Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 361/2008 - 33Rozsudek MSPH ze dne 30.05.2011

Prejudikatura
2 As 56/2007 - 71

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 361/2008 - 33-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce : T. K., zast. Mgr. Dmitrijem Pavlenko, advokátem se sídlem Jičín, Husova 820, proti žalovanému : Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 36.10.2008, č.j. 580/428/ENV/07/08,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ostrava (dále jen Inspekce), ze dne 10.7.2008 č.j. ČIŽP/49/OOP/SR01/0809675.013/08/VPD (dále jen prvostupňové rozhodnutí), o zabavení exemplářů chráněných dle mezinárodních úmluv podle ustanovení § 34 odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb. o obchodování s ohroženými druhy (dále jen zákon o obchodování s ohroženými druhy) ve spojení s § 24 téhož zákona a § 54 odst. 1 zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně přírody a krajiny), neboť neprokázal zákonný původ 997 exemplářů trnorepa afrického – skalního a 22 exemplářů želvy žlutohnědé (dále jen exempláře) a k živým exemplářům nepředložil jejich registrační listy. Zároveň bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Žalobce v podané žalobě namítal rozpor žalobou napadeného rozhodnutí s ustanovením § 89 odst. 2 zákona 500/2004 Sb. správní řád (dále jen správní řád) a tvrdil, že se žalovaný v odůvodnění odvolání vůbec nezabýval skutkovými námitkami žalobce,

2 pokračování

9Ca 361/2008

neodstranil vady původního řízení, zatížil vadami rovněž řízení odvolací, přičemž tyto vady způsobují nezákonnost prvoinstančního rozhodnutí a rozhodnutí žalobou napadeného. Za nezákonnost považovat i skutečnost, že správní orgán I. stupně a žalovaný vyšli z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a dospěli k nesprávným závěrům o tom, že žalobce byl držitelem předmětných exemplářů. Postupem žalovaného byla zkrácena práva žalobce jako účastníka správního řízení ve smyslu § 3 a § 7 správního řádu. Konkrétně žalobce namítal, že již v řízení před správním orgánem I. stupně uvedl, že není vlastníkem ani držitelem předmětných exemplářů, tuto námitku zopakoval v odvolání, kde uvedl, že jejich vlastníkem a držitelem je osoba jemu blízká a skutečnost, že inspekce při prováděné kontrole dne 14.5.2008 bez jakékoliv identifikace propustila třetí osobu, která spolu s žalobcem cestovala, způsobila, že nyní nemá vlastníka či držitele předmětných exemplářů. Taková chyba inspekce při samotné kontrole však nemůže jít k tíži žalobce. Žalobce namítal, že nikdy netvrdil, že vlastníkem a držitelem předmětných exemplářů je osoba – stopař, který s žalobcem na 14.5.2008 cestoval. Žalobce pouze uvedl, že vlastníkem a držitelem je osoba jemu blízká. Pokud žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí odmítl k této okolnosti přihlédnout z důvodu, že se jedná o novou skutečnost, ke které nelze po odvolacím řízení přihlédnout, žalobce uvedl, že i v případě, že by toto tvrzení bylo novou skutečností, jedná se však zároveň o skutečnost, kterou měl správní orgán v I. stupni zkoumat z moci úřední z ohledem na zásadu materiální pravdy. Žalobou napadenému rozhodnutí žalobce dále vytkl, že se žalovaný nevypořádal se skutkovými námitkami žalobce, ale pouze konstatoval, že považuje za dostatečně prokázané, že v době kontroly byl žalobce držitelem předmětných exemplářů. Žalobce je však přesvědčen, že za situace, kdy sporoval vlastnické právo držby předmětných exemplárů, bylo nutné v souladu s požadavkem zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností prověřit vlastnické právo či držbu předmětných exemplářů ostatních osob, které s žalobcem dne 14.5.2008 cestovaly. Správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a žalovaný tento stav nenapravil. Žalobce uzavřel, že ničeho nenamítá proti zabavení exemplářů, namítá však, že byly zabaveny jemu a on že by měl nést náklady řízení.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Poukázal na protokol o kontrolním zjištění ze dne 14.5.2008 a protokol o zadržení exemplářů z téhož dne, kde je žalobce uváděn jako držitel a přepravce. Další dvě osoby nacházející se v automobilu, tj. paní Jolana Kozelková a muž, kterého odvolatel označil za stopaře, podle obsahu kontrolního protokolu nemají podle vyjádření žalobce s předmětnými exempláři nic společného. Žalobce s obsahem obou protokolů souhlasil a nepodal proti němu námitky ve smyslu § 17 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole ( dále jen zákon o státní kontrole ) námitky. Dále žalovaný poukázal na znění ustanovení § 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a § 34 odst. 2 zákona o obchodování s ohroženými druhy s tím, že podmínkou pro zabavení exemplářů není vlastnický vztah účastníka řízení k zabavovaným exemplářům. Zdůraznil, že vlastník, držitel není totožný pojem a držitel v žádném případně nemusí být automaticky vlastníkem. Žalobce v době kontroly inspekce zabavené exempláře převážel, dle svého tvrzení zabavené exempláře převzal a tudíž byl jejich držitel, což stvrdil svým podpisem protokolu z kontroly. Inspekce ani žalovaný proto nemuseli zkoumat vlastnický vztah k zabaveným exemplářům. Držba exemplářů je fakticky objektivně zjištěný stav a inspekce toto zjištění kontrolou řádně provedla a to ve shodě s žalobcem. Držbu, na rozdíl od vlastnického práva, nelze platně rozporovat. Žalobce se

3 pokračování

9Ca 361/2008

následně nemůže bez jakýchkoliv důkazů úspěšně domáhat konstatování držby exemplářů v době kontroly někým jiným, natož pak „osobou blízkou“. Konstrukce přenesení věci na osobu blízkou může mít význam toliko v přestupkovém řízení, nikoliv v řízení o zabavení exemplářů podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, neboť zabavení exemplářů není sankcí, nýbrž jiným veřejnoprávním opatřením a nelze ji zaměňovat za sankci za přestupek „propadnutí věci“. Inspekce nijak nepochybila, když nezjišťovala totožnost osoby, která podle prohlášení žalobce v době kontroly s žalobcem pouze cestovala ve vozidle a byla pouze stopařem, který s předmětnými exempláři neměl nic společného. Žalobce na jedné straně v žalobě uvádí, že nikdy netvrdil, že vlastníkem a držitelem je osoba-stopař, na druhou stranu uvádí, že tím, že inspekce neidentifikovala celou osádku vozidla, nemá nyní vlastníka držitele exemplářů. K tomu žalovaný poukázal na vyjádření žalobce k zahájenému správnímu řízení ze dne 30.5.2008, kde uvedl, že vlastníkem a držitelem předmětných exemplářů je osoba jemu blízká a z tohoto důvodu nebude dále v dané věci vypovídat. Pokud tedy žalobce v protokolu z kontroly ze dne 14.5.2008 uvedl, že předmětné exempláře převzal od jistého pana Neráda z Kladna bez jeho bližší identifikace a v průběhu řízení dále uvedl, že vlastníkem a držitelem je osoba jemu blízká, konstatoval žalovaný, že ani v tomto okamžiku inspekce nijak nepochybila, když nezjišťovala totožnost osoby označené žalobcem jako stopař. Poprvé žalobce tvrdil, že vlastníkem nebo držitelem předmětných exemplářů byla osoba, kterou při kontrole dne 14.5.2008 označil za stopaře až ve svém odvolání. K tomu žalovaný poukázal na § 82 odst. 4 správní řádu a dále konstatoval, že pokud má osoba označená jako stopař, což žalovaný považuje za krajně nepravděpodobné, cokoliv společného s předmětnými exempláři, nelze k této skutečnosti přihlédnout, neboť se nejedná o skutečnost novou, o které by žalobce nevěděl v průběhu řízení a kterou by tudíž nemohl v průběhu řízení již dříve uplatnit. Navíc žalobce sám tuto svou odvolací námitku rozporuje. Podle žalovaného tak v průběhu řízení byl zjištěn stav věci o němž nebyly důvodné pochybnosti. Dále žalovaný poukázal na § 52 správní řádu, podle kterého jsou účastnící povinni označil důkazy na podporu svých tvrzení. Žalovaný z uvedených důvodů trvá na svém závěru, že bylo dostatečně prokázáno, že v době kontroly dne 14.5.2008 byl žalobce držitelem předmětných exemplárů, přičemž vlastnický vztah předmětných exemplářů není podstatný. Žalovaný neporušil § 3 a § 2 správního řádu ani žádné další procesně právní ustanovení. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Soud rozhodoval o věci bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k názoru, že žaloba není důvodná.

Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy :

Podle ustanovení § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy v rozhodném znění ( do 31.12.2009 ) prokázání zákonného původu exempláře, jiného jedince, výrobku z kytovců, výrobku z tuleně a regulované kožešiny upravuje v souladu s právem Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů zvláštní právní předpis.

Podle ustanovení § 34 odst. 2 téhož zákona Inspekce může zabavit nelegálně získaný, dovážený, vyvážený, zpětně vyvážený nebo držený exemplář, exemplář, který nebyl zaregistrován podle § 23, anebo exemplář, pro který nebyl prokázán původ ve smyslu § 24

4 pokračování

9Ca 361/2008

zákona. Stejně postupuje inspekce v případě, že bylo porušeno právo Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů.

Podle ustanovení § 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny v rozhodném znění kdo drží, chová, pěstuje, dopravuje, prodává, vyměňuje, nabízí za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovává zvláště chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu ohrožených druhů, je povinen na výzvu orgánu ochrany přírody prokázat jejich zákonný původ (povoleným dovozem, povoleným odebráním z přírody nebo sběrem, pěstováním v kultuře nebo povoleným odchovem z jedinců s původem prokázaným podle tohoto ustanovení a podobně). Bez tohoto prokázání původu je zakázáno zvláště chráněnou rostlinu nebo živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu ohrožených druhů držet, chovat, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat a nabízet za účelem prodeje nebo výměny. U nezaměnitelně označených nebo identifikovatelných jedinců pravomocně odebraných podle § 89 nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu ohrožených druhů se za zákonný původ považuje pravomocné rozhodnutí o odebrání.

Podle ust. § 3 správní řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Podle ust. § 7 téhož zákona dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou. Tam, kde by rovnost dotčených osob mohla být ohrožena, správní orgán učiní opatření potřebná k jejímu zajištění.

Podle ustanovení § 52 správního řádu účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

Podle ustanovení § 79 odst. 5 téhož zákona povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.….

Podle ustanovení § 82 odst. 4 téhož zákona k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním.

Podle ust. § 89 odst. 2 téhož zákona odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

5 pokračování

9Ca 361/2008

Podstatou sporu je posouzení, zda byl žalobce držitelem předmětných exemplářů v době kontroly inspekcí dne 14.5.2008, kterého stíhají povinnosti držitele exemplářů ve smyslu § 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a zda tak byl důvodný postup inspekce podle § 34 odst. 2 zákona o obchodování s ohroženými druhy či nikoliv.

Žalobce předně namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav, na jehož základě dospěl správní orgán I. stupně k nesprávným závěrům o tom, že byl žalobce držitelem předmětných exemplářů. Tvrdil, že již v řízení před správním orgánem I. stupně uvedl, že není vlastníkem ani držitelem předmětných exemplářů, toto zopakoval ve svém odvolání, kde dále uvedl, že jejich vlastníkem a držitelem je osoba jemu blízká a skutečnost, že inspekce při prováděné kontrole dne 14.5,.2008 bez jakékoliv identifikace propustila třetí osobu, která s žalobcem cestovala (dále jen stopař), a z tohoto důvodu nyní nemá vlastníka či držitele exemplářů nemůže jít k jeho tíži. Žalovaný se pak v odůvodnění nezabýval skutkovými námitkami žalobce, neodstranil vady původního řízení a k jeho tvrzení, že vlastníkem nebo držitelem byl stopař uvedl, že se jedná o novou skutečnost, ke které ve smyslu ustanovení § 82 odst. 4 odvolací orgán nepřihlíží. Žalovaný tak nedostatečně zjištěný skutkový stav nenapravil a zkrátil práva žalobce zakotvena v § 3 a 7 správní řádu. K tomu z obsahu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vyplynulo, že podle protokolu o kontrolním zjištění (ze dne 14.5.2008 č.j. ČŽP/49/OOP/0888123.001/08/VPD) a protokolu o zadržení exemplářů (ze dne 14.5.2008 č.j. ČŽP/49/OOP/0888123.002/08/VPD ) byl žalobce dne 14.5.2008 kontrolován podle § 80 zákona o ochraně přírody a krajiny, § 25 odst. 4 písm. a) a § 30 zákona o obchodování s ohroženými druhy a podpůrně dle kontrolního řádu inspekce, vytvořeného na základě zákona o státní kontrole. Při kontrole bylo zjištěno, že žalobce drží ve voze Škoda Felicia 3LO2264 předmětné exempláře. Při zastavení vozu se v něm nacházela ještě Jolana Kozelková s totožným bydlištěm jako žalobce. Ta byla po zahájení kontroly na vlastní žádost odvezena do místě bydliště, neboť žalobce uvedl, že Jolana Kozelková s exempláři nemá nic společného. Dále se při zastavení vozu v automobilu nacházel ještě jeden muž, který ještě před zahájením kontroly ze strany inspekce odešel, neboť podle vyjádření žalobce neměl s nákladem ve voze nic společného. Později žalobce uved, že se jednalo o stopaře. Žalobce byl vyzván k prokázání původu exemplářů uvedených v protokolu. K tomu žalobce uvedl, že jej převzal dnes v Kladně od pana Neráda, jehož křestní jméno neví, převzal je na nějakém sídlišti, adresu neví, tento člověk žalobci volal, jestli by od něj převzal zvířata na nějaký čas, že mu za to nějaká nechá. Smlouva ani jakékoli doklady k exemplářům zatím předány nebyly, telefonní číslo na pana Neráda žalobce neměl, nevěděl, kdy exempláře bude vracet s tím, že mu pan Nerád zavolá, dále odmítl pana Neráda blíže identifikovat. V automobile, ve kterém byly nalezeny exempláře, se dále nacházela plastová láhev s pískem, průvodce Marokem se zákresem lokalit a s nápisem „scink“, části opuncií a sukulentních rostlin aloe a netřesk, mapa Maroka s kroužky a nápisy „želvy“, „lepidy“, „scink“ a další dle inspekcí pořízené fotodokumentace, mnoho desítek centimetrů velké kusy dubu korkového, vícelitrová plastová láhev s pískem, který se jevil jako saharský, nádobky s proděravěnými víčky, která se používají na odchytané živočichy v počtu mnoho desítek kusů, spacáky, potřeby pro kempování. Na dotaz inspekce vůči žalobci, zda byl posledních 14 dnů a nebo jeho žena v Maroku, uvedl, že nebyl a nebyla. Žalobce uvedl, že není vlastníkem uvedených exemplárů a nezná jejich vlastníka. Součástí protokolu o kontrolním zjištění je údaj inspekce, že předmětné exempláře jsou velikostně velmi různé, je patrná i velká barevná variabilita a různý výživný stav a je tedy zřejmé, že se nejedné o exempláře z odchovu. Podle obsahu o protokolu o kontrolním zjištění inspekce uzavřela, že ke dni kontroly žalobce držel a v uvedeném voze v Lomnici nad Popelkou přepravoval předmětné exempláře, přičemž na

6 pokračování

9Ca 361/2008

výzvu inspekce neprokázal jejich zákonný původ. Inspekce na toto jednání nahlížela jako na porušení ustanovení § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy a § 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, proto na místě předmětné exempláře zadržela (viz. též protokol o zadržení exemplářů). Žalobce přes poučení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, zákona o obchodování s ohroženými druhy a zákona o státní kontrole proti protokolům námitky ve smyslu ustanovení § 17 zákona o státní kontrole nevznesl. Po zahájení správní řízení (oznámení o zahájení správní řízení dne 20.5.2008 č.j. ČŽP/49/OOP/SR01/0809675.002/08/VPD) bylo žalobci stanovena lhůta, ve které může navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko (usnesení ze dne 20.5.2008 č.l. ČŽP/46/OOP/SR01/0809675.003/08/VPD) a sice 10 dnů doručení usnesení, to je od 26.5.2008. Podle informace Celního úřadu Liberec (ze dne 20.5.2008 č.j. 6517-2/208-106300/032) byl žalobce vyšetřován policejními orgány v intencích trestního prověřování, kdy byl jedním z celkem 9 osob, které byly v roce 1999 vyšetřovány Inspektorátem celní a finanční stráže v Českých Budějovicích pro podezření z trestních činů § 124 odst. 1 trestního zákona, neboť tato skupina podloudně dovážela autobusem z Maroka do České republiky exempláře CITES a to pryžce, želvy žlutohnědé, chameleóny obecné a trnorepy. Celkem se skupina pokusila převézt 107 kusů živých zvířat. Ve skupině předaných osob byl mimo další také pan Martin Nerad z Kladna. Celní úřad Liberec sdělil, že podrobnější informace podají na vyžádání vyšetřovateli Policie ČR. Na žádost Inspekce byl vypracovány dva znalecké posudky ke stavu parazitofauny exemplářů Ústavem Parazitologie veterinární a farmaceutické univerzity Brno ze dne 25.6.2008 doc. MVDr. Davidem Modrým PhDr., a profesorem MVDr. Břetislavem Koudelou CSc. První posudek se vztahoval k želvám žlutohnědým, druhý se zabýval trnorepy africkými/skalními. V obou případech znalci uzavřeli, že parazitofauna vyšetřovaných zvířat odpovídá situaci, tak jak je popisována u volně žijících zvířat, stav nasvědčuje tomu, že zvířata pocházejí z volné přírody a že délka pobytu předmětných exemplářů v zajetí nepřekračuje 6 měsíců. V písemném vyjádření k zahájenému správnímu řízení došlým inspekci dne 30.5.2008 pod číslem podacím 49/08/053658 právní zástupce za žalobce uvedl, že není vlastníkem ani držitelem předmětných exemplářů ani vlastníkem vozidla, ve kterém byly přepravovány. Vlastníkem předmětných exemplářů je osoba jemu blízká, z tohoto důvodu využil svého práva nevypovídat a dále se k věci nevyjadřovat. Žalobce měl za to, že s ohledem nato, že není vlastníkem předmětných exemplářů, nelze mu exempláře zabavit a nelze jej ani považovat za účastníka řízení v této věci. Jiná vyjádření žalobce v průběhu správního řízení nepodal, nereagoval ani na usnesení ze dne 1.7.2008 ve znění rozhodnutí ze dne 3.7.2008 č.j. IŽP/49/OOP/SR01/0809675.009/VPD, ČŽP/49/OOP/SR01/0809675.010/08/VPD podle § 36 odst. 3 a § 39 správní řádu o stanovení termínu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Prvoinstančním rozhodnutím (dne 10.7.2008 č.j.ŽP/46/OOP/SR01/0809675.013/08/VPD) byly žalobci zabaveny předmětné exempláře podle § 34 odst. 2 zákona o obchodování s ohroženými druhy a podle § 79 odst. 5 správní řádu § 6 odst. 1, odst. 2 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uložena povinnost nahradil náklady řízení paušální částkou 2 500 Kč. Správní orgán I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, tak, jak byla shora popsána a jak vyplývají z obsahu spisového materiálu. Správní orgán I. stupně vyšel ze zjištění inspekce při kontrole dne 14.5.2008, zejména druhu živočichů a rostlin držených žalobcem dne 14.5.2008, které se všechny dají nalézt v Maroku, množství jedinců, velikostní, barevné a výživné variabilitě jedinců a dalších předmětů držených ve voze převážejícím exempláře, výpovědi žalobce o původu exemplářů ze dne 14.5.2008 do protokolu z kontroly, kterou považoval za zjevně účelovou, neboť žádný vlastník ani dlouhodobý držitelem

7 pokračování

9Ca 361/2008

takového množství trnorepů není znám ani v Kladně a ani v celé České republice a také je krajně nepravděpodobně, že by žalobce převzal exempláře, jejíž cenu inspekce odhaduje ve výši 1 500 000 Kč od naprosto neznámé osoby a bez jakýchkoliv dokladů (zejména registrační listy a doklad o předání převzetí), přičemž jak je zřejmé z protokolu z kontroly, žalobce ještě před kontrolou, realizovanou dne 15.4.2008, věděl, že exempláře trnorepů podléhají registraci. Dále vzal prvostupňový správní orgán v úvahu sdělení Celního úřadu Liberec ze kterého je zřejmé, že žalobce již exempláře CITAS v rozporu z předpisy dovážel, za což mu byla uložena rozhodnutím Inspekce oblastního inspektorátu Praha dne 13.7.1999 pokuta ve výši 4 000 Kč v právní moci 9.8.1999, neboť se žalobce neodvolal (je součástí správního spisu ) a skutečnosti, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč za přestupek týkající se registrace exemplářů CITES rozhodnutím Inspekce oblastního inspektorátu Liberec ze dne 7.9.2000, v právní moci 18.11.2000 ( rovněž ve spisovém materiálu ú. Podle stanoviska inspekce musel žalobce již při kontrole 14.5.2008 vědět o povinnosti registrace exemplářů. Rovněž na základě výši citovaných znaleckých posudků, které potvrzují názor odborných pracovníků inspekce, že exempláře nepocházejí z odchovu v zajetí a v případě exemplářů trnorepů, je zřejmý jejich původ v severozápadní Africe, neměla inspekce pochybnosti o tom, že exempláře, o jejichž zabavení žalobci bylo v řízení rozhodováno, byly odchyceny ve volné přírodě v severní Africe, pravděpodobně v Maroku, a protiprávně dovezeny do Evropského společenství bez dovozního povolení dle článku 4 odst. 1, odst. 2 nařízení rady AS č. 338/97. K zabavení exemplářů inspekce přistoupila proto, že žalobce neprokázal jejich zákonný původ podle § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy a § 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a navíc nejen, že neprokázal původ těchto exemplářů, ale ani k jednomu z živých exemplářů nepředložil registrační list. Tvrzení žalobce o osobě blízké považovala inspekce za účelové s ohledem na obsah protokolu o kontrolním zjištění, proti kterému neuplatnil námitky. Inspekce rovněž rozhodla o nákladech řízení, které žalobci uložila podle § 79 odst. 5 správní řádu proto, že k nim došlo porušením právní povinnosti, přičemž paušální částka je tvořena podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. (dále jen vyhlášky) 1 000 Kč, když tato částka byla přibráním znalce jiného oboru než psychiatrie v souladu s § 6 odst. 2 téže vyhlášky zvýšena o 1 500 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání (ze dne 28.7.2008), kde nesouhlasil se závěrem inspekce o účelovosti svého stanoviska ve správním řízení stran osoby blízké, tvrdil, že není držitelem ani vlastníkem předmětných exemplářů a nemá ničeho proti zabavení exemplářů, namítal však, že by exempláře měly být zabaveny jemu a měl by nést náklady řízení. Tvrdil, že inspekce bez jakékoliv identifikace propustil třetí osobu, která s ním cestovala, jak vyplývá z protokolu o kontrolním řízení ze dne 14.5.2008 a z tohoto důvodu nyní nemá vlastníka či držitele exemplárů. Nemůže mu jít proto chyba inspekce k tíži. Uvedenou zásadní skutečnost přitom inspekce účelově opominula. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, kterým bylo žalobcovo odvolání zamítl. V něm se žalovaný ztotožnil s právními závěry správního orgánu I. stupně ve všech bodech. Zdůraznil, že podmínkou pro zabavení exemplářů není vlastnický vztah účastníka řízení k zabavovaných exemplářům a měl za dostatečně prokázané, že v době kontroly byl odvolatel ten, kdo předmětné exempláře držel a převážel a kdo měl tedy povinnost prokázat jejich zákonný původ. Vlastnický vztah k exemplářům nebo k vozidlu, ve kterém byly exempláře převáženy, považoval za nepodstatný a proto se ani nezabýval tvrzení odvolatele, že vlastníkem předmětných exemplářů je osoba jemu blízká. K námitce odvolatele uplatněné až v odvolání, a sice, že vlastníkem nebo držitelem předmětných exemplářů byl stopař, žalovaný poukázal na § 82 odst. 4 správní řádu, podle kterého se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů uvedených v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení přihlédne jen tehdy, byly o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník řízení nemohl uplatnit dříve. Žalovaný tak shledal věcnou správnost v rozsahu

8 pokračování

9Ca 361/2008

námitek uvedených v odvolání, jakož i zákonnost a soulad s veřejným zájmem v plné jurisdikci. Neprováděl další dokazování, vyšel ze spisového materiálu předloženým inspekcí tak, že v odvolacím řízení nebylo třeba aplikovat ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu.

Soud tuto žalobní námitku nepovažuje za důvodnou. Je tomu tak proto, že z obsahu spisového materiálu vyplynulo, že žalobce držel ve smyslu ustanovení § 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny předmětné exempláře a na výzvu orgánu ochrany přírody a krajiny neprokázal jejich zákonný původ (§24 zákona o obchodování s ohroženými druhy), přičemž bez tohoto prokázání původu je zakázáno předmětné exempláře mimo jiné držet. Navíc na dotaz inspekce k prokázání zákonného původu předmětných exemplářů žalobce do protokolu dne 14.5.2008 uvedl, že je převzal od pana Neráda z Kladna, aniž byl schopen tuto osobu blíže identifikovat. Žalobce rovněž nepředložil žádný doklady k exemplářům a zákonný původ tak nebyl ve smyslu § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy prokázán. Do protokolu o kontrolním zjištění dne 14.5.2008 žalobce k osobě Jolana Kozelková uvedl, že s exempláři živočichů nemá nic společného a k třetí osobě, která byla rovněž při kontrole zjištěna-stopaři, žalobce uvedl, že ani tato osoba nemá s nákladem ve voze nic společného. Z protokolu o kontrolním zjištění vyplynulo, že předmětné exempláře jsou velikostně velmi různé, mají velkou barevnou variabilitu a různý výživný stav a že je tedy zřejmé, že se nejedná o exempláře z odchovu, nýbrž pocházejí z volné přírody a u trnorepů přímo ze severozápadní Afriky, což potvrdily i znalecké posudky, které byly na vyžádání inspekce vyhotoveny. Ve vozidle byly kromě předmětných exemplářů ještě další exempláře rostlin a živočichů (viz. protokol o kontrolním zjištění), přičemž všechny druhy nebo rody se vyskytují v Maroku. Mimoto bylo ve voze mnoho desítek centimetrů velké kůry Dubu korkového, vícelitrová plastová láhev s pískem, který se jevil jako saharský, mnoho desítek nádobek s proděravěnými víčky, které se používají na odchytané živočichy, spacáky, potřeby pro kempování, průvodce Marokem, mapa Maroka s rukou vepsanými kroužky a nápisy „želvy“, „lepidy“, „scink“ a další (viz. protokol o kontrolním zjištění). Žalobce protokol o kontrolním zjištění podepsal a nevyužil, přes udělená poučení, námitek ve smyslu § 17 zákona o státní kontrole. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplynulo, že žalobce již z Maroka exempláře CITES v rozporu s předpisy dovážel a bylo mu za to pravomocně uložena pokuta (rozhodnutí Oblastního inspektorátu Praha ze dne 13.7.1999 v právní moci 9.8.1999). Součástí spisového materiálu jsou i shora citované znalecké posudky, které potvrzují závěr odborných pracovníků inspekce, že předmětné exempláře nepocházejí z odchovu v zajetí a v případě exemplářů trnorepů je zřejmý jejích původ v severozápadní Africe. V písemném vyjádření v průběhu správního řízení žalobce v rozporu s tím co uvedl do protokolu o kontrolním zjištění dne 14.5.2008, namítal, že není vlastníkem ani držitelem předmětných exemplářů ani vlastníkem vozidla, ve kterém byly přepravovány, ale že vlastníkem exemplářů je osoba jemu blízká a proto využil svého prává nevypovídat a k věci se dále nevyjadřovat. Inspekce mu nemohla exempláře zabavit a žalobce není účastníkem řízení. Takové tvrzení žalobce však, jak již bylo uvedeno shora, odporuje jeho sdělení při kontrole dne 14.5.2008, kdy uvedl, že paní Jolana Kozelková s totožným bydlištěm jako žalobce, nemá s exempláři živočichů nic společného. Soud se v tomto ohledu připojuje k právním závěrům prvostupňového správní orgánu, jakož i žalovaného, že takové tvrzení žalobce je účelové a zároveň, že je nerozhodné, zda žalobce byl při kontrole dne 14.5.2008 vlastníkem předmětných exemplářů či zda jím byla osoba blízká. Za rozhodnou skutečnost soud považuje ve shodě se správními orgány obou stupňů, že žalobce v době kontroly dne 14.5.2008 předmětné exempláře držel a na výzvu orgánu ochrany přírody neprokázal jejich zákonný původ ve smyslu § 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny ve spojení s § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy. Povinnost prokázat orgánu ochrany přírody na výzvu zákonný původ předmětných exemplářů totiž stíhá mimo jiné toho, kdo je drží. Bez tohoto prokázání původu je držení předmětných exemplářů

9 pokračování

9Ca 361/2008

zakázáno. (§ 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny). Inspekce proto právem přistoupila k zabavení nelegálně držených exemplářů, u kterých nebyl prokázán původ ve smyslu § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy podle ustanovení § 34 odst. 2 téhož zákona. Lze tak uzavřít, že žalobce byl držitelem předmětných exemplářů v době kontroly a je zcela irelevantní, zda byl jejich vlastníkem či nikoli. Inspekce tedy nepochybila, pokud vlastnictví předmětných exemplářů nezkoumala, neboť exempláře zabavila jako nelegálně držené exempláře, u kterých nebyl prokázán původ. Skutkový stav, ze kterého inspekce při vydání prvostupňového správního rozhodnutí vyšla, byl zjištěn úplně a soud nemá pochyb, s ohledem na správním orgánem podrobně popsaný obsah spisového materiálu, o správnosti jeho věcných a právních závěrů, uvedených v odůvodnění jeho správního rozhodnutí. Soud k tomu zdůrazňuje, že žalobce nevznesl námitky proti obsahu protokolu o kontrolním zjištění ve smyslu § 17 zákona o státní kontrole a nesplnil ani svou povinnost ve smyslu § 52 správní řádu, označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán I. stupně naproti tomu dostál svým povinnostem ve smyslu citovaného § 52 věta druhá správního řádu, kdy provedl důkazy potřebné ke zjištění stavu věci (protokol o kontrolním zjištění, protokol o zabavení předmětných exemplářů, dožádání k Celnímu úřadu Liberec, znalecké posudky, rozhodnutí o pokutě ve výši 4 000 Kč za dovoz bez povolení dle § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 16/1997 Sb. žalobcem, rozhodnutí o pokutě ve výši 5 000 Kč za přestupek týkající se registrace exemplářů cita ze dne 7.9.2000 za porušení § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 16/1997 Sb.). Soud se připojuje i ke stanovisku žalovaného, vyjádřeném v písemném vyjádření k žalobě, podle kterého se žalobce nemůže následně bez jakýchkoliv důkazů domáhal konstatování držby exemplářů v době kontroly osobou blízkou, neboť takové tvrzení může mít toliko v přestupkovém řízení nikoliv v řízení o zabavení exemplářů podle zákona o obchodování s ohroženými druhy. Pokud žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně uvedl, že vlastníkem nebo držitelem předmětných exemplářů byl stopař, žalovaný právem posoudil takové tvrzení podle ustanovení § 82 odst. 4 správní řádu jako novou skutečnost, ke které se přihlédne jen tehdy, jde-li o takou skutečnost nebo důkaz, jenž účastník nemohl uplatnit dříve. Žalobce totiž ani při provedené kontrole dne 14.5.2008 ani v průběhu správního řízení nikdy netvrdil, že vlastníkem a držitelem je stopař a že mu nemůže být k tíži, že je inspekce neidentifikovala celou osádku vozidla, a učinil tak až v odvolání. Jedná se tak o novotu, kterou žalobce mohl uplatnit dříve a pokud tak neučinil, nemůže k ní odvolací správní orgán přihlédnout ( SJS 2 As 56/2007 ). Nato soud považuje toto žalobcovo tvrzení, stejně jako tvrzení o osobě blízké, za účelové, a má zato, že tím žalobce reaguje na průběh řízení ve věci samé, když nejprve při kontrole dne 14.5.2008 uvedl, že jeho spolucestující ve vozidle Jolana Kozelková a stopař nemají s exempláři živočichů, respektive s nákladem ve voze, nic společného, posléze ve vyjádření k zahájenému správnímu řízení uvedl, že vlastníkem předmětných exemplářů je jemu osoba blízká, a později v odvolání uvedl, že inspekce měla zkoumat osobu stopaře. Podle stanoviska soudu si žalobce byl vědom porušení zákona a svými následnými kroky chtěl zpochybnit postup inspekce. Soud tak uzavírá, že správní orgán I. stupně zjistil úplně skutkově stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Soud neshledal ani rozpor v postupu správních orgánů obou stupňů s ustanovením § 7 správního řádu. Žalobci bylo plnou měrou zajištěno, aby realizoval svá procesní práva jako účastník řízení a pokud se považoval ve správním řízení za dotčenou osobu ve smyslu § 7 správní řádu, pak z obsahu spisového materiálu ani odůvodnění rozhodnutí správního orgánů obou stupňů soud nezjistil, že by správní orgány nepostupovaly vůči němu nestraně, když zároveň nebyl důvod považovat za dotčenou osobu stopaře a vyžadovat po něm plnění jeho procesních povinností rovnou měrou se žalobcem. Soud neshledal ani žalobcem tvrzená porušení ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu žalovaným, neboť dospěl k závěru, že žalovaný

10 pokračování

9Ca 361/2008

v souladu se zákonem přezkoumal spisový materiál předložený správním orgánem I. stupně spolu s odvoláním, skutková zjištění a průběh řízení, které předcházelo vydání prvoinstančního správního rozhodnutí, a protože neshledal žádná pochybení a rozpor se zákonem, odvolání žalobce zamítl. Správní řízení je třeba vnímat jako jeden celek a není povinností odvolacího správního orgánu uvést znovu ve svém rozhodnutí všechny skutečnosti a důvody, které jsou již podrobně popsány v odvoláním napadeném rozhodnutí. Soud považuje postup žalovaného správního orgánu za souladný se zákonem, s jeho věcnými a právními závěry se ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Pokud žalobce namítal, že proto, že nebyl držitelem ani vlastníkem předmětných exemplářů, že mu tyto neměly být zabaveny a neměl nést náklady správního řízení, soud poukazuje na ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 6 odst. 1,2 vyhlášky, podle kterých se povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží účastníkovi, který řízení vyvolal porušení své právní povinnosti. Jak je ze shora uvedeného zřejmé, žalobce porušil povinnost držel předmětné exempláře aniž by na výzvu orgánu ochrany přírody prokázal jejich zákonný původ a proto mu byl právem exempláře zabaveny. Výše paušální částky nákladů řízení podle § 6 odst. 1 vyhlášky 1 000 Kč byla důvodně navýšena o částku 1 500 Kč na celkovou částku 2 500 Kč, neboť inspekce přibrala v průběhu správního řízení znalce z jiného oboru než psychiatrie ve smyslu § 6 odst. 2 věta prvá vyhlášky. I v tomto ohledu byl postup správních orgánu obou stupňů v souladu se zákonem.

Soud proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správní orgánu však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 30.května 2011

JUDr. Ivanka Havlíková

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru