Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 363/2008 - 52Rozsudek MSPH ze dne 15.06.2011

Prejudikatura

5 As 28/2007 - 89

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 37/2011 (zrušeno)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 363/2008 - 52-61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Punktum, spol. s.r.o., se sídlem Opava, Otická 758/19, DIČ CZ25380966, zast. Ing. Markem Piechem, daňovým poradcem se sídlem Opava, Otická 758/19, proti žalovanému: Ministerstvo financí, Ústřední finanční a daňové ředitelství, se sídlem Praha 1, Letenská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.8.2008 č.j. 43/68729//2008-431,

takto:

I. Žaloba se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 30.6.2008 č.j. 6881/08/-0300-802537, ve věci odmítnutí jeho žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o informacích).

Žalobce v podané žalobě namítal, že mu Finanční ředitelství v Ostravě odmítlo poskytnou informaci, a sice všechny informace, obsažené v zápisech z porad metodiků Finančního ředitelství v Ostravě a ministerstva financí, týkající se výkonu daňové správy, tedy činností finančních úřadů a Finančního ředitelství v Ostravě, jakožto orgánu veřejné moci navenek ve vztahu k daňovým subjektům, upravující aplikační postupy stran jednotlivých ustanovení zákona č. 337/1992 Sb. v platném znění (dále jen daňový řád) a jednotlivých ustanoveních zákona č. 586/1992 Sb. v platném znění (zákon o daních z příjmu), zákona č. 593/1992 Sb. v platném znění (zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu) a zákona č. 235/2004 Sb. v platném znění (zákon o dani z přidané hodnoty) – dále jen „ informace „ - podle zákona o informacích, a žalovaný jeho odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nevyhověl. Žalobce nesouhlasil s důvody, které žalovaný uvedl ve svém rozhodnutí a tvrdil, že pokud jej Finanční ředitelství v Ostravě odkazuje na internetové stránky a chce tím poskytnout omezenou informaci, a takovou informací měl být odkaz na webové stránky Ministerstva financí České republiky, nelze takový odkaz považovat za poskytnutou informaci, když na uvedených stránkách se požadované informace nenachází. Rovněž tak odkaz na blíže neidentifikovaný Finanční zpravodaj nelze považovat za relevantní poskytnutí omezené informace. Žalovaný tak nedostál povinnosti, kterou mu ukládá pro případ omezeného poskytnutí informace § 11 odst. 1 zákona o informacích, podle kterého žalovaný postupoval, a ustanovení § 12 téhož zákona. Žalovaný tedy neposkytl ani omezenou informaci, ale postupoval podstatě podle § 11 odst. 2 zákona o informací. Pro takový postup však nebyly naplněny zákonné podmínky, stanovené v § 11 odst. 2 pod písm. a) až c) téhož zákona. Podle žalobce na poskytnutí požadovaných informací ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona o informacích nedopadá, neboť zde uvedená výjimka se týká pouze vnitřních pokynů obsahujících informace, které neovlivňují nikoho jiného, mimo subjekty mající podle citovaného zákona povinnost poskytovat informace, týkající se jejich rozhodovacích činností. Zmiňované zápisy z porad metodiků Finančního ředitelství v Ostravě a Ministerstva financí nejsou vnitřním pokynem, na který by se vztahovalo ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona o informacích. K tomu žalobce poukázal na účel úpravy práva na informace ve smyslu článku 17 Listiny základních práv a svobod ( dále jen Listina ). Podle žalobce není sporu o tom, že informace, které požadoval, se týkají výkonu veřejné správy a správní orgán prvního stupně, jakožto povinný subjekt, je má k dispozici, když uvádí, že „z důvodu enormního objemu takto zveřejněných informací (v žádosti požadované informace jsou věcně omezeny pouze velmi obecně s odkazem na právní předpisy, časově nejsou omezeny vůbec) není možné data zveřejněné informace poskytnou písemně“. Nejednalo se tak o případ, kdy by bylo požadováno sdělení informace, kterou by byl povinný subjekt teprve nucen z různých podkladů vytvářet. Skutečnost, že tyto informace jsou obsaženy v jakémsi vlastním interním pokynu, je nerozhodná. K povaze interního pokynu žalobce poukázal na publikaci „Správní právo“, C. H. BECK, Praha 2003, str. 113 Dušana Henrycha“ s tím, že vydávání instrukcí (interních pokynů, směrnic a podobně) nadřízeným orgánem je pouhou realizací oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je zachováním právní povinnosti řídit se ve služební činnosti příkazy nadřízených. Vždy se však bude jednat o takové akty, které se týkají pouze pracovníků, kteří jsou jimi vázáni (akty řízení). Týkají-li se však interní pokyny výkonu veřejné správy, tedy činnosti správce daně, jakož to orgánu veřejné moci, navenek ve vztahu k veřejnosti, a upravují-li aplikační postupy stran jednotlivých ustanovení daňových zákonů, nelze je, jakkoliv jsou takto označeny, považovat za informace vyloučené z práva na jejich poskytnutí těm, jenž se postupy v nich upravené bezprostředně týkají. K tomu žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 17.1.2008 č.j. 5As 28/2007-89 s tím, že na tento rozsudek v odvolání výslovně upozornil. Předmětem sporu podle žalobce je výklad pojmu informace nebo poskytnutí informace, kdy se dožaduje toho, aby byly poskytnuty zápisy z porad metodiků Finančního ředitelství v Ostravě a Ministerstva financí České republiky a nestačí mu sdělení, co tyto zápisy obsahují. Žalovaný jen sdělil co tyto zápisy obsahují, konkrétně „zápisy z porad často obsahují pouhou sumarizaci témat k další diskuzi nad podněty vzešlými z praktické aplikace právních předpisů, vymezují situace, jenž v budoucnu bude vhodné či nutné upravit, přičemž účastníci porady se „radí o dalších postupech“, aniž by nutně na poradě muselo vzniknout závazné stanovisko, spíše naopak je porada místem zrodu toliko doporučení či nastínění eventuálních vhodných postupů“. Podle žalobce žalovaný lpí na důsledném jazykovém výkladu a zdůrazňuje, že nelze poskytnou listinu, nýbrž obsah. K tomu žalobce poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 61/2006 Sb.( novela zákona o informacích ), kde se uvádí, že definice pojmu informace se do zákona o svobodném přístupu k informacím zapracovává z důvodu nutnosti transpozice pojmu „dokument“, obsaženém ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES, o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Lze tedy říci, že záměrem zákonodárce jednoznačně bylo, aby „informace“ v pojetí zákona o svobodném přístupu k informacím byla totožná s pojmem „dokument“ v transponované směrnici. Poskytování informací je tedy především poskytování jejich obsahu. Lze tak shrnout, že informací není informace o obsahu zápisů z porady metodiků Finančního ředitelství v Ostravě a Ministerstva financí v České republiky, nýbrž obsah těchto zápisů jako takových, poskytnutých v listinné podobě ve formě okopírování na papírech nebo poskytnutých v elektronické podobě ve formě skenování na CD nosiči. Tento názor má podle žalobce oporu v rozsudku NSS ze dne 7.5.2008 č.j. 1 As 17/2008-67. Žalobce rovněž tvrdil, že jde o širší celospolečenský problém, poukázal na možnost podání další žaloby proti žalovanému s tím, že nevidí důvod, proč by neměla být veřejnost informována o tom, jak bude postupováno v určitých věcech, týkající se daně z DPH. Na tom není nic tajného a nejedná se při tom ani o dotazy na názory budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací, jak je má na mysli ust. § 2 odst.4 zákona o informacích. Navíc se tak dá předejít budoucím daňovým sporům, řešeným správními soudy, neboť budou-li daňové subjekty znát stanoviska k jednotlivým ustanovením zákona o DPH, budou moci zvolit cestu v souladu se stanoviskem a nebudou muset se domáhat zjištění takového stanoviska v daňovém sporu u správního soudu.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správní orgánu prvního stupně, zrušil a uložil žalovanému ve stanovené lhůtě poskytnou všechny informace, tak, jak je uvedl ve své žádosti.

K tomu uvedl, že si je vědom názoru NSS ve věci sp. zn. 1 Afs 57/2006 a měl zato, že jsou-li splněny zákonné podmínky ust. § 78 odst. 3 s.ř.s., je nutno takové oprávnění využít vždy. Takovou situací bude vždy i situace, kdy rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nicotné nebo na tolik nezákonné, že nikdy nemělo být vydáno a nezákonnost, která byla uplatněna, již nejde zhojit žádným postupem správního orgánu.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí a zdůraznil, že zápisy z porad často obsahují pouhou sumarizaci témat k další diskuzi nad podněty vzešlými z praktické aplikace právních předpisů, vymezují situaci, jenž bude v budoucnu vhodné či nutné upravit, přičemž účastníci porady se „ radí“ o dalších postupech, aniž by nutně na poradě muselo vniknout závazné stanovisko, spíše naopak je porada místem zrodu toliko doporučení či nastínění eventuálních vhodných postupů. V zápisech tedy zaznívají skutečné názory, jež jsou z povinnosti poskytovat informace vyloučené ustanovením § 2 odst. 4 zákona o informacích, jenž bylo povinným subjektem v rozhodnutí správně aplikováno.

Žalovaný se ztotožnil s finančním ředitelstvím i v namítané nepřípadnosti odkazu žalobce jako tehdejšího odvolatele na rozsudek NSS sp. zn. 5As 28/2007, kterým nebyla řešena zcela analogická problematika. Další argumentace žalobce stran definice interního pokynu správního orgánu a vazeb s ustanovením § 11 a § 12 zákona o informacích bylo nutno rovněž označit za nepřípadné, neboť nesměřovaly ani proti výroku ani proti odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí, když ani jedno z těchto zákonných ustanovení ani interní charakter požadovaných informacích nebyl jako důvod odmítavého rozhodnutí uveden. K odvolací námitce stran chybného poskytnutí omezené informace podotkl, že finanční ředitelství poskytnutí informací odmítlo rozhodnutím z výše uváděných důvodů a to na podkladě citovaného právního titulu, nemohlo tedy již jednat o omezení informace. Nad rámec svých zákonných povinností však žadateli s ohledem na jeho poměrně obecně formulovaný požadavek poskytlo informaci, kde lze dohledat veškeré pro daňové subjekty užitečné informace. Žalovaný k námitce žalobce stran odkazu na webové stránky Ministerstva financí a blíže nespecifikovaný Finanční zpravodaj uvedl, že se jedná o neodůvodněná tvrzení, jenž postrádají oporu v obsahu napadených rozhodnutí. K tomu poukázal na obsah žádosti žalobce o informace a argumentaci finančního ředitelství jako správního orgánu prvního stupně s tím, že pokud se žalobce jako žadatel domáhal poskytnutí informací obsažených v zápisech z porad metodiků pak z důvodů uvedených v odůvodnění povinného subjektu, tedy finančního ředitelství, se jedná o informace na názory či budoucí rozhodnutí, jež ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o informacích není povinný subjekt povinen poskytnou. Krom toho z řešeného vyplývá, že požadované informace nenaplňují ani znaky informací, jejichž poskytnutí by bylo možno vyvozovat z citovaného judikátu NSS. Nad rámec odůvodnění sdělilo finanční ředitelství žalobci odkaz na webové stránky Ministerstva financí, obsahující informace žalobcem označené oblasti. Z uvedeného je evidentní, že se finanční ředitelství snažilo žalobci ozřejmit, že zápis porady metodiků v podstatně obsahuje seznamy jednotlivých názorů na určitou situaci, kdy teprve po jejich mnohočetném projednání a zaujetí finálního postoje Ministerstvo financí zveřejní své konečné stanovisko veřejně přístupným způsobem na označeném webu. Ve stavu, jak je názor uveden v zápisu z porad metodiků, není a nebyl nikdy označen jako závazný pro činnosti jednotlivých pracovníků. I když to finanční ředitelství výslovně neuvedlo, bylo však z obsahu odůvodnění zřejmé, že v tomto spatřuje zásadní rozdíl mezi vnitřními pokyny, jak se jednalo v případě projednávané NSS ve věci sp. zn. 5As 28/2007, a projednávaným případem žádosti žalobce o sdělení informací ze zápisu z porad metodiků. Shodný názor vyplývá ostatně i z žalobcem v posledním odstavci článku III. bodu 3 citovaného rozsudku NSS, kdy se za rozhodující považuje skutečnost, zda „pokyn obsahuje informace týkající se výkonu veřejné správy navenek či se jedná výlučně o akt organizační, metodický nebo řídící, který zásadně nemůže ovlivnit subjekty jiné než ty, které mu z hlediska služební podřízenosti pod disciplinární odpovědnosti podléhají“. Dotaz na informace v zápisu z porady metodiků obsažené tedy lze označit za dotaz na názory. Z tohoto pohledu pokládá žalovaný za dostatečně ozřejmen i svůj názor k námitce, kde patrně v důsledku neporozumění žalobce mylně zaměňuje žalovaným uváděné odůvodnění odmítnutí poskytnutí informací přiblížením obsahu zápisů za vlastní poskytnutí informací a považuje tak za mezi účastníky spornou otázku výkladu pojmu informace, která je naopak ,jak má žalovaný za to, zcela nespornou. Pokud je v žalobě poměrně netypicky odkazováno na jinou prakticky totožnou žalobu, jenž bude směřovat proti témuž žalovanému a bude podána u téhož soudu, pokládá žalovaný tuto námitku za účelovou a to z toho důvodu, že žaloba pouze všeobecně uvedené názory a stanoviska označuje za odpovídající zákonu v jeho platném znění, což je pohled krajně zjednodušující a vůbec se nezabývá otázkou závaznosti dodržení uvedených názorů či stanovisek, obsažených v zápisech z porad metodiků jednotlivými pracovníky. Snaží se tak neodůvodněně pouze vyvolat dojem, že v případě porady metodiků se nejedná o diskuzi pracovníků, zabývajících se určitou problematikou, ale o shromáždění, na němž je nadřízeným orgánem direktivním způsobem sdělováno, jakým způsobem musí podřízené složky postupovat v určitých situacích. K tvrzení žalobce, který je daňovým poradcem a uvádí jako důvod svého a potažmo zájmu daňových subjektu na zveřejnění zápisu z porad skutečnost, že znalost stanovisek územních finančních orgánů umožní chovat se daňovým subjektům v souladu s těmito stanovisky a předcházet tak soudním sporům, žalovaný zdůraznil, že průběžně na poradě se rodící a formované názory eventuálně zaznamenané jednotlivými finanční ředitelství v rámci jejich vlastní iniciativy jako interní postřehy bez vyjádření respektive odsouhlasení nadřízeného útvaru, mají toliko informační charakter pro podřízené útvary finanční ředitelství a dokumentují, které otázky jsou momentálně řešeny a lze tedy očekávat jejich definitivní a závazné řešení. Je irelevantní, že přiložené poznámky zapisovatel nazval zápisem a žalobce je považuje za vzorový zápis. Konané porady velice často výstup v podobě zápisu nemají a za jediný jejich písemný výsledek s oficiální platností a zejména závazností jsou stanoviska žalovaného, která mají-li dopad na veřejnost, jsou jí průběžně zpřístupňována. Často jde de facto o záznam z jednání s konstatací zúčastněných, záznam eventuálního hlasování o rozmanitých otázkách, návrhy řešení nových úloh prostřednictvím aplikací vyvíjených v rámci úprav či nových verzí systému automatizovaného daňového informačního systému a velice často i řešení otázek personálního rozdělení plněných úkolů. Dále žalovaný konstatoval, že nejen věci sporné, ale veškeré otázky s eventuálním dopadem na profesní uskupení daňových poradců, jsou za účasti jejich zástupců řešeny na koordinačních výborech ministerstva financí s Komorou daňových poradců. Pokud se týká informací pro laické daňové subjekty, jsou zveřejňovány v již v původním rozhodnutí finanční ředitelství zmiňovaném Finančním zpravodaji a na oficiálních webových stránkách ministerstva financí, kde lze najít i informace zveřejněné poté, kdy byly vydány individuálním žadatelům k jejich konkrétním žádostem na základě zákona o informacích a v souladu s povinností, založenou Ministerstvu financí jako povinnému subjektu citovaným zákonem, následně zpřístupněny veřejnosti. K tvrzení žalobce, že jím projevené přání, aby z ohledem na hospodárnost byly materiály poskytnuty v elektronické podobě Finanční ředitelství zcela opomenulo a nezabývalo se jím, žalovaný zdůraznil, že finanční ředitelství neposkytovalo omezenou informaci, ale po jejím odmítnutí se nad rámec svých povinností snažilo žalobci sdělit, kde lze veškeré informace o otázkách dotýkající se práv a povinností daňových subjektů dohledat. Pokud by snad žalovaný připouštěl možnost zveřejnění požadovaných informací, ač tuto eventualitu ve shodě s právní úpravou zcela vylučuje (na popud kladě § 2 odst. 4 zákona o informacích), vždy by se jednalo o informace nezveřejnitelné v plném rozsahu, jejíchž poskytnutí by bylo nutno omezit ( v souladu s § 11 odst. 1 písm. a)) a nelze jej jistě v duchu požadavků judikátu NSS sp. zn. 5 As 28/2007 považovat za dokumenty, obsahující pro správce daně závazné aplikační postupy stran jednotlivých ustanovení daňových zákonů.

Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl v rozsahu všech bodů žalobního návrhu.

Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. K námitce zmeškání lhůty pro podání žaloby podáním žalovaného došlým soudu 13.6.2011, které však ke dni ústního jednání dne 15.6.2011 nebylo součásti soudního spisu, bylo připojeno při ústním jednání a čteno účastníkům řízení, zástupce žalovaného žádal, aby soud žalobu pro opožděnost odmítl, případně ji z důvodu uvedených v písemném vyjádření k žalobě zamítl.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k názoru, že žaloba není důvodná.

Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle ust. § 37 odst. 2 s.ř.s. podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží. Činí-li takový úkon kolektivní orgán nebo osoba, za niž podle zvláštního zákona nebo na jeho základě jedná kolektivní orgán, musí k němu být připojen opis usnesení takového orgánu, jímž byl s obsahem podání vysloven souhlas.

Podle ust. § 40 odst. 2, 3 s.ř.s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 s.ř.s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o informacích v rozhodném znění ( ve znění účinném k 19.8.2008) povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Podle ustanovení § 15 odst. 1 téhož zákona pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

Podstatou sporu je posouzení, zda byl zákonný postup povinného subjektu, resp. žalovaného, který odmítl poskytnout informace požadované žalobcem s poukazem na ustanovení § 2 odst. 4 zákona o informacích či zda měl povinný subjekt, resp. žalovaný, povinnost postupovat podle ustanovení § 11 odst. 1 a § 12 téhož zákona, či nikoliv.

Soud se nejprve zabýval poukazem žalovaného na možné odmítnutí žaloby pro její opožděnost. K tomu z obsahu správního a soudního spisu vyplynulo, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 25.8.2008 a lhůta pro podání žaloby tak skončila dne 27.10.2008. Tento den byla ale sobota a poslední den lhůty připadl proto na pondělí 27.10.2008 podle shora citovaného ust. § 40 odst. 2,3 s.ř.s.. V tento den, tj. 27.10.2008, byla žaloba ve faxovém podání doručena do podatelny zdejšího soudu, v originále pak byla podána u soudu osobně dne 29.10.2008 v 9,20 min., tedy ve lhůtě 3 dnů podle § 37 odst. 2 s.ř.s. Lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 72 odst. 1 s.ř.s. tak byla splněna a soud neměl důvod odmítnout žalobu pro její opožděnost.

Ve věci samé žalobce v podané žalobě nesouhlasil s právním posouzením povinného subjektu a žalovaného, kteří dospěli k závěru, že povinný subjekt nemá povinnost poskytnou informace požadované žalobcem, neboť se týkají dotazu na názory budoucí rozhodnutí a vytváření nových informacích ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 zákona o informacích. Podle žalobce povinný subjekt odkazem na internetové stránky ministerstva financí chtěl poskytnou omezenou informaci, takový odkaz nelze považovat za poskytnutou informaci, když na uvedených stránkách se požadované informace nenachází. Stejně tak odkaz povinného subjektu na blíže neidentifikovaný Finanční zpravodaj nelze považovat za relevantní poskytnutí omezené informace. Podle žalobce tak povinný subjekt a žalovaný nedostáli povinnosti, kterou jim ukládá pro případ omezeného poskytnutí informace § 11 odst. 1 zákona o informacích a § 12 téhož zákona. Žalobce k tomu tvrdil, že ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona o informací na poskytnutí požadovaných informacích nedopadá, neboť zde uvedená výjimka se týká pouze vnitřních pokynu, přičemž zápisy z porad metodiků nejsou vnitřním pokynem. K tomu žalobce poukázal na účel úpravy práva na informace, článek 17 Listiny, odbornou literaturu a judikáty NSS, týkající se výkladu pojmu „interní pokyn“, výkon veřejné správy (sp. zn 5As28/2007), poskytování informací (1As 17/2008) a rozhodování správních soudů podle zákona o informacích (sp. zn. 1Afs 57/2006).

Soud námitky žalobce nepovažuje za důvodné. Je tomu tak proto, že z obsahu spisového materiálu, odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, obsahu žaloby a písemného vyjádření žalovaného k podané žalobě vyplývá, že žalobce žádostí podanou u Finanční ředitelství v Ostravě ( dne 17.6.2008 pod č.j. 6881/08 ) požádal podle zákona o informacích o poskytnutí informací ve smyslu rozsudku NSS sp. zn 5As 28/2007 ze dne 17.1.2008, tj. o poskytnutí všech informací, obsažených v zápisech z porady metodiků Finanční ředitelství v Ostravě a ministerstva financí, týkajících se výkonu daňové správy, tedy činností finančních úřadů a Finanční ředitelství v Ostravě, jakožto orgánu veřejné moci navenek ve vztahu k daňovým subjektům, upravujících aplikační postupy stran jednotlivých ustanovení daňového řádu, jednotlivých ustanovení zákona o daních z příjmů, zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu a zákona o dani z přidané hodnoty s tím, že informace potřebuje k výkonu své profese daňového poradce a tudíž se jej postupy obsažené ve zmíněných zápisech bezprostředně týkají. K tomu, že lze takové informace poskytnout, podle žadatele svědčí přístup Ministerstva financí o poskytnutí interních pokynů řady DS – ( přípis Ministerstva financí č.j. 10/32642/2008/1240IK ze dne 18.4.2008) . Rozhodnutím ze dne 30.6.2008 č.j. 6881/08-0300-802537 Finanční ředitelství v Ostravě ( povinný subjekt) rozhodl podle § 2 odst. 4 a § 15 odst. 1 zákona o informacích tak, že se žádost o poskytnutí informace odmítá. V odůvodnění povinný subjekt uvedl, že odkaz žadatele na odůvodnění rozsudku NSS sp.zn. 5As28/2007 nepovažuje s ohledem na obsah žádosti za případný, neboť v této věci rozhodoval NSS o žádosti, v níž žalobce požadoval informace stran hledisek, která finanční úřad bere v úvahu při poskytování daňových úlev podle § 55 a daňového řádu. K tomu NSS v odůvodnění rozsudku uvedl, že rozhodování o daňových povinnostech, jakož i o daňových úlevách, bezesporu je výkonem veřejné správy a správce daně, jakož to orgán veřejné moci, zde rozhoduje o právech a povinnostech osob. Je tudíž třeba, aby tato činnost byla prováděna transparentním způsobem a pod přiměřenou kontrolou veřejnosti. Za rozhodující pro posouzení považoval NSS skutečnost, zda pokyn obsahuje informace, týkající se výkonu veřejné správy navenek, či zda se jedná výlučně o akt organizační, metodický nebo řídicí, který zásadně nemůže ovlivnit subjekty jiné než ty, které mu z hlediska služební podřízenosti pod disciplinární odpovědností podléhají.

K žádosti žadatele povinný subjekt ve svém rozhodnutí dále uvedl, že porady metodiků pořádá Ministerstvo financí za účelem sjednocení informovanosti podřízených složek o změnách právní úpravě judikatuře soudu v jednotlivých oblastech daní apod.. Jak vyplývá již z názvu „ porada metodiků“, není hlavním účelem přímo vydávání řídících pokynů, ale sjednocení hledisek na postup v případě určitých situací. Z uvedeného popisu účelu „porady metodiků“ vyplývá, že zápis z porady má metodicko-koordinační a řídící charakter a neovlivňuje jiné subjekty, než služebně podřízené. Pokud žadatel žádal o poskytnutí informací obsažených v zápisech z porad metodiků, pak, po výše podaném vysvětlení obsahu zápisů, se jedná o informace na názory či budoucí rozhodnutí, jež ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o informacích není povinný subjekt povinen poskytnout. K obecně formulovaným požadavkům na informace, týkající se výkonu daňové správy, tedy činnosti finančních úřadů a Finanční ředitelství v Ostravě navenek, s rozdělením dle aplikace jednotlivých daňových zákonů, povinný subjekt odkázal žadatele na ucelenou řadu informací s tím, že tyto byly a jsou zveřejněny na veřejně přístupných úředních deskách územních finančních orgánů nebo elektronicky na v rozhodnutí uvedené webové adrese, a rovněž povinný subjekt konstatoval, že také další informace, potřebné k efektivnímu výkonu daňového poradenství, jsou pravidelně uveřejňovány ministerstvem financí jak v tištěné podobě ve Finančním zpravodaji, tak elektronicky na rovněž v rozhodnutí konkrétně označené webové adrese, kde lze informace opakovaně vyhledat a pracovat s nimi. Dále povinný subjekt uvedl, že z důvodu enormního objemu takto zveřejněných informacích (v žádosti požadované informace jsou věcně omezeny pouze velmi obecně s odkazem na právní předpis, časově nejsou omezeny vůbec) není možné žadateli již zveřejněné informace poskytnou písemně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, kde argumentoval obdobně jako v podané žalobě. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím postupem podle § 2 odst. 4 a § 16 odst. 3 zákona o informací, kdy odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se žalovaný ztotožnil s právními závěry povinného subjektu ve všech bodech, pojednal o účelu zákona o informacích a zdůraznil, že veřejnost může mít zájem pouze na právně relevantní informaci, proto je pochopitelné, že povinný subjekt požadované informace ze zápisu porad metodiků územních finančních orgánů různých úrovní neposkytl. Dále uvedl ,že zákon o informacích byl koncipován tak, aby umožnil veřejnosti seznámit se s informacemi, na nichž může mít zájem, který v daném případě mohou přestavovat toliko výstupy navazující na tyto porady, jimiž jsou např. následně vypracované metodické pokyny, které jsou ministerstvem zveřejňovány, mimo jiné i způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy pro neomezený počet uživatelů. Zápisy z porad často obsahují pouhou sumarizaci témat k další diskuzi nad podněty vzešlými z praktické aplikace právních předpisů, vymezují situace, jež bude v budoucnu vhodné či nutné upravit, přičemž účastníci porady se „radí“ o dalších postupech, aniž by nutně na poradě muselo vzniknou závazné stanovisko. Spíše naopak je porada místem zrodu toliko doporučení či nastínění eventuálních vhodných postupů. V zápisech tedy zaznívají skutečně názory, jež jsou z povinnosti poskytovat informace vyloučené ustanovením § 2 odst. 4 zákona o informacích povinným subjektem v rozhodnutí správně aplikovaným. Žalovaný se ztotožnil i se stanoviskem povinného subjektu v namítané nepřípadnosti odkazu žalobce na rozsudek NSS sp. zn 5As 28/2007 s tím, že jím nebyla řešena zcela analogická problematika. Argumentaci žalobce stran definice interního pokynu správního orgánu a vazeb s ustanovením § 11 a § 12 zákona o informacích žalovaný označil za rovněž nepřípadnou, neboť nesměřuje ani proti výroku ani proti odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí, neboť ani jedno z těchto zákonných ustanovení, ani interní charakter požadovaných informací, nebyl důvodem odmítavého rozhodnutí. V závěru žalovaný podotkl, že povinný subjekt poskytnutí informací odmítl z uvedených důvodů a na podkladě citovaného právního titulu a nemohl tedy již jednat o omezení informace. Nad rámec svých zákonných povinností však žalobci jako žadateli, a to i s ohledem na jeho poměrně obecně formulovaný požadavek, poskytl informaci, kde lze dohledat veškeré pro daňové subjekty, včetně daňových poradců, užitečné informace. Žalovaný tedy nespatřil v odmítnutí požadovaných informací žalobci ze strany povinného subjektu pochybení. Rozhodnutí považoval za zcela korektní a neshledal důvod pro jeho zrušení.

Také podle stanoviska soudu byl postup povinného subjektu a žalovaného v souladu se zákonem. Soud se ve všech bodech důvodů, které pro odmítnutí poskytnutí žalobcem požadované informace formuloval povinný subjekt a posléze i žalovaný, ztotožňuje a pro stručnost na jejich právní závěry odkazuje. Za přiléhavou považuje soud i argumentaci, kterou žalovaný uvedl v písemné vyjádření k podané žalobě. Jak již bylo shora uvedeno, podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o informacích se povinnost poskytovat informace netýká dotazu na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informacích. V projednávané věci žalobce požádal o poskytnutí všech informací obsažených v zápisech z porady metodiků povinného subjektu a žalovaného tak, jak je konkrétně označil v žádosti o informace. Jak vyplývá už z označení informací v žádosti žalobce uvedených, žalobce požadoval informace obsažené v „zápisech z porady metodiků“. Z tohoto slovního spojení, ale i z odůvodnění rozhodnutí povinného subjektu a žalovaného, jakož i písemného vyjádření žalovaného k podané žalobě, je zřejmé, že porady metodiků pořádá žalovaný jako vrcholný správní orgán daňové správy za účelem informovat podřízené subjekty o aktuálních otázkách, týkajících se nové právní úpravy, judikatury soudů, aktuálních problémů, hledání možností postupu v konkrétních situacích, prezentování názorů na řešení problematiky daňové správy a prodiskutování názorů a stanovisek, jakož i hledání možnosti postupu v konkrétních odborných případech. Smyslem „porady metodiků“ tedy není vydávání interních pokynů řady DS, jak žalobce uvádí v žádosti o poskytnutí informací, ale pouze a právě jen názorů odborníků, účastnících se porad metodiků, na řešení dané problematiky. Soud nemá pochyb o tom, že v případě, že diskuze o takových názorech metodiků vyústí ve vydání interního pokynu žalovaného, je tento pokyn veřejnosti, a to i veřejnosti odborné, zpřístupněn. Soud proto ve shodě s povinným subjektem a žalovaný nepovažuje odkaz žalobce na rozsudek NSS sp. zn. 5As 28/2007, pojednávající o povaze interního pokynu daňové správy, za relevantní, neboť názory prezentované a diskutované na poradách metodiků nebyly ještě ve formě interního metodického pokynu s konečnou platností formulovány, tak, aby byly vodítkem pro podřízené složky žalovaného. V případě splnění podmínek formulovaných shora zmíněným rozsudkem NSS ve věci s.zn. 5 As 28/2007, tedy, pokud by se obsah konkrétního pokynu nebo jiného aktu týkal výkonu veřejné správy, tedy činnosti správce daně, jakožto orgánu veřejné moci navenek, ve vztahu k veřejnosti, a upravoval-li by aplikační postupy strany jednotlivých ustanovení daňových zákonů, musel by být v souladu s právními závěry NSS v tomto rozhodnutí veřejnosti laické i odborné poskytnut a nemohl by být s odkazem na zákon o informacích z práva na jejich poskytnutí vyloučen.

Tak tomu ale v projednávané věci nebylo a povinný subjekt nebyl proto povinen názory diskutované na poradách metodiků ve smyslu § 2 odst. 4 žalobci na jeho žádost o poskytnutí informací poskytnout. Tím, že žalovaný tyto právní závěry povinného subjektu potvrdil, rozhodl v souladu se zákonem. Žalobcova argumentace stran o použití ustanovení § 11 a § 12 zákona o informacích je nepřípadná, neboť povinný subjekt odmítl podle § 15 odst. 1 poskytnout informace z důvodu výluky uvedené v § 2 odst. 4 zákona o informacích. Nejedná se tedy o omezení poskytnutí informací ve smyslu § 11 a § 12 téhož zákona. Postup povinného a žalovaného není přitom v rozporu z účelem úpravy práva na informace ve smyslu článku 17 Listiny a zákonem o informacích. Soud má za to, že povinný subjekt i žalovaný respektovali žalobcovo právo na informace, tak, jak je vymezuje článek 17 Listiny a zákon o informacích, a z jejich odůvodnění je zřejmé, že je jim známa i judikatura NSS v této oblasti (sp.zn.5 As28/2007, sp. zn. 1As17/2008). Právo na poskytnutí informací však není neomezené a vyloučení povinnosti poskytoval informace je upraveno právě ve shora citovaném ustanovení § 2 tohoto zákona, do kterého byla žalobcem namítaná Směrnice EU inkorporována.

Pokud žalobce poukazoval na omezení informací odkazem povinného subjektu na webové stránky ministerstva financí a Finanční zpravodaj, pak soud ve shodě s povinným subjektem a žalovaným má zato, že se jedná u žalobce o nepochopení doplňující informace ze strany povinného subjektu vůči žalobci. Soud naopak takový postup povinného subjektu vnímá jako vstřícný postoj správního orgánu, který, protože nemohl vyhovět žádosti o poskytnutí informace, žalobci navrhl možnost vyhledání informací, týkající se výkonu daňové správy, ve veřejnosti dostupných elektronických či tištěných zdrojích.

Z ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovanému správnímu orgánu však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 15. června 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru