Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 437/2008 - 45Rozsudek MSPH ze dne 22.04.2011


přidejte vlastní popisek

9 Ca 437/2008 - 45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: D.Q.T., zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.12.2008 č.j. CPR-11251/ČJ-2008-9CPR-V255

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Oblastního ředitelství služby cizinecké policie České Budějovice, Inspektorátu cizinecké policie ve Strakonicích ze dne 23. 7. 2007, č.j. CPCB-5867/ČJ-2008-65KP (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“) bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b/ bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území, byla stanovena na tři roky s tím, že tato doba je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí. Současně byla stanovena doba k vycestování z území ČR do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Správní orgán dále podle § 120a zákona o pobytu cizinců rozhodl, že na žalobce se nevztahuje důvod znemožňující vycestování dle § 179 odst. 1, 2 zákona o pobytu cizinců. Podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) byla rozhodnutím správního orgánu prvního stupně žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný změnil část rozhodnutí správního prvního stupně tak, že doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území České republiky, se stanoví na jeden rok a je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí. Ve zbylé části bylo odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto a další výroky rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byly potvrzeny. V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný ze zjištění, že žalobci bylo zastupitelským úřadem ČR ve Vietnamu vydáno vízum k pobytu nad 90 dnů s platností od 14. 1. 2008 do 14. 1. 2009 za účelem podnikání. Na území ČR žalobce přicestoval dne 17. 2. 2008. Dne 23. 7. 2008 provedl Inspektorát cizinecké policie Strakonice v součinnosti s Celním úřadem Strakonice a Úřadem práce ve Strakonicích pobytovou kontrolu v areálu firmy Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany. Žalobce byl v době prováděné kontroly zastižen při práci, při které zpracovával drůbež. V návaznosti na provedenou kontrolu postoupil dne 23. 7. 2008 Úřad práce ve Strakonicích Inspektorátu cizinecké policie Strakonice potvrzení, podle něhož žalobci nebylo vydáno rozhodnutí o povolení k zaměstnání pro okres Strakonice. Téhož dne sdělil Odbor obecního živnostenského úřadu Městského úřadu v Kaplici, že žalobce splnil všeobecné a zvláštní podmínky k provozování živnosti pro ohlášený předmět podnikání „Specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím,“ a proto mu byl vystaven živnostenský list bez uvedení identifikačního čísla a dne vzniku práva provozovat živnost. Žalobce měl za povinnost podat do 90 dnů návrh na zápis do obchodního rejstříku k příslušnému krajskému soudu, protože dnem zápisu do obchodního rejstříku vzniká zahraniční osobě právo provozovat živnost a je jí přiděleno identifikační číslo. Živnostenský úřad nicméně zjistil, že žalobce návrh na zápis do obchodního rejstříku nepodal. Dne 23. 7. 2008 zahájil Inspektorát cizinecké policie Strakonice se žalobcem řízení ve věci uložení správního vyhoštění. Téhož dne byla žalobci dána možnost vyjádřit se do protokolu. Žalobce v souvislosti se svým zaměstnáním uvedl, že se po příletu do České republiky zdržoval v obci Most a nepracoval. V měsíci červnu odjel do obce Vodňany, kde začal pracovat. Práci mu sehnal kamarád, který mu rovněž vyřizoval živnostenský list. Od žalobce dostal potřebné peníze na zápis do obchodního rejstříku. Žalobce též uvedl, že na úřadu práce o zaměstnání nežádal. V závěru své výpovědi uvedl, že případné vyhoštění z území ČR jeho život nezasáhne, vyjma ekonomické stránky věci. Dne 23. 7. 2008 vydal Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince s tím, že nebyly shledány důvody znemožňující vycestování žalobce do země státního občanství, a jeho vycestování do Vietnamu je proto možné.

Žalovaný dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul obsah odvolacích námitek uplatněných žalobcem v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o uložení správního vyhoštění. Žalobce v odvolání správnímu orgánu prvního stupně vytkl, že zjistil neúplně skutkový stav věci, a jeho rozhodnutí proto nelze považovat za věcně správné. Správnímu řízení nebyl přítomen tlumočník z jazyka českého do jazyka vietnamského, který by byl zapsán v příslušném seznamu tlumočníků. Žalobce je přesvědčen, že vyjádření ve věci samé nebylo přeloženo do jazyka českého v souladu s jeho vyjádřením v rodném jazyce. V důsledku absence kvalifikovaného tlumočníka bylo správní řízení zatíženo zásadní vadou. V další části odvolání pak žalobce namítl, že ke své činnosti, kterou vykonával, nepotřeboval žádné pracovní povolení, neboť je ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku podnikatelem. Není možné, aby svou podnikatelskou činnost současně vykonával v pracovněprávním vztahu. Žalobce je účastníkem smlouvy o sdružení uzavřené dne 2.5.2008 podle § 829 a násl. občanského zákoníku, na základě které se účastníci této smlouvy sdružili k naplnění sjednaného účelu. V souladu s účelem této smlouvy žalobce vykonával své podnikatelské aktivity na území ČR. Žalobce v závěru odvolání popřel, že by ve společnosti Jihočeská drůbež, a. s., vykonával jakoukoli činnost v podobě pracovněprávního vztahu bez pracovního povolení. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby žalovaný jako odvolací orgán zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání. K těmto odvolacím námitkám žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že podle § 24 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“) může státní orgán ustanovit znalcem či tlumočníkem osobu, která není zapsána do seznamu, má potřebné odborné předpoklady pro to, aby podala posudek (provedla tlumočnický úkon) a s ustanovením vyslovila souhlas, a to při splnění zákonem stanovených podmínek. Správní orgán prvního stupně proto postupoval v souladu se zákonem, když dne 23.7.2008 pro správní řízení ve věci uložení správního vyhoštění žalobci usnesením ustanovil tlumočnicí paní Mo Tran Thi Thuy, státní příslušnici Vietnamu, která při splnění zákonných podmínek s ustanovením vyslovila souhlas. Žalobce, jemuž bylo toto usnesení oznámeno, měl možnost, pokud nebyl s tlumočením jmenované spokojen, se proti němu odvolat, což však neučinil a v úvodu svého vyjádření do protokolu sepsaného dne 23. 7. 2008 prohlásil, že s tlumočením jmenované tlumočnice souhlasí. K námitce ohledně povolení k zaměstnání a podnikatelských aktivit žalobce žalovaný podotkl, že podle § 89 zákona č. 435/2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanost“) může být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání, pokud tento zákon nestanoví jinak, a platné povolení k pobytu na území ČR; za zaměstnání se pro tyto účely považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnosti nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo. Přestože žalobci byl v daném případě vystaven živnostenský list k provozování živnosti pro ohlášený předmět podnikání „Specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím,“ žalobce nepodal návrh na zápis do obchodního rejstříku k příslušnému krajskému soudu, takže mu nikdy nevzniklo právo tuto živnost provozovat. Námitku žalobce, že v areálu firmy Jihočeská drůbež, a. s., vykonával svou podnikatelskou činnost, proto nelze brát v potaz. Skutečnost, že žalobce zde byl zaměstnán, byla navíc v řízení doložena pracovními listy zaměstnance, ze kterých jednoznačně vyplývá, že žalobce byl v zaměstnaneckém poměru pod osobním číslem 17007794 ve středisku 0224 - Koštění v měsíci červnu a červenci 2008. S ohledem na absenci povolení k zaměstnání se v daném případě jednalo o výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti. Žalobce tedy naplnil podmínky pro aplikaci ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců pro uložení správního vyhoštění. Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně postupoval v řízení v souladu s ust. § 50 správního řádu, tedy že zjistil skutečný stav věci a opatřil si potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalobci byla ze strany správního orgánu poskytnuta potřebná součinnost, neboť mu byla ve smyslu § 36 správního řádu dána možnost navrhnout důkazy a činit jiné návrhy, vyjádřit v řízení své stanovisko a vyjádřit se podkladům rozhodnutí. Správním orgánem prvního stupně byl skutkový stav spolehlivě zjištěn, doložen a náležitě popsán v odůvodnění jeho rozhodnutí. Při správním uvážení ohledně doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území ČR, žalovaný přihlédl především k prokázané délce neoprávněného zaměstnání žalobce. Vzhledem k tomu, že se ze strany žalobce jedná o první prokázané porušení právních předpisů v ČR, dospěl žalovaný k závěru, že stanovení doby jednoho roku, po kterou mu nebude umožněn vstup na území, je s ohledem na všechny okolnosti případu a s přihlédnutím k § 2 odst. 4 správního řádu legitimní sledovanému cíli. Z tohoto důvodu došlo ke změně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že nebyl u společnosti Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany ani u podnikatele T.V.S.zaměstnán, ale činnost vykonával jako podnikatel v rámci sdružení podnikatelů. V takovém případě nepotřeboval žádné pracovní povolení ani zvláštní živnostenský list na činnost, kterou v rámci sdružení vykonával, což podle žalobce vyplývá z úpravy smlouvy o sdružení uzavřené podle § 829 a násl. občanského zákoníku. Účastníci smlouvy o sdružení podnikatelů, kteří jsou podnikateli, vykonávají pro účely sdružení veškerou činnost v rámci podnikání a nikoli v rámci zaměstnání. Pro účastníky smlouvy o sdružení podnikatelů je postačující, aby alespoň jeden z nich měl živnostenské oprávnění pro činnost, ke které byla smlouva o sdružení uzavřena; u ostatních, jako je tomu v případě žalobce, postačuje jakékoli živnostenské oprávnění. Žalobce nevěděl o tom, že nebyl zapsán do obchodního rejstříku. Zápisem do obchodního rejstříku pověřil jinou osobu a byl v dobré víře, že je podnikatelem v souladu se zákonem. Pokud nebyl v obchodním rejstříku zapsán, neznamená to automaticky, že byl osobou v postavení zaměstnance, ale že provozoval podnikatelskou činnost v rámci sdružení neúmyslně bez oprávnění.

Pokud se ve spise nachází jako podklad pracovní list zaměstnance, jedná se o listinný důkaz, který nebyl v řízení proveden a který je navíc nějakou interní evidencí, jež se žalobce netýká. Žalobce neví, proč je zde označován jako zaměstnanec, neboť žádný přímý vztah se společností Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany neměl. Žalobce navrhl jako důkaz výslech zástupce jmenované společnosti za účelem objasnění toho, proč ho společnost v těchto podkladech nesprávně označuje jako zaměstnance.

Žalobce rovněž považuje za nesprávný závěr žalovaného, že měl možnost se proti přibrání tlumočnice M.T.T. T. odvolat a že s ní souhlasil. Žalobce nezná český jazyk a není schopen posoudit, jak jej ovládá přibraná tlumočnice, a proto nemohl posoudit, zda se má proti jejímu přibrání odvolat a zda má s jejím tlumočením souhlasit. V případě, že se podle § 24 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících přibírá tlumočník, který není zapsán do seznamu, odpovídá žalobci za odborné a další předpoklady tlumočníka správní orgán, který jej přibírá. Žalobce tvrdí, že když se dodatečně seznámil s překlady, které tlumočnice provedla, zjistil, že překlad není v souladu s jeho vyjádřením učiněným ve vietnamském jazyce.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. V písemném vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žalobní námitky korespondují s námitkami odvolacími.

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Oznámením ze dne 23. 7. 2008 správní orgán prvního stupně vyrozuměl žalobce o zahájení správního řízení ve věci uložení správního vyhoštění na základě skutečnosti, že žalobce je zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání.

Usnesením ze dne 23. 7. 2008 č.j. CPCB-5867/ČJ-2008-65KP správní orgán prvního stupně podle § 24 zákona o znalcích a tlumočnících ustanovil paní M. T. T. T. tlumočníkem k provádění tlumočnických úkonu spojených s řízením o správním vyhoštění žalobce. V odůvodnění usnesení uvedl, že k ustanovení jmenované osoby tlumočníkem přistoupil, jelikož nebylo možno ustanovit tlumočníkem osobu zapsanou do seznamu soudních tlumočníků. Dne 23. 7. 2008 složila paní M. T.T. T. podle ust. § 6 zákona o znalcích a tlumočnících tlumočnický slib.

Do protokolu o vyjádření účastníka správního řízení sepsaného dne 23. 7. 2008 žalobce uvedl, že nerozumí česky a že potřebuje tlumočníka. Dále uvedl, že souhlasí s ustanoveným tlumočníkem, paní M. T. T.T. Vypověděl, že do ČR přicestoval dne 17. 2. 2008 na základě víza nad 90 dnů uděleného za účelem podnikání. V červnu odcestoval do Vodňan, kde začal pracovat. Práci mu sehnal jeho kamarád. Živnostenský list mu vyřizoval kamarád, jemuž dal peníze i na zápis do obchodního rejstříku. Na Úřadu práce o zaměstnání nežádal. Dne 23. 7. 2008 byl při práci ve Vodňanech kontrolován policií. Vyhoštění do jeho života nezasáhne, vyjma ekonomické stránky. Není si vědom žádných důvodů znemožňujících jeho vycestování, ve Vietnamu nemá žádné problémy a není tam nijak ohrožen.

Městský úřad v Kaplici, odbor obecní živnostenský úřad sdělil správnímu orgánu prvního stupně na základě jeho žádosti, že žalobce splnil všeobecné a zvláštní podmínky k provozování živnosti pro ohlášený předmět podnikání „Specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím“ a po doložení pobytu nad 90 dnů na území ČR mu byl vystaven živnostenský list bez uvedení identifikačního čísla a dne vzniku práva provozovat živnost. Městský úřad v Kaplici dále konstatoval, že zahraniční osoba, která není členem státu EU, je povinna do 90 dnů podat návrh na zápis do obchodního rejstříku k příslušnému krajskému soudu. Dnem zápisu do obchodního rejstříku vzniká zahraniční osobě právo provozovat živnost a je jí přiděleno identifikační číslo. Ze strany žalobce však návrh na zápis do obchodního rejstříku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích podán nebyl.

V potvrzení vystaveném Úřadem práce ve Strakonicích dne 23. 7. 2008 je uvedeno, že žalobci nebylo vydáno rozhodnutí o povolení k zaměstnání pro okres Strakonice a že ani nebyla podána žádost o vydání takového rozhodnutí.

Obsahem spisového materiálu je kopie smlouvy o sdružení uzavřené dne 2. 5. 2008 podle ust. § 829 a násl. občanského zákoníku mezi 14 účastníky - vietnamskými státními příslušníky. Podle článku I. této smlouvy se účastníci sdružili za účelem realizace společné podnikatelské činnosti při poskytování služeb, které jsou předmětem činnosti jednotlivých účastníků sdružení s cílem snížení výdajů vynakládaných na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Sdružení vzniklo dnem 2. 5. 2008 a bylo založeno na dobu neurčitou. Podle článku II. bodu 1 a 2 smlouvy se ve věcech týkajících se sdružení účastníci dohodli, že jménem sdružení bude ve vztahu k třetím osobám vystupovat svým jménem Sau Tran Van, který bude rovněž provádět technicko organizační zajištění a koordinaci provádění prací a služeb poskytovaných účastníky sdružení třetím osobám. Žalobce není účastníkem této smlouvy o sdružení.

Dne 12. 6. 2008 uzavřela společnost Jihočeská drůbež, a. s. Vodňany jako objednatel podle § 536 a násl. obchodního zákoníku smlouvu o provedení prací a služeb s firmou Sau Tran Van, se sídlem Františkova 909/12, Praha 14, Černý Most jako dodavatelem. Podle článku I. bodu 1 jsou předmětem této smlouvy práce spočívající v balení drůbežích výrobků na stroji Waldyssa 55. Podle článku I. bodu 2 bylo místo plnění smlouvy sjednáno na adrese Vodňany, Radomilická 886. Podle článku II. bodu 5 smlouvy je dodavatel povinen dodržovat bezpečnostní předpisy, jak nařizují obecně závazné právní předpisy, včetně školení svých zaměstnanců a nese plnou odpovědnost za bezpečnost a ochranu zdraví svých zaměstnanců při práci. Podle článku V. bodu 1 smlouvy jsou pro zajištění bezpečnosti zaměstnanců při výrobě zaměstnanci dodavatele povinni dodržovat bezpečnostní předpisy a návody k obsluze strojů, včetně manipulace s materiálem. Podle článku V. bodu 2 smlouvy technologický postup prací řídí vedoucí směny dodavatele, který je kontrolován pověřeným zaměstnancem objednatele.

Obsahem spisového materiálu jsou kopie dvou „Pracovních listů zaměstnance“ za měsíce červen a červenec 2008, ve kterých je jako pracovník s osobním číslem 17007794 uveden žalobce. Pracovní listy zachycují žalobcem odpracovanou dobu ve dnech 12.6. – 30.6.2008 a ve dnech 1.7. – 23.7.2008. Pracovní listy nejsou podepsány zaměstnancem ani vedoucím a pouze na pracovním listu zaměstnance za červen je uvedeno, že jej potvrdil Radek Uhlík.

Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b/ bodu 3 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění; doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území, byla stanovena na tři roky. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvního stupně uvedl, že šetřením provedeným hlídkou ICP Strakonice dne 23.7.2008 při pobytové kontrole vyšlo najevo, že žalobce pracuje ve firmě Jihočeská drůbež, a.s., Vodňany jako dělník ve výrobě bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání. Šetřením policistů ICP Strakonice bylo zjištěno, že žalobce byl od 12.6.2008 do 23.7.2008 zaměstnán, respektive poslán na práci do firmy Jihočeská drůbež, a.s., Vodňany, se sídlem Radomilická 886, Vodňany. Na tomto pracovišti žalobce pracoval jako dělník ve výrobě při zpracování drůbeže, a to bez povolení k zaměstnání vydaného příslušným úřadem práce. Toto zaměstnání žalobci zprostředkovala firma Sau Tran Van zastoupená Ing. Vu Dinh Than (sdružení podnikatelů), a to na základě příslušné smlouvy uzavřené s firmou Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany. Ze strany tohoto sdružení nebylo žalobci vyřízeno na příslušném úřadu práce povolení k zaměstnání, ani žalobce sám si takové povolení nevyřizoval. Správní orgán prvního stupně dále konstatoval, že žalobce se ve svém vyjádření účastníka řízení k neoprávněnému zaměstnání doznal a potvrdil výše uvedené skutečnosti, a že firma Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany poskytla policii výpis z docházky žalobce do zaměstnání, ze kterého je patrno, že ve firmě začal pracovat dne 12.6.2008 a pracoval zde až do dnešního dne. Z tohoto výpisu zároveň vyplývá, v jakém provozu žalobce pracoval. Úřad práce ve Strakonicích pak potvrdil, že žalobce ve shora uvedené firmě pracoval neoprávněně, bez potřebného povolení a v rozporu se zákonem o zaměstnanosti, který v § 89 stanoví, že cizinci mohou vykonávat zaměstnání na území ČR jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno povolení k zaměstnání a povolení k pobytu.

Na základě odvolání, které žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, žalovaný napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, pokud jde o délku doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území ČR; ve zbylé části žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, jak bylo popsáno shora.

K ústnímu jednání ve věci samé se žádný z účastníků nedostavil. Soud proto v souladu s § 49 odst. 11 s.ř.s. rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy: Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b/ bodu 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí, policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, až na 5 let, je-li cizinec na území zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, nebo na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu anebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval.

Podle § 89 zákona o zaměstnanosti cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání, pokud tento zákon nestanoví jinak, a platné povolení k pobytu na území České republiky; za zaměstnání se pro tyto účely považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo.

Podle § 5 písm. e/ bodu 2 zákona o zaměstnanosti se pro účely tohoto zákona nelegální prací rozumí, pokud cizinec nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě této fyzické osoby, nebo ji vykonává v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona povolení k zaměstnání vyžadováno.

Podle § 2 odst. 1 obchodního zákoníku se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Podle § 2 odst. 2 obchodního zákoníku podnikatelem podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku,

b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

Podle § 21 odst. 4 obchodního zákoníku oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky vzniká ke dni zápisu této osoby, popřípadě organizační složky jejího podniku, v rozsahu předmětu podnikání zapsaném do obchodního rejstříku. Návrh na zápis podává zahraniční osoba.

Podle § 10 odst. 4 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání živnostenský úřad potvrdí splnění podmínek pro provozování živnosti vydáním výpisu zahraničním fyzickým osobám, které nejsou státními příslušníky členských států Evropské unie, nebo zakladatelům, popřípadě orgánům nebo osobám, oprávněným podat návrh na zápis české právnické osoby do obchodního nebo obdobného rejstříku, je-li prokázáno, že právnická osoba byla založena, nebo zahraničním právnickým osobám; ode dne doručení výpisu začíná běžet lhůta pro podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku podle obchodního zákoníku.

Podle § 10 odst. 5 věta prvá zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání osobám uvedeným v odstavci 4 vzniká živnostenské oprávnění dnem jejich zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud o věci uvážil takto:

Námitka, že žalobce nebyl u společnosti Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany ani u podnikatele T. V. S. zaměstnán, ale svou činnost vykonával jako podnikatel v rámci sdružení podnikatelů, a proto nepotřeboval pracovní povolení ani zvláštní živnostenský list na činnost, kterou v rámci sdružení vykonával, je zcela nedůvodná. Žalobce předně nebyl účastníkem smlouvy o sdružení, kterou dne 2.5.2008 uzavřelo 14 vietnamských státních příslušníků, a již z tohoto důvodu neobstojí jeho tvrzení, že pracovní činnost v areálu společnosti Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany, vykonával jako podnikatel v rámci uvedeného sdružení podnikatelů. Dále je třeba zdůraznit, že sdružení založené na základě smlouvy uzavřené podle § 829 a násl. občanského zákoníku není právnickou osobou a samotná účast v tomto sdružení nezakládá zahraniční fyzické osobě právo podnikat. Jinak řečeno, ani kdyby žalobce byl členem uvedeného sdružení (což ze smlouvy o sdružení ani z dalších listin, které jsou obsahem spisového materiálu, nevyplývá), nestal by se na základě této skutečnosti automaticky podnikatelem. Podnikatelem by se stal, pokud by byl osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění (§ 2 odst. 2 písm. b/ obchodního zákoníku). Jakožto zahraniční fyzické osobě však žalobci v souladu s 10 odst. 5 věta prvá zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání živnostenské oprávnění vzniká teprve dnem jeho zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku. Protože žalobce nebyl do obchodního rejstříku vedeného příslušným krajským soudem zapsán, o čemž jednoznačně svědčí sdělení Městského úřadu v Kaplici, živnostenské oprávnění mu nikdy nevzniklo. Jeho argumentace, že pro účastníky smlouvy o sdružení podnikatelů je postačující, aby alespoň jeden z nich měl živnostenské oprávnění pro činnost, ke které byla smlouva o sdružení uzavřena, zatímco u ostatních, jako tomu bylo v případě žalobce, postačovalo jakékoli živnostenské oprávnění, je tudíž bezpředmětná, protože žalobci nikdy žádné živnostenské oprávnění nevzniklo.

Tvrzení, že žalobce údajně nevěděl o tom, že nebyl zapsán do obchodního rejstříku, je naprosto irelevantní. Žalobce se mohl snadno přesvědčit, zda osoba, kterou pověřil podáním návrhu na jeho zápis do obchodního rejstříku, svůj úkol splnila a zda k jeho zápisu do obchodního rejstříku, který je veřejným seznamem, došlo. Jak již bylo uvedeno shora, zákon o živnostenském podnikání zcela jednoznačně váže vznik živnostenského oprávnění zahraniční fyzické osoby na její zápis do obchodního rejstříku, k čemuž v případě žalobce nedošlo. Samotná dobrá víra žalobce, že je podnikatelem v souladu se zákonem, rozhodně nestačí k tomu, aby mohl být považován za podnikatele. Okruh osob, které jsou podnikateli, je jednoznačně vymezen zákonnými znaky uvedenými v § 2 odst. 2 obchodního zákoníku. Žalobce podnikatelem není, neboť nesplňuje zákonné definiční znaky tohoto pojmu.

Z výše popsaných důvodů nelze žalobce považovat za podnikatele, který by činnost v areálu společnosti Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany, prováděl v rámci výkonu podnikání. Ze strany žalobce se tudíž jednalo o výkon závislé činnosti pro určitého zaměstnavatele. Tím byl s největší pravděpodobností pan T. V. S., který se společností Jihočeská drůbež, a.s., Vodňany uzavřel dne 12. 6. 2008 smlouvu o provedení prací a služeb, v níž se jako dodavatel zavázal k provádění prací spočívajících v balení drůbežích výrobků, a to svými zaměstnanci, o nichž je zmínka v článku II. bodu 5 a v článku V. bodu 1 této smlouvy. Jedním z jeho zaměstnanců byl v červnu a v červenci 2008 evidentně i žalobce. Balení drůbežích výrobků v areálu společnosti Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany, tedy žalobce neprováděl vlastním jménem a na vlastní odpovědnost jako podnikatel (jak již bylo rozvedeno shora, podnikatelem nikdy nebyl), ale jako závislou pracovní činnost, kterou však byl podle § 89 zákona o zaměstnanosti oprávněn vykonávat pouze s platným povolením k zaměstnání. Protože takové povolení od příslušného úřadu práce neměl, jednalo se o výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e/ bodu 2 zákona o zaměstnanosti.

Pracovní listy zaměstnance, které jsou obsahem spisového materiálu, zachycují toliko žalobcem odpracovanou dobu ve dnech 12.6.–30.6.2008 a ve dnech 1.7.–23.7.2008. Z předmětných pracovních listů zaměstnance nevyplývá, že by žalobce byl zaměstnancem společnosti Jihočeská drůbež, a.s., Vodňany, ani to, že by tyto pracovní listy vystavila právě jmenovaná společnost. Pracovní listy nejsou navíc nikým podepsány, a jejich důkazní hodnota je proto minimální. Žalobce ve své výpovědi nezpochybnil, že v uvedeném období skutečně práci, při jejímž výkonu byl kontrolován policií, v areálu společnosti Jihočeská drůbež, a.s., Vodňany vykonával; tato skutečnost je mezi účastníky řízení nesporná. Správní orgány obou stupňů pak nikdy netvrdily, že by zaměstnavatelem žalobce byla společnost Jihočeská drůbež, a.s., Vodňany. V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se pouze uvádí, že zaměstnání žalobci zprostředkovala firma Sau Tran Van, a to na základě příslušné smlouvy uzavřené s firmou Jihočeská drůbež, a.s., Vodňany (míněno evidentně smlouvy o provedení prací a služeb ze dne 12. 6. 2008). To, pro jakého zaměstnavatele žalobce zjištěnou nelegální práci vykonával, navíc není pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí podstatné. Podstatné je především to, že se ze strany žalobce prokazatelně jednalo nikoliv o výkon podnikatelské činnosti, ale o výkon závislé práce prováděné bez potřebného povolení k zaměstnání. Z výše uvedených důvodů shledal soud nadbytečným provedení navrženého důkazu výslechem zástupce společnosti Jihočeská drůbež, a. s., Vodňany, jímž mělo být dle žalobce objasněno, proč ho jmenovaná společnost v pracovních listech zaměstnance nesprávně označuje jako zaměstnance, a proto při jednání rozhodl, že tento důkaz neprovede.

Nedůvodná je i žalobní námitka, kterou žalobce brojí proti ustanovení tlumočnice v průběhu správního řízení. Zákon o znalcích a tlumočnících v § 24 odst. 1 umožňuje správnímu orgánu ustanovit při splnění zákonem stanovených podmínek tlumočníkem i osobu, která není zapsána do seznamu tlumočníků. Žalobce v podané žalobě žádným relevantním argumentem nezpochybnil, že by v daném případě nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro tento postup. Jeho námitka, že až dodatečně zjistil, že provedený překlad není v souladu s jeho vyjádřením učiněným ve vietnamském jazyce, je zcela nekonkrétní. Žalobce ani náznakem neuvedl, v čem překlad jeho výpovědi provedený jmenovanou tlumočnicí neodpovídá skutečnosti. Hodlal-li zpochybnit kvalitu tlumočení ze strany ustanovené tlumočnice, bylo na místě, aby již v odvolání podaném proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně uvedl, v čem konkrétně spatřuje neúplnost či nesprávnost tlumočení. Nic takového však žalobce neučinil; v odvolání se omezil na obecné fráze o tom, že jeho výpověď byla překroucena a zaprotokolována neúplně a vadně, a ani v následně podané žalobě neupřesnil, v čem spočívá údajný nesoulad překladu s jeho vyjádřením ve vietnamském jazyce. Z uvedených důvodů soud tuto námitku vyhodnotil jako účelovou.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 22. dubna 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Petrlíková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru