Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 367/2008 - 26Rozsudek MSPH ze dne 29.04.2011

Prejudikatura

8 Afs 38/2008 - 57


přidejte vlastní popisek

9Ca 367/2008 - 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Mgr. Lukáš Raida, advokát se sídlem v Ostravě, 28. října 875/275, správce konkursní podstaty úpadce Union Banka, a.s. „ v likvidaci“, IˇC: 41034261 se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, ul. 30. dubna čp. 635, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze se sídlem Žitná 12, Praha 2, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3.9.2008, č.j. 4917/08-1400-200796,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 03.09.2008, č.j. 4917/08-1400-200796, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Benešově ze dne 04.04.2008 č.j. 45170/08/021960/2272, jímž bylo žalobci předepsáno penále za zdaňovací období roku 2004 v celkové výši 1.397,- Kč.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný správní orgán ze zjištění, že penále bylo předepsáno z toho důvodu, že daň z nemovitosti za zdaňovací období roku 2004 nebyla uhrazena v zákonných termínech. Žalovaný se v rozhodnutí vypořádával s námitkou žalobce, že mu nevznikla povinnost platit penále před prohlášením konkurzu, když povinnost zaplatit toho penále vznikla nejdříve dne 31.05.2004 a konkurz na úpadce byl prohlášen dne 29.05.2003. S odkazem na ustanovení § 170 písm. d) zákona č. 182/2006Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ( insolvenční zákon ) žalobce tvrdil, že sankce, které vznikly před prohlášením konkurzu se žádným způsobem neuhrazují, a tedy je nelze vyměřit. K uvedenému žalovaný argumentoval, že podle ustanovení § 40a odst.2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění jeho novely provedené zákonem č. 296/2007Sb., se za daňové pohledávky za majetkovou podstatou považují ty pohledávky, které vznikly v důsledku skutečností zakládajících daňové povinnosti včetně příslušenství daně, jenž nastaly v době od účinnosti rozhodnutí o úpadku do vydání rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení končí. Jedná se o daňové povinnosti za zdaňovací období po rozhodnutí o úpadku žalobce a správce daně uplatňuje v konkurzu své pohledávky za majetkovou podstatou u insolvenčního správce standardním způsobem obvyklým již v řízeních podle zákona č. 328/1991Sb., o konkurzu a vyrovnání, tj. doručením platebního výměru. Podle přechodných ustanovení v článku XXVIII. zákona 296/2007 Sb., se použije tohoto zákona i v případě správy daní související s řízením, které bylo zahájeno a pravomocně nebylo skončeno podle zákona č. 328/1991 o konkurzu a vyrovnání. Na daňový subjekt Union Banka a.s. byl prohlášen konkurz ke dni 29.05.2003 a tento daňový subjekt byl v prodlení s úhradami splatných daňových povinností na dani z nemovitostí na rok 2004. Proto správce daně v souladu s ustanovením § 63 odst.2 zákona o správě daní a poplatků předepsal penále uvedeným platebním výměrem.

Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobce namítal, že platební výměr je nezákonný, neboť byl vydán v rozporu s právními předpisy. Žalobce se neztotožnil s názorem žalovaného :

- že příslušenství daně z roku 2004 až 2007 je ve smyslu § 4a odst.2 zákona č. 337/1992Sb., ve znění platném k 1.1.2008 pohledávkou za konkurzní podstatou a - že splatnost daně z nemovitostí je stanovena v § 15 Zákona o dani z nemovitostí

K tomu žalobce uvedl, že splatnost daně z nemovitostí je sice obecně stanovena v § 15 zákona č. 338/1992Sb., avšak pro průběh konkurzu je speciální úprava splatnosti pohledávek za konkurzní podstatou uvedena v § 31 odst.1 zákona č. 328/1991Sb. ve znění platném k 31.12.2007 a to, že pohledávky za podstatou je možno uhrazovat kdykoliv v průběhu konkurzního řízení a ostatní nároky lze uspokojit pouze podle pravomocného rozvrhového řízení. Dále se žalobce domnívá, že daňové penále nevzniká dnem vystavení platebního výměru, ale dnem neuhrazení daňové povinnosti, což v tomto případě bylo v roce 2004, a tedy na toto penále nelze aplikovat § 40a zákona č. 337/1992Sb., jelikož by se jednalo o retroaktivní uplatňování zákona z důvodu platnosti tohoto ustanovení až od 1.1.2008.

Vzhledem k uvedenému žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a případně zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že žalobci vznikla povinnost uhradit daň z nemovitosti ve výši 1.403,- Kč ve třech splátkách k 31.05.2004, k 30.06.2004 a k 30.09.2004. Vzhledem k tomu, že tyto daňové pohledávky vznikly po prohlášení konkurzu, jedná se dle § 31odst.2 písm.d) zákona č. 328/1991Sb. o pohledávky za podstatou. Tyto pohledávky jsou pohledávkami za podstatou i podle § 40a odst.2 zákona č. 337/1992Sb. ve znění pozdějších předpisů ve spojení s článkem XXXVIII. zákona č. 296/2007Sb. Penále předepsané platebním výměrem se podle přechodných ustanoveních článku VI. zákona č. 230/2006 Sb. řídí ustanovením § 63 zákona č. 337/1992Sb. ve znění účinném do 31.12.2006. Zákonnost o správě daní a poplatků nemá ustanovení o tom, že v průběhu konkurzu nepřirůstají k daňovým pohledávkám, které jsou pohledávkami za podstatou, sankce. Ustanovení § 31 odst.1 Zákona č. 328/1991Sb., stanoví, že pohledávky za podstatou se uhrazují v průběhu konkurzního řízení, zatímco pohledávky přihlašované do rozvrhu lze uspokojit pouze podle pravomocného rozvrhového usnesení. Toto ustanovení vymezuje uspokojení jednotlivých druhů konkurzních pohledávek, slovo „kdykoliv“ neznamená libovůli se splněním povinnosti platit zálohy na dani z nemovitosti, které jsou pohledávkami za podstatou, ale vyjadřuje přednost uspokojení pohledávky za podstatou oproti uspokojení nároku podle pravomocného rozvrhového usnesení. Z tohoto důvodu není ustanovení § 31 odst.1 citovaného zákona speciálním ustanovením k § 15 Zákona č. 338/1992Sb. Penále předepsané platebním výměrem je deklaratorním rozhodnutím, kterým bylo žalobci sděleno, že za dobu prodlení bylo předepsáno penále v určité výši. Žalovaný v napadeném rozhodnutí použil odkaz na zákon č. 296/2007Sb., pro účely vymezení splátky daně z nemovitostí jako pohledávky za podstatou, aniž by o předepsaném penále tvrdil, že je pohledávkou za podstatou. Penále, které bylo předepsáno za prodlení v roce 2004 a v tomto roce se stalo splatným, nemůže být považováno za pohledávku za podstatou podle ustanovení § 40a zákona č. 337/1992 Sb., když toto ustanovení nabylo účinnosti 1.1.2008.

Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dále jen s. ř. s. ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle § 15 ( Placení daně) odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti je daň z nemovitosti splatná ve čtyřech stejných splátkách, a to nejpozději do 31. května, do 30. června, do 30. září a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období.

Podle přechodného ustanovení čl. XXVIII. zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím ve znění v době rozhodování žalovaného se ustanovení tohoto zákona použije i v případě správy daní související s řízením, které bylo zahájeno a pravomocně neskončeno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. ( insolvenční zákon) účinného od 1.1.2008 pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona se použijí dosavadní právní předpisy.

Podle § 31 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání ve znění platném v rozhodné době nároky na vyloučení věci z podstaty (§ 19 odst. 2), pohledávky za podstatou (§ 31 odst. 2), nároky na oddělené uspokojení (§ 28) a pracovní nároky (§ 31 odst. 3) lze uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení. Jiné nároky lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení.

Podle § 31 odst. 2 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, jsou daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění.

Podle § 58 (Příslušenství daně) píslušenstvím daně se rozumí penále, zvýšení daně, náklady daňového řízení, úroky a pokuty uložené podle tohoto nebo jiného daňového zákona. Příslušenství daně, s výjimkou pokut, sleduje osud daně, nestanoví-li správce daně svým rozhodnutím jinak.

Podle § 63 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění platném v rozhodné době daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti.

Podle § 63 odst.2 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění platném v rozhodné době penále se počítá za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti. Daňový dlužník je povinen zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0,1 % z nedoplatku daně. Nedoplatky na poplatcích a příslušenství daně se nepenalizují. Penále stanovené podle tohoto ustanovení se uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení; za každý další den prodlení se uplatní penále ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí.

Podle § 63 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění platném v rozhodné penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. O tomto předpisu se daňový dlužník může vyrozumět kdykoliv, pokud to vyžaduje stav jeho účtu, zejména při daňové exekuci; o předpisu se daňový dlužník zpravidla vyrozumí do třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, nejpozději však ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně. Penále uvedené v platebním výměru je splatné v náhradní lhůtě patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud nebylo již uhrazeno.

Podle § 40a odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění účinném od 1.1.2008 ( nedoplatky v insolvenčním řízení) pro účely insolvenčního řízení se daňové nedoplatky považují za

a) daňové pohledávky za majetkovou podstatou, b) daňové pohledávky s nárokem na uspokojení ze zajištění, nebo c) další přihlášené daňové pohledávky.

Podle § 40a odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění účinném od 1.1.2008 daňové pohledávky uvedené v odstavci 1 písm. a) vznikají v důsledku skutečností zakládajících daňové povinnosti, včetně příslušenství daně, které nastaly v době od účinnosti rozhodnutí o úpadku do vydání rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení končí.

Podle § 170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) účinného od .1.2008 v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, cla, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku.

Na základě v výše uvedené právní úpravy soud posoudil žalobní námitky takto. V dané věci je mezi účastníky řízení nesporné a z podkladu řízení vyplývá, že žalobce byl v prodlení s úhradou daně z nemovitosti, neboť tuto neuhradil v zákonných termínech, které jsou stanoveny v § 15 zákona č. 338/1992Sb. Z tohoto důvodu byl žalobce dle § 63 odst.1zákona o správě daní a poplatků v prodlení, neboť nezaplatil splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. Tím jej dle § 63 odst.2 zákona o správě daní a poplatků stíhala povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti. Den splatnosti daně je pro daň

z nemovitosti stanoven jedině v ustanovení daňového zákona, tj. v ust. § 15 zákona č. 338/1992Sb., aniž by byla dána speciální úprava její splatnosti pro případ průběhu konkurzu, jako pohledávky za konkurzní podstatou tak, jak se domnívá žalobce. Ustanovení § 31 odst.1 zákona č. 328/1991Sb., o konkurzu a vyrovnání, kterého se dle dle přechodného ust. § 432 odst. 1 insolvenčního zákona užije na konkurzní řízení zahájená před účinností insolvenčního zákona, neřeší splatnost daní, které se stávají pohledávkami za podstatou, nýbrž řeší způsob uspokojení těchto pohledávek v neomezeném časovém rozsahu v průběhu konkurzního řízení, zatímco jiné nároky lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení. Toto ustanovení není ustanovením o splatnosti daně z nemovitosti nebo jakékoliv jiné daně, pro kterou je vždy relevantní ustanovením o splatnosti daně obsažené v každém jednotlivém daňovém zákoně. Teprve v případě, kdy se tyto daňové nedoplatky stanou pohledávkami za podstatou, neboť vzniknou po prohlášení konkurzu, jedná se o pohledávky, jejichž způsob uspokojení ve prospěch věřitelů se děje způsobem § 31 odst.1 zákona o konkurzu a vyrovnání. Proto soud přisvědčuje žalovanému, že ustanovení § 31 odst.1 zákona o konkurzu a vyrovnání není žádným speciálním ustanovením k § 15 zákona č. 338/1992Sb., nýbrž upravuje uspokojení daňových nedoplatků jako pohledávek za podstatou pro případ konkurzu, protože mezi tyto pohledávky podle § 31 odst.2 písm.d) náleží i daně. Penále, které je příslušenstvím daně a které vzniká za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti vzniká ze zákona a platebním výměrem se pouze deklaruje výše tohoto penále. Soud ostatně shodně se žalobcem uvádí, že daňové penále nevzniká dnem vystavení platebního výměru, ale dnem neuhrazení daňové povinnosti, nicméně jeho výše je stanovena ( předepsána, sdělena ) deklaratorním způsobem v platebním výměru a tímto platebním výměrem se také sděluje splatnost penále v náhradní lhůtě, pokud toto penále již nebylo uhrazeno. V dané věci byla splatnosti penále stanovena v náhradní lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto platebního výměru. Ustanovení § 40a zákona č. 337/1992 Sb., vložené do tohoto zákona novelou provedenou zákonem č. 296/2007Sb. s účinností od 1.1.2008 pouze vymezuje a konkretizuje nedoplatky v insolvenčním řízení, za něž se považují daňové pohledávky za majetkovou podstatou, které vznikají v důsledku skutečností zakládajících daňové povinnosti včetně příslušenství daně, které nastaly v době od účinnosti rozhodnutí o úpadku do vydání rozhodnutí jímž se insolvenční řízení končí. Toto ustanovení ovšem nebrání předpisu penále učiněnému podle § 63 odst.4 zákona č. 337/1992 Sb., neboť předpis penále není vlastním uspokojením úhrady penále v konkurzním řízení, nýbrž je jen deklaratorním vyrozuměním o tom, že žalobce je povinen platit penále v určité výši, které je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění ( za každý den prodlení ) a pokud ještě nebylo uhrazeno, pak je splatné v náhradní lhůtě stanovené platebním výměrem. Žalobce tedy nesprávně zaměňuje právo správce daně na vydání platebního výměru na vzniklé penále za dobu po prohlášení konkurzu za vlastní uspokojení pohledávky v konkurzu, kdy z tohoto uspokojení vyjímá penále jako příslušenství daně dle právní úpravy v zákoně o správě daní a poplatků . Avšak i podle stále platného § 58 zákona o správě daní a poplatků se příslušenstvím daně rozumí penále, přičemž příslušenství daně, s výjimkou pokut ,sleduje osud daně, nestanoví-li správce daně svým rozhodnutím jinak. Jestliže penále sleduje osud daně, pak i daní ve smyslu § 31 odst.2 písm. d) zákona o konkurzu a vyrovnání účinného do 31.12.2007 je penále, které se stává pohledávkou za podstatou. Aplikace ustanovení § 40a odst.2 zákona o správě daní a poplatků účinného od 1.1.2008 tedy nemá význam nezákonného retroaktivního uplatnění tohoto ustanovení na vznik a výměr předmětného penále, když pouze již pro účely insolvenčního řízení upřesňuje, že pohledávkou za podstatou je i daňový nedoplatek spočívající v penále jako příslušenství daně. Ve smyslu toho, že penále bylo předepsáno za prodlení v roce 2004 platebním výměrem ze dne 4.4.2008 a že ustanovení § 40a zákona č. 337/1992Sb., s účinností od 1.1.2008 upravuje toliko vymezení daňových nedoplatků, které jsou pohledávkami za podstatou, je třeba vnímat i ne zcela přesnou argumentaci žalovaného v závěru napadeného rozhodnutí, že předmětné penále nemůže být považováno za pohledávku za podstatou před datem 1.1.2008. Citované ustanovení novely zákona o správě daní a poplatků nebránilo tomu, aby správce daně žalobci předepsal penále za rok 2004, které vzniklo v důsledku neplnění zákonné daňové povinnosti a které žalobci vzniklo za každý den prodlení se splatností daně i po dobu, kdy byl v konkurzu. Ostatně i insolvenční zákon v ust. § 170 písm. d), na které žalobce upozorňoval v podaném odvolání, stanoví penále jako výjimku z těch sankcí, které se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku.

Penále za dobu prodlení od 31.05.2004 od 30.06.2004 a od 30.09.2004 tedy bylo oprávněně žalobci předepsáno jako splatné podle § 63 odst. 4 zákona č. 337/1992Sb., neboť byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění, byla stanovena jeho výše a byla stanovena náhradní lhůta pro jeho splatnost.

Na základě shora uvedených skutečností Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán v posouzení odvolání žalobce nepochybil a penále bylo žalobci vyměřeno po právu.

Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť pro takový postu byly dány podmínky ustanovení § 51 s. ř. s., když žalobce ani žalovaný k výzvě soudu nepožadovali, aby bylo ve věci nařízeno jednání.

Výrok o nákladech řízení je dán ustanovením § 60 odst.1 s. ř. s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu

V Praze dne 29. dubna 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Aneta Petrlíková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru