Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 380/2008 - 62Rozsudek MSPH ze dne 08.06.2011

Prejudikatura

8 Afs 66/2008 - 71


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 380/2008 - 62-66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobců: A) RNDr. M.S. zastoupena Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 23, Praha 7, B) PHARMING, a.s. se sídlem Milíčova 434/8, Praha 3, zastoupena JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Jungmannova 35/29, Praha 1, proti žalovanému : Magistrát hl. m. Prahy, odbor stavební se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení : Ing. D.B. se sídlem Štítného 30, Praha 3, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23.9.2008, č.j. S – MHMP 329462/2008/OST/Če,

takto:

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního ze dne 23.9.2008, č.j. S- MHMP 329462/2008/OST/Če se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni RNDr. M. S. náhradu nákladů řízení v částce 10.640,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Libora Buchty, advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni PHARMING , a.s. náklady řízení v částce 10.640,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně JUDr. Jaroslavy Šafránkové, advokátky.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně RNDr. M. S. se žalobou vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 380/2008 a žalobkyně PHARMING, a.s. se žalobou vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 334/2009 domáhaly přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23.9.2008, č.j. S – MHMP 329462/2008/OST/Če, jímž byla zamítnuta odvolání těchto žalobkyň a dále i odvolání Ing. D. B. a prof. RNDr V. S. a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3, odboru výstavby ze dne 22.2.2008, č.j. OV/4438/07/Souč sp. zn. UMCP3 111926/2007, kterým byla místěna stavba označená jako

„ Nástavba a dvorní přístavba bytového domu čp. 585, na pozemku č. parc. 722 v kat. území Žižkov, Štítného 28, Praha 3“.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný správní orgán ze zjištění, že rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno k žádosti společnosti GYNGLYLE s.r.o. a jejím předmětem bylo umístění nástavby stávajícího třípodlažního bytového domu o jednom nadzemní podlaží a podkroví pro byty a přístavby do vnitrobloku sestávající z jednoho podzemního podlaží se dvěma vystupujícími hmotami dvou a čtyř nadzemních podlaží pro byty a ateliéry Stavební úřad vydal rozhodnutí o změně stavby a stanovil podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby a rozhodl o námitkách účastníků řízení.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve posuzoval, zda je stavební záměr v souladu s územně plánovací dokumentací a s obecnými požadavky na využívání území a shledal, že záměr je s územním plánem v souladu. Uvedl, že podle územního plánu sídelního útvaru hl.m. Prahy je stavba umístěna v polyfunkčním území všeobecně obytném OV, sloužícím převážně k bydlení s možností umístit v ploše i další funkce pro obsluhu obyvatel. Pozemek stavby je součástí památkové zóny Vinohrady, Žižkov, Vršovice vyhlášené vyhl. č. 10/1993 Sb.HMP, součástí dokladové části jsou kladná vyjádření dotčených orgánů státní správy a správce sítí a záměr neodporuje obecným požadavkům na výstavbu.

Následně se žalovaný vypořádával s odvolacími námitkami odvolatelů, jimiž byly také žalobkyně. Žalobkyně RNDr. M. S. v odvolání namítala, že jí nebyly poskytnuty podklady pro vypracování studie oslunění a denního osvětlení, že doložená studie nevychází z přesných údajů, že chybí zdůvodnění souladu stavby s územním plánem a nebyla předložena rozptylová studie. Namítala rozpor s čl. 4 odst. 1 a 3 vyhl. č. 26/1999 Sb. HMP ( OTPP), absenci vyjádření MHMP, odboru územního plánování a nesouhlasila s podmínkami č. 18. a 19. rozhodnutí o umístění stavby. Namítala rozpor se stávající zástavbou a likvidaci vnitrobloku a užitné hodnoty pavlačí typických pro danou lokalitu.

Žalobkyně PHARMING, a.s. namítala, že stavební úřad měl vydat rozhodnutí o umístění stavby a nikoliv rozhodnutí o změně stavby. Vytkla, že nebyl dodržen předepsaný koeficient zeleně a studie oslunění a osvětlení byla vypracována na základě nesprávných údajů, že odvětrání výfukových zplodin a radonu z přístavby povede ke zhoršení životního prostředí obyvatel v sousedních objektech a ve spise chybí stanovisko MHMP, odboru územního plánování. Namítala, že stavební úřad jako podklad použil nepravomocné rozhodnutí o výjimce z čl. 8 odst. 2 vyhl. OTPP.

Žalovaný neshledal uvedené odvolací námitky důvodnými. K namítané formě rozhodnutí uvedl, že záměrem je nástavba a přístavba ke stávajícímu objektu, kdy společné je nejnižší podlaží a obě části jedné stavby jsou propojeny. Zcela jednoznačně tak jde o přístavbu ke stávajícímu objektu, což je dle § 81 zákona č. 183/2006 Sb. ( stavebního zákona) důvodem pro rozhodnutí o změně stavby.

K odvolací námitce způsobu zpracování studie oslunění a denního osvětlení z března 2007 zpracované společností dalea v.o.s. uvedl, že tato studie byla po zjištění, že ve vztahu k objektu 516 ( žalobkyně RNDr.M. S.) se byty nacházejí již od 1. a nikoliv jen od 2. podlaží, doplněna odpovídajícími údaji , s nimiž se mohli účastníci řízení seznámit. Ze studie vyplynulo, že navržená stavba neovlivní kvalitu oslunění a denního osvětlení v okolních objektech, neboť požadované hodnoty stanovené příslušnými normami zůstanou zachovány. K námitce odvětrání žalovaný uvedl, že odvětrání podzemních garáží je řešeno nad střechu navrženého objektu.

K odvolací námitce absence stanoviska MHMP, odboru územního plánování žalovaný poukázal na to, že tento dotčený orgán státní správy byl podle § 89 odst. 1 stavebního zákona oprávněn uplatnit své stanovisko při ústním jednání, této možnosti však nevyužil. Rozhodujícím podkladem je však územní plán sídelního útvaru hl.m. Prahy, který určuje předmětnou plochu pro bydlení a tímto plánem se stavební úřad ve svém úsudku řídil. Regulační plán pro danou lokalitu není zpracován a není ani stanovena stavební čára zástavby vnitrobloku, tedy i vymezující plocha vnitrobloku pro zeleň. Porovnal, že sousední domy tvoří hluboké trojtakty, dispozice činžovního domu se zde opakuje, půdorysná stopa dvorní čáry byla od počátku rozšiřována směrem do vnitrobloku. Ve dvorech je neuspořádaná zástavba jedno až dvoupodlažních budov. Proto žalovaný odmítl námitky týkající se rozporu s čl. 4 vyhl. OTPP.

K námitce nepravomocného rozhodnutí o výjimce z vyhl. o OTPP žalovaný uvedl , že z důvodu zpětvzetí žádosti o výjimku a úpravy umístění stavby odpadl důvod nezbytnosti pravomocného rozhodnutí o výjimce.

Žalovaný vysvětlil, že podmínky č. 18 a č. 19 rozhodnutí o změně stavby se týkají stavební činnosti a dalšího stupně projektové přípravy předkládané až ke stavebnímu povolení.

Žalovaný učinil závěr, že navrhovaný záměr je v souladu s územně plánovací dokumentací, s požadavky na architektonický a urbanistický soulad s okolím i s požadavky stavebního zákona a dle stanovisek dotčených orgánů státní správy i se zvláštními právními předpisy.

Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí směřují podané žaloby.

Žalobkyně RNDr. M. S. ve své žalobě namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ust. § 90 stavebního zákona, neboť územní rozhodnutí o změně stavby bylo vydáno v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 4 odst. 3 vyhl.č. 26/1999 Sb. HMP. Dovozovala tak ze skutečnosti, že změněná stavba se nachází v Městské památkové zóně Vršovice- Vinohrady- Žižkov, která navazuje na Pražskou památkovou rezervaci a tvoří tak její ochranné pásmo. Uvedla, že území starého Žižkova je plošně pokryto velmi intenzivně zastavěnými domovními bloky, které jsou pro Žižkov charakteristické a navrhovaná dvorní přístavba svým nadměrným objemem a umístěním až na jižní hranici pozemku č. parc. 722 bezohledně narušuje stávající průběh dvorní fronty a výrazně vybočuje z charakteru a struktury stávající zástavby. Již existující dvůr v historické zástavbě je třeba považovat za svébytný architektonický prostor a navržená zástavba zásadním způsobem zdeformuje architekturu objektu. Žalobkyně namítala, že provedením zástavby dojde k likvidaci zeleně a umístění změny stavby je v rozporu s požadavkem na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí. Uvedla, že předmětnou stavbou budou rušeny obytné místnosti domu, jehož je vlastnicí, na což upozornila již při ústním jednání dne 11.2.2008. K tomu předložila stavební dokumentaci, kterou měl stavební úřad ověřit místním šetřením v jejím domě a zjistit tak skutečnost, že místnosti označené jako kuchyně mají rozlohu více než 12 m, tedy jsou obytnými místnostmi. Poukázala na to, že žadatel o změnu stavby předložil v řízení studii oslunění a denního osvětlení vypracovanou na základě nesprávných údajů, že žalobkyně hodlala v řízení předložit studii vlastní, avšak bylo jí to znemožněno tím, že stavební úřad nevyhověl žádosti žalobkyně o poskytnutí kopií konkrétní části dokumentace za účelem vypracování nové studie.

Žalobkyně PHARMING, a.s. ve své žalobě namítala procesní pochybení spočívající v tom, že v územním řízení o změně stavby bylo pokračováno, ačkoliv toto řízení mělo být z důvodu marného uplynutí lhůty stanovené stavebním úřadem pro odstranění vad podané žádosti zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalobkyně dále poukázala na nesprávnost formy rozhodnutí s tím, že žádost stavebníka měla být posouzena jako žádost o umístění stavby , nikoliv jako žádost o změnu stavby. Podle žalobkyně lze o změně stavby uvažovat toliko ohledně nástavby 4. nadzemního podlaží a nástavby podkroví 5. nadzemního podlaží bytového domu, nikoliv v případě dvorní přístavby podzemního podlažního parkingu a dvorní přístavby nadzemní části členěné do dvou hmot. V předmětné věci není původní stavba v žádném případě půdorysně rozšiřována a je budována zcela nová stavba od původní stavby oddělená a s ní spojená pouze otevřenou lávkou.

Žalobkyně také namítala, že rozhodnutí žalovaného spočívá na nesprávném a nezákonném závěru, že předmětný záměr je v souladu s územně plánovací dokumentací a s obecnými požadavky na využívání území a s požadavky zvláštních předpisů. Vytkla, že žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobkyně ohledně zeleně ve vnitrobloku a nesprávně se vyrovnal s námitkou absence stanoviska MHMP, odboru územního plánování. Dle žalobkyně nemůže obstát názor žalovaného, že tento orgán se měl k věci vyjádřit nejpozději při ústním jednání. Z ust. § 89 odst. 1 stavebního zákona nelze dovodit, že neuplatní-li dotčený orgán státní správy své námitky při ústním jednání, je dán jeho souhlas s předloženým záměrem.

Z důvodů uvedených v podaných žalobách obě žalobkyně navrhly, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu 1. stupně a vrátil věc k dalšímu řízení.

Ve svých vyjádřeních k podaným žalobám žalovaný správní orgán uvedl, že pro předmětnou lokalitu není zpracován regulační plán, který by zástavbu vnitrobloků řešil a formuloval tak závazné regulativy pro její zástavbu. Není stanovena stavební čára – hranice, která nesmí být stavbou překročena a která by vymezovala nezastavitelnou plochu vnitrobloků určenou pro zeleň, není tak stanoven koeficient zeleně. Žalovaný srovnal zástavbu v sousedních domech v ul. Štítného čp. 30 a čp. 32 a v ul. Seifertova čp. 79,81 a 83 s tím, že ve dvorech je neuspořádaná zástavba, půdorysná stopa dvorní čáry byla od počátku rozšiřována směrem dovnitř bloku. K námitce památkové ochrany žalovaný poukázal na kladné projednání věci s dotčeným orgánem státní památkové péče.

K formě rozhodnutí žalovaný zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí, tj., že dle projektové dokumentace je umístění stavby v rámci jednoho objektu, proto bylo na místě vydání územního rozhodnutí o změně stavby. Soulad s územním plánem ověřil jak stavební úřad tak i žalovaný , přičemž k umístění stavby v území neměl výhrady orgán územního plánování, jímž je Magistrát hl.m. Prahy, odbor územního rozhodování, ačkoliv měl možnost jako dotčený orgán státní správy se k záměru vyjádřit.

Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podané žaloby zamítl. Při jednání před soudem soud právní věc žalob obou žalobkyň vedené u Městského soudu v Praze pod spis. zn. 9 Ca 380/2008 a 9 Ca 334/2009 spojil ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že věci budou nadále pod spisovou značkou 9 Ca 380/2008.

Zástupce žalobkyně RNDr. M. S. uvedl, že podstata žalobních námitek není v tom, že by se žalovaný správní orgán nezabýval námitkami žalobkyně, že by nebyla zpracována studie oslnění a osvětlení. Zásadní námitka spočívá v tom, že u obou studií, které byly předloženy, vycházejí jejich závěry z nesprávních údajů, totiž z toho, že zde nejsou situovány žádné obytné místnosti. Proto hodnoty, které zde byly ve studiích vypočteny mohou odpovídat normám, ale neodpovídají faktickému stavu věci. Poukázal na to, že žalobkyně sama chtěla ověřit tento stav, zpracovat vlastní studii zastínění, k čemuž potřebovala projektovou dokumentaci. Přístup k této dokumentaci neměla, tento přístup jí stavební úřad neumožnil. Zdůraznil, že je třeba vycházet ze stavu faktického užívání bytu i z toho, jak stavebně technicky jsou tyto byty uzpůsobeny. Má za to, že mělo proběhnou místní šetření, avšak stavební úřad bral automaticky jako neobytné místnosti zde umístěné kuchyně.

Zástupce žalobkyně PHARMING, a.s. odkazuje na žalobní výtky obsažené v podané žalobě. Zástupkyně žalovaného uvedla, že studie vycházely z materiálu, které měl stavební úřad k dispozici, a pokud je nemovitost, u níž je zastínění namítáno užíváno jiná, toto nebylo stavebnímu úřadu známo a neměl k tomu žádné údaje. Uvedla, že povinností každého vlastníka nemovitosti, pokud dělá nějaké stavební úpravy, jenž mohou mít vliv na další rozhodování je toto oznámit stavebnímu úřadu tak, aby stavební úřad pracoval s aktuálními údaji.

Osoba zúčastněná na řízení - Ing. B. odkázal na veškerá svá stanoviska, která uvedl v podaných odvoláních i v jeho doplnění. Uvedl, že u něj je největší problém řešení vlhkosti v domě, neboť technické řešení, které zde má pro tyto účely, bude minimalizováno novou výstavbou, resp. nebude účinné. Uvedl, že souhlasí s názory žalobců, že problém dané výstavby je zastínění bytu, i když zastínění přímo jeho se netýká.

Soud k návrhům důkazů rozhodl, že nebude provádět dokazování správním spisem, respektive podklady v něm založenými.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody ke zrušení napadeného rozhodnutí.

Důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí soud spatřuje v oprávněnosti žalobních námitek směřujících do posouzení územního rozhodnutí o umístění stavby v rozporu s obecnými technickými požadavky na výstavbu upravenými pro území hlavního města Prahy a v rozhodné době v čl. 4 odst. 1 vyhl. č. 26/1999 Sb. HMP.

Pro posouzení dané věci je rozhodné znění věty druhé čl. 4 odst. 1 cit. vyhlášky, podle které umístění staveb a míra zastavění pozemku musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí.

Městský soud v Praze již v několika svých rozhodnutích ( např. pod sp. zn. 9 Ca 172/2003) judikoval, také v souvislosti s jinou věcí zástavby v památkově chráněné zóně, že není orgánem, který by se měl v tomto případě zabývat odbornou stránkou , jíž je umístění předmětné stavby z hlediska urbanistického a architektonického. Posouzení urbanisticko architektonických požadavků na umístění stavby v určité lokalitě je otázkou odbornou a přísluší orgánům územního rozvoje a plánování, případně památkové péče a stavebním úřadům v rámci jejich působení a pravomoci z hlediska ochrany veřejných zájmů na zachování urbanistického a architektonického rázu lokality určené k zastavění, garantované územními plány, případně podrobnějšími platnými regulativy daného území. Zjištění charakteru území, architektonických a urbanistických hodnot je totiž výsledkem činnosti orgánů územního plánování a celého procesu předkládání územně analytických podkladů, včetně odborného urbanistického a architektonického posouzení, které vedou k vydání územního plánu, jehož základní zásady uspořádání území a limity využití území jsou závazné, tedy i závazně výchozí pro vydání územního rozhodnutí. To vyplývá z ust. § 90 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb.( stavebního zákona).

Je tedy zcela na stavebním úřadu, aby si při projednávání konkrétního případu umístění stavby, řídíce se územním plánem a stanovisky příslušných dotčených orgánů státní správy, učinil úsudek o tom, zda jde o stavbu urbanisticky a architektonicky vhodnou pro dané území a zda umístění nástavby a přístavby doplňuje již existující stavbu tak, že nemůže ohrozit veřejné zájmy vytýčené ve veřejně projednaném územním plánu. Pro umístění stavby v určitém území je tak na místě obstarání stanovisek odborného orgánu územního plánování, případně i památkové péče a posouzení souladu všech předložených stanovisek dotčených orgánů státní správy. Tímto postupem je garantováno projednání a hájení veřejného zájmu na umístění stavby z hlediska urbanistického a architektonického, který nemůže být slučován s veřejnými subjektivními právy těch účastníků řízení, kteří jsou mezujícími sousedy a kteří tato svá veřejná subjektivní práva mohou v územním řízení uplatňovat toliko v rozsahu jejich možného dotčení na jejich hmotných právech. Účastenství žalobců v územním řízení bylo dáno ust. § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, podle kterého účastníky územního řízení jsou osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům a stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Stanovené účastenství vymezuje rozsah hmotných práv a zájmů v řízení daných vlastnickým právem k sousedním pozemkům a stavbám a jen v mezích těchto práv mohli být žalobci umístěním předmětné stavby dotčeni. V tomto směru soud poukazuje i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které ,je-li účastenství určité osoby v územním řízení odvozeno od možnosti dotčení jejích práv, pak v mezích tohoto dotčení práv jí přísluší výkon účastnických práv a ochrana jejích hmotných práv, tzn., že vyjádření a námitky, které je takový účastník v územním řízení oprávněn uplatnit, se musejí vztahovat k jeho právům. Je proto vyloučeno, aby se žalobci domáhali ochrany práv jiných účastníků řízení, která mu nepřísluší ( viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.7.2007 čj.: 2 As 10/2007-83). Posuzování otázek ochrany veřejného zájmu spočívající v umísťování staveb z hlediska urbanistického a architektonického žalobkyním jako mezujícím sousedům z hlediska jejich veřejných subjektivních práv podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona nepřísluší, neboť jde o otázku ochrany veřejného zájmu, jež hájí jiné orgány státní správy, případně obec jako účastník řízení. Souhlasná stanoviska dotčených orgánů státní správy včetně závazného stanoviska Magistrátu hl.m. Prahy, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu ze dne 25.7.2007, vycházejícího z odborného vyjádření Národního památkového ústavu ze dne 14.6.2007 si stavební úřad opatřil. Porovnal, že sousední domy tvoří hluboké trojtakty, dispozice činžovního domu se zde opakuje, půdorysná stopa dvorní čáry byla od počátku rozšiřována směrem do vnitrobloku. Přihlédl technické zprávě dokumentace, která stanoví, že okolní parcely jsou také příkladem intenzivního stavebního využití a výsledkem je hustá, ve dvorech poměrně neuspořádaná zástavba jedno až dvoupodlažních budov. Žalobkyním však dle § 89 odst. 3 stavebního zákona svědčí veřejné subjektivní právo namítat dotčení na svých právech majetkových, kam náleží všechny námitky vycházející z vlastnických a jiných věcných práv k pozemkům a stavbám , tedy námitky obsahově odpovídající přípustnosti jejich účastenství v řízení dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Prováděcí předpisy, jímž byla v posuzovaném období vyhl. č. 26/1999 HMP. Prahy, o obecně technických požadavcích na výstavbu stanovila v č. 4 odst. 1 hledisko zachování pohody bydlení zdravého životního prostředí a právo na to, aby umístěním stavby a jejím následný provozem nedošlo nad přípustnou míru k obtěžování okolí, zejména v obytném prostředí.

V mezích žalobních námitek, které žalobci uplatnili a které také byli oprávněni uplatnit, tedy byly námitky urbanistického a architektonického nesouladu na místě toliko potud, pokud tyto námitky spočívající v nadměrném objemovém řešení, v likvidaci zeleně a v narušení dvorní fronty vnitrobloku a dále i v nedostatečných podkladech pro posouzení oslunění a denního osvětlení sousedních objektů v podstatě směřovaly k ochraně jejich subjektivních práv na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí dle čl. 4 odst. 1 vyhlášky č. 26/1999 Sb. ( dále jen OTPP).

Zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí je dáno obecně technickými požadavky na výstavbu spočívajícími v posuzování negativních vlivů a účinků staveb a jejich zařízení na životní prostředí, jimiž jsou dle čl. 13 odst 3 vyhl. č. 26/1999 hl.m. Prahy škodlivé exhalace, hluk, teplo, otřesy, vibrace, prach, zápach, znečišťování vod a pozemních komunikací a zastínění budov a nesmí překročit limity uvedené v příslušných předpisech.

Žalobkyně své námitky proti umístění stavby postavily v průběhu územního řízení, a to při ústním jednání dne 11.2.2008 ( mimo jiné námitky) na tvrzení, že předmětným stavebním záměrem dojde ke zhoršení úrovně bydlení a užívání jejich domu, že dojde k nepřijatelnému zastínění, že stavebníkem předložená studie osvitu vychází ze špatných vstupních údajů, a je proto zkreslená a nesprávná a že odvětráním výfukových zplodin a radonu do prostoru oken a pavlačí jejich nemovitostí dojde ke zhoršení životního prostředí obyvatel a uživatelů nemovitostí. Uvedené námitky žalobkyně PHARMING, a.s. správní orgán 1. stupně uvedl ve svém rozhodnutí pod bodem 4. a 5. námitek účastníků řízení a uvedené námitky RNDr. M. S. pak uvedl pod bodem 10. a 11 námitek. O těchto námitkách však správní orgán 1. stupně ve výroku svého rozhodnutí tak, jak mu to ukládá ust. § 92 odst. 1 stavebního zákona, vůbec nerozhodl. Rozhodnutí o námitkách žalobkyň bylo učiněno toliko v rozsahu jejich námitek uplatněných pod body 1.-5. ( PHARMING, a.s.) a 1.-2. ( RNDr. M.S.), které se netýkají studie osvitu a zastínění ani odvětrání výfukových zplodin. Absence rozhodnutí o námitkách odpovídajících hlediskům zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí dle čl. 4 odst. 1 vyhlášky č. 26/1999 Sb.HMP ( dále jen OTPP) tak činí rozhodnutí správního orgánu 1. stupně nezákonným odporujícím ust. § 92 odst. 1 stavebního zákona, přičemž žalovaný v napadeném rozhodnutí tuto nezákonnost neodstranil, ačkoliv uvedené námitky byly i předmětem odvolání, která byla žalobkyněmi podána.

Absenci rozhodnutí o relevantních námitkách žalobkyň jako účastníků řízení proti umístění stavby nemůže zkonvalidovat skutečnost, že argumentace k uplatněným námitkám v územním řízení je uvedena v odůvodnění rozhodnutí o změně stavby a dále i v napadeném odvolacím rozhodnutí. Nadto tato argumentace studií oslunění a denního osvětlení zpracovaná společností dalea v.o.s. nevychází z aktuálního stavu zástavby, nýbrž z podkladů, které , jak sám stavební úřad uvedl, dohledal ve svém archivu a dne 25.4.2006 zaslal stavebníkovi. Správní orgán 1. stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že mu nebyly předloženy žádné konkrétní podklady, které by zpochybnily archivovaný stav, a proto nepožadoval zajištění nové studie. Uvedl tak přesto, že žalobkyně RNDr. M. S. již ve svém vyjádření ze dne 8.2.2008 před konáním ústního jednání upozorňovala na to, že studie oslunění a osvětlení nevychází ze skutečného stavu věci, neboť odporuje skutečnosti, že směrem k předpokládané výstavbě nejsou žádné obytné místnosti. Uvedla, že sloučením bytů obytné místnosti vznikly a vznikají a uživatelé orientují obytně místnosti převážně do vnitrobloku. Stejné námitky neodpovídajícího podkladu pro posouzení zastínění uplatnila i žalobkyně PHARMING, a.s., která uvedla, že v použité studii absentují půdorysy podlaží a její výsledky jsou tudíž zkreslené a nepoužitelné. Námitky nepřijatelného osvětlení ze dvora uplatnil také další účastník územního řízení Ing. D. B., který tak jako další v pořadí těmito námitkami navodil stavební úřad, aby se realizací záměru z hlediska skutečného oslunění a denního zastínění náležitě zabýval. To však stavební úřad neučiní, nezjistil skutečný stav zástavby na místě samém, neprovedl místní šetření. Tento nedostatek v napadeném rozhodnutí nenapravil ani žalovaný, neboť tak neučinil přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem, když jen uvedl, že ve vztahu k objektu RNDr. M. S. byla studie doplněna odpovídajícími údaji samotným žadatelem a s těmito údaji se mohli účastníci řízení seznámit. O jaké doplnění studie šlo, jaké údaje byly doplněny a na základě jakých konkrétních zjištění, z napadeného rozhodnutí nevyplývá. Soud se domnívá, že doplňující studií je zřejmě studie oslunění a denního osvětlení vypracovaná společností dalea v.o.s. dne 30.7.2008 ( původní je ze dne 19.3.2007), z níž však nevyplývají jiné výchozí podklady než opět archivní stavební dokumentace sousedních objektů. V vztahu k sousedním objektům žalobkyň zde není uvedeno víc než, že u objektu čp. 434 ( PHARMING , a.s.) se nepodařilo zajistit půdorysy jednotlivých podlaží objektu a vnitřní dispozice posuzovaných místností byly „odhadnuty“ dle dvorního pohledu a řezu tímto objektem, ve vztahu k objektu čp. 513 ( RNDr. M. S.) nebylo konkretizováno umístění obytných místností směrem do dvora, podkladem není žádné objektivní místní šetření stavebního úřadu a ve studii bylo pouze konstatováno, že v domě jsou od 2. NP byty a byla zajištěna archivní dokumentace. Stavební úřad neověřil stav zástavby na místě samém a žalovaný se ve svém rozhodnutí nevypořádal s vyjádřením žalobkyně RNDr. M. S. ze dne 29.8.2008, že ve studii není vůbec uvedeno, jak autor došel ke vstupním údajům pro výpočty s námitkou, že dvě předchozí studie vypracované INGPRO a dalea v.o.s. vycházely z nepravdivých údajů. Žalobkyně výslovně zdůraznila, že stavební úřad závady v podkladech předložených stavebníkem nezjistil. Uvedené se opakuje v odvolání podané RNDr. M.S. s konkretizací, že v dvorním traktu jsou místnosti označené jako kuchyně. Skutečnost, že studie neodpovídá skutečnému stavu na místě samém, namítala v odvolání i žalobkyně PHARMING, a.s. a shodně jako žalobkyně RNDr. M. S. namítala nezbytnost nového dokazování - ohledání na místě samém a zpracování nové studie. K těmto námitkám není v napadeném rozhodnutí žádná reakce kromě konstatování, že byla vypracována doplňující studie a účastníci řízení měli možnost se k ní vyjádřit. Takovéto vyrovnání se s námitkami účastníků řízení je nedostačující a svědčí o zanedbání zjištění skutečného stavu věci, na základě kterého by bylo možné teprve učinit odborné posouzení stavu oslunění a denního osvětlení. Povinností stavebního úřadu je pro záměr stavby zjistit skutečný stav věci a jiný postup nelze obhajovat tím, že vlastníci sousedních nemovitostí mají povinnost nahlásit stavební úpravy. Žalobkyně v průběhu územního řízení na nový stav poukazovaly, takže toto nemohlo být přehlédnuto a je také otázkou, proč tento nový stav nebyl u stavebního úřadu archivován. Z uvedených důvodů soud shledal, že správní orgány postupovaly velmi nedbale při posouzení souladu stavebního záměru s obecně technickými požadavky na výstavbu v hlavním městě Praze upravenými v čl. 4 odst. 1 vyhl. č. 26/1999 Sb Hl.m. Prahy, týkajícími se zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí. S uvedenými požadavky souvisí i posouzení námitky likvidace zeleně ve vnitrobloku, s kteroužto námitkou se stavební úřad vypořádal toliko konstatováním, že v územním řízení byla řešena zeleň toliko ve vztahu k pozemku č. parc. 722, na kterém se umísťuje stavba. Jak je stavební záměr v souladu s Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hl.m. Prahy, který je součástí změny územního plánu ( dle tvrzení v rozhodnutí o změně stavby), a jak tyto Regulativy vymezují zeleň v dané lokalitě z rozhodnutí nevyplývá. Ani žalovaný se k namítané likvidaci zeleně ve vnitrobloku v napadeném rozhodnutí nevyjádřil, ačkoliv RNDr. M. S. bylo v odvolání namítáno, že v dokumentaci územnímu řízení se výpočet koeficientu zeleně dané lokality nenachází.

Oproti uvedenému soud neshledal důvodnými procesní námitky žalobkyně PHARMING, a.s. , že řízení mělo být zastaveno, že mělo být vydáno rozhodnutí o umístění stavby a že vadou řízení je i absence stanoviska MHMP, odboru územního plánování.

Lhůta stanovená stavebním úřadem pro odstranění vad žádosti o vydání územního rozhodnutí dle § 64 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 45 odst. 1 správního řádu stanovená v délce 30 dnů v usnesení stavebního úřadu o přerušení řízení ze dne 11.9.2007 jako lhůta přiměřená k doplnění žádosti není lhůtou prekluzivní. To znamená, že jejím uplynutím nezaniká nárok žadatele , aby o jeho žádosti bylo rozhodnuto a jejím uplynutím není dán obligatorní důvod k zastavení územního řízení. Stanovená lhůta je lhůtou pořádkovou, o čemž svědčí i prodloužení její délky stavebním úřadem v dalších jeho usneseních založených ve správním spise.

Ani způsob rozhodnutí o žádosti stavebníka není v rozporu se zákonem. Je na stavebním úřadu jako na odborném orgánu státního stavebního dohledu, aby posoudil charakter stavebního záměru a přijal tak odpovídající územní rozhodnutí. Stavební úřad ve svém rozhodnutí o změně stavby náležitě odůvodnil neoddělitelnost zamýšlené přístavby a nástavby a její funkční propojenost se stávajícím domem a proč postupoval podle § 77 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a na základě obsahu podané žádosti i projektové dokumentace rozhodl o umístění změny stavby. Bylo toliko na stavebním úřadu, aby dle projektové dokumentace posoudil, zda jde o nástavbu a přístavbu jako změny stavby, které mají územní nároky, urbanistický a architektonický význam, tj. o nástavbu a přístavbu, kterými se stávající stavba zvyšuje a půdorysně rozšiřuje při zachování, že tyto stavby jsou vzájemně funkčně propojeny. Takové posouzení bylo stavebním úřadem učiněno v souladu s ust. § 81 odst. 1 stavebního zákona, a proto jej do napadeného rozhodnutí převzal také žalovaný.

Rovněž s absencí stanoviska MHMP, odboru územního plánu se žalovaný vypořádal v souladu se zákonem. Je nesporné, že navrhované umístění změny stavby je v souladu s územním plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy a účastníci nenamítali, že by stavba byla umístěna v jiné ploše, než určené pro využití v polyfunkčním území jako území všeobecně obytném, s nímž je navržená funkce změny stavby v souladu. Skutečnost, že došlo ke změně územního plánu č. 1000/00, která byla schválena usnesením Zastupitelstva hl.m.Prahy č. 40/14 a vyhl. č. 32/1999 Sb. HMP není důvodem pro přezkum změny územního plánu soudem, k němuž není soud ani příslušný. Je skutečností, kterou je v územním řízení třeba respektovat, a je jinou otázkou, z jakých důvodů ke změně územního plánu došlo a proč tato změna byla zastupiteli hlavního města Prahy přijata. Je-li tedy zamýšlené umístění stavby v souladu s územním plánem, není absence vyjádření MHMP, orgánu územního plánu jako jednoho z dotčených orgánů státní správy důvodem pro zrušení rozhodnutí o umístění stavby, jestliže tento orgán měl, při územním souladu stavebního záměru, v řízení pouze možnost se k tomuto záměru vyjádřit. Jestliže tak neučinil a své právo námitek ve stanovené lhůtě až do konání ústního jednání v souladu s § 89 odst. 1 stavebního zákona nevyužil, neznamená to, že k posouzení souladu navržené stavby s územním plánem nebyl způsobilý sám stavební úřad a že by tento nedostatek bránil vydání rozhodnutí o změně umístění stavby. Klíčovým podkladem pro posouzení územního souladu stavebním úřadem byl skutečně územní plán sídelního útvaru hl.m. Prahy, vymezení plochy, do které se stavební záměr umísťuje a stanovisko orgánu památkové péče.

Na základě všech uvedených důvodů Městský soud v Praze dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu nedostatku výroku o některých, právě relevantních námitkách žalobkyň jako účastníků řízení a dále pro vady řízení spočívající v tom, že závěr rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nevycházely v otázce souladu záměru s obecnými požadavky na výstavbu v hl.m. Praze dle čl. 4 odst. 1 vyhl. č. 26/1999 Sb.HMP ( v dodržení pohody bydlení a zdravého životního prostředí) z náležitě zjištěného stavu věci okolní sousední zástavby V tomto směru tak došlo k porušení práv žalobkyň na vypořádání jejich námitek jako účastníků řízení. Proto soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem soudu ( § 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyně měly ve věci úspěch. Náklady řízení žalobkyně RNDr. M. S. spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2000,- Kč a dále v nákladech právního zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 2100,- Kč (převzetí věci, podání žaloby, účast při jednání před soudem) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky a dále za 3x paušál po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky s připočtením částky DPH ve výši 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z částky 7.200,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, činí 10 640,- Kč.

Náklady řízení žalobkyně PHARMING, a.s.spočívají rovněž v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2000,- Kč a dále ve stejných nákladech právního zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 2100,- Kč (převzetí věci, podání žaloby, účast při jednání před soudem) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky a dále za 3x paušál po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky s připočtením částky DPH ve výši 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z částky 7.200,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, činí 10 640,- Kč.

Výrok o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení Ing. D. B. je dán ust. § 60 odst. 5 s.ř.s.. této osobě soud v řízení neuložil žádnou povinnost, tudíž jí ani nevznikly náklady v souvislosti s plněním povinnosti, která by byla soudem uložena.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 8. června 2011

JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru