přiznán ještě za účinnosti zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. S tímto názorem žalovaný nesouhlasil. Uvedl, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu s ustanovením § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, podle něhož se příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek. Toto přechodné ustanovení tak mění režim dosavadního příspěvku za službu a podřizuje jej právní úpravě zakotvené v zákoně č. 361/2003 Sb. Ta pak v ustanovení § 163 odst. 1 stanoví, že nepožádá – li bývalý příslušník.... nejpozději do dvou let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod o přiznání starobního důchodu, výplata výsluhového příspěvku se zastaví. Toto ustanovení se dotýká všech příslušníků, kteří byli ke dni 1.1.2007 poživateli výsluhového příspěvku, nebo jimi jsou po tomto datu. Zákon výslovně nestanoví, že by se toto ustanovení nemělo na určitý okruh příslušníků vztahovat.

Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobce v podané žalobě namítal, že ustanovení § 225 a § 163 odst. 1 věta druhá zákona č. 361/2003 Sb., podle kterých správní orgány postupovaly, lze aplikovat pouze vůči těm bývalým policistům, kteří dosáhli věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod v době účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., tedy po 1.1.2007. Do té doby platilo ustanovení § 116 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb., které ve spojení s precedenčním rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j.3 As 14/2006-115 upravovalo zánik nároku na příspěvek pouze v případě, že policista při souběhu nároku na starobní důchod a na příspěvek za službu zvolil ustanovení § 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., tedy pobírání důchodu. V případě žalobce však nárok na příspěvek za službu ke dni 31.12.2006 nezanikl, neboť žalobce žádost o přiznání a výplatu starobního důchodu nepodal. To znamená, že podle ustanovení § 225 nového zákona č. 361/2003 Sb., byl nárok žalobce na příspěvek za službu převeden jako nárok na výsluhový příspěvek podle zákona č. 361/2003 Sb., a ke dni 31.12.2006 činil 9.104,-Kč měsíčně. Novou úpravu v zákoně č. 361/2003 Sb. pak nelze vykládat tak, aby právo již jednou ze zákona nabyté bylo se zpětnou účinností pozdějším zákonem odňato, aby byl dodatečně změněn právní stav, který tu existoval. Nabytým právem v tomto případě je právo žalobce pobírat příspěvek za službu po vzniku nároku na starobní důchod, a to až do doby, než je podána žádost o přiznání nebo výplatu starobního důchodu. K nabytí tohoto práva došlo v rámci právních vztahů vymezených ustanovením § 116 odst. 4 a § 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., a již zmíněným rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Toto nabyté právo obsahuje možnost policisty po neomezenou dobu ze sbíhajících se dávek pobírat tu, kterou si vybral. Nová právní úprava daná § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., postavení žalobce ohledně nároku na výsluhový příspěvek nepochybně zhoršuje. Možnost volby mezi starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem omezuje na dobu 2 let od dosažení věku potřebného pro vznik nároku na důchod. Po uplynutí této doby lze výsluhový příspěvek pobírat jen jako dávku se stávající se ze starobního důchodu a z případného kladného rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem pobíraným před uplynutím dvou let od nároku na starobní důchod a starobním důchodem. Na místo příspěvku by tak žalobce pobíral starobní důchod bez možnosti jeho dalšího zhodnocení podle § 34 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., a s omezením možnosti souběžné výdělečné činnosti podle § 37 odst. 1 téhož zákona.

Žalobce namítal, že žádné retroaktivní ustanovení, o které by bylo možno opřít zpětnou aplikaci pro žalobce nevýhodné právní úpravy podle § 163 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., tento zákon neobsahuje. Přechodné ustanovení § 225 však odejmutí práva pobírat výsluhový příspěvek podle předchozí právní úpravy nikterak nevyslovuje ani z něho toto odejmutí nevyplývá. Ustanovení § 163 odst. 1 cit. zákona se použije jen jako úprava prospektivní vůči těm bývalým příslušníkům, kteří věku potřebného pro vznik nároku na důchod dosáhli až za jeho účinnosti. Z absence přechodného retroaktivního ustanovení i ze samotného ustanovení § 163 odst. 1 věty druhé zákona č. 361/2003 Sb., žalobce dovozuje, že zákonodárce nezamýšlel, aby se toto ustanovení vztahovalo i na ty bývalé příslušníky, kteří tohoto věku dosáhli ještě před jeho účinností. Rovněž také proto, že až do vydání precedenčního rozsudku Nejvyššího správního soudu nemohl takový případ v důsledku do té doby nesprávné aplikace ustanovení § 116 odst. 4 a § 118 odst. 2 vůbec existovat.

Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost s tím, že žalobci trvá právo pobírat výsluhový příspěvek, a to až do doby podání žádosti o starobní důchod a vzniku nároku na jeho výplatu.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že na nárok na výplatu příspěvku se za dobu, po kterou se vyplácí od 1.1.2007, vztahují v plném rozsahu příslušná ustanovení zákona č. 361/2003 Sb. Žalobci vznikl nárok na starobní důchod dnem 25.7.2006 v 55 letech věku a 2 roky po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod uplynuly dnem 24.07.2008 ( správně má být 25.7.2008). Proto bylo rozhodnuto, že žalobci od 25.07.2008 nenáleží výplata výsluhového příspěvku, neboť ke dni účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., byla u žalobce splněna zákonná podmínka pro vyloučení nároku na výplatu výsluhového příspěvku, přičemž vyloučení tohoto nároku nenastalo retroaktivně, nýbrž jen do budoucna, tj. až od 25.07.2008. Právě na základě precedenčního závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu pod č.j. 7 A 36/2001-43, kterým byla vyložena aplikace přechodného ustanovení zákona č. 221/1999Sb., o vojácích z povolání v obdobné věci Ministerstva obrany, byla přechodným ustanovením § 225 zákona č. 361/2003 Sb., stanovena pravidla pro celkový režim vyplácení a zvyšování příspěvků přiznaných za účinnosti předchozí právní úpravy. To nemohlo být provedeno jinak, než za využití institutu tzv. nepravé retroaktivity. Tzn., že pokud hmotně právní podmínky pro vyloučení nároku na výplatu výsluhového příspěvku byly splněny před účinností zákona č. 361/2003 Sb., jejich dopady na vlastní nárok na výplatu výsluhového příspěvku mohou být uplatněny až ode dne účinnosti nového zákona o služebním poměru. Podle právního názoru Nejvyššího správního soudu z přechodného ustanovení § 225 zákona č. 361/2003 Sb., vyplývá, že příspěvky za službu přiznané podle zákona č. 186/1992 Sb., jsou od 1.1.2007 postaveny na roveň výsluhovým příspěvkům, jejichž režim stanoví zákon č. 361/2003 Sb., bez ohledu na to, zda byly přiznány před nabytím tohoto zákona, nebo po jeho účinnosti. To je výrazem toho, že předchozí právní úprava daná zákonem č. 186/1992 Sb., byla zákonem č. 361/2003 Sb., zrušena a bylo nutné stanovit novou úpravu přiznaných příspěvků. Podle § 225 zákona č. 361/2003 Sb., se příspěvky nadále vyplácí a zvyšují v podmínkách nové právní úpravy. Využití institutu tzv. nepravé retroaktivity znamená, že platnost právních skutečností vznik právních vztahů a jejich následky, k nimž došlo před účinností nové právní normy, se posoudí podle právní normy dřívější a přetrvává – li dříve vzniklý právní vztah i nadále, je třeba ho posuzovat ode dne účinnosti nové právní normy podle právní normy nové.

Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V souzené věci závěr, zda napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, závisí na posouzení právní otázky, zda právní úprava týkající se výplaty výsluhového příspěvku podle zákona č. 361/2003 Sb., aplikovaná žalovaným v dané věci dopadá na nárok žalobce na výsluhový příspěvek, který mu vznikl jako nárok na příspěvek za službu od 01.12.1992 podle zákona č. 334/1991 Sb., a který mu nezanikl ani ke dni 31.12.2006 do kdy byl účinný zákon č. 186/1992 Sb., neboť žalobce podle tohoto zákona žádost o přiznání a výplatu starobního důchodu nepodal a tím si zvolil nárok na příspěvek za službu ve smyslu ustanovení § 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom a z podkladu správního řízení vyplývá, že žalobci byl vyplácen příspěvek za službu podle zákona č. 186/1992 Sb., ve znění účinném do 31.12.2006. Příspěvek za službu byl žalobci přiznán od 1.12.1992. Nárok na starobní důchod žalobci vznikl dnem 25.07.2006 dosažením věku 55 let. Přitom žalobce do vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně tj. do 18.06.2008 nepodal žádost o přiznání starobního důchodu.

Soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle § 116 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb. účinného do 31.12.2006 příspěvek nenáleží ode dne vzniku nároku na starobní důchod. Podle § 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. účinného do 31.12.2006 při souběhu nároku na příspěvek a na starobní, plný invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží oprávněnému podle jeho volby buď příspěvek, nebo důchod.

Podle judikatury Nejvyššího správního soudu pod č.j. 3As 14/2006-115, na kterou žalobce v podané žalobě odkázal, byl vztah ustanovení § 116 odst. 4 a § 118 odst. 2 cit. zákona v souvislosti s právním výkladem učiněným Městským soudem v Praze pod sp.zn. 5Ca 8/2004 takový, že tato právní úprava předpokládá souběh nároku na příspěvek a na starobní důchod a dává oprávněnému právo volby mezi těmito dávkami.

Uvedená právní úprava však přestala být účinnou ke dni 31.12.2006 a byla nahrazena novou právní úpravou, která byla v případě výplaty výsluhového příspěvku zakotvena v ustanovení § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., v souvislosti s přechodným ustanovením § 225 tohoto zákona.

Podle § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. účinného od 1.1.2007 bývalý příslušník, jemuž je poskytován výsluhový příspěvek, je povinen oznámit bezpečnostnímu sboru do 8 dnů vznik plné nebo částečné invalidity anebo vznik nároku na výplatu dávek nemocenské péče. Nepožádá-li bývalý příslušník v případě, že se stal plně nebo částečně invalidním, o přiznání plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu anebo nejpozději do 2 let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod o přiznání starobního důchodu, výplata výsluhového příspěvku se zastaví. Požádá-li bývalý příslušník o přiznání plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu později, než je stanoveno ve větě druhé, stanoví se rozdíl způsobem uvedeným v 160 a případný rozdíl výsluhového příspěvku se doplatí.

Podle ustanovení § 225 zákona č. 361/2003 Sb. příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních právních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

Uvedené přechodné ustanovení § 225 citovaného zákona vychází ze zásady, že právní vztahy vzniklé před jeho účinností se spravují do nabytí účinnosti nové právní úpravy právní normou dřívější a následně ode dne účinnosti nové právní úpravy pak normou novou s tím, že přizpůsobují jejich režim nové právní úpravě. V tomto směru je rozhodujícím ustanovením ustanovení přechodné, neboť příspěvek za službu přiznaný podle dosavadního právního předpisu se podle zákona č. 361/2003 Sb., považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto nového zákona a s účinností tohoto nového zákona od 1.1.2007 se na výplatu výsluhového příspěvku vztahují v plném rozsahu ustanovení zákona č. 361/2003 Sb. Toto přechodné ustanovení znamená, že příspěvek za službu vzniklý, přiznaný a vyplácený žalobci podle předchozích zákonů, je nadále postaven na roveň výsluhovému příspěvku, jehož režim stanoví zákon č. 361/2003 Sb. Na tento výsluhový příspěvek pak byl zaveden jiný sjednocený režim, a to bez ohledu na to, zda tento příspěvek byl přiznán před nabytím účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., nebo po jeho účinnosti. Ust. § 163 odst. 1 zákona je tedy výrazem toho, že po zrušení úpravy dosavadní bylo nezbytné stanovit novou právní úpravu, která sjednotí režim jak dříve přiznaných příspěvků za službu ( výsluhových příspěvků ), tak i těch výsluhových příspěvků, které vznikly po 1.1.2007. Právě skutečnost, že nová zákonná úprava neobsahuje pro příspěvky za službu přiznané před účinností zákona č. 361/2003 Sb. žádnou výjimku ani jiná řešení, svědčí o tom, že zákonodárce hodlal stanovit jednotná pravidla pro všechny výsluhové příspěvky, tj. jak pro přiznané před účinností, tak i po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. Na žalobce proto plně dopadá i ustanovení § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., to znamená, že nepožádal – li nejpozději do dvou let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod o přiznání starobního důchodu, výplata výsluhového příspěvku se zastaví. Protože žalobci vznikl nárok na starobní důchod dne 25.07.2006 a 2 roky po dosažení věku potřebného pro vzniku nároku na starobní důchod uplynuly dle počítání času podle § 40 správního řádu dne 25.07.2008 ( nikoliv dne 24.7.2008, tento rozdíl však žalobce nenamítal ), aniž by v této lhůtě žalobce požádal o starobní důchod, pak bylo správně rozhodnuto o tom, že výplata výsluhového příspěvku bude žalobci zastavena, a to v souladu s platným ustanovením § 225 ve spojení s § 163 odst. 1 citovaného zákona. Přitom zastavení výsluhového příspěvku nebylo učiněno zpětně, nýbrž až od 25.07.2008. Soud přisvědčuje žalovanému v tom, že v ustanovení § 225 citovaného zákona je zakotven institut tzv. nepravé retroaktivity, jehož cílem je zabezpečit žádoucí kontinuitu právního řádu. S účinností nové právní úpravy nastává časové období, kdy se dosavadní skutečnosti a vztahy dostávají z režimu předchozí právní normy do režimu jiné právní normy. Nepravá retroaktivita znamená dopad nové právní úpravy na přetrvávající právo a jestliže je tento dopad upraven v přechodném ustanovení, které garantuje dopad nové právní úpravy na doposud existující starší právní vztahy, pak nemůže uspět názor žalobce, že jím nabyté právo na příspěvek za službu přetrvává v režimu předchozí právní úpravy a žalobce se může po neomezenou dobu chovat podle ustanovení § 116 odst. 4 a § 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., jejichž účinnost zanikla. Obdobný případ aplikace přechodného ustanovení i nové právní úpravy řešil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. 7 A 36/2001-43, v němž šlo o obdobný právní případ posuzování výsluhových příspěvků přiznaných podle zákona č. 76/1959 Sb. a výsluhových příspěvků podle nového režimu zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dovodil, že s účinností nového zákona č. 221/1999 Sb. jsou nastavena jednotná pravidla vyplácení a zvyšování výsluhových příspěvků a ta dopadají i na ty výsluhové příspěvky přiznané před účinností zákona č. 221/1999 Sb.

Uvedený výklad je ústavně přijatelný a není diskriminační i v případě žalobce, neboť nepostrádá objektivní a rozumné zdůvodnění pro legitimní účel, jehož má být novelou zákona dosaženo, tj. jednotného postupu pro výsluhové příspěvky bez ohledu na to, zda tyto byly přiznány před nabytím účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., nebo před jeho účinností.

Protože Městský soud v Praze neshledal v právním posouzení věci důvody, které by svědčily o nezákonnosti postupu a rozhodnutí žalovaného, podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je dán ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. , neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný žádné náklady řízení neuplatňoval. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 27. září 2011

JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru