Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 392/2008 - 39Rozsudek MSPH ze dne 27.09.2011

Prejudikatura

4 As 51/2007 - 68


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 392/2008 - 34-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: RoBiN OIL s.r.o., se sídlem Kladno 3, Libušina 172, zast. JUDr. Liborem Janků, advokátem se sídlem Cheb, Mánesova 13, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.10.2008 čj.: 500/1396/501 11/08

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 9.10.2008 čj.: 500/1396/501 11/08 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Libora Janků.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 21.5.2008, č.j. ČIŽP/41/OOV/SR01/0724761.003/08/PKZ (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) Česká inspekce životního prostředí uložila žalobci podle § 116 odst. 1 písm. c) a § 119 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) pokutu ve výši 85 000 Kč za nedovolené nakládání s nebezpečnými látkami ve smyslu § 39 odst. 3 vodního zákona. Nedovoleného nakládání se žalobce dopustil tím, že provozem čerpací stanice pohonných hmot Hlavenec – Čtyři kameny, jejímž je majitelem, došlo k zasakování srážkové vody znečištěné ropnými látkami do horninového prostředí. Znečištěná srážková voda odtékala z přilehlé komunikace a z manipulační plochy čerpací stanice do silničního příkopu. Zasakováním ropných látek došlo k ohrožení jakosti podzemních vod, čímž došlo k porušení povinností stanovených v § 39 odst. 1 vodního zákona. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci současně uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/204 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že část prvního výroku před slovy „za nedovolené nakládání s nebezpečnými látkami ve smyslu § 39 odst. 3 vodního zákona.“ zní:

1. podle ust. § 116 odst. 1 písm. c) a ust. § 119 vodního zákona pokutu ve výši 42 500,- Kč (slovy: čtyřicetdvatisícpětset korun českých)

a podle § 90 odst. 5 správního řádu rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve zbytku potvrdil.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost a vady řízení. Pro případ, že by soud neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, žalobce navrhl, aby soud rozsudkem rozhodl o upuštění od uložení pokuty nebo o snížení výše uložené pokuty. Žalobce má za to, že žalovaný stejně jako správní orgán I. stupně pochybil při hodnocení důkazů a v důsledku toho dospěl i k nesprávnému závěru o odpovědnosti žalobce za ohrožení zájmu chráněného zákonem. Z dikce § 116 odst. 1 písm. c) vodního zákona lze dovodit, že nedovoleného nakládání se závadnými látkami se lze dopustit jak konáním, tak opomenutím. V každém případě však platí, že odpovědnému subjektu musí být bez důvodných pochybností prokázáno, že k porušení či ohrožení zájmu chráněného zákonem, kterým je v daném případě zájem na ochraně povrchové a podzemní vody před znečištěním, došlo právě v příčinné souvislosti s jeho konáním nebo opomenutím takového konání, ke kterému je daný subjekt povinen. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že „místní komunikace s kontaminovaným příkopem je veřejně přístupná, neomezený počet osob může disponovat s látkami, které byly v rámci šetření nalezeny chemickými rozbory v zeminách (může si je dokonce zakoupit na přilehlé čerpací stanici) a nelze vyloučit, že ke zjištěné kontaminaci zemin došlo také zaviněním třetí osoby.“ Je tedy zřejmé, že k ohrožení jakosti podzemních vod mohlo dojít v důsledku jednání či opomenutí více subjektů. Za situace, kdy by byla prokázána odpovědnost žalobce za správní delikt, by správní orgán musel s ohledem na výše uvedené skutečnosti posoudit míru, ve které žalobce ohrozil jakost podzemní vody a porovnat jí s mírou, v jaké jí ohrozily ostatní odpovědné subjekty. V tomto směru však žalovaný neučinil žádný závěr, a proto je i z pohledu výše uložené pokuty napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Protože žalovaný odmítl akceptovat důkaz ve formě znaleckého posudku, ve kterém by se znalec vyjádřil k tomu, zda je fakticky možné, aby znečištění silničního příkopu bylo způsobeno provozem čerpací stanice, a přiklonil se k odbornému vyjádření, které vychází zejména ze smyslového posouzení situace, nepostupoval podle žalobce v souladu s procesním předpisem.

Žalobce dále namítl, že žalovaný změnou výše pokuty nenapravil pochybení správního orgánu I. stupně, který výši původně uložené pokuty dostatečně neodůvodnil. Žalovaný mu sice vytknul, že nepřihlédl k okolnostem uvedeným v § 119 odst. 2 vodního zákona, avšak sám v tomto směru dostatečně nezdůvodnil, proč považuje za přiměřenou pokutu ve výši 42 500,- Kč.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že i nadále trvá na skutkových a právních závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Podle protokolu o kontrole konané pracovníky České inspekce životního prostředí (dále jen „ ČIŽP“) dne 4.10.2007 na čerpací stanici pohonných hmot sítě RoBiN OIL Čtyři kameny v k.ú. Hlavenec bylo zjištěno, že pohonné hmoty jsou na čerpací stanici skladovány ve 4 podzemních nádržích o objemu 25 m, které jsou umístěny v havarijní jímce. V této jímce je též bezodtoká nádrž na úkapy PHM. Manipulační plocha, kde jsou umístěny výdejní stojany PHM, je zastřešena a odkanalizována do úkapové jímky. Při místní prohlídce bylo zjištěno, že otevřený příkop vedle čerpací stanice je znečištěn ropnými látkami. Mezi hranicí manipulační plochy a příkopem je komunikace s živičným povrchem o šířce cca 2 m. Komunikace a přilehlé zpevněné plochy jsou odkanalizovány do předmětného příkopu. V místech jednotlivých výústí kanalizačních výpustí je přikop v délce 20 m znečištěn ropnými látkami, silně znečištěn je v úseku cca 10 m. Za účelem zjištění charakteru ropných látek a stupně znečištění byly inspekcí odebrány 2 vzorky znečištěné zeminy z příkopu a to v místech jeho silného znečištění. Podle protokolu o kontrole z místní prohlídky vyplynulo, že ropné látky jsou splavovány do příkopu, a to i z částí manipulační plochy. V závěru protokolu o kontrole ČIŽP konstatovala, že provozem čerpací stanice došlo ke znečištění zeminy v uvedeném otevřeném příkopu ropnými látkami.

Obsahem spisového materiálu jsou též protokoly o zkoušce vzorků odebraných při kontrole provedené ČIŽP dne 4.10.2007 na čerpací stanici pohonných hmot Čtyři kameny.

Dne 13.11.2007 byla na čerpací stanici pohonných hmot Čtyři kameny provedena kontrola, při níž byl žalobce seznámen s tím, že ve vzorcích zeminy odebraných dne 4.10.2007 byly zjištěny ropné látky. Protokol obsahuje technický popis čerpací stanice, v němž je mimo jiné uvedeno, že manipulační plocha, kde se provádí stáčení a výdej PHM, je zastřešena a odvodněna do úkapové vany. Plocha je vyspádována do sběrného žlábku, kterým jsou případné úkapy odvedeny potrubím do úkapové nádrže. V protokolu je dále uvedeno, že žalobce nepředložil projektovou dokumentaci týkající se provedených rozvodů PHM a projektovou dokumentaci týkající se vodohospodářského zabezpečení manipulační plochy. Při místním šetření bylo konstatováno, že „spády manipulační plochy jsou minimální. Zejména poslední stání manipulační plochy, kde stojí autocisterna při stáčení PHM může docházet při dešti a větru k odtoku srážkové z tohoto stání na komunikaci široké 2 m do příkopu. V případě znečistění této plochy může dojít předmětného příkopu znečištěnou srážkovou vodou“. V závěru protokolu o kontrole ČIŽP konstatovala, že znečištěním zeminy ropnými látkami došlo k ohrožení jakosti podzemních vod, což ČIŽP považuje za porušení § 39 vodního zákona a zahájí se žalobcem správní řízení o uložení pokuty. Žalobce se ke zjištěným skutečnostem při kontrole vyjádřil tak, že stavba byla provedena dle schválené stavební dokumentace, byla řádně kolaudována a takto je i provozována. Samotná konstrukce OK, přestřešení a zářez (?) lesa sám vylučuje možnost odtoku srážek do příkopu. Pravidelné odběry ze studny vzdálené 15 m od příkopu vylučují závěr zjištění, tj. že došlo k ohrožení jakosti podzemních vod.

Oznámením ze dne 19.2.2008 ČIŽP vyrozuměla žalobce o zahájení správního řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt podle § 116 odst. 1 písm. c) vodního zákona za nedovolené nakládání se závadnými látkami, jehož se měl dopustit v souvislosti s provozem čerpací stanice pohonných hmot Hlavenec - Čtyři kameny.

Ve vyjádření ze dne 27.2.2008 k zahájenému správnímu řízení žalobce namítl, že není vlastníkem dotčených pozemků. Plocha, na které probíhá výdej pohonných hmot a také účelové komunikace byly ve stejném stavu zkolaudovány, přičemž zástupci Okresního úřadu, referátu životního prostředí Mladá Boleslav byli účastníky kolaudačního řízení a nevznesli žádnou námitku proti způsobu a provedení odkanalizování plochy. Podle žalobce je nesprávné tvrzení, že do otevřeného příkopu je odvodněna kromě dvou metrů široké komunikace také část manipulační plochy čerpací stanice. Manipulační plocha je vydlážděna zámkovou dlažbou a odvodněna do kanálků, které svádí případnou kontaminovanou vodu do bezodtokové jímky. Tato je při částečném naplnění vyčerpána a likvidována způsobem odpovídajícím platné legislativě. Výdejní plocha je se značným přesahem zakryta přestřešením, a tudíž na ní nedopadá srážková voda. Povětrnostní vlivy nemohou kontaminovanou vodu zafoukávat směrem k otevřenému příkopu, protože výdejní stojany na zvýšeném ostrůvku a sloupy přestřešení působí jako větrolam. Další překážku tvoří les za příkopem. Jediný možný směr větru je tedy ve směru příjezdu, respektive odjezdu, ty jsou však kryty havarijními kanálky. Žalobce dále poukázal na to, že v oznámení o zahájení řízení je uvedeno, že silniční příkop je znečištěn ropnými látkami pouze v úseku, kde je odvodněna část manipulační plochy. Podle dokladů k místnímu šetření konanému dne 13.11.2007 byly provedeny pouze 2 odběry, a to právě v blízkosti výdejní plochy. Není tedy možné tvrdit, zda je či není půda kontaminována i v jiných úsecích.

Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci podle § 116 odst. 1 písm. c) a § 119 vodního zákona uložena pokuta ve výši 85 000 Kč za nedovolené nakládání s nebezpečnými látkami ve smyslu § 39 odst. 3 vodního zákona, jehož se měl dopustit tím, že provozem čerpací stanice pohonných hmot Hlavenec – Čtyři kameny došlo k zasakování srážkové vody znečištěné ropnými látkami do horninového prostředí. Znečištěná srážková voda odtékala z přilehlé komunikace a z manipulační plochy čerpací stanice do silničního příkopu. Zasakováním ropných látek došlo k ohrožení jakosti podzemních vod, čímž došlo k porušení povinností stanovených v § 39 odst. 1 vodního zákona. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci rovněž uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí ČIŽP konstatovala, že z podnětu občanů byl dne 4.10.2007 proveden dozor na předmětné čerpací stanici. Při místní prohlídce provedené v rámci dozoru bylo zjištěno, že otevřený příkop vedle čerpací stanice je znečištěn ropnými látkami. Podle odborného posouzení je do znečištěné části příkopu odvodněna komunikace široká 2 m a část manipulační plochy čerpací stanice. Na manipulační ploše jsou minimální spády, zejména na krajním stání vozidel, takže při dešti a větru dochází k odtoku srážkové vody z této části manipulační plochy přes komunikaci do silničního příkopu. Silniční příkop je znečištěn ropnými látkami pouze v úseku, kam je odvodněna část manipulační plochy. Jedná se o úsek v délce cca 20 m, přičemž silné znečištění bylo zjištěno v úseku cca 10 m. Manipulační plocha čerpací stanice je ve vlastnictví žalobce, zatímco komunikace a přilehlý otevřený příkop je ve vlastnictví Ředitelství silnic a dálnic v ČR. K znečištění příkopu mohlo dojít i závadnou manipulací s ropnými látkami při výdeji pohonných hmot na čerpací stanici. Zatímco komunikace je do příkopu odvodněna v celé své délce, bylo na základě smyslového posouzení zjištěno znečištění příkopu jen v úseku, který se nachází poblíž (ve vzdálenosti 2 m) manipulační plochy čerpací stanice. Vzhledem k tomu, že manipulace s ropnými látkami se průběžně provádí na čerpací stanici a nikoliv na obslužné komunikaci a vzhledem k tomu, že byla stanovena celá škála ropných látek (benzín, nafta, oleje), je dle správního orgánu I. stupně zřejmé, že znečištění příkopu bylo způsobeno závadnou manipulací s ropnými látkami zákazníky, kteří doplňovali pohonné hmoty na čerpací stanici. ČIŽP dále v odůvodnění rozhodnutí popsala výsledky rozboru vzorků znečištěné zeminy odebraných ze silničního příkopu a uvedla, že horninové prostředí (nesaturovaná zóna) je v místě zasakování znečištěných srážkových vod tvořeno fluviálními sedimenty s nadložní vrstvou písčitých hlín. Jedná se o prostředí silně propustné. Následně se ČIŽP vyjádřila k argumentům obsaženým ve vyjádření žalobce k zahájenému správnímu řízení. Konstatovala, že skutečnost, že přilehlá komunikace není v majetku žalobce, byla uvedena již v protokolu ze dne 13.11.2008 (správně 2007). K námitkám stran řádného zkolaudování plochy, kde se provádí výdej pohonných hmot, ČIŽP uvedla, že stavební úřad přímo nekontroluje, zda jsou dodrženy spády manipulační plochy a zároveň nepředpokládá závadnou manipulaci s pohonnými hmotami či nepříznivé povětrnostní podmínky. Při kolaudaci stavební úřad požaduje podklady, ze kterých vyplývá, že byly splněny podmínky stavebního povolení a že čerpací stanice byla postavena v souladu s projektem. K argumentaci žalobce, že manipulační plocha je odvodněna do kanálků, které svádí případnou kontaminovanou vodu do bezodtoké jímky, a že na výdejní plochu zakrytou značným přesahem srážková voda nedopadá, ČIŽP uvedla, že při místním šetření byly zjištěny jiné skutečnosti, které jsou uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Při šetření nebylo přímo zjištěno, kdy došlo ke znečištění příkopu ropnými látkami, ani nebyla zjištěna přesně vlastní příčina znečištění příkopu těmito látkami. Bylo zjištěno, že se dá vyloučit původ znečištění příkopu ropnými látkami jinak, než tak, že tyto látky pochází ze závadné manipulace provádějící se na manipulační ploše přiléhající k obslužné komunikaci. K námitce žalobce, že nebylo potvrzeno, že i jiná část příkopu nebyla znečištěna ropnými látkami, ČIŽP uvedla, že znečištění bylo zjištěno na základě smyslového posouzení. Vzorky byly odebrány jen v místě, kde byla povrchová vrstva znečištěna ropnými látkami a kde zemina při povrchu zapáchala ropnými látkami. Kdyby nebylo zjištěno vizuálně znečištění povrchové vrstvy příkopu ropnými látkami, nebyl by důvod pro odebrání vzorků zemin. Následně ČIŽP uvedla, že závadnou manipulací s ropnými látkami, které jsou dle § 39 odst. 3 vodního zákona nebezpečnými látkami, v prostoru čerpací stanice došlo k ohrožení podzemních vod, čímž došlo k porušení § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona a je naplněna skutková podstata § 116 odst. 1 písm. c) vodního zákona, tj. nedovolené nakládání se závadnými látkami. Výše pokuty byla podle ČIŽP stanovena ve smyslu § 119 vodního zákona s ohledem na skutečnost, že závadnou manipulací s ropnými látkami došlo ke znečištění zeminy v povrchové vrstvě silničního příkopu. Vzhledem k silně propustnému podloží tím došlo k ohrožení jakosti podzemních vod ropnými látkami.

Na základě odvolání podaného žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně výše popsaným způsobem a ve zbývající části toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve detailně citoval odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně a poté se vyjádřil k jednotlivým odvolacím námitkám žalobce. K argumentaci žalobce, že splnil všechny požadavky kladené na ochranu životního prostředí, protože čerpací stanice byla řádně zkolaudována, žalovaný uvedl, že požadavky § 39 vodního zákona na opatření proti ohrožení vod závadnými látkami se na žalobce vztahují za všech okolností. Případné nedokonalosti rozhodnutí ze správních řízení vedoucích k povolení stavby a provozu dotčené čerpací stanice mohly být vzaty v úvahu jako polehčující okolnosti, pokud by žalobce uvedly v omyl schválením technického provedení čerpací stanice, které by bylo v rozporu s vodohospodářskými zájmy, pokud by ovšem žalobce respektoval požadavek ČIŽP na předložení projektové dokumentace skutečného provedení zejména té části, která se týká odvodnění manipulačních a ostatních ploch čerpací stanice. Protokol z kontroly provedené dne 13.11.2007 dokládá, že dokumentace skutečného provedení, zejména části týkající se vodohospodářského zabezpečení manipulační plochy čerpací stanice, nebyla žalobcem předložena. Samotná existence kolaudačního rozhodnutí neznamená a priori provoz zařízení v souladu s vodoprávními předpisy také proto, že stavba mohla být dodatečně v rozporu s kolaudačním rozhodnutím upravována a nevhodně provozována. K odvolací námitce, že z rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevyplývá, jakým způsobem bylo prokázáno, že mělo dojít k ohrožení podzemních vod a toto je pouze tvrzeno, žalovaný konstatoval, že z rozhodnutí vyplývá, jakým způsobem ČIŽP prokazovala ohrožení vod. ČIŽP v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí popsala technický stav lokality včetně znečištěného příkopu, úzké komunikace mezí ním a čerpací stanicí, manipulační plochy a jejich zkanalizování, spádové poměry těchto ploch atd. a tyto poznatky pak dala do souvislosti s možnými stavy srážkové situace a výsledky chemických rozborů kontaminovaných zemin. Poté, co ČIŽP dovodila znečištění příkopu úkapy z čerpací stanice, dospěla s použitím údaje o propustnosti terénu k závěru, že došlo k ohrožení podzemních vod. K námitce žalobce, že nebylo prokázáno, že to byl právě on, kdo ohrozil jakost podzemních vod, žalovaný uvedl, že musí dát žalobci za pravdu. Poukázal na závěr ČIŽP, pode něhož „bylo zjištěno, že se dá vyloučit původ znečištění příkopu ropnými látkami jinak než, že tyto látky pochází ze závadné manipulace provádějící se na manipulační ploše přiléhající k obslužné komunikaci.“ Místní komunikace s kontaminovaným příkopem je veřejně přístupná. Neomezený počet osob může disponovat látkami, které byly v rámci šetření nalezeny chemickými rozbory v zeminách (může si je dokonce zakoupit na přilehlé čerpací stanici). Nelze vyloučit, že ke zjištěné kontaminaci zemin došlo také zaviněním třetí osoby. Uvedené tvrzení ČIŽP bylo ovšem dle žalovaného nadbytečné a nevylučuje zavinění žalobce. Samo o sobě nemělo vliv na výsledek řízení a nečiní rozhodnutí o uložení pokuty nesrozumitelným či vnitřně rozporným. Jedná se o chybu, kterou lze pominout s ohledem na § 89 odst. 2 správního řádu, podle něhož se k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, nepřihlíží. K odvolací námitce žalobce, že správní orgán I. stupně vyšel z odborného posouzení, ačkoliv mohl a měl v dané věci ustanovit znalce, který by vypracoval znalecký posudek, a k argumentaci, v níž žalobce napadal způsob, jakým ČIŽP jeho zavinění prokazovala, když se neztotožnil se závěry smyslového posouzení, respektive nalezení kontaminace jen v úseku příkopu poblíž manipulační plochy čerpací stanice, žalovaný podotkl, že § 51 správního řádu nestanoví hierarchii závažnosti či věrohodnosti důkazů a neurčuje, že by některý z nich bylo nevyhnutelné provést. Důkaz listinný a znalecký posudek klade zmíněné ustanovení ve výčtu vedle sebe bez dalšího upřesnění. Je pouze na úvaze správního orgánu, jaké důkazy zajistí, respektive provede. ČIŽP je odborným orgánem ochrany životního prostředí a nelze mít za to, že svá zjištění musí obecně dokládat odbornými posudky znalce. ČIŽP nalezla senzoricky zjevně kontaminovaný úsek příkopu poblíž čerpací stanice a zde se následně postarala o odběry vzorků a chemické rozbory. Žalobce měl možnost označit další důkazy podle § 52 správního řádu, což sice výslovně neučinil, avšak nelze přehlédnout, že již ve stanovisku k zahájení řízení vyjádřil námitku proti tvrzení ČIŽP, že silniční příkop je znečištěn ropnými látkami pouze v úseku, kde je odvodněna část manipulační plochy, přičemž argumentoval tím, že dva rozbory pouze v blízkostí výdejní plochy nedokládají, že znečištění není také jinde. Dle žalovaného je zjevné, že ČIŽP prokázala výrazné znečištění u čerpací stanice, ale nevyvrátila námitku, podle které není možné tvrdit, zda je či není půda kontaminována i v jiných úsecích. Podle žalovaného to však není rozhodující, neboť bylo dostatečně prokázáno, že u čerpací stanice je kontaminace terénu přinejmenším větší než v okolí, což ve spojitosti s odborným posouzením možnosti přítoku kontaminace z čerpací stanice je věcným podkladem prokázání správního deliktu. Jedná se opět o tolerovatelné pochybení správního orgánu I. stupně.

K poukazu žalobce na to, že nebylo přímo zjištěno, kdy došlo k vytýkanému znečištění příkopu a že nebyla zjištěna vlastní příčina znečištění, žalovaný uvedl, že přesné určení toho, kdy došlo k vytýkanému znečištění příkopu, není v daném případě rozhodující. Podstatné je zjištění, že ke znečištění došlo provozem čerpací stanice, a to v důsledku neprovedení dostatečných technických opatření ve smyslu § 39 odst. 1 vodního zákona. Postihováno je porušení ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona, tj. porušení povinnosti učinit přiměřená opatření, což je správní delikt, který trval i ve dnech obou dozorů provedených ČIŽP. Větu z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, že „nebyla zjištěna přesně vlastní příčina znečištění příkopu…“, označil žalovaný za neobratnou formulaci, která by skutečně mohla být vykládána jako popření předchozího tvrzení, že je znečištění původem z čerpací stanice. Žalovaný má ale za to, že rozhodnutí o uložení pokuty jako celek se tím nestává rozporným a nesrozumitelným. Žalovaný shrnul, že ČIŽP shromáždila důkazy o kontaminaci dotčeného příkopu látkami, se kterými je nakládáno také na čerpací stanici. Kontaminace byla tak výrazná, že jí bylo možné zjistit i senzoricky v části příkopu přilehlé k čerpací stanici. ČIŽP vlastním odborným posouzením dospěla k závěru, podle kterého není vodohospodářské zabezpečení ploch čerpací stanice dostatečné k zabránění přetoku kontaminovaných srážkových vod z části ploch přes přilehlou komunikaci do příkopu s propustným dnem a celým geologickým profilem až k hladině podzemních vod. Ve vztahu k uložení pokuty za porušení § 39 odst. 1 vodního zákona žalobce nevyvrátil podstatné části odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty. Žalovaný vycházel z § 89 odst. 2 správního řádu, podle kterého odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Žalovaný tedy uznal, že uložení sankce je na místě, protože ve smyslu § 3 správního řádu byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Pokud jde o výši pokuty, žalovaný konstatoval, že nelze opomenout, že argumentace ČIŽP nebyla zcela přiměřená, a to tvrzením o tom, že „silniční příkop je znečištěn ropnými látkami pouze v úseku, kde je odvodněna část manipulační plochy“ a že „bylo zjištěno, že se dá vyloučit původ znečištění příkopu ropnými látkami jinak než, že tyto látky pochází ze závadné manipulace provádějící se na manipulační ploše přiléhající k obslužné komunikaci.“ Žalovaný uvedl, že zvážil také to, že výše pokuty nebyla blíže diskutována ve smyslu výčtu hledisek uvedených v § 119 odst. 2 vodního zákona a že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevysvětlilo, o co jsou opřeny údaje o geologickém profilu a propustnosti prostředí a v této souvislosti ani nereagováno na námitku žalobce uvedou v protokolu z druhého dozoru dne 13.11.2007, kde žalobce poukázal na odběry z vlastní studny vzdálené 15 m od předmětného příkopu, které jsou údajně bez kontaminace. Na tomto místě žalovaný podotkl, že je mu z vlastní úřední činnosti známo, že geologické prostředí v dané lokalitě a okolí je velmi propustné, o čemž svědčí ostatně i přítomnost studny čerpací stanice. Dokládají to kromě jiného obecně přístupné údaje hydrogeologických map. Žalovaný rovněž vytkl nepřiměřenost tvrzení v odůvodnění rozhodnutí (o uložení pokuty) v místě, kde neopodstatněně nadhodnocuje přítomnost uhlovodíků s řetězcem kratším než C, která se při 10

použité laboratorní metodě vůbec neuvádí ve výsledcích garantovaných laboratoří. S ohledem na to, aby ve smyslu § 6 správního řádu vyřídil věc bez zbytečných průtahů a aby postupoval tak, aby dotčené osoby co možná nejméně zatěžoval, žalovaný nevrátil věc k novému projednání, při kterém by ČIŽP zjevně pouze přeformulovala části rozhodnutí a po zvážení všech okolností snížil změnou rozhodnutí správního orgánu I. stupně uloženou pokutu na polovinu.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 39 odst. 1 vodního zákona, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí, závadné látky jsou látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod (dále jen "závadné látky"). Každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí.

Podle § 39 odst. 3 vodního zákona seznam nebezpečných závadných látek (dále jen "nebezpečné látky") je uveden v příloze č. 1 k tomuto zákonu; tento seznam obsahuje i zvlášť nebezpečné závadné látky (dále jen "zvlášť nebezpečné látky").

Podle § 116 odst. 1 písm. c/ vodního zákona nejde-li o trestný čin, uloží Česká inspekce životního prostředí nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností pokutu podnikající fyzické osobě nebo právnické osobě (dále jen "povinná osoba"), která znečistí povrchové nebo podzemní vody nebo ohrozí jejich jakost nebo zdravotní nezávadnost nedovoleným nakládáním se závadnými látkami, popřípadě způsobí vniknutí těchto látek do kanalizace v rozporu se zákonem (dále jen "nedovolené nakládání se závadnými látkami").

Podle § 116 odst. 1 písm. d/ bod 17 vodního zákona nejde-li o trestný čin, uloží Česká inspekce životního prostředí nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností pokutu podnikající fyzické osobě nebo právnické osobě (dále jen "povinná osoba"), která poruší další povinnosti tím, že neučiní při zacházení se závadnými látkami přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo neohrozily jejich prostředí (§ 39 odst. 1).

Podle § 119 odst. 1 vodního zákona pokuta za nedovolené nakládání se závadnými látkami se stanoví ve výši od 5 000 Kč do 5 000 000 Kč.

Podle § 119 odst. 2 vodního zákona při stanovení výše pokuty přihlédne orgán ukládající pokutu zejména k okolnostem, za nichž k nedovolenému nakládání došlo, k tomu, jak se právní subjekt přičinil o odstranění nebo zmírnění škodlivých následků, k množství a charakteru uniklé látky, k místu, kde k vlastnímu ohrožení došlo, k množství a charakteru závadné látky, která pronikla do povrchových nebo podzemních vod, ke škodlivým následkům a možnostem jejich odstranění a k vlivu závadné látky na jakost těchto vod a ke stupni ochrany dotčeného území (chráněná území).

Podle § 68 odst. 1 správního řádu rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.

Podle § 68 odst. 2 správního řádu ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.

Podle § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle § 76 odst. 1 s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit, a to především pro nepřezkoumatelnost spočívající v jeho nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů.

Žalobce v podané žalobě oprávněně poukazuje na tu část odůvodnění napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný sám zpochybňuje závěr, že to byl právě žalobce, kdo nedovoleným nakládáním se závadnými látkami ohrozil jakost podzemních vod. Je třeba zdůraznit, že tento závěr je pro posouzení dané věci, tj. pro uložení pokuty žalobci za protiprávní jednání uvedené v § 116 odst. 1 písm. c/ vodního zákona, klíčový. Žalobce není možné podle citovaného ustanovení vodního zákona sankcionovat, pokud nebude jednoznačně prokázáno, že to byl právě on, kdo ohrozil jakost podzemních vod tím, že nedovoleně nakládal se závadnými látkami. Jestliže žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně dává za pravdu odvolací námitce žalobce, že uvedená skutečnost nebyla ve správním řízení prokázána, přičemž poukazuje na to, že neomezený počet osob může disponovat látkami, které byly v rámci šetření nalezeny chemickými rozbory v zeminách, a připouští, že „nelze vyloučit, že ke zjištěné kontaminaci zemin došlo také zaviněním třetí osoby“, sám tím zpochybňuje oprávněnost uložení sankce žalobci za spáchání daného správního deliktu. Sankční odpovědnost za protiprávní jednání může zásadně nést pouze ten subjekt, jenž se daného protiprávního jednání dopustil. Nebylo-li tedy v řízení před správním orgánem jednoznačně prokázáno, že se protiprávního jednání spočívajícího v ohrožení jakosti podzemních vod nedovoleným nakládáním se závadnými látkami dopustil právě žalobce, měl žalovaný aplikovat obecnou trestněprávní zásadu in dubio pro reo, která má své místo i v oblasti správního trestání, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu.

Tím, že žalovaný napadeným rozhodnutím uložil žalobci pokutu podle § 116 odst. 1 písm. c/ vodního zákona, přestože v odůvodnění téhož rozhodnutí výslovně připustil, že nebylo jednoznačně prokázáno, že to byl právě žalobce, kdo ohrozil jakost podzemních vod tím, že nedovoleně nakládal se závadnými látkami, zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v jeho nesrozumitelnosti.

Nedostatek důvodů mající podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. rovněž za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje soud v tom, že žalovaný, a stejně tak ani správní orgán I. stupně, neuvedl, v jakém konkrétním jednání ze strany žalobce spatřuje nedovolené nakládání se závadnými látkami. Správní orgán I. stupně přičítá znečištění příkopu ropnými látkami závadné manipulaci prováděné na manipulační ploše přiléhající k obslužné komunikaci, aniž by blíže specifikoval, kdo tuto manipulaci prováděl. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí označuje za podstatné zjištění, že ke znečištění příkopu došlo provozem čerpací stanice, a to v důsledku neprovedení dostatečných technických opatření ve smyslu § 39 odst. 1 vodního zákona. Podle žalovaného je tedy postihováno porušení povinnosti učinit přiměřená opatření. Tato argumentace správního orgánu se však nezakládá na pravdě, neboť žalobce byl v souzené věci sankcionován výlučně podle § 116 odst. 1 písm. c/ vodního zákona a nikoliv podle ustanovení § 116 odst. 1 písm. d/ bod 17 vodního zákona, které obsahuje speciální skutkovou podstatu správního deliktu dopadajícího na právě na ty případy, kdy podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba poruší další povinnosti tím, že neučiní při zacházení se závadnými látkami přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo neohrozily jejich prostředí (§ 39 odst. 1). Uvedený rozpor mezi zněním výroku napadeného rozhodnutí a jeho odůvodněním, pokud jde o uvedení toho, za jaké protiprávní jednání je vlastně žalobce postihován, rovněž činí napadené rozhodnutí nesrozumitelným. Soud pro úplnost dodává, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nikterak nekonkretizoval, jaká přiměřená technická opatření žalobce v daném případě neučinil, ač to bylo jeho povinností.

Žalovanému lze obecně přisvědčit v tom, že správní řád nestanoví důkazní sílu jednotlivých důkazních prostředků. Dokazování provádí správní orgán, který také rozhoduje o tom, zda a jaké důkazy budou v řízení provedeny za účelem náležitého zjištění skutkového stavu věci. Procesní předpis tedy správnímu orgánu skutečně neukládá povinnost provádět důkaz znaleckým posudkem, lze-li za dostatečné z hlediska prokázání skutkového stavu věci považovat provedení jiných důkazů, např. listin zachycujících odborné vyjádření příslušného správního orgánu. Odborné vyjádření ČIŽP zachycené v protokolech o kontrole ze dne 4.10.2007 a ze dne 13.11.2007 však dle náhledu soudu samo o sobě k objasnění skutkového stavu věci nepostačuje. Kontrolní zjištění ČIŽP zachycená v protokolech o kontrole, zejména pak v protokole o kontrole provedené dne 13.11.2007, sice konstatují možnost znečištění přilehlého příkopu odtokem znečištěné srážkové vody z manipulační plochy při nepříznivých povětrnostních podmínkách, tato možná příčina znečištění příkopu ropnými látkami však nebyla v řízení postavena najisto. Správní orgán I. stupně ani žalovaný se totiž v protokolech o kontrole ani v následně vydaných rozhodnutích nevypořádali s obranou žalobce, který jednak poukazoval na to, že výdejní plocha je v závětří a je se značným přesahem zastřešena, takže na ní srážková voda nedopadá, a dále argumentoval tím, že manipulační plocha je odvodněna do kanálků, které případnou kontaminovanou vodu svádí do bezodtokové jímky. To, že manipulační plocha čerpací stanice, kde se provádí stáčení a výdej PHM, je zastřešena a vyspádována do sběrného žlábku, kterým jsou případné úkapy odvedeny potrubím do úkapové nádrže, konstatuje i technický popis čerpací stanice obsažený v protokolu o kontrole ze dne 13.11.2007. Pouhé přesvědčení ČIŽP o možnosti znečištění přilehlého příkopu odtokem znečištěné srážkové vody z manipulační plochy při nepříznivých povětrnostních podmínkách zachycené v protokolu o kontrole nelze za tohoto stavu věci považovat za odborné vyjádření, které by bez důvodných pochybností prokazovalo skutečnou příčinu znečištění přilehlého příkopu ropnými látkami. Uvedené platí tím spíše, pokud ČIŽP v prvostupňovém rozhodnutí ze dne 21.5.2008 sama připustila, že při šetření nebylo přímo zjištěno, kdy došlo ke znečištění příkopu ropnými látkami, ani nebyla zjištěna přesně vlastní příčina znečištění. Jestliže nebyla zjištěna doba, kdy došlo ke znečištění příkopu, nelze určit, za jakého počasí ke znečištění příkopu došlo, a nelze tak potvrdit hypotézu správního orgánu, že příčinou znečištění je odtok znečištěné srážkové vody z manipulační plochy při nepříznivých povětrnostních podmínkách. Skutkový stav věci, který v tomto směru vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, dle názoru soudu vyžaduje zásadní doplnění, což je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b/ s.ř.s.

Žalobce také právem namítá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nenapravil pochybení správního orgánu I. stupně, který dostatečně neodůvodnil výši uložené pokuty. Podle § 119 odst. 2 vodního zákona při stanovení výše pokuty přihlédne orgán ukládající pokutu zejména k okolnostem, za nichž k nedovolenému nakládání došlo, k tomu, jak se právní subjekt přičinil o odstranění nebo zmírnění škodlivých následků, k množství a charakteru uniklé látky, k místu, kde k vlastnímu ohrožení došlo, k množství a charakteru závadné látky, která pronikla do povrchových nebo podzemních vod, ke škodlivým následkům a možnostem jejich odstranění a k vlivu závadné látky na jakost těchto vod a ke stupni ochrany dotčeného území (chráněná území). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrno, že většinu kritérií, která jsou podle citovaného zákonného ustanovení významná pro určení výše pokuty, nechal žalovaný bez povšimnutí, přestože si byl vědom toho, že ani v rozhodnutí správního orgánu I. stupně „výše pokuty nebyla blíže diskutována ve smyslu výčtu hledisek, uvedených v odst. 2 § 119 vodního zákona.“ Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a sám nově stanovil výši ukládané pokuty. Podle § 68 odst. 3 správního řádu bylo proto jeho povinností uvést v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakými úvahami se řídil při hodnocení jednotlivých hledisek pro stanovení výše pokuty zakotvených v § 119 odst. 2 vodního zákona a proč považuje za přiměřenou okolnostem případu pokutu právě ve výši 42.500,- Kč. Této povinnosti však žalovaný nedostál. Pokud jde o vlastní zdůvodnění výše pokuty, omezil se toliko na sdělení, že je mu z úřední činnosti znám charakter geologického prostředí v dané lokalitě (jeho velká propustnost), a dále vytkl správnímu orgánu I. stupně neopodstatněné nadhodnocování přítomnosti uhlovodíků s řetězcem kratším než C. Zcela stranou pozornosti žalovaného při stanovení výše pokuty 10

tak zůstalo posouzení okolností, za nichž k nedovolenému nakládání došlo, posouzení toho, zda a jak se žalobce přičinil o odstranění nebo zmírnění škodlivých následků, jakož i posouzení množství a charakteru uniklé látky, škodlivých následků žalobcova protiprávního jednání a možností jejich odstranění.

Soud na tomto místě poukazuje na závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27.3.2008 č.j. 4 As 51/2007 – 68 a které lze plně vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Ve zmiňovaném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že správní orgán je povinen se při ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které mu zákon předkládá, podrobně a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Úvaha správního orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ. Uvede-li správní orgán pouze tolik, že k nějakému aspektu přihlédl, aniž by sdělil, jakou hodnotu, byť abstraktně vyjádřenou, tomuto aspektu přiřadil, stává se takové tvrzení do značné míry neurčitým, a v důsledku toho i nepřezkoumatelným.

Lze shrnout, že co do výše uložené pokuty je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se v něm dostatečně nevypořádal se zákonem stanovenými hledisky pro stanovení výše pokuty.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením soudu nezbylo než napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a/, b/ s.ř.s. rozsudkem bez jednání zrušit jednak pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů, a dále proto, že skutkový stav věci, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění.V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny dvěma paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006) a částkou 960,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 7.760,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Libora Janků (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 27. září 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru