Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 395/2008 - 44Rozsudek MSPH ze dne 19.10.2011

Prejudikatura

31 Ca 53/2005 - 33

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 3/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

9 Ca 395/2008 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Nyrden CZ s.r.o., se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1041/12, IČ: 27942759, zast. JUDr. Martinem Wurstem, advokátem se sídlem Praha 4, Pertoldova 35, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.8.2008, č.j. 129614/2008/KUSK

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru územního a stavebního řízení ze dne 29.8.2008 č.j. 129614/2008/KUSK se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10. 640,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Martina Wursta.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Městského úřadu Nymburk, odboru výstavby ze dne 4.7.2008, sp. zn. 110/46300/2008/Ďou, č.j. 110/42019/2008 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byla zamítnuta žádost žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby: Inženýrské sítě pro výstavbu rodinných domů (komunikace, vodovod, splašková kanalizace, dešťová kanalizace, rozvody elektro, veřejné osvětlení), terénní a sadové úpravy na pozemcích parc. č. 40/13, 40/17, 592/4, 593/6, 593/30, 593/31, 594/5, 594/6, 594/7, 600/1, 600/2, 605/2, 605/3, 606/1 a 608/1 v katastrálním území Drahelice. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí) žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti výše uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve shrnul obsah odvolacích námitek. Žalobce v odvolání namítal, že jím uvažovaná výstavba rodinných domů Nyrden není v nesouladu s určením plochy, a tedy v nesouladu s územním plánem obce, neboť žalobce o umístění vytýkaného oplocení nežádal a toto v žádosti není uvedeno. Pokud stavební úřad vytýkal žalobci nesoulad s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů, konkrétně uvedl pouze to, že v dokumentaci chybí pruh pro pěší, a to s odvoláním na vyhlášku č. 501/2006, o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Tuto vyhlášku však dle mínění žalobce nelze zpětně vztahovat na územní plánovací dokumentaci schválenou přede dnem nabytí její účinnosti. Podle § 189 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) jsou platné územní plány obcí nadále závazné pro rozhodování v území. Územní plán obce (města Nymburk) byl schválen v červnu 2006 a zmíněná vyhláška nabyla účinnosti dne 1.1.2007. Ve vztahu k argumentaci stavebního úřadu ohledně absence vymezení pozemků veřejných prostranství podle § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., žalobce v odvolání uvedl, že v předložené dokumentaci jsou vymezeny části pozemků, na kterých je navrhováno umístění pozemní komunikace, a tudíž je z ní patrné, kde se pozemní komunikace nachází. V dokumentaci jsou také vymezeny části pozemků, na kterých je navrhováno umístění jednotlivých rodinných domů včetně jejich neoploceného, veřejně přístupného předpolí mezi domem se zahradou a komunikací. Z umístění komunikací a domů pak vyplývá, kde se nachází veřejné prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace, které je upraveno v § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb.. Co se týče stavebním úřadem tvrzeného nesouladu s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, žalobce v odvolání namítl, že změna územního plánu města Nymburk č. 01 byla vydána v době, kdy již půl roku platila nová norma ČSN 736110 - Navrhování místních komunikací. V této normě se pojem „obslužné komunikace funkční třídy C1, C2 a C3“ vůbec nevyskytuje. Komunikace jsou v ní děleny pouze na funkční skupiny A, B, C a D. Územní plán před změnou č. 01 předmětné území vůbec nezahrnoval. Stavební úřad v této části odůvodnění opět uvedl, že v dokumentaci chybí pruh pro pěší, nicméně vyhlášku č. 501/2006 Sb., nelze zpětně vztahovat na územně plánovací dokumentaci schválenou přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Podle § 189 odst. 2 stavebního zákona jsou platné územní plány obcí nadále závazné pro rozhodování v území. Územní plán byl schválen v červnu 2006 a zmíněná vyhláška nabyla účinnosti 1.1.2007. Žalobce v odvolání dále namítl, že mu stavební úřad zřejmě vytýká oplocení, ačkoliv o umístění oplocení nežádal; toto v žádosti není uvedeno. Stavebním úřadem zmiňované chybné odkazy na již neplatné předpisy mají dle žalobce svůj původ v chybě projektanta, která jde velmi snadno odstranit aktualizací odkazů v textové části předložené dokumentace a předložením takto opravených částí dokumentace. Žalobce dále v odvolání stavebnímu úřadu vytkl porušení § 3, § 45 odst. 2 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Poukázal na to, že stavební úřad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uvedl, že „z dokumentace nelze posoudil, zda jsou stavební pozemky pro rodinné domy vymezeny, tak není zřejmé umístění odstavných a parkovacích stání… nelze posoudit vzájemné odstupy staveb,“ a rozhodl tedy v rozporu s § 3 správního řádu, podle něhož má správní orgán postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v § 2. Dále stavební úřad rozhodl, aniž by dodržel postup stanovený v § 45 odst. 2 správního řádu, neboť měl-li za to, že v dokumentaci „…chybí pruh vyhrazený pro pěší....“ a že „z dokumentace nelze posoudit, zda jsou stavební pozemky pro rodinné domy vymezeny, tak není zřejmé umístění odstavných a parkových stání ... nelze posoudil vzájemné odstupy staveb“, měl žadatele vyzvat k odstranění těchto nedostatků a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu, což se nestalo. Žalobce dále stavebnímu úřadu vytkl, že v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění rozhodnutí na několika místech neuvedl konkrétní důvody výroku rozhodnutí ani úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a při výkladu právních předpisů.

Žalovaný následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí citoval § 92 odst. 2 stavebního zákona a konstatoval, že stavební úřad v daném případě shledal, že záměr žalobce není v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. Dle schváleného územního plánu je při západním okraji řešeného území nutno zachovat přírodní zónu (označeno jako „P“). Nepřípustným využitím je oplocení pozemků s výjimkami, které jsou v zájmu ochrany přírody a krajiny či mimoprodukční funkcí lesa. Dalším důvodem je nesoulad s vyhláškou č. 501/2006 Sb., neboť pro obsluhu obytných ploch je navržena komunikace typu „D“, která nemá přístupový chodník v minimální šířce 2 m umožňující bezbariérové užívání. Dále stavební úřad shledal, že z dokumentace nelze posoudit, zda jsou stavební pozemky pro rodinné domy vymezeny tak, aby velikostí, plochou, plošným a prostorovým uspořádáním umožňovaly umístění, realizaci a užívání staveb na něm umístěných; nelze posoudit vzájemné odstupy staveb. Žalovaný jakožto odvolací orgán zjistil, že žalobce žádal o několik územních rozhodnutí umístění staveb včetně dělení pozemků se žádostí o jejich spojení. Stavební úřad řízení nespojil, ve svém rozhodnutí neuvedl důvod, proč tak neučinil a z jakého důvodu nepostupoval v souladu s § 78 stavebního zákona a § 140 správního řádu, tj. v zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení. Vzhledem k tomu, že se samostatně posuzovaly jednotlivé žádosti, jejichž součástí byla projektová dokumentace pro všechny etapy stavby (1.-3. etapa) včetně vyjádření dotčených orgánů, došel žalovaný k závěru, že takto nelze samostatnou žádost posoudit, neboť chybí náležitosti dle vyhlášky č. 503/2006 Sb. Všechny tři etapy jsou v projektové dokumentaci provázány, dopravní řešení a inženýrské sítě jsou posuzovány komplexně. Dalším důvodem je i ta skutečnost, že pozemky nejsou dosud pravomocně rozděleny. Proto žalovaný potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, a to z důvodu nesouladu s veřejnými zájmy, tak jak uvádí § 92 odst. 2 stavebního zákona. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl následující: Pokud jde o dopravní řešení, v územním plánu města Nymburk - změně č. 01 je v od. D. Doprava v D. 02.4-obslužná komunikace pro zónu Z01.2 Jankovice - západ uvedeno, že obsluha vymezených obytných ploch bude zajištěna místními obslužnými komunikacemi funkční třídy C1, C2, C3, v případě koncových zaslepených komunikací pak i ve funkční třídě D. V této zóně je navržena jednak přístupová komunikace typu C (viz. technická zpráva bod 2. komunikace-napojení na Drahelickou), a jednak zaslepená komunikace typu „D“. Vyhláška č. 501/2006 Sb., v § 22 odst. 2 a 3 uvádí, že veřejné prostranství, jehož součástí je i komunikace, musí být v šířce 8 m (6,5 m); součástí veřejného prostranství je i chodník v minimální šíři 2 m. Tuto podmínku nesplňuje typ „D“ (chybí přístupový chodník). Územní plán - změna č. 01 byl zpracován před účinností vyhlášky č. 501/2006 Sb. Ustanovení § 189 odst. 2 stavebního zákona uvádí, že platné územní plány obcí a územně plánovací dokumentace sídelních útvarů jsou závazné pro rozhodování v území. V tomto případě, jak výše uvedeno, je nutné postupovat v souladu platným územním plánem. Přístupová komunikace typu „C“ obsahuje přístupový chodník a je svými parametry v souladu s uvedenou vyhláškou, aniž by byl porušen soulad s územním plánem. Co se týče oplocení pozemku, neuvedení této stavby v žádosti by dle žalovaného bylo důvodem buď k doplnění žádosti, popřípadě k vyjmutí této stavby ze staveb uvedených v projektové dokumentaci. Oplocení prochází zónou „P“ vedenou v územním plánu jako přírodní, kde je uvedeno, že jsou to plochy nezastavitelné. Výjimečně lze připustit jen takovou investiční činnost, která nesníží kvalitu přírodního prostředí jak v průběhu vlastní realizace, tak formou využití. Oplocování pozemku je nepřípustné, a to jen s výjimkami, které jsou v zájmu ochrany přírody, lesa, vodních zdrojů apod. Nepřípustná je změna druhu pozemku na ornou půdu, zahrady, sady. Žalovaný k tomu uvedl, že v přírodní zóně lze pozemek výjimečně oplotit, avšak za určitých podmínek, a k této stavbě pak musí být vydáno stanovisko příslušného dotčeného orgánu (odboru životního prostředí). Odbor životního prostředí vydal vyjádření dne 28.1.2008, v němž se však k této navrhované stavbě nevyjadřuje.

Žalovaný dále uvedl, že umístnění staveb a s tím související odstupové vzdálenosti nejsou předmětem tohoto územního řízení. Dále zjistil, že odvodnění dešťových vod je svedeno do retenční nádrže dle projektové dokumentace na pozemku parc. č. 606/1 v k.ú.Drahelice. Tato stavba není obsažena v žádosti, přestože je součástí odvodnění, tzn. dešťové kanalizace dle projektové dokumentace. V projektové dokumentaci není zakresleno její umístění od hranic pozemku. Žalovaný též zjistil, že spis neobsahuje další předepsané podklady vyžadované vyhláškou č. 503/2006 Sb., podle přílohy B bod 2 (souhlas vlastníků pozemku, bod 11 (souhlas dotčeného orgánu s napojením na pozemní komunikaci). Přístupová komunikace, tak jak je navržena v projektové dokumentaci - doprava, je navržena na stávající komunikaci (vedené v katastru nemovitostí jako ostatní plocha - komunikace), která však s touto navrženou komunikací nekoresponduje. Tato komunikace se rozšiřuje na vedlejší pozemky, u kterých chybí vyjádření a souhlas jejich vlastníků. Z dokumentace není dále zřejmé, kudy prochází výhledový koridor páteřových komunikací, tak jak je uvedeno v územním plánu města Nymburk C.02.1 zóna Z01.2 Jankovice - západ, kde je kromě jiného uvedeno, že tento koridor musí být v podrobnějším stupni projektové dokumentace respektován. Není tudíž zřejmé, zda nezasáhne do navrhovaného území a zda umístění navrhovaných staveb bude tímto záměrem dotčeno. Žalovaný též konstatoval, že v územním plánu je uveden maximální počet rodinných domů (190). Vzhledem k tomu, že tato část (třetí etapa) je jen částí, je tuto skutečnost nutné zohlednit tak, aby nebyla překročena kvóta pro celou zónu. V části E.01-Zásobování pitnou vodou se v územním plánu pro tuto lokalitu stanoví, že bude zajištěno napojení na řad v ulici Okružní (LT 150) a zokruhováním s řadem v ulici Krajní (PVC110). Odkanalizování…od ulice Ve vilách (E.02). Z uvedeného vyplývá, že etapy nelze povolovat jednotlivě, neboť inženýrské sítě musí být řešeny jako celek. Povolením jednotlivých etap by tak došlo k nesouladu s územním plánem města Nymburk.

Žalovaný závěrem uvedl, že v postupu stavebního úřadu zjistil vady, které nemohou mít vliv na nesoulad odvoláním napadeného rozhodnutí s právními předpisy, a proto k nim podle § 89 odst. 2 správního řádu při vydání rozhodnutí nepřihlížel.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I.stupně. V žalobě předně namítl, že žalovaný nesprávně vycházel z toho, že žalobcem navrhované pozemní komunikace funkční třídy D jsou v rozporu s požadavky uvedenými v § 22 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Tento rozpor popsal žalovaný tak, že „tuto podmínku nesplňuje typ D (chybí přístupový chodník).“ Požadavky § 22 zmíněné vyhlášky jsou však dle žalobce požadavky na vymezování a využívání pozemků (§ 20-22) a nikoliv požadavky na umísťování staveb (§ 23-25), a žalovaný proto neměl v napadeném rozhodnutí zaměnit stavbu pozemní komunikace pro pěší (chodníku), jejíž umístění by bylo způsobilé pro řízení o umístění stavby, s pruhem pozemku veřejného prostranství vyhrazeným pro pěší, který nemusí být ani součástí pozemní komunikace pro vozidla ani s ní bezprostředně sousedit a ani nemusí být stavbou. Musí být jen součástí stejného veřejného prostranství, jehož součástí je i pozemní komunikace zpřístupňující v daném případě pozemek rodinného domu. Žalovaný tedy rozhodl nesprávně, že část žalobcem navrhovaných komunikací označená jako komunikace funkční skupiny D není v souladu požadavky citované vyhlášky, a žalobce namítá, že takové omezení v užívání pozemku neexistuje. Existence dostatečně širokého pruhu pozemku veřejného prostranství vyhrazeného pro pěší ve stejném veřejném prostranství jako je žalobcem navrhovaná pozemní komunikace může být posuzována jen v jiném územním řízení, a to v řízení o dělení pozemků podél pozemní komunikace na pozemky pro výstavbu rodinných domů, protože teprve tehdy bude postaveno najisto, že navrhovaná pozemní komunikace bude pozemní komunikací zpřístupňující pozemek rodinného domu a že se na veřejné prostranství, jehož je součástí, vztahuje omezení minimální šíře předepsané v § 22 odst. 2 citované vyhlášky, a tudíž že je třeba ve veřejném prostranství vymezit i jeden pruh pozemku vyhrazený pro pěší podle § 22 odst. 3 této vyhlášky.

Co se týče oplocení pozemku, žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně vycházel z toho, že žalobce ve své žádosti navrhoval vydání rozhodnutí o umístnění stavby oplocení, ačkoliv se tak nestalo. Mezi stavbami, ohledně kterých žalobce žádal o vydání rozhodnutí o jejich umístnění, oplocení není, a není ani součástí některé z navrhovaných staveb. Existence dalších stavebních objektů v předložené projektové dokumentaci neznamená a sama o sobě nemůže znamenat rozšíření rozsahu navrhovaných staveb. Závěry žalovaného ohledně rozsahu navrhovaných staveb, který podle něj zahrnuje i oplocení, tak nemají oporu ve skutkovém stavu věci, neboť oplocení v žádosti uvedeno není. Pokud měl stavební úřad za to, že vůle žadatele ohledně rozsahu navrhovaných staveb není jednoznačně vyjádřena, a není tak zcela jisté, o co žalobce žádá, měl žalobce podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzvat k odstranění zjištěných nedostatků žádosti a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu, což se však nestalo.

Žalobce dále namítl, že žalovaný při svém rozhodování nesprávně vycházel z toho, že žalobce v žádosti neuvedl jako samostatnou stavbu retenční nádrž na dešťové vody, ačkoliv tato je nedílnou součástí dešťové kanalizace, protože teprve část dešťové kanalizace za výpustí retenční nádrže vedoucí až do stávající vodoteče je posledním úsekem dešťové kanalizace, a tvoří tak jeden funkční celek. Nejen proto není retenční nádrž uvedena jako samostatná stavba, ale je tomu tak i proto, že sama nemá žádné konstrukční prvky a vznikne jen terénní úpravou povrchu pozemku. Její umístění je v projektové dokumentaci dostatečně graficky vyznačeno plochou hladiny dosahující odtokové hrany přepadové výpusti. Závěry žalovaného proto nemají oporu ve skutkovém stavu věci, neboť nevycházejí ze žalobcem předložené žádosti a projektové dokumentace. I kdyby však žalovaný měl za to, že v žádosti či v projektové dokumentaci předložené žalobcem ohledně rozsahu navrhovaných staveb chybí něco, co mohlo být doplněno, měl žalovaný prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu v odvolacím řízení zrušit a věc vrátit k novému projednání, neboť za této situace bylo povinnosti stavebního úřadu vyzvat žalobce podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění zjištěných nedostatků a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu, což se však nestalo.

Žalovaný dle názoru žalobce při svém rozhodování rovněž nesprávně vycházel z toho, že z projektové dokumentace předložené žalobcem spolu se žádostí není zřejmé, kudy prochází výhledový koridor páteřových komunikací, tak jak je uvedeno v územním plánu města Nymburk, ačkoliv tento koridor leží dostatečně daleko od území navrhovaných staveb, je jimi plně respektován a v projektové dokumentaci je zakreslen. Závěry žalovaného tedy nemají oporu ve skutkovém stavu věci, neboť nevycházejí ze žalobcem předložené dokumentace. I kdyby však zákres koridoru v projektové dokumentaci skutečně chyběl, měl žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu v odvolacím řízení zrušit a věc vrátit k novému projednání, neboť za této situace měl stavební úřad žalobce jako žadatele vyzvat podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění zjištěných nedostatků a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu, což se nestalo.

Žalobce dále namítl, že žalovaný při svém rozhodování vycházel z toho, že „..nelze takto samostatnou žádost posoudit, neboť chybí náležitosti dle vyhlášky č. 503/2006 Sb.“ Chybějící náležitosti však dále nijak nespecifikoval, ačkoliv měl řádně a jasně sdělit důvody pro své rozhodnutí v této části, tj. měl popsat chybějící náležitosti. Tím žalovaný porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce je přesvědčen, že jeho žádost je v pořádku, takže z tohoto důvodu nebylo na místě vydat napadené rozhodnutí. Pokud by se však přesto zjistilo, že v podané žádosti něco z předepsaných obsahových náležitostí chybělo, měl být žalobce stavebním úřadem podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzván k odstranění zjištěných nedostatků a měla mu být poskytnuta přiměřená lhůta, což se nestalo.

Žalobce též v žalobě namítl, že žalovaný při rozhodování v dané věci vycházel z toho, že pozemky pro uvažovanou výstavbu dosud nejsou pravomocně rozděleny, což byla pravda. Žalovaný však zároveň dobře věděl o tom, že tato předběžná otázka je předmětem pravomocně neukončeného řízení o návrhu žalobce na dělení pozemků pro uvažovanou výstavbu, neboť vedl v tomto směru pod č.j. 150895/2008/KUSK odvolací řízení o žalobcem podaném odvolání. Za této situace, kdy před příslušným správním orgánem probíhalo řízení o předběžné otázce, žalovaný přesto ve věci rozhodl, ačkoliv měl podle § 57 odst. 2 správního řádu postupovat podle § 64 správního řádu, tj. měl řízení přerušit.

Žalovaný při rozhodování vycházel z toho, že „spis neobsahuje další předepsané doklady vyžadované vyhláškou č. 503/2006 Sb., dle přílohy B bod 2 (souhlas vlastníků pozemku), bod 11 (souhlas dotčeného orgánu s napojením na pozemní komunikaci), což stavební úřad nezjistil a žalobci nevytkl, ačkoliv měl žalobce jako žadatele vyzvat podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění zjištěných nedostatků a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Za této situace měl žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu v odvolacím řízení zrušit a věc mu vrátit k novému projednání.

Žalobce rovněž namítl, že žalovaný při svém rozhodování vycházel z toho, že v územním plánu je uveden maximální počet rodinných domů (190), a protože daná část, tj. třetí etapa, je jen částí, je tuto skutečnost nutné zohlednit, aby nebyla překročena kvóta pro celou zónu. Zohledněním se však žalovaný dále nezabýval, a ani tak učinit nemohl, neboť předmětem žádosti žalobce byly stavby komunikací a inženýrských sítí, nikoli rodinné domy. Navíc počty rodinných domů uvedené v předložené projektové dokumentaci ani v jednotlivých etapách (100 a 36) ani v souhrnu etap nepřekračují uvedený limit 190. V tomto ohledu byla tedy žalobcova žádost v pořádku. I kdyby však bylo namístě zabývat se zohledněním počtu rodinných domů, měl tak žalovaný učinit a důvody pro své rozhodnutí v této části řádně uvést. To se však nestalo, a žalovaný tak porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Totéž ustanovení zákona porušil žalovaný i tím, že pří svém rozhodnutí nesprávně vycházel z toho, že „..etapy nelze povolovat jednotlivě, neboť inženýrské sítě musí být řešeny jako celek. Povolením jednotlivých etap by tak došlo k nesouladu s územním plánem města Nymburk,“ aniž by vytčenou nutnost celkového řešení či zmíněný nesoulad s územním plánem vysvětlil a uvedl důvody pro své rozhodnutí v této části. Žalobci v důsledku toho není jasné, v čem by měl údajný nesoulad s územním plánem spočívat. Je toho názoru, že navrhované stavby komunikací a inženýrských sítí v předmětné etapě jsou schopné samostatného fungování, a není nutné je zřídit všechny najednou pro všechny etapy, což z projektové dokumentace jasně vyplývá. I z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nesprávné.)

Závěrem žalobce namítl porušení § 2 odst. 4 správního řádu, podle něhož má správní orgán postupovat tak, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu a aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 30.4.2008 žalobcovu žádost zamítl, ačkoliv dne 20.8.2007 vydal územní rozhodnutí č.j. 110/26008/2007-Pát o umístění stavby 84 řadových rodinných domů na sousedních pozemcích stejného charakteru podle územního plánu (Z01.6). V uvedeném případě stavební úřad souhlasil se žadatelem (NET CALL, s.r.o.) navrženými komunikacemi označenými ve výkresové části projektové dokumentace jako D1 a potvrdil jako podmínky navržené šíře komunikací, které umožňují realizaci navržené komunikace funkční skupiny D1, ačkoliv situace komunikací je podobná.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že žaloba byla dle jeho názoru podána opožděně, když napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 23.9.2008 a žaloba směřující proti tomuto rozhodnutí byla Městskému soudu v Praze doručena dne 25.11.2008. K jednotlivým žalobním bodům žalovaný podotkl, že pro obsluhu obytných ploch je navržena komunikace typu D, která nemá přístupový chodník v minimální šíři 2 m umožňující bezbariérové užívání. V územním plánu města Nymburk - změně č. 01 je uvedeno, že obsluha vymezených obytných ploch bude zajištěna místními obslužnými komunikacemi funkční třídy C1, C2, C3 a v případě koncových zaslepených komunikací pak i ve funkční třídě D. V této zóně je navržena jednak přístupová komunikace typu C a jednak zaslepená komunikace typu D. Vyhláška č. 201/2006 Sb., v § 22 odst. 2 a 3 uvádí, že veřejné prostranství, jehož součástí je i komunikace, musí být v šířce 8 m (6,5 m); součástí veřejného prostranství je i chodník v minimální šíři 2 m. Tuto podmínku nesplňuje typ D, neboť chybí přístupový chodník. Územní plán - změna č. 01 byl zpracován před účinností této vyhlášky. V tomto případě je sice postupováno v souladu s platným územním plánem, avšak nastává nesoulad s výše uvedenou vyhláškou. Námitky žalobce týkající se oplocení pozemku, nejasností ohledně trasy koridoru pro silnici, absence souhlasu dalších vlastníků dotčených pozemků a souhlasu dotčeného orgánu s napojeným na pozemní komunikaci a dále námitky ohledně požadavku na zohlednění maximálního počtu rodinných domů v zóně se týkají dalších vad, které žalovaný zjistil a nejsou důvodné, neboť pro potvrzení rozhodnutí stavebního úřadu a zamítnutí odvolání svědčí především porušení § 90 odst. a) a c) stavebního zákona. Zrušení rozhodnutí stavebního úřadu a vrácení věci k novému projednání by nebylo účelné, neboť podle § 92 odst. 2 stavebního zákona se žádost, která je v rozporu s § 90 stavebního zákona, zamítne a doplnění o další důkazy se neprovádí. Žalovaný trvá na svém stanovisku ohledně retenční nádrže. Ta je vodohospodářským dílem, které se musí umístit. Není ve výčtu staveb, které mají být umístěny a ani grafická část není dostatečně přesná. Tato zjištěná vada však dle žalovaného nebyla důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce. Jestliže žalovaný při svém rozhodování vycházel z toho, že nelze samostatnou žádost posoudit, neboť chybí náležitosti dle vyhlášky č. 203/2006 Sb., konstatoval pouze tyto vady, aniž by měly podstatný vliv na výsledek rozhodnutí. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, nedostatky zjištěné žalovaným spočívají v chybějících náležitostech, které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 503/2006 Sb., tj. v chybějícím vyjádření vlastníků technické infrastruktury, stanovisku dotčených orgánů či souhlasech vlastníků pozemku. Předmětné pozemky dosud nejsou pravomocně rozděleny, takže není zřejmé, na kterých pozemcích jsou stavby umísťovány. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl citaci z regulativ územně plánovací dokumentace ohledně zásobování pitnou vodou a odkanalizování a dovodil, že etapy nelze povolovat jednotlivě, neboť inženýrské sítě musí být řešeny jako celek. Povolením jednotlivé etapy by došlo k nesouladu s územním plánem města Nymburk. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný se zabýval důvody nesouladu s územním plánem města Nymburk, a porušení § 68 odst. 3 správního řádu se tedy nedopustil. K namítaným rozdílům v postupu stavebního úřadu žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se stejně jako stavební úřad zabýval pouze daným návrhem, který nelze porovnávat s jinými podobnými stavbami v okolí.

Pří ústním jednání před soudem setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Právní zástupce žalobce při jednání odkázal v plném rozsahu na podanou žalobu a podotkl, že vyjádření žalovaného k žalobě nereaguje na všechny žalobní námitky. Žalovaný při jednání uvedl, že hlavním důvodem pro vydání napadeného rozhodnutí byla skutečnost, že žalobce nevyhověl vyhlášce č. 501/2006 Sb., neboť u komunikace neodpovídala šířka chodníku. V rozporu s územním plánem byl rovněž projekt, který nevzal v úvahu dopravní koridor, jenž je veřejně prospěšnou stavbou a je zamýšlen podle územního plánu města Nymburk. Žalovaný spatřoval nesoulad i pokud jde o oplocení, které sice nebylo v žádosti, avšak bylo uvedeno v projektové dokumentaci. Součástí projektové dokumentace nebylo vyjádření odboru životního prostředí, které tam být mělo, protože oplocení prochází zónou „P“. Žalovaný dále poukázal na to, že dle projektové dokumentace jsou jednotlivé etapy výstavby provázány, a proto mělo být rozhodováno o všech etapách společně. Proti tomu, že nebylo spojeno řízení o jednotlivých etapách, však odvolací námitky uplatněny nebyly. Žalovaný poznamenal, že ve vztahu k žalobci vydal též další rozhodnutí vztahující se k totožnému záměru. Tato další rozhodnutí byla rovněž napadena žalobami, které byly u Městského soudu v Praze projednávány pod sp. zn. 10 Ca 249/2008 a sp. zn. 10 Ca 237/2008 a byly soudem zamítnuty. I obsahem těchto žalob byly námitky ohledně koridoru dopravního řešení, nicméně soud dal za pravdu stanovisku žalovaného. V těchto řízeních se jednalo o přezkum rozhodnutí žalovaného ve věci umístnění inženýrských sítí pro výstavbu rodinných domů, terénních a sadových úprav v Drahelicích a o rozhodnutí o žádosti žalobce o dělení pozemků ve stejné lokalitě. V projektové dokumentaci nebyla uvedena retenční nádrž, ač tam být měla. Právní zástupce žalobce k přednesu žalovaného doplnil, že zmiňovaná rozhodnutí senátu 10 Ca zdejšího soudu se týkala jiného návrhu, třebaže se tento rovněž vztahoval k inženýrským sítím a dělení pozemku. Zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že nebylo zřejmé, kudy koridor vede. Žalovaný tedy neměl postaveno na jisto, kudy daný koridor vede, přitom ale argumentoval údajným nesouladem. Pokud žalovaný jako důvod pro zamítnutí odvolání uvedl počet rodinných domků, tyto nebyly stavebním záměrem a jejich počet proto nemohl být důvodem pro zamítnutí návrhu žalobce či důvodem pro zamítnutí jeho odvolání. Ačkoliv při ústním jednání žalovaný uvedl, že navržená komunikace není v souladu s územním plánem, v odůvodnění napadeného rozhodnutí naproti tomu poukazoval na rozpor s vyhláškou. Posouzení této otázky se přitom vztahuje i k posouzení dělení pozemků, které probíhalo samostatně a nebylo v době vydání napadeného rozhodnutí pravomocně skončeno. Zmiňované oplocení nebylo předmětem žádosti, byť bylo uvedeno v projektové dokumentaci. Správní orgány se dle názoru žalobce měly zabývat tím, co bylo obsaženo v návrhu. Retenční nádrž je v projektové dokumentaci vymezena vzdutou vodní hladinou, respektive hladinou vodní plochy a kromě výpusti přepadu, která je v projektové dokumentaci zaznamenána, nemá žádná stavební prvky. Právní zástupce žalobce dodal, že proti zamítavým rozsudkům vydaným senátem 10 Ca zdejšího soudu žalobce kasační stížnost nepodal. Žalovaný ještě doplnil, že v napadeném rozhodnutí je podrobně odůvodněno, v čem žalovaný shledal rozpor návrhu žalobce s územním plánem města Nymburk, který uvažuje o koridoru. Žalovaný tedy neargumentoval pouze vyhláškou, ale poukazoval i na územní plán města Nymburk. Pokud jde o počet rodinných domků a to, že nebyly uvedeny v návrhu, žalovaný se touto otázku musel zabýval, neboť inženýrské sítě se vztahují právě k rodinným domkům. Žalovaný zopakoval, že posouzení vad zákresu retenční nádrže v projektové dokumentaci nebylo zásadním důvodem pro zamítnutí žalobcova odvolání.

Soud při jednání rozhodl, že nebude provádět žalobcem navržený důkaz rozhodnutím Městského úřadu Nymburk, odboru výstavby ze dne 20.8.2007 č.j. 110/26008/2007-Pát, ani důkaz správním spisem vedeným v této věci.

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Dne 13.6.2008 podal žalobce Městského úřadu Nymburk žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby, kterou v žádosti vymezil jako: Inženýrské sítě pro výstavbu rodinných domů (komunikace, vodovod, splašková kanalizace, dešťová kanalizace, rozvody elektro, veřejné osvětlení), terénní a sadové úpravy.“ v žádosti mj. uvedl, že půdorysná velikost stavby činí 37 614 m . Jako účel stavby uvedl: 36 rodinných domků. Místem stavby mají být dle žádosti pozemky parc. č. 40/13, 40/17, 592/4, 593/6, 593/30, 593/31, 594/5, 594/6, 594/7, 600/1, 600/2, 605/2, 605/3, 606/1 a 608/1 v katastrálním území Drahelice

Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 4.7.2008, č.j. 110/42019/2008 žádost žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby zamítl. V odůvodnění rozhodnutí správní uvedl, že žalobce podal žádost o vydání územní rozhodnutí o umístění stavby dne 25.4.2008 (správně však dne 13.6.2008). Uvedeným dnem bylo zahájeno územní řízení. Zároveň byla podána žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemků. Na předmětné stavby byly zároveň podány žádosti o vydání stavebního povolení a ke všem žádostem byla doložena společná dokumentace. Po posouzení záměru dle § 90 stavebního zákona stavební úřad zjistil, že záměr není v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. Město Nymburk má schválený územní plán, v roce 2006 byla schválena změna č. 01, která určuje k zastavění mimo jiné i větší část území, na které byla podána žádost. Dle schváleného územního plánu je při západním okraji řešeného území nutno zachovat přírodní zónu (v územním plánu obce označena jako „P“). Dominantním využitím v této zóně je dlouhodobá stabilizace prostorů, ve kterých mohou relativně narušeně existovat a vyvíjet se původní a přírodě blízké ekosystémy, uchování druhového a genového bohatství spontánních druhů organismů. Nepřípustným využitím je oplocování pozemků s výjimkami, které jsou v zájmu ochrany přírody a krajiny či mimoprodukčních funkcí lesa. V předložené dokumentaci je navrženo oplocení této přírodní zóny společně s prostorem pro stavbu rodinných domů. Záměr dále není v souladu s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území. Z dokumentace je dle stavebního úřadu zřejmé, že návrh nerespektuje požadavky vyhlášky č. 501/2006 Sb., na vymezování pozemků a umísťování staveb na nich. Z dokumentace nelze posoudit, zda jsou stavební pozemky pro rodinné domy vymezeny tak, aby velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním umožňovaly umístění, realizaci a užívání staveb pro navrhovaný účel, není zřejmé umístění odstavných a parkovacích stání pro účel využití pozemku a užívání staveb na něm umístěných, chybí pruh vyhrazený pro pěší v minimální šířce umožňující bezbariérové užívání, nelze posoudit vzájemné odstupy staveb. Dále zde nejsou vymezeny pozemky veřejných prostranství podle § 22 citované vyhlášky. Záměr též není v souladu s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastruktury. Podle změny č. 01 územního plánu města Nymburk bude vlastní obsluha vymezených obytných ploch předmětné lokality zajištěna místními obslužnými komunikacemi funkční třídy C1, C2, C3, v případě koncových zaslepených komunikací pak i ve funkční třídě D. V předloženém návrhu je pro obsluhu obytných ploch navržena komunikace třídy D, která nesplňuje požadavky § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neboť zde není navržen nejméně jeden pruh vyhrazený pro pěší v minimální šířce 2 m umožňující bezbariérové užívání. Stavebník navíc požádal na předmětnou komunikaci o vydání stavebního povolení na veřejně přístupnou účelovou komunikaci, v dokumentaci je navrženo oplocení celé plochy a závora na dálkové ovládání. V dokumentaci jsou i jiné věcné chyby, např. v části bezpečnost při provádění stavby jsou uvedeny převážně již neplatné předpisy. Dokumentaci podle stavebního úřadu nepostačí doplnit, bude nutno jí zcela přepracovat tak, aby odpovídala podmínkám schváleného územního plánu, vyhlášce č. 501/2006 Sb., a podmínkám dalších prováděcích předpisů ke stavebnímu zákonu. Stavební úřad při posouzení žádosti dospěl k závěru, že záměr žadatele není v souladu s požadavky uvedenými v § 90 stavebního zákona a že by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními právními předpisy, a proto žádost zamítl.

Odvolání, které žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, bylo napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto s odůvodněním, jak bylo popsáno shora.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 79 odst. 1 stavebního zákona rozhodnutí o umístění stavby vymezuje stavební pozemek, umisťuje navrhovanou stavbu, stanoví její druh a účel, podmínky pro její umístění, pro zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlášení stavby a pro napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.

Podle § 82 odst. 1 stavebního zákona rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků stanoví podmínky pro nové rozdělení nebo scelení pozemků.

Podle § 86 odst. 1 stavebního zákona žádost o vydání územního rozhodnutí obsahuje kromě obecných náležitostí základní údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje pozemků a staveb.

Podle § 86 odst. 6 stavebního zákona obsahové náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí a jejích příloh stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 192 stavebního zákona se na postupy a řízení použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Podle § 45 odst. 2 správního řádu nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).

Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle § 76 odst. 1 s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Podle § 76 odst. 3 s.ř.s. nejsou-li důvody pro postup podle ustanovení odstavců 1 a 2 nebo podle § 51, nařídí předseda senátu jednání. Z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2 soud napadené rozhodnutí zruší, popřípadě vysloví jeho nicotnost i tehdy, vyjdou-li tyto vady najevo při jednání.

Soud předně uvádí, že žaloba v této věci nebyla podána opožděně. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 23.9.2008 a žaloba proti němu byla podána nejprve elektronickou cestou (mailem) dne 23.11.2008. Následně pak byla doplněna o originál žaloby, jenž byl podán k poštovní přepravě dne 24.11.2008. Z toho je zřejmé, že zákonem stanovená dvouměsíční lhůta k podání žaloby byla dodržena.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že napadené rozhodnutí je nutno zrušit vzhledem k jeho nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že zjistil, že žalobce žádal o vydání několika územních rozhodnutí včetně rozhodnutí o dělení pozemků. Stavební úřad přitom řízení (o těchto žádostech) nespojil a jednotlivé žádosti, jejichž součástí byla projektová dokumentace pro všechny etapy stavby (1.-3. etapa) včetně vyjádření dotčených orgánů, posuzoval samostatně. Nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že žalovaný jako věcně správné a zákonné potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým byla věcně posouzena (a zamítnuta) žalobcova žádost o vydání rozhodnutí o umístnění shora specifikované stavby, přestože v návaznosti na výše uvedené zjištění o podání několika věcně souvisejících žádostí dospěl k závěru, že „nelze takto samostatnou žádost posoudit, neboť chybí náležitosti dle vyhlášky č. 503/2006 Sb. Všechny tři etapy jsou v projektové dokumentaci provázány, dopravní řešení a inženýrské sítě jsou posuzovány komplexně. Dalším důvodem je i ta skutečnost, že pozemky nejsou dosud pravomocně rozděleny.“ O věcné souvislosti žalobcem podaných žádostí o vydání územních rozhodnutí svědčí i konstatování žalovaného obsažené v závěru napadeného rozhodnutí, podle něhož „etapy nelze povolovat jednotlivě, neboť inženýrské sítě musí být řešeny jako celek. Povolením jednotlivých etap by tak došlo k nesouladu s územním plánem města Nymburk.“ Z uvedeného zřetelně vyplývá, že podle názoru žalovaného stavební úřad pochybil, když namísto toho, aby řízení o jednotlivých žádostech vzhledem k jejich provázanosti spojil a vedl o nich společné řízení podle § 140 správního řádu, jednotlivé žádosti posoudil a rozhodl o nich samostatně. Měl-li žalovaný za to, že kvalifikované posouzení jednotlivých (samostatných) žádostí není, ať již z jakéhokoliv důvodu, možné, měl rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení za účelem společného posouzení žádostí žalobce v jejich celku, což však neučinil.

Za nesrozumitelné soud považuje rovněž samotné konstatování žalovaného, že „nelze takto samostatnou žádost posoudit, neboť chybí náležitosti dle vyhlášky č. 503/2006 Sb.“ Z uvedeného konstatování totiž není zřejmé, jak může absence (na tomto místě blíže nespecifikovaných) náležitostí žádosti dle vyhlášky č. 503/2006 Sb., způsobovat nemožnost samostatného posouzení předmětné žádosti. Soud k tomu dodává, že absence některé z náležitostí žádosti o vydání územního rozhodnutí je zásadně důvodem k postupu podle § 45 odst. 2 správního řádu, tj. stavební úřad by měl vyzvat žadatele k doplnění jeho žádosti o předepsané náležitosti, poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučit jej o následcích neodstranění nedostatků žádosti v této lhůtě. Jak je ale patrno z obsahu spisového materiálu, stavební úřad ani žalovaný tímto způsobem v dané věci nepostupovali.

Žalovaný ze jeden z důvodů nemožnosti samostatného posouzení žádosti označil též skutečnost, že „pozemky nejsou dosud pravomocně rozděleny“, aniž by se touto skutečností blíže zabýval. V napadeném rozhodnutí není ani zmínka o tom, co je předmětem probíhajícího řízení o žádosti žalobce o vydání územního rozhodnutí v podobě rozhodnutí o dělení pozemků, a není z něj zřejmá ani souvislost mezi tímto řízením a řízením o předmětné žádosti žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby, což soudu znemožňuje přezkoumat, zda vydání napadeného rozhodnutí skutečně bylo podmíněno předchozím pravomocným rozhodnutím o žádosti žalobce o vydání rozhodnutí o dělení pozemků. Tato skutečnost má za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Soud na okraj dodává, že obsahem spisového materiálu, který byl soudu na základě jeho výzvy předložen žalovaným v rámci řízení o této žalobě, není ani žádost žalobce o vydání rozhodnutí o dělení pozemků, ani jakékoliv rozhodnutí správního orgánu o této žádosti.

Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je skutečnost, že žalovaný se v něm nevypořádal s odvolací námitkou žalobce, podle níž vyhlášku č. 501/2006 Sb., nelze zpětně aplikovat na územně plánovací dokumentaci schválenou přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, tj. přede dne 1.1.2007. Žalobce touto odvolací námitkou brojil proti závěru stavebního úřadu o nesouladu navržené komunikace typu „D“ s vyhláškou č. 501/2006 Sb., když poukazoval na to, že platný územní plán města Nymburk, který byl schválen v červnu 2006, je podle § 189 odst. 2 stavebního zákona nadále závazný pro rozhodování v území. Podstata uvedené odvolací námitky je na první pohled zřejmá – je jí namítaná nemožnost aplikace vyhlášky č. 501/2006 Sb., v případě jejího rozporu s dříve schváleným územním plánem obce, který komunikace funkční třídy „D“ u koncových zaslepených komunikací připouští. Na tuto odvolací námitku žalovaný v napadeném rozhodnutí reagoval pouze slovy, že „v tomto případě, jak výše uvedeno, je nutné postupovat v souladu s platným územním plánem. Přístupová komunikace typu „C“ obsahuje přístupový chodník a je v souladu svými parametry s uvedenou vyhláškou aniž by byl porušen soulad s územním plánem.“ Toto konstatování však nelze považovat za řádné vypořádání dané odvolací námitky. Spor totiž nebyl veden o komunikaci typu „C“, ale o komunikaci typu „D“, a žalobce rovněž nezpochybňoval, že je třeba postupovat v souladu s územním plánem. To, co svou odvolací námitkou zpochybnil, byla možnost aplikace vyhlášky č. 501/2006 Sb., v případě jejího rozporu s dříve schváleným územním plánem obce.

Co se týče oplocení pozemku, které dle žalovaného prochází zónou „P“ vedenou v územním plánu obce jako přírodní, je třeba přisvědčit žalobci v tom, že oplocení není stavbou, resp. součástí stavby, o jejíž umístění svou žádostí podanou dne 13.6.2008 u Městského úřadu Nymburk žádal. Rozsah stavby, o jejíž umístění žalobce žádal, byl v předmětné žádosti vymezen výslovným výčtem a stavební úřad není oprávněn tento rozsah sám rozšiřovat s poukazem na to, že v projektové dokumentaci tvořící přílohu žádosti jsou zakresleny i další (v žádosti neuvedené) stavby. Měl-li stavební úřad za to, že vůle žalobce ohledně rozsahu staveb, o jejichž umístění žádá, není vzhledem k oplocení zakreslenému v projektové dokumentaci jednoznačně vyjádřena, měl žalobce podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzvat k odstranění tohoto nedostatku žádosti a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu, což se však nestalo. Žalobce v této souvislosti právem poukazuje na konstatování žalovaného obsažené v napadeném rozhodnutí, podle kterého neuvedení této stavby (tj. oplocení) v žádosti by bylo důvodem buď k doplnění žádosti, popřípadě k vyjmutí této stavby ze staveb uvedených v projektové dokumentaci. Toho však bylo možné dosáhnout právě postupem podle § 45 odst. 2 správního řádu

Soud k tomu dodává, že ani z rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ani z napadeného rozhodnutí není zřejmé, kudy (přes jaké pozemky) má vlastně vytýkané oplocení vést a v jaké části má zasahovat do zóny „P“ vedené v územním plánu obce jako přírodní.

Vytýká-li žalovaný v napadeném rozhodnutí žalobci, že:

- v žádosti není obsažena stavba retenční nádrže, přestože tato stavba je dle projektové dokumentace součástí odvodnění, tzn. dešťové kanalizace, a že v projektové dokumentaci není zakresleno umístění retenční nádrže od hranic pozemku;

- spis neobsahuje další předepsané podklady vyžadované vyhláškou č. 503/2006 Sb., jako je souhlas vlastníků pozemku či souhlas dotčeného orgánu s napojením na pozemní komunikaci;

- přístupová komunikace, tak jak je navržena v projektové dokumentaci - doprava, je navržena na stávající komunikaci, která však s navrženou komunikací nekoresponduje;

- navržená přístupová komunikace se rozšiřuje na vedlejší pozemky, u kterých chybí vyjádření a souhlas jejich vlastníků; - z dokumentace není zřejmé, kudy prochází výhledový koridor páteřových komunikací, tak, jak je uvedeno v územním plánu města Nymburk, a není tudíž zřejmé, zda tento koridor nezasáhne do navrhovaného území a zda umístění navrhovaných staveb bude tímto záměrem dotčeno,

jedná se vždy o výhrady proti obsahovým nedostatkům podané žádosti a projektové dokumentace tvořící přílohu této žádosti, přičemž z formulace těchto výhrad nevyplývá, že by vytýkané nedostatky spočívající v absenci určitých obsahových náležitostí podané žádosti či nejasnostech projektové dokumentace nebylo v řízení možné odstranit postupem podle § 45 odst. 2 správního řádu, tj. žalobci adresovanou výzvou k doplnění žádosti o předepsané náležitosti a k odstranění zjištěných nedostatků projektové dokumentace v přiměřené lhůtě. Stavební úřad tak ale v dané věci nepostupoval, nevedl žalobce k odstranění nedostatků jeho žádosti, a zákonnost jeho rozhodnutí proto nebylo možné potvrdit s poukazem na žalovaným nově vytýkané nedostatky předmětné žádosti.

Napadené rozhodnutí je z výše popsaných důvodů nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Soud jej proto postupem podle § 76 odst. 1 písm. a), odst. 3 s.ř.s. zrušil, aniž by se zabýval opodstatněností hmotněprávních žalobních námitek. Protože by to nemohlo mít žádný vliv na výsledek řízení, nezabýval se ani vznesenou námitkou rozdílného rozhodování v podobných věcech, a z téhož důvodu neprovedl důkazy, které k prokázání této námitky žalobce navrhoval.

Důvodem, pro který soud v projednávané věci rozhodl odlišně, než tomu bylo v řízeních vedených pod sp. zn. 10 Ca 237/2008 a 10 Ca 249/2008, je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v jeho vnitřní rozpornosti, nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů (k tomu viz výše). Odvolací rozhodnutí žalovaného, jež byla předmětem soudního přezkumu v rámci řízení vedených pod sp. zn. 10 Ca 237/2008 a 10 Ca 249/2008, byla koncipována odlišně a senát 10 Ca Městského soudu v Praze u nich tyto zásadní vady neshledal.

V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Bude na žalovaném, aby se v dalším řízení řádně vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami. Dojde-li žalovaný k závěru, že rozhodnutí stavebního úřadu, jímž byla žalobcova žádost zamítnuta, je v souladu se zákonem, musí tento závěr přesvědčivým a vnitřně nerozporným způsobem odůvodnit. Žalovaný v dalším řízení vezme v úvahu i tu skutečnost, že řízení o souvisejících žádostech žalobce (o vydání rozhodnutí o dělení pozemků, o umístění stavby), jakož i přezkumná soudní řízení iniciovaná žalobcem v těchto věcech již v mezidobí pravomocně skončila, a to v neprospěch žalobce. Žalovaný tedy bude muset posoudit i to, zda předmět žádosti, o níž v nyní projednávané věci rozhodoval stavební úřad, obstojí sám o sobě, bez ohledu na výsledek řízení o ostatních žádostech, nebo zda je s ostatními (již pravomocně zamítnutými) žádostmi žalobce neoddělitelně spjat. Bude na žalovaném (či stavebním úřadu), aby se v novém rozhodnutí vyjádřil i k žalobcem namítané nejednotnosti rozhodování v podobných věcech a aby uvedl, zda rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 20.8.2007 o žádosti společnosti NET CALL s.r.o., je skutečně rozhodnutím ve skutkově a právně obdobné věci a zda lze vydání tohoto rozhodnutí označit za projev správní praxe zakládající legitimní očekávání žalobce ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2009 č.j. 6 Ads 88/2006 – 132.

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast při jednání soudu), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006) a částkou 1440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 10.640,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Martina Wursta (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 19. října 2011

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru