Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 359/2008 - 32Rozsudek MSPH ze dne 27.09.2011

Prejudikatura

10 Ca 15/2009 - 49


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 359/2008 - 32-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: P. N.T.H., zastoupena Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalované : Komise pro rozhodování v věcech pobytu cizinců se sídlem Praha 4 - Nusle, náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22.9.2008, č.j.: CPR-12822-1/ČJ-2008-9CPR-C261,

takto:

I. Rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22.9.2008, č.j. : CPR-12822-1/ČJ-2008-9CPR-C261 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení v částce 7.760,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22.9.2008 č.j. CPR-12822-1/ČJ-2008-9CPR-C261, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti usnesení Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno ze dne 09.07.2008 č.j. CPBR-01532-22/ČJ-2008-61PB-CI o zastavení řízení ve věci žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel odvolací správní orgán ze zjištění, že žalobkyně podala žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky dne 27.02.2008 a v žádosti jako účel pobytu vyznačila „ rodinný příslušník občana Evropské unie“.O této žádosti správní orgán I. stupně vydal dne 09.07.2008 usnesení, jímž řízení o žádosti zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g ) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu z důvodu, že žádost se stala zjevně bezpředmětnou.

Odvolací policejní orgán se v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobkyně, která namítala, že z rozhodnutí správního orgánu I. stupně vůbec nevyplývá, proč se její žádost stala zjevně bezpředmětnou. Jestliže správní orgán I. stupně tento svůj závěr dovodil ze skutečnosti, že v jiném řízení o žádosti o potvrzení o přechodném pobytu na území České republiky, které bylo vedeno s dcerou žadatelky – nezl. P. N.A., byla žádost nezletilé shledána jako zjevně bezpředmětná a odvodil, že i žádost žalobkyně se tím stala také zjevně bezpředmětnou, pak tento závěr je nesprávný, neboť se jedná o dvě řízení, která spolu nijak nesouvisí. Žalobkyně namítala, že její dcera je oprávněna na území České republiky pobývat bez víza, protože je občanem Evropské unie. Pokud dcera požádala o potvrzení o přechodném pobytu a zatím jej nedostala, nemá to žádný vliv na to, že na území pobývá oprávněně a požadované potvrzení vlastně nepotřebuje. Vzhledem k tomu i její matka, kterou je žalobkyně, s ní může pobývat na území České republiky jako rodinný příslušník občana Evropské unie.

Odvolací správní orgán k odvolacím námitkám i ke skutkovému stavu v rozhodnutí konstatoval znění ustanovení § 87a odst. 2 a § 87b odst. 1,2 zákona č. 326/1999 Sb. a citoval čl. 2 bod 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29.04.2004, v němž je definováno, jaká osoba je rodinným příslušníkem občana Evropské unie. Dále uvedla znění čl. 3 uvedené směrnice, který se týká oprávněných osob a jejich práva volného pohybu v členských státech Evropské unie s akcentem na článek 7 citované směrnice, v němž je vymezeno právo pobytu po dobu delší než 3 měsíce jak pro občana Evropské unie, tak pro jeho rodinné příslušníky.

Následně odvolací správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázal na rozpor v údajích o rodinném stavu žalobkyně. V žádosti o povolení přechodného pobytu žalobkyně je uvedeno, že žalobkyně je svobodná, zatímco z předloženého cestovního dokladu a rodného listu její dcery vyplývá, že žalobkyně je či byla provdána. Odvolací správní orgán s poukazem na ustanovení § 103 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. poukázal na to, že žalobkyně neuvedla pravdivě a úplně všechny požadované údaje a z podané žádosti dále nevyplývá, kdy žalobkyně přicestovala na území České republiky. Z uvedených důvodů a při posouzení všech dokladů, které byly v řízení předloženy, odvolací orgán dospěl k závěru, že byl naplněn důvod k zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. g ) zákona č. 500/2004 Sb., neboť žádost se stala zjevně bezpředmětnou.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobkyně v podané žalobě namítala, že k tomu, aby byly naplněny podmínky dle § 66 odst. 1 písm. g ) zákona č. 500/2004 Sb. k zastavení řízení pro žádost zjevně bezpředmětnou, je nutné, aby předmět řízení v okamžiku zahájení řízení existoval a následně pak v jeho průběhu zanikl. Jde o takovou žádost, která v průběhu správního řízení pozbyla svého smyslu. Takové okolnosti v případě žalobkyně nenastaly. O povolení k přechodnému pobytu na území České republiky žalobkyně žádala, neboť hodlala se svou dcerou, která je občankou Evropské unie a se kterou žije ve společné domácnosti, na území České republiky pobývat. Žalobkyně je rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b ) zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgán I. stupně nesprávně vidí zánik předmětu řízení v tom, že dceři žalobkyně nebylo vydáno potvrzení o přechodném pobytu podle § 87a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. Žalobkyně však přesto, že její dceři nebylo vydáno osvědčení o registraci v podobě potvrzení o přechodném pobytu, neustále hodlá pobývat se svojí dcerou na území České republiky a v této její vůli ji nebrání žádná zákonná překážka.

Žalobkyně namítala, že již v odvolacím řízení na uvedené skutečnosti poukazovala, avšak žalovaná pouze citovala části Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES, a to bez jakýchkoliv závěrů. Žalobkyně neví, jaký má tato citace význam a co žalovanou vedlo k tomu, že uvedenou směrnici ve svém rozhodnutí zmiňuje. Takový postup činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, avšak i ze znění právních předpisů, které žalovaná cituje, je patrné, že dcera žalobkyně může pobývat na území České republiky po dobu delší než 3 měsíce jakožto občanka Evropské unie dle článku 1 písm. b ) citované směrnice.

Žalobkyni dále není zřejmé, z jakého důvodu jsou v napadeném rozhodnutí zmíněny rozpory v údajích o jejím rodinném stavu, proč je zde zároveň konstatován nedostatek zjištění, kdy žalobkyně přicestovala na území České republiky a především, jaký mají tyto skutečnosti vztah k výroku rozhodnutí o zastavení řízení. K argumentaci ustanovením § 103 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. v napadeném rozhodnutí pak žalobkyně namítala, že ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. se na žalovanou nevztahuje, neboť tato je rodinným příslušníkem občana Evropské unie a je pro ní závazné ustanovení § 93 odst. 2 citovaného zákona. Taxativní výčet údajů, které je žadatel o vydání průkazu o pobytu rodinného příslušníka povinen uvézt je uveden v § 87x odst. 2 písm. a ) cit. zákona, a pokud žalobkyně neuvedla den vstupu na území, pak měl správní orgán výzvou dle § 37 odst. 3 správního řádu pomoci žalobkyni odstranit tento nedostatek podání. Pokud tak neučinil, nemůže tuto skutečnost považovat za důvod k možnému zastavení řízení.

Konečně žalobkyně namítala, že správní orgán I. stupně nesplnila svoji povinnost ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, když nereagovala na vstřícnost žalobkyně a bez dalšího rozhodla.

Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla zrušena a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření k podané žalobě odvolací správní orgán uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g ) správního řádu, neboť žádost žalobkyně se stala zjevně bezpředmětnou. To odvolací orgán dovodil v návaznosti na řízení o žádosti nezl.dcery žalobkyně, státní příslušnice Polské republiky o potvrzení k přechodnému pobytu, v němž tato žádost byla posouzena také jako zjevně bezpředmětná. Na základě obou žádostí odvolací orgán posoudil, že jednání žalobkyně je účelové s cílem legalizovat pobyt pro svoji osobu na území České republiky. Poukázal na to, že důvodem podané žádosti nezletilé dcery je život v České republice, což vzhledem k věku dítěte není projevem vůle nezletilé, ale pouze snahou matky o zlegalizování pobytu. Obě žadatelky, matka i její dcera nemají na území České republiky žádné rodinné vazby, otec dítěte je občan Polské republiky. Odvolací orgán dále přihlédl k tomu, že z předloženého rodného listu dcery žalobkyně a z cestovního dokladu žalobkyně vyplynuly nesrovnalosti ohledně rodinného stavu žalobkyně. Není pravdou, že by správní orgán I. stupně nesplnil povinnost ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Dne 19.06.2008 vyrozuměl žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce o možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí do 5 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Vyrozumění bylo zástupci žalobkyně oznámeno dne 23.06.2008 a dne 30.06.2008 zástupce žalobkyně podal žádost o sdělení předběžných skutkových a právních závěrů. K tomu se správní orgán vyjádřil v usnesení o zastavení řízení. Odvolací orgán měl za to, že důvody, které vedly k zastavení řízení o předmětné žádosti, jsou jasné a přesvědčivé.

Z uvedených důvodů odvolací správní orgán navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

Městský soud Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Soud zrušil napadené rozhodnutí pro naprostou nepřezkoumatelnost důvodů, které správní orgány vedly k jejich závěrům, že žádost žalobkyně je zjevně bezpředmětná. Zjevná bezpředmětnost návrhu ( žádosti) ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu je právním pojmem, který charakterizuje podanou žádost tak, že takovou žádost je nevýznamné či nadbytečné projednat a o ní rozhodnout.

V dané věci tedy byla spornou otázka, zda správní orgány vyhodnotily správně, když předmětnou žádost označily za zjevně bezpředmětnou.

Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí o zastavení řízení jednoznačně shledal zjevnou bezpředmětnost žádosti žalobkyně v tom, že téhož dne, tj. 27.02.2008 byla u Oblastního ředitelství cizinecké policie Brno podána rovněž žádost dcery žalobkyně - nezletilé P. N. A. o potvrzení o přechodném pobytu dle ustanovení § 87a odst. 1 písm. a ) zákona č. 326/1999 Sb. a že tato žádost byla shledána zjevně bezpředmětnou. Protože dceři žalobkyně nebylo vydáno potvrzení o přechodném pobytu na území České republiky, správní orgán I. stupně dovodil, že ani žalobkyně nemůže pobývat na území ČR společně s občanem Evropské unie , kterou je její dcera P. N. A.

Uvedený důvod neobstojí pro kvalifikaci žádosti žalobkyně jako žádosti zjevně bezpředmětné. Je tomu tak proto, že tento důvod se neodvozuje z posouzení, zda žalobkyně stále usiluje o přechodný pobyt na území ČR, případně zda je jí podaná žádost nezbytnou podmínkou pro vydání rozhodnutí o přechodném pobytu na území ČR. Šlo tedy nikoliv o to, zda podaná žádost je perfektní co do obsahu zákonných náležitostí a zda jí může být vyhověno, ale o to, zda důvod podání žádosti stále existuje a zda podání takové žádosti je nezbytné pro rozhodnutí o povolení přechodného pobytu u osoby, jíž je žalobkyně. Oproti tomu se však posouzení žádosti žalobkyně správními orgány odvozuje od věcného posouzení možnosti pobytu žalobkyně na území České republiky, a to z důvodu nevydání potvrzení o přechodném pobytu na území České republiky její nezletilé dceři. Správní orgány, přestože shledaly žádost žalobkyně zjevně bezpředmětnou , se ve svých rozhodnutích zabývaly i vadami podané žádosti, které by však byly významnými nikoliv z hlediska zjevné bezpředmětnosti žádosti, ale z hlediska jiného právního pojmu – zjevné nepřípustnosti žádosti, což je však jiný důvod k zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm.b) správního řádu, pro který však nebylo řízení v dané věci zastaveno. Správní orgány také shledaly určité vady či nedostatky podané žádosti, avšak z pohledu ust. § 45 odst. 1, 2 správního řádu se jí nezabývaly, když ani nevyzvaly žalobkyni ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění vad žádosti. Řízení před správním orgánem I.. stupně tedy bylo zastaveno z důvodu výsledku řízení, které bylo vedeno o žádosti dcery žalobkyně o potvrzení o přechodném pobytu dle ustanovení § 87a odst. 1 písm. a ) zákona č. 326/1999 Sb., ale usuzujíc i z odůvodnění rozhodnutí pravděpodobně i z důvodu vad žádosti žalobkyně, které však nebyly odstraňovány postupem podle zákona a které, kdyby nebyly odstraněny, mohly vést případně ke kvalifikaci žádosti jako zjevně právně nepřípustné.

Věcný důvod, který vedl k zamítnutí žádosti dcery žalobkyně o potvrzení o přechodném pobytu na území ČR, však neobstojí pro kvalifikaci žádosti žalobkyně jako žádosti zjevně bezpředmětné ve shora vyloženém smyslu tohoto pojmu.

Ze správního spisu vyplývá, že dcera žalobkyně nežádala o žádné povolení k pobytu, ale o potvrzení jejího práva pobývat na území České republiky tak, jak ostatně i sám správní orgán ve svém rozhodnutí ze dne 6.6.2008 č.j. CPBR-01506-16/ČJ-2008-61PB-CI týkajícím se žádosti dcery žalobkyně potvrdil. Potvrzení o pobytu nebylo dceři žalobkyně vydáno z toto důvodu, že správní orgán dovodil, že v případě podané žádosti dcery žalobkyně nejde o vůli tohoto nezletilého dítěte, ale o vůli a jednání matky, které je čistě účelové s cílem legalizovat pobyt v České republice pro její osobu a z tohoto důvodu považoval žádost dcery žalobkyně za zjevně bezpředmětnou. Toto rozhodnutí , které bylo vzato za podklad v řízení ve věci žalobkyně, sice posuzuje vůli nezletilé ( zákonného zástupce nezletilé) pobývat na území ČR, avšak tuto vůli nehodnotí z hlediska formální možnosti podání žádosti matkou nezletilé jako její zákonnou zástupkyní, nýbrž tuto žádost již vyhodnocuje z hlediska účelového jednání matky žadatelky. Přitom jednání matky jako zákonné zástupkyně nezletilé dcery nelze posuzovat jako účelové jen proto, že nezletilá nemá ještě rozumovou způsobilost zvolit si místo pobytu a proto ji v tomto rozhodnutí zastupuje matka - to je v podstatě legitimním smyslem zákonného zastoupení. Uvedené rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti nezletilé dcery žalobkyně by tedy obstálo jako rozhodnutí o zjevně bezpředmětné žádosti pouze z toho důvodu, pokud by došlo ke změně vůle nezletilé ( zákonné zástupkyně) na území ČR pobývat, tj. ke stažení žádosti nebo by dcera žalobkyně potvrzení o přechodném pobytu vůbec nepotřebovala, a proto by se správní orgán touto žádostí nemusel vůbec zabývat.

Podle § 87a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., platného v době rozhodování správního orgánu policie vydá občanu Evropské unie na jeho žádost potvrzení o přechodném pobytu na území, pokud občan Evropské unie :

a) hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce b) neohrozil bezpečnost státu, nebo závažným způsobem nenarušil veřejný pořádek.

Uvedené ustanovení zákona nezakládá oprávnění k pobytu občana Evropské unie , ale vychází z toho, že občan Evropské unie má právo pobývat na území České republiky , avšak na jeho žádost se vydává potvrzení o přechodném pobytu na území. Pokud tedy dcera žalobkyně podala žádost o potvrzení o přechodném pobytu na území a splnila přitom podmínky stanovené v § 87a odst. 1 písm. a) a b) zákona, pak má nárok, aby o její žádosti bylo věcně rozhodnuto a touto žádostí se správní orgán měl zabývat. Pokud tak v rozhodnutí ze dne 6.6.2008 neučinil a dovodil, že tato žádost se stala zjevně bezpředmětnou z důvodu účelového zájmu matky, pak posouzení této žádosti převedl do věcné roviny rozhodnutí o v¨nevyhovění této žádosti v důsledku účelovosti jednání matky, což nedokládá podstatu naplnění pojmu „zjevně bezpředmětné“ žádosti tak, jak ji vykládá judikatura soudů.

Právním pojmem žádosti „zjevně bezpředmětné“ se již dříve zabývaly správní soudy ( Městský soud v Praze pod sp. zn. 10 Ca 15/2009 a shodně Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku pod č.j. 5 As 60/2009-68), v níž v obdobném případě vyslovily, že výraz „žádost se stala zjevně bezpředmětnou“ znamená, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně skutkových nebo právních okolností, že žádost, která v době jejího podání nebyla bezpředmětná se bezpředmětnou stane. „Bezpředmětnost“ je nutno vnímat jako stav, kdy jakýmkoli rozhodnutím o žádosti, ať už kladným nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žalobkyně. V tomto případě by se mohlo jednat např. o situaci, kdy by se žalobkyně stala státní občankou České republiky, protože v takovém případě by mohla již na základě tohoto faktu na území ČR pobývat, ať už by správní orgány o její žádosti o povolení k přechodnému pobytu rozhodly jakkoli.

V uvedeném případě správní soudy také vytýkaly správním orgánům, že bezpředmětnost žádosti žalobkyně není z jejich rozhodnutí zcela zřejmá, lze však usuzovat, že správní orgány patrně dospěly k tomu závěru, že „odpadlo“ právo dcery žalobkyně pobývat na území ČR, a to v důsledku vydání usnesení, jímž nebylo vyhověno žádosti dcery o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území ČR. Bez ohledu na to, že dcera žalobkyně byla na území ČR oprávněna přechodně pobývat bez ohledu na vydaná rozhodnutí ve věci její žádosti o potvrzení o přechodném pobytu, soudy konstatovaly, že i kdyby skutečně bylo v průběhu řízení zjištěno, že dcera žalobkyně pozbyla oprávnění pobývat na území ČR (např. proto, že přestala být občanem EU), nestala by se tím žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu zjevně bezpředmětnou. I za této situace by totiž byly správní orgány povinny žádost žalobkyně věcně projednat a výsledkem řízení by nejspíše bylo zamítnutí této žádosti pro nesplnění podmínek pro udělení povolení k přechodnému pobytu. Bezpředmětnost žádosti totiž nelze zaměňovat s její právní nepřípustností (§ 66 odst. 1 písm. b/ správního řádu), ani s nesplněním podmínek pro vyhovění žádosti.

Kromě posouzení bezpředmětnosti žádosti žalobkyně správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí ze dne 9.7.2008 zmínil ustanovení § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., v jehož souvislosti upozornil na to, že rodinný příslušník občana Evropské unie je povinen požádat policii o povolení k přechodnému pobytu ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území. Z uvedeného rozhodnutí ale není patrné, jak dikce tohoto ustanovení souvisí s důvodem zastavení řízení ve věci žádosti nezletilé dcery žalobkyně, když tento důvod se odvozuje od účelového jednání její matky.

Souvislosti rozhodování o žádosti žalobkyně a o žádosti její dcery ohledně přechodného pobytu na území ČR neobjasnil ani odvolací správní orgán v napadeném rozhodnutí. Soud zcela přisvědčuje žalobkyni v tom, že napadené rozhodnutí je ve vztahu k odvolacím námitkám žalobkyně zcela nepřezkoumatelné. Odvolací správní orgán ve svém rozhodnutí skutečně zkonstatoval pouze postup a náležitosti podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu podle § 87a a 87b, konstatuje úpravu danou Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29.04.2004, uvádí výsledek řízení o žádosti nezletilé dcery žalobkyně P. N. A. a poukazuje na rozpor v údajích žalobkyně ohledně rodinného stavu, které se vyskytují v žádosti o povolení k přechodnému pobytu v cestovním dokladu a rodném listu dcery žalobkyně. Vedle citací zákonných ustanovení i popisu skutkového stavu věci odvolací správní orgán neuvedl, jakými právními úvahami byl veden při přijetí svého závěru, že žádost žalobkyně je zjevně nedůvodná. Z napadeného rozhodnutí lze pouze seznat, že nedostatkem byly rozpory ohledně údajů o rodinném stavu žalobkyně, které však správní orgán I. stupně ani odvolací orgán neodstraňovali zákonným postupem podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a odvolací orgán vůbec neuvedl, co vyvozuje z konstatace ustanovení § 87a a 87b, přičemž v prvostupňových rozhodnutích vydaných jak k žádosti dcery žalobkyně, tak k žádosti žalobkyně nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti pro posouzení běhu lhůty k podání žádosti tzn., zda tyto žádosti byly podány včas, kdy došlo ke vstupu na území žalobkyně a její dcery. Z napadeného rozhodnutí tedy pro žalobkyni vůbec nevyplynulo, jaký měla význam citace ustanovení § 87a a 87b zákona a článku Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ve vztahu k jí podané žádosti a jaký význam mělo i skutkové zjištění, že v předložených dokladech má rozporné údaje o svém rodinném stavu. To vše za situace, kdy správní orgán I. stupně postavil posouzení podané žádosti žalobkyně na kvalifikaci zjevné bezpředmětnosti žádosti vedoucí k zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g ) správního řádu, nikoliv na posouzení, zda žádost žalobkyně obstojí z hlediska ustanovení § 87b odst. 1 citovaného zákona a dále i ve vztahu k oprávnění dcery žalobkyně pobývat na území České republiky, i když jí nebylo vydáno potvrzení o přechodném pobytu. Odvolací správní orgán se tedy nezabýval určující skutečností, tj. tím, zda žalobkyni podala žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky ve lhůtě, zda jí lze povolit přechodný pobyt v návaznosti na to, že její dceři nebylo dle § 87a odst. 1 vydáno potvrzení o přechodném pobytu na území, a jaký právní význam má tato skutečnost pro posouzení žádosti žalobkyně. Odvolací správní orgán nejenže neodstranil nejasnosti a nedostatek důvodů pro zastavení řízení, které uvedl správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí, ale sám po stránce skutkové i právní neučinil žádné závěry, které by vyplývaly z podřazení skutkového stavu věci týkajícího se obou žadatelek pod právní ustanovení, která uvedl ve svém rozhodnutí.

Z uvedených důvodů Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatečném odůvodnění, z jakých skutkových a právních závěrů správní orgány vycházely, jestliže se podanou žádostí žalobkyně vůbec nezabývaly a shledaly ji jako zjevně bezpředmětnou.

Soud rozhodl v dané věci bez nařízení ústního jednání dle § 51 s. ř. s., když k takovému postupu byly dány zákonné podmínky, neboť účastníci řízení k výzvě soudu ve stanovené lhůtě netrvali na projednáni žaloby při nařízeném ústním jednání.

Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně měla ve věci úspěch, soud jí proto přiznal náklady řízení v částce zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2.000,- Kč a ve výši nákladů na právní zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za 2 úkony po 2.100,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále dvěma paušálními náhradami po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky) a částkou 960,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z částky 4.800,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, činí 7.760-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 27 září 2011 JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru