Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 403/2008 - 35Rozsudek MSPH ze dne 30.05.2011


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 403/2008 - 35-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: ASAVET a.s., se sídlem Praha 2, Chodská 1032/27, IČ: 40525996, zast. JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem Plzeň, Martinská 8, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.10.2008 č.j. 520/583/08

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Plzeň uložila žalobci rozhodnutím ze dne 23.7.2008 č.j. ČIŽP/43/IPP/SR01/0809694.003/08/ZVB (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) podle § 37 odst. 2 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o integrované prevenci“) pokutu ve výši 200 000,- Kč za správní delikt, kterého se žalobce dopustil tím, že ve dnech 25.4.2008 a 2.5.2008 provozoval svoje zařízení „Asanační podnik Biřkov“ (dále jen „zařízení“) v rozporu se závaznou podmínkou integrovaného povolení, které vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí dne 24.2.2006 pod č.j. ŽP/2102/06 ve znění jeho změn ze dne 10.8.2006 č.j. ŽP/8897/06 a ze dne 13.3.2007 č.j. ŽP/3589/07. Uvedeného správního deliktu se žalobce dopustil tím, že nesplnil povinnost uvedenou pod bodem 3.12 odst. 1 integrovaného povolení, neboť při provozování zařízení neměl v souladu s touto podmínkou uzavřeny a zakryty některé stavební otvory (okna, dveře, vrata), čímž omezil účinnost a správnou funkci vzduchotechnického systému, a umožnil tak únik obtěžujících pachových látek do okolního prostředí. V uvedeném jednání je správním orgánem spatřováno porušení povinnosti stanovené v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla dále žalobci podle § 79 odst. 2 a 5 správního řádu a § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o uložení pokuty a toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve shrnul obsah žalobcem uplatněných odvolacích námitek. Ten předně v odvolání namítl, že závazné podmínky integrovaného povolení nelze vykládat restriktivně tak, že by stavební otvory musely být uzavřeny kontinuálně za každé situace. Je třeba vždy přihlédnout k provozním potřebám a reálným technickým možnostem. Údajný únik pachových látek navíc nebyl exaktně změřen. Žalobce dále dovozuje, že změnami integrovaného povolení mu byl termín měření emisí pachových látek změněn tak, že mu byla uložena povinnost zavést měření nejpozději do 1.8.2009. Ve vztahu k této odvolací námitce žalovaný citoval předmětné integrované povolení vydané žalobci Krajským úřadem Plzeňského kraje, odborem životního prostředí, které v oddílu 3 uvádí závazné podmínky provozu. V bodu 3.12 odst. 1 se mimo jiné uvádí, že „Za součást vzduchotechnického systému, který slouží k odsávání vzduchu znečištěného pachovými látkami z prostor technologické budovy, jsou považovány veškeré stavební otvory (okna, dveře, vrata aj.). Pro účinné plnění funkce tohoto vzduchotechnického systému je nutné, aby s výjimkou těch stavebních otvorů, které jsou dle vzduchotechnického schématu určeny pouze pro přívod čerstvého vzduchu do technologické budovy, byly všechny ostatní stavební otvory vždy uzavřeny nebo zakryty. Otevření vrat je možné pouze po nezbytně nutnou dobu za účelem průchodu povolaných osob anebo průjezdu vozidla. Tato podmínka platí i pro ostatní prostory mimo technologickou budovu, ve kterých nelze vyloučit přítomnost obtěžujících pachových látek (např. strojovna vodní pračky č. 1).“ Žalovaný uznává, že při otvírání a zavírání vrat, dveří a oken je nutno přihlédnout k provozním potřebám a technickým možnostem, na což je ostatně pamatováno i ve výše uvedených podmínkách integrovaného povolení. Kontrolní činností inspekce byla nicméně prokázána technologická nekázeň zaměstnanců a pracovníků externích dodavatelských firem, kteří tyto podmínky plně nerespektují, čímž dochází k porušování závazných podmínek integrovaného povolení. Žalovaný dále uvedl, že změny integrovaného povolení zrušily mimo jiné původní podmínku měřit pachové látky 1x ročně. Tato podmínka byla nahrazena podmínkou provést měření nejpozději do 1.8.2009, tedy v souladu s § 3 písm. c) vyhlášky č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování. Podle uvedeného ustanovení je žalobce povinen nejpozději do uvedeného termínu provést měření a stanovit koncentraci pachových látek. V souladu s výše uvedenou vyhláškou byla ve změně integrovaného povolení vydané rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30.5.2008 stanovena další závazná podmínka, podle níž pachové látky nesmí být vnášeny do ovzduší nad přípustnou míru, v souladu s § 10 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a § 1 vyhlášky č. 362/2006 Sb. Žádná za změn integrovaného povolení však nijak nezměnila původní podmínku o zavírání a zakrytí stavebních otvorů.

V další odvolací námitce žalobce brojil proti tvrzení správního orgánu, že otevřené dveře a okna mohou způsobit nefunkčnost vzduchotechnického systému. Tato argumentace dle žalobce není správná, není podložena žádným exaktním způsobem a je pouze spekulativní. Sací výkon instalované vzduchotechniky je natolik velký, že i když jsou dveře či okna otevřeny, proudí veškerý vzduch dovnitř a nemůže tedy dojít k úniku pachu do okolí. Dochází k přirozenému proudění vzduchu uvnitř budovy a vzduch se zápachem je unášen do pračky biofiltru. Toto by bylo prokazatelné měřením pachu mimo provozní areál, nicméně takové měření se neuskutečnilo. Skutečnost, že se pachy mimo areál nešíří, ostatně potvrdili i inspektoři správního orgánu. Ve vztahu k této odvolací námitce žalovaný konstatoval, že z předložených podkladů nemůže objektivně zhodnotit, zda při otevřených vratech či jiných stavebních otvorech může dojít ke zhoršení funkce vzduchotechnického systému natolik, aby byla narušena jeho funkce a docházelo k uniku pachových látek do ovzduší. Měření pachových látek nebylo zatím provedeno, avšak to, že by se pachové látky nešířily mimo areál žalobce, není v zápisech z kontrolní činnosti inspekce uvedeno.

V další odvolací námitce žalobce konstatoval, že v druhém případě byla při kontrole i odstávka celého provozu. Při začátku navážení suroviny se žalobce provinil tím, že zůstaly pouze jednou otevřené dveře na přípravně. Co se týče vrat na moučkárně, zde není dána povinnost trvalého uzavření z důvodu zamezení šíření pachů a ochrany životního prostředí a nařízení IPPC, protože se jedná o prostor expediční, kde k žádnému vzniku pachů nedochází a každý ze zásobníků je odsáván do vzduchotechniky biofiltru. Tuto povinnost naplňují vnitřní dveře mezi expedicí a provozní moučkárnou, které jsou uzavřeny samozavíracím systémem Brano. Žalobce má za to, že zejména v posledních letech vynaložil nemalé úsilí a prostředky a činí i další nezbytná opatření, avšak pokud jsou mu neustále ukládány pokuty, dochází ke kontraproduktivní situaci, kdy jeho možnosti na další optimalizaci provozu jsou omezovány právě ukládáním sankcí, které by mimo jiné měly vést k nápravě. Ve vztahu k této odvolací námitce žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na své závěry ohledně první odvolací námitky a na znění závazné podmínky integrovaného povolení, v níž je uvedeno, že platí i pro ostatní prostory mimo technologickou budovu, ve kterých nelze vyloučit přítomnost obtěžujících pachových látek. Povinnost uzavírání stavebních otvorů se tedy může vztahovat i na moučkárnu a expedici. Žalovaný dále konstatoval, že v předcházející době bylo žalobci uděleno několik pokut právě za nedodržování podmínek integrovaného povolení. Žalobce jistě investoval hodně prostředků na lepší zabezpečení provozu svého zařízení, řada těchto opatření však byla provedena až po kontrolním zjištění inspekce a zahájení správního řízení. I když žalobce namítá, že činí další opatření na zlepšení provozu a že výkon vzduchotechniky je dostatečný, zvyšující se počet stížností občanů Biřkova na obtěžující zápach z provozu jeho zařízení vypovídá o něčem jiném. Žalovaný dodal, že dobrou snahu žalobce může ve velké míře kazit právě technologická nekázeň zaměstnanců, případně externích dodavatelů. Další příčinou pak může být také špatná činnost vzduchotechnického systému, jako např. poruchy, malá účinnost biofiltru a podobně. To vše je ale záležitostí žalobce.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav věci a nesprávně aplikoval zákon o integrované prevenci, když nepřihlédl ke všem okolnostem týkajícím se údajného porušování povinností ze strany žalobce. Podle žalobce nelze závazné podmínky integrovaného povolení vykládat restriktivně tak, že by stavební otvory musely být uzavřeny a zakryty kontinuálně za každé situace. Vždy je třeba přihlédnout k provozním potřebám a reálným technickým možnostem. Žalobce má za to, že k této skutečnosti i přes tvrzení uvedená v napadeném rozhodnutí přihlédnuto nebylo a že žalovaný nezohlednil všechny okolnosti případu. Zajištění uzavření dveří v provozním areálu firmy na 100 % za současného provozu je prakticky nemožné a každou provozní situaci je nutno chápat samostatně a jednotlivě, protože má několik podfaktorů či okolností, proč nelze zajistit, aby v každém okamžiku byly požadavky integrovaného povolení plněny. To by ve svém důsledku znamenalo blokování provozu jako takového a přinášelo by neřešitelné provozní, technologické a personální překážky vedoucí k likvidaci v kafilerním provozu. Žalobce v této souvislosti uvedl, že během zpracování suroviny nedochází pouze k provozu zařízení na zpracování suroviny uvnitř objektu, ale paralelně probíhá několik provozních operací, mezi které patří např. navážení suroviny, dodavatelské činnosti od smluvních firem, opravy zařízení během provozu, přesun z jedné budovy do druhé co nejkratší cestou při odstraňování havárií a snaha o odstranění závady v co nejkratším termínu. Žalobce si je vědom rizika ohledně neuzavřených vrat a dbá na dodržování této důležité podmínky stanovené integrovaným povolením. Všichni jeho zaměstnanci jsou písemně proškoleni ohledně povinnosti zavírat vrata, respektive nechat je otevřená jen po dobu nezbytně nutnou. Problém je ale s pracovníky externích firem, kteří nejsou svázáni s firmou žalobce a neuvědomují si danou problematiku, přestože jsou na tuto skutečnost upozorňováni. I pro tento případ je všem zaměstnancům žalobce uložena povinnost v případě, že by zjistili otevřené dveře či okna, tato neprodleně uzavřít, respektive učinit opatření k jejich uzavření. Tuto povinnost však nelze zaměňovat s povinností zaměstnanců zjišťovat, zda dveře či okna nezůstala někde otevřená vinou pracovníka externí firmy.

Žalobce uvedl, že jeho zaměstnanec, technický pracovník T.N. všechny zjištěné nedostatky inspektorům České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) řádně a logicky zdůvodnil, samozřejmě s přihlédnutím ke všem okolnostem, proč dveře a okna nebyly uzavřeny. Tato vyjádření byla zachycena v protokolu z inspekčního šetření.

Žalobce dále namítl, že údajný únik pachových látek nebyl nijak exaktně změřen. K tomu dodal, že změnami integrovaného povolení byla změněna podmínka měření emisí pachových látek tak, že byla nahrazena podmínkou měření nejpozději do 1.8.2009. S touto odvolací námitkou se žalovaný jinak nevypořádal, když pouze konstatoval, že vyhláškou č. 362/2006 Sb., byla stanovena žalobci další závazná podmínka týkající se toho, že pachové látky nesmí být vnášeny do ovzduší nad přípustnou míru. Žalobce rovněž namítl, že kontrola provedená dne 2.5.2008 byla prováděna v době odstávky provozu. V této době byla prováděna preventivní údržba, při které se kontrolují motory a ventilátory dezodorizačního zařízení, které je tedy v této budově mimo provoz. Ve dni odstavení je několikrát zvýšen pohyb pracovníků v budově, neustále dochází k navážení potřebného vybavení a materiálu nutného pro opravu a může se tedy stát, že dojde k vícenásobnému otevírání vrat či dveří.

V závěru žaloby poukázal žalobce na to, že v zejména v posledních letech vynaložil nemalé úsilí a prostředky a i nadále činí další nezbytná opatření (výměna vrat na přípravně s automatickým zavíráním směr Vřaskovice, bude zaslána nabídka na osazení počítačového řídícího systému, který zajistí automatické uzavření vrat na přípravně směr Biřkov po průjezdu vozu a odstranění možného pochybení lidského faktoru, dveře v provozu jsou či v krátké době budou osazeny zavíracími systémy pružinovými či systémy Brano, výměna separační stěny pračky biofiltru).

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V písemném vyjádření k žalobě konstatoval, že obsah žaloby je téměř shodný s obsahem žalobcova odvolání, a proto neshledává důvod k tomu, aby na něj reagoval. Pokud jde o úsilí žalobce o nápravu nežádoucího stavu spočívajícího v obtěžování okolního prostoru asanačního podniku zápachem, správní orgány obou stupňů tuto skutečnost zohlednily, když oproti maximální sazbě pokuty za daný správní delikt, která může činit až 7 000 000,- Kč, byla žalobci uložena pokuta pouze ve výši 200 000,- Kč. Vzhledem k tomu, že k únikům zápachu docházelo opakovaně, jak žalobce ostatně sám potvrdil v závěru svého odvolání, nelze od uložení pokuty upustit. Výše pokuty nemůže být tak nízká, aby pozbyla preventivního účinku a aby nebyla schopná od deliktního jednání odradit nejen samotného delikventa, ale i ostatní subjekty vázané týmiž povinnostmi. Žalovaný má za to, že v daném případě rozhodl v souladu s právními předpisy a že meze správního uvážení nebyly překročeny.

V replice k vyjádření žalovaného citoval žalobce ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu a namítl, že systém ukládání pokut žalobci ze strany správního orgánu I. stupně je v rozporu se zjištěnými okolnostmi případu a v ostrém rozporu s veřejným zájmem. Žalobce je soukromou obchodní společností provozující asanační podnik s rozsáhlým spádovým územím, bez dotací ze státního rozpočtu nebo jiných veřejných zdrojů. Ročně vynakládá mnohamilionové prostředky na stálé zlepšování provozu a sankce ukládanému správním orgánem, jakož i řízení s nimi spojená, znamenají jen zbrzdění dalších progresivních opatření žalobce. Žalobce poukázal na jiné rozhodnutí žalovaného ze dne 8.2.2006 č.j. 520/1191/03, v němž žalovaný dospěl k závěru, že provoz kafilérie jako zdroj znečišťování ovzduší obvykle své okolí obtěžuje zápachem. Žalovaný tedy připustil notoricky známou skutečnost, že kafilérie – asanační podnik, obdobně jako spalovna nebo čistírna, vždy do určité míry zatěžuje své okolí. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentuje tím, že „z předložených dokladů nemůže ministerstvo objektivně zhodnotit…,“ že „měření pachových látek nebylo zatím provedeno,“ popřípadě odkazuje na zvyšující se počet stížností občanů Biřkova, nejedná se dle názoru žalobce o přesvědčivou argumentaci a žalovaný tím sám připouští svou neobjektivitu. Z uvedeného žalobce dovozuje, že správní orgány obou stupňů postupovaly v rozporu s ustanovením § 2 a dalšími ustanoveními správního řádu, neboť objektivně nezjistily skutečný stav věci. Pokud byly doklady nedostatečné, měl žalovaný provést jiné důkazy a pokud nebylo provedeno měření pachových látek, je otázka, o jaké objektivní závěry a důkazy se správní rozhodnutí opírají. Co se týče údajných stížností občanů Biřkova, podle žalobce se jedná toliko o jednu rodinu z Biřkova, která si před několika desítkami let pořídila rodinný domek v blízkosti tehdejšího areálu JZD. Správní orgán nerozlišuje kverulantské stížnosti od podnětů z řad občanů nebo orgánů místní samosprávy a neobjektivně vychází z tvrzení několika jedinců.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Podle zápisu z inspekčního šetření provedeného ČIŽP v asanačním podniku Biřkov dne 25.4.2008 za účelem ověření skutečností popsaných v podnětu č. 08/43/0075, který ČIŽP obdržela dne 7.4.2008, a zdokumentování aktuálního stavu provozování zařízení z hlediska úniku emisí pachových látek, inspektoři ČIŽP započali šetření u nemovitosti autora podnětu čp. 42 v obci Biřkov. Zde si ověřili tvrzení, že z oken domu je vidět na vrata přípravny III. kategorie (dále jen „přípravna“), která dle tvrzení autora podnětu nejsou po vjezdu a výjezdu přepravní techniky uzavírána a v 9.05 hod. pořídili první fotodokumentaci, na které jsou vrata otevřená. Místní šetření pokračovalo obhlídkou bývalého kravína, kde nebyly shledány žádné nedostatky. Následně se inspektoři přesunuli k hranicím areálu zařízení, kde v 9.31 hod. pořídili další fotodokumentaci. Po celou dobu probíhajícího místního šetření měli inspektoři možnost sledovat vrata přípravny, která byla stále otevřená. Následně se inspektoři přesunuli na druhou stranu areálu zařízení, kde v době od 9.40 do 9.43 hod. zdokumentovali otevřená okna a dveře od strojovny, skladu mouček a kotelny. Po návratu na místo s výhledem na vrata přípravny byla pořízena další fotografie v 9.56 hod. (vrata stále otevřena). V této době vykládaly v přípravně materiál 3 dopravní prostředky, z nichž první přijel v 9.55 hod., druhý v 10.03 hod. a třetí v 10.07 hod. Po celou dobu byla vrata přípravny otevřená. V 10.10 hod. se vrata přípravny zavřela a zůstala zavřená do konce místního šetření v 11.10 hod. Na fotodokumentaci pořízené v 11.00 a v 11.02 hod. jsou zaznamenána také otevřená vrata od skladu mouček, aniž by zde docházelo k nakládání masokostní moučky. Vrata byla otevřená do 11.10 hod., kdy inspektoři ukončili místní šetření. Při místním šetření pořízená fotodokumentace je uložena na CD a tvoří přílohu zápisu.

Podle zápisu z inspekčního šetření provedeného dne 2.5.2008 v době od 8.40 do 10.40 hod. v areálu asanačního podniku Biřkov inspektoři započali šetření v 8.40 hod. obhlídkou zařízení z míst za oplocením areálu, ze kterých bylo vidět na vrata a okna strojovny, dveře skladu mouček a dveře a okna u kotelny, dále pak na vrata přípravny, která byla pod stálým dohledem. V den místního šetření byla ve všech případech vnější vrata ponechána otevřená pouze v době přítomnosti přepravních mechanismů v přípravně. Inspektoři se dále zaměřili na sledování vrat do strojovny, která byla po celou dobu místního šetření otevřena, dále byly otevřené dveře do skladu mouček a do kotelny a okna do strojovny a do kotelny, což bylo zaznamenáno na pořízené fotodokumentaci. V době od 10.08 do 10.29 hod. se v zadních vratech přípravny nacházel automobil s návěsem a vrata z důvodu délky přepravního prostředku nešla zavřít. Po skončení místního šetření v 10.40 hod. se inspektoři ČIŽP ohlásili na vrátnici zařízení a požadovali vysvětlení zjištěných nedostatků odpovědnou osobou a jejich neprodlené odstranění. O tomto jednání byl sepsán dílčí protokol z místního šetření.

Podle dílčího protokolu z inspekčního šetření ze dne 2.5.2008 vstoupili inspektoři ČIŽP do zařízení, prokázali se služebními průkazy a požadovali vysvětlení skutečností zjištěných místními šetřeními; zástupce provozovatele Tomáše Nového seznámili s pořízenou fotodokumentací. T. N. vedl, že se zde nacházejí dvoje vrata, a i když jsou otevřena vrata vnější, což je pozorovatelné i z obce Biřkov, jsou nezávisle uzavírána ta vnitřní. Při ověřování této skutečnosti inspektory řidič přítomného dopravního prostředku ani jedny vrata nezavřel. Inspektoři dále chtěli upozornit provozovatele na otevřená vrata od strojovny a dveře od skladu mouček a od kotelny. Při příchodu na místo byla vrata a dveře již uzavřeny. Inspektoři dále upozornili provozovatele na otevřená ventilační okénka ve strojovně a u kotelny. T.N.k tomu uvedl, že výše uvedená vrata a dveře byly otevřeny z důvodu probíhající pravidelné údržby a zařízení ke zpracování materiálu bylo v dopoledních hodinách mimo provoz. Dále uvedl, že řidič, který nezavřel dveře přípravny, nebyl zaměstnancem žalobce.

V písemném vyjádření ze dne 15.5.2008 k výše uvedeným zápisům z inspekčních šetření žalobce mj. argumentoval tím, že pro zamezení úniku pachů z přípravny jsou na vjezdu instalována dvoje vrata za sebou, čímž je vytvořena jakási manipulační komora. Pokud jsou vnější vrata otevřená, jsou vnitřní vrata zavřená a naopak. Samozřejmě nelze zcela zajistit, aby jedny z vrat byly vždy zavřeny. Rizika ohledně neuzavřených vrat si je žalobce vědom, a proto na přípravně probíhá investiční akce spočívající v instalaci nových vrat s počítačovým řízením, které zajistí uzavření vrat po projetí vozidla. Nová vrata by měla být osazena do konce června. Pokud jde o několik přidružených provozů nacházejících se v areálu, v těchto není nutné dodržovat režim uzavřených stavebních otvorů, protože v nich nedochází ke zpracování suroviny. Žalobce dále uvedl, že neprodlené uzavírání vrat a dveří je pro něj jednou z hlavních priorit. Všichni jeho zaměstnanci byli písemně proškoleni ohledně povinnosti nechat vrata otevřená výlučně jen na nezbytně nutnou dobu. Problém však nastává s pracovníky externích firem, kteří nejsou se žalobcem svázáni a danou problematiku si neuvědomují, ačkoliv jsou na tuto skutečnost upozorňováni. Poskytnutá fotodokumentace pořízená kontrolním orgánem podle žalobce dokumentuje, že i přes důsledně vypracovaný systém nelze vyloučit selhání lidského faktoru. Vnější kontrola odhalila dílčí nedostatečnost dosavadních opatření ve spojení s kontrolami provozu vedoucích zaměstnanců a zavazuje žalobce k hledání nového organizačního nebo technického opatření. Žalobce dále uvedl, že kontrola provedená dne 2.5.2008 byla prováděna v době odstavení provozu, kdy byla prováděna preventivní údržba, při které se kontrolují motory a ventilátory dezodorizačního zařízení, které je v této době mimo provoz. Otevřené okno ve strojovně bylo způsobeno prasklou pružinou zavírání. Zavírání bylo ihned opraveno. Ventilační okno nad strojovnou otevřela externí firma, která prováděla úpravu potrubí. Pracovníci firmy provedli zajištění oken tak, aby již nebylo možné s nimi manipulovat. V závěru svého vyjádření žalobce vyslovil přesvědčení, že přes zjištěné dílčí nedostatky bude správním orgánem objektivně vyhodnoceno, že celkové parametry provozu žalobce se trvale zlepšují a že k tomu bude přihlédnuto v rámci správního řízení a žalobce nebude potrestán.

Oznámením ze dne 16.6.2008 byl žalobce vyrozuměn o zahájení správního řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt podle § 37 odst. 2 zákona o integrované prevenci.

Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci podle § 37 odst. 2 zákona o integrované prevenci uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč za správní delikt, kterého se dopustil tím, že ve dnech 25.4.2008 a 2.5.2008 provozoval svoje zařízení v rozporu se závaznou podmínkou integrovaného povolení, které vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí dne 24.2.2006 pod č.j. ŽP/2102/06 ve znění jeho změn ze dne 10.8.2006 č.j. ŽP/8897/06 a ze dne 13.3.2007 č.j. ŽP/3589/07. Uvedeného správního deliktu se žalobce dopustil tím, že nesplnil povinnost uvedenou pod bodem 3.12 odst. 1 integrovaného povolení, neboť při provozování zařízení neměl v souladu s touto podmínkou uzavřeny a zakryty některé stavební otvory (okna, dveře, vrata), čímž omezil účinnost a správnou funkci vzduchotechnického systému, a umožnil tak únik obtěžujících pachových látek do okolního prostředí. V uvedeném jednání je správním orgánem spatřováno porušení povinnosti stanovené v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně odkázal na zjištění učiněná při místních šetřeních provedených dne 25.4.2008 a 2.5.2008, která jsou zachycena v protokolech z inspekčních šetření. Z těchto zjištění dle správního orgánu I. stupně vyplývá, že žalobce provozoval svoje zařízení v rozporu se závaznou podmínkou integrovaného povolení uvedenou pod bodem 3.12 odst.1, neboť neměl v souladu s touto podmínkou uzavřeny a zakryty některé stavební otvory (okna, dveře, vrata). Tím omezil účinnost a správnou funkci vzduchotechnického systému, a umožnil tak únik obtěžujících pachových látek do okolního prostředí. V uvedeném jednání správní orgán I. stupně spatřuje porušení povinnosti stanovené § 16 odst. 1 písm. a/ zákona o integrované prevenci. Ve vztahu k argumentaci žalobce ohledně nutnosti objektivního posuzování celé situace správní orgán I. stupně uvedl, že v rámci šetření podnětu týkajícího se zvýšeného výskytu obtěžujících pachových látek z důvodu ponechávání otevřených vrat do přípravny se snažil objektivně zdokumentovat stav zařízení s ohledem na povinnosti uložené žalobci jakožto jeho provozovateli v závazných podmínkách integrovaného povolení. ČIŽP se věnovala šetření skutečného stavu dlouhodobě a došla k závěru, že podnět byl oprávněný a že k ponechávání otevřených vrat, oken a dveří docházelo zejména z důvodu technologické nekázně. V případě přípravny inspekce nezjistila při své kontrolní činnosti přítomnost nákladních automobilů s návěsem. V případě nákladních automobilů popsaných v zápisech z místního šetření a v dílčím protokolu se vždy jednalo o samostatné nákladní automobily s natahovacím kontejnerem. Otevírání a zavírání vrat přípravny bylo ovlivněno opět dodržováním technologické kázně jednotlivými řidiči. Pokud jde o námitku žalobce zabývající se vymezením provozů, ve kterých mohou vznikat obtěžující pachové látky, ČIŽP tuto námitku akceptovala s tím, že ve svém rozhodnutí se zabývá pouze provozy, které přímo náleží do technologie zpracování suroviny. Argumentuje-li žalobce organizačními opatřeními, které provedl k odstranění protiprávního stavu, správní orgán I. stupně k tomu uvedl, že náplní jeho činnosti je sledování stavu zařízení a jeho porovnávání s platnými právními předpisy. Povinností žalobce je nalézt způsoby, jak lze tato opatření prosazovat. ČIŽP je toho názoru, že i preventivní prohlídky a údržba zařízení jsou nedílnou součástí jeho provozování. V integrovaném povolení ani v provozním řádu zařízení nejsou umožněny výjimky týkající se otevírání vrat, dveří a oken v době provádění odstávky. Inspektoři monitorovali otevřená vrata do strojovny dne 2.5.2008 od 8.40 do 10.40 hodin, a proto nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že vrata byla ponechána otevřená pouze při průchodu osob a manipulaci s materiálem. Vrata do strojovny byla uvedeného dne otevřena po celou dobu místního šetření. I v případě odstávky zařízení se z provozu uvolňují obtěžující pachové látky, a proto nelze ani při jeho odstávkách ponechávat vrata, dveře či okna otevřená. Jestliže žalobce zdůvodňoval otevřené okno ve strojovně prasklou pružinou uzavírání, správní orgán I. stupně k tomu poznamenal, že žalobce ve svých vyjádřeních popsal propracovaný systém vnitřní kontroly zaměřený na dodržování technologické kázně. Pokud by byl tento systém funkční, nebylo by možné, aby otevřené okno ve strojovně bylo zjištěno až po upozornění kontrolního orgánu. K žalobcově popisu připravovaných opatření a investičních záměrů, které mají vést ke zlepšení celkových parametrů provozu, správní orgán I. stupně podotkl, že i za současné situace je povinností žalobce dodržovat podmínky integrovaného povolení a provozovat zařízení v souladu s platnými právními předpisy.

Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, jak bylo popsáno shora.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 16 odst. 1 písm. a/ zákona o integrované prevenci, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí, je provozovatel zařízení povinen provozovat zařízení v souladu s integrovaným povolením vydaným podle tohoto zákona.

Podle § 37 odst. 2 zákona o integrované prevenci právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel zařízení dopustí správního deliktu tím, že provozuje zařízení bez platného integrovaného povolení, bez pravomocného rozhodnutí o podstatné změně integrovaného povolení nebo v rozporu s podmínkami integrovaného povolení.

Podle § 37 odst. 4 písm. b/ zákona o integrované prevenci se za správní delikt uloží pokuta do 7 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavců 2 a 3.

Podle § 38 odst. 1 zákona o integrované prevenci právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

Podle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Námitka, že žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav věci a nesprávně aplikoval zákon o integrované prevenci, když nepřihlédl ke všem okolnostem případu, není důvodná. Soud má za to, že správní orgány obou stupňů postupovaly v řízení v souladu s § 3 správního řádu a jejich rozhodnutí vychází z náležitě zjištěného skutkového stavu věci. Závěr žalovaného, jakož i správního orgánu I. stupně o spáchání správního deliktu žalobcem se opírá o zjištění učiněná při inspekčních šetřeních provedených ve dnech 25.4.2008 a 2.5.2008, která jsou detailně zachycena v protokolech z těchto šetření citovaných shora. Přílohou protokolů z obou inspekčních šetření je i fotodokumentace, která prokazuje pravdivost skutkových zjištění kontrolního orgánu o opakovaném porušování povinnosti zakotvené v bodu 3.12 odst. 1 integrovaného povolení žalobcem, tj. povinnosti zajistit, aby s výjimkou otevření vrat na nezbytně nutnou dobu za účelem průchodu povolaných osob anebo průjezdu vozidla byly veškeré stavební otvory (okna, dveře, vrata aj.) vždy uzavřeny nebo zakryty. Proti konkrétním zjištěním kontrolního orgánu, které jsou spolehlivě prokázány protokoly z obou inspekčních šetření, žalobce žádné relevantní námitky nevznesl, a neoznačil ani žádné důkazní prostředky, jež by byly způsobilé zpochybnit či vyvrátit pravdivost nebo věrohodnost těchto zjištění o skutkovém stavu věci, z nichž správní orgány obou stupňů při rozhodování ve věci samé vycházely.

Žalobce se nemůže zprostit odpovědnosti za spáchání předmětného správního deliktu s pomocí obecné, povrchní a nekonkrétní argumentace, že „je třeba přihlédnout k provozním potřebám a reálným technickým možnostem zařízení“ a že „každou provozní situaci je nutno chápat samostatně a jednotlivě, protože má několik podfaktorů či okolností, proč nelze zajistit, aby v každém okamžiku byly požadavky integrovaného povolení plněny.“ Tato argumentace není vztažena ke konkrétním skutkovým zjištěním správního orgánu a nelze z ní dovodit, z jakého důvodu nebyly ve dnech 25.4.2008 a 2.5.2008 uzavřeny ty stavební otvory v zařízení žalobce, které byly označeny v protokolech z inspekčních šetření. Totéž platí i pro žalobní tvrzení, v němž žalobce poukazuje na to, že během zpracování suroviny nedochází pouze k provozu zařízení na zpracování suroviny uvnitř objektu, ale paralelně probíhá několik dalších provozních operací. Na tomto místě soud považuje za potřebné zdůraznit, že podle bodu 3.12 odst. 1 předmětného integrovaného povolení, o němž není mezi účastníky sporu, je pro účinné plnění funkce vzduchotechnického systému v zařízení žalobce nutné, aby s výjimkou těch stavebních otvorů, které jsou dle vzduchotechnického schématu určeny pouze pro přívod čerstvého vzduchu do technologické budovy, byly všechny ostatní stavební otvory (okna, dveře, vrata aj.) vždy uzavřeny nebo zakryty; otevření vrat je možné pouze po nezbytně nutnou dobu za účelem průchodu povolaných osob anebo průjezdu vozidla. Uvedená podmínka integrovaného povolení tedy zakazuje ponechat otevřená okna či dveře bez výjimky, tj. nepřipouští možnost ponechat je otevřená s ohledem na provozní situaci zařízení nebo určitou probíhající provozní operaci. Pokud jde o vrata přípravny, ta mohou zůstat otevřená pouze po nezbytně nutnou dobu za účelem průchodu povolaných osob anebo průjezdu vozidla. Jak správně konstatoval správní orgán prvního stupně v rozhodnutí o uložení pokuty, v integrovaném povolení ani v provozním řádu zařízení nejsou umožněny výjimky týkající se otevírání vrat, dveří a oken v době provádění odstávky, a proto ani při odstávkách provozu nelze ponechávat vrata, dveře či okna zařízení otevřená. Z uvedeného důvodu neobstojí obhajoba žalobce, že kontrola provedená dne 2.5.2008 byla prováděna v době odstávky provozu.

Právě odstávkou provozu zařízení zdůvodňoval neuzavření vrat a dveří při inspekčním šetření provedeném dne 2.5.2008 technický pracovník žalobce T. N.; tuto argumentaci nelze z výše uvedených důvodů akceptovat. Jeho tvrzení, že řidič, který nezavřel ani jedny vrata přípravny, není zaměstnancem žalobce, nic nemění na tom, že k uzavření vrat nedošlo, ačkoliv se T. N. snažil inspektory přesvědčit o tom, že se zde nacházejí dvoje vrata a že při otevřených vnějších vratech jsou ta vnitřní nezávisle uzavírána. Inspektory zjištěná otevřená vrata od strojovny a dveře od skladu mouček a od kotelny jmenovaný nijak, natož pak řádně, nezdůvodnil, a stejně tak neobjasnil neuzavření stavebních otvorů zjištěné při inspekčním šetření konaném dne 25.4.2008. Vzhledem k výše uvedenému nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že jeho zaměstnanec T.N. všechny zjištěné nedostatky inspektorům ČIŽP řádně a logicky zdůvodnil.

Žalovaný rozhodně nezastává názor, že podle závazné podmínky integrovaného povolení musí být stavební otvory zařízení uzavřeny a zakryty kontinuálně za každé situace. O tom svědčí i odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž správní orgán výslovně uznává, že při otvírání a zavírání vrat, dveří a oken je nutno přihlédnout k provozním potřebám a technickým možnostem zařízení, nicméně současně zcela správně dodává, že v podmínkách integrovaného povolení je na tuto skutečnost pamatováno (viz možnost otevřít vrata po nezbytně nutnou dobu za účelem průchodu povolaných osob anebo průjezdu vozidel).

V souzené věci bylo správním orgánem prokazatelně zjištěno, že při obou inspekčních šetřeních byla některá okna a dveře v zařízení žalobce v rozporu se závaznou podmínkou integrovaného povolení ponechána neuzavřená. Vrata přípravny byla dne 25. 4 2008 ponechána otevřená i v době, kdy zde nedocházelo k žádnému pohybu osob či průjezdu vozidel a vrata do strojovny byla dne 2.5.2008 otevřená po celou dobu místního šetření. To, že při provozování zařízení ve dnech 25.4.2008 a 2.5.2008 nebyly v rozporu se závaznou podmínkou integrovaného povolení uzavřeny a zakryty některé stavební otvory, uznal ostatně i sám žalobce v písemném vyjádření ze dne 15.5.2008 k zápisům z inspekčních šetření, ve kterém mj. popsal, co bylo příčinou vytýkaného neuzavření některých stavebních otvorů v zařízení (prasklá pružina zavírání okna ve strojovně, otevření ventilačního okna nad strojovnou externí firmou), výslovně připustil, že vnější kontrola odhalila dílčí nedostatečnost dosavadních opatření, a vyjádřil přesvědčení, že přes zjištěné dílčí nedostatky bude správním orgánem v rámci správního řízení přihlédnuto k tomu, že celkové parametry provozu jeho zařízení se trvale zlepšují.

Konstatování žalobce, že si je vědom rizika ohledně neuzavřených vrat a dbá na dodržování této podmínky stanovené integrovaným povolením, a dále že všichni jeho zaměstnanci jsou písemně proškoleni ohledně povinnosti nechat vrata otevřená jen po dobu nezbytně nutnou a je jim uložena povinnost neprodleně uzavřít otevřená okna či dveře, nemůže žalobce zprostit jeho odpovědnosti za spáchaný správní delikt. Totéž platí i pro tvrzení žalobce, že problém s neuzavíráním stavebních otvorů v jeho zařízení způsobují pracovníci externích firem. Zjištění správního orgánu o opakovaném porušení povinnosti zakotvené v bodu 3.12 odst. 1 integrovaného povolení ve dnech 25.4.2008 a 2.5.2008, následná snaha žalobce o realizaci technických opatření směřujících k nápravě zjištěného závadného stavu, jakož i konstatování žalovaného o tom, že žalobci bylo již dříve uděleno několik pokut za nedodržování podmínek integrovaného povolení, jednoznačně svědčí o tom, že opatření směřující ke splnění předmětné povinností, realizovaná žalobcem do dne provedení inspekčních šetření, nebyla dostatečná, a že žalobce tedy neučinil veškerá opatření, s jejichž pomocí mohl porušení dané povinnosti zabránit. Neprokázal tak, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil, a proto podle § 38 odst. 1 zákona o integrované prevenci nese odpovědnost za spáchaný správní delikt. Skutečnost, že takové úsilí hodlá žalobce vynaložit v budoucnu, čemuž nasvědčují plánovaná opatření avizovaná v závěru žaloby, nemůže mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

Neobstojí ani námitka, v níž žalobce poukazuje na to, že údajný únik pachových látek nebyl exaktně změřen, a vytýká žalovanému, že se nijak nevypořádal s jeho argumentací ohledně změny podmínky integrovaného povolení týkající se termínu měření emisí pachových látek. Uvedená námitka totiž nemůže nijak ovlivnit správnost závěr žalovaného, že žalobce spáchal správní delikt, jehož skutková podstata spočívá v provozování zařízení v rozporu s podmínkami integrovaného povolení. Závaznou podmínkou integrovaného povolení, kterou žalobce v souzené věci při provozování zařízení porušil, byla podmínka týkající se uzavírání stavebních otvorů, která není nijak vázána na výsledky měření emisí pachových látek v okolí zařízení či zjištění o určité nadlimitní koncentraci těchto látek zjištěné na základě provedeného měření. Změna integrovaného povolení spočívající ve stanovení termínu měření za účelem stanovení koncentrace pachových látek je tedy z hlediska posouzení odpovědnosti žalobce za spáchaný správní delikt zcela irelevantní, a žalovaný proto nepochybil, když v napadeném rozhodnutí v návaznosti na odvolací argumentaci žalobce ohledně změny podmínky integrovaného povolení týkající se termínu měření emisí pachových látek dovodil, že uvedenou změnou nedošlo ke změně podmínky ukládající žalobci povinnost uzavírat a zakrývat stavební otvory v zařízení za účelem zajištění správné funkce vzduchotechnického systému. Právě porušení této podmínky, a nikoliv podmínky týkající se termínu měření emisí pachových látek, bylo podstatné pro rozhodnutí ve věci samé.

K námitkám, které žalobce uplatnil poprvé až v replice k vyjádření žalovaného (námitka, že systém ukládání pokut žalobci ze strany správního orgánu je v rozporu s veřejným zájmem, námitka, že správní orgán nerozlišuje kverulantské stížnosti od podnětů z řad občanů nebo orgánů místní samosprávy a neobjektivně vychází pouze z tvrzení několika jednotlivců, či námitka poukazující na rozhodnutí ze dne 8.2.2006 č.j. 520/1191/03, v němž žalovaný dospěl k závěru, že provoz kafilérie jako zdroj znečišťování ovzduší obvykle své okolí obtěžuje zápachem), soud přihlížet nemohl, neboť tyto byly vzneseny až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro rozšíření žaloby (§ 71 odst. 2 s.ř.s.). Pokud by tak soud učinil, tedy pokud by překročil rozsah včas uplatněných žalobních námitek, jednal by v rozporu s ustanoveními § 75 odst. 2 s.ř.s. a § 71 odst. 2 věta třetí s.ř.s., které mu ukládají přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů uplatněných v zákonem stanovené lhůtě. S námitkami vytýkajícími správním orgánům obou stupňů, že neprovedly měření pachových látek a nezjistily objektivně skutečný stav věci, které žalobce v replice zopakoval, se soud již vypořádal shora.

Lze shrnout, že v řízení před správním orgánem bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce ve dnech označených ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu I. stupně provozoval předmětné zařízení v rozporu se závaznou podmínkou týkající se uzavírání stavebních otvorů, uvedenou pod bodem 3.12 odst. 1 integrovaného povolení, a jako provozovatel zařízení tak porušil zákonem stanovenou povinnost provozovat zařízení v souladu s integrovaným povolením (§ 16 odst. 1 písm. a/ zákona o integrované prevenci). Pokuta za spáchání správního deliktu, jehož skutková podstata podle § 37 odst. 2 téhož zákona spočívá v provozování zařízení v rozporu s podmínkami integrovaného povolení, mu proto v souzené věci byla uložena po právu.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 30. května 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru