Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 351/2008 - 38Rozsudek MSPH ze dne 27.09.2011

Prejudikatura

3 Ads 163/2010 - 75


přidejte vlastní popisek

9 Ca 351/2008 - 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: PhMr. L. M., bytem P., zast. JUDr. Ing. Miroslavem Silovským, advokátem se sídlem Plzeň, Karlova 5, proti žalovanému: Česká lékárnická komora, se sídlem Praha 4, Antala Staška 80, zast. Mgr. Jiřím Švejnohou, DiS., advokátem se sídlem Praha 10 – Vinohrady, Korunní 2569/108, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 10.7.2008, č.j.: 188/ČR/2008

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Čestné rady České lékárnické komory ze dne 10.7.2008, č.j.: 188/ČR/2008 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo rozhodnuto, že disciplinárně obviněný žalobce je vinen tím, že jako odborný zástupce v Lékárně U sv. Mikuláše, Mikulášské náměstí 16, Plzeň, připustil v době od října 2007 do 12.3.2008 ve více než padesáti případech výdej léčivého přípravku Nurofen Stopgrip v množství přesahujícím množství obvyklé, tedy v množství vzbuzujícím podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku, čímž porušil svou povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, povinnost znát a dodržovat předpisy pro výkon povolání, včetně vnitřních stavovských předpisů České lékárnické komory, a povinnost nevykonávat komerční činnosti neslučitelné s důstojností profese lékárníka ani výkon své profese s těmito činnostmi nespojovat, v obchodních vztazích pak vystupovat jako čestný člověk, který se vystříhá nepoctivého jednání. Tím se žalobce podle § 1 odst. 2 Disciplinárního řádu České lékárnické komory (dále jen „Disciplinární řád“) dopustil disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“), v § 7 odst. 1 písm. a), b) Organizačního řádu České lékárnické komory (dále jen „Organizační řád“), v § 83 odst. 4 poslední věta zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech (dále jen „zákon o léčivech“) a v bodě 11 a 12 Etického kodexu České lékárnické komory (dále jen „Etický kodex“). Čestná rada České lékárnické komory za toto provinění uložila žalobci podle § 18 odst. 3 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb., a § 16 odst. 3 písm. c) Organizačního řádu disciplinární opatření spočívající ve vyloučení z České lékárnické komory.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. V žalobě předně namítal, že napadené rozhodnutí nemá oporu v Disciplinárním řádu České lékárnické komory a je v rozporu se zákonem č. 220/1991 Sb., a v rozporu s Ústavou České republiky, a to zejména z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí. Ke skutkovým zjištěním správního orgánu, která byla důvodem pro uložení disciplinárního opatření, žalobce uvedl, že léčivý přípravek Nurofen Stopgrip tbl 24 je lék volně prodejný, jehož prodej není žádným zákonným předpisem kvantitativně omezen. Žalobce nepopírá, že v období od 1.10.2007 do 12.3.2008 prodal větší množství uvedeného léku. K tomuto zvýšenému prodeji však došlo v podzimním a zimním období, kdy dochází k nejvyššímu výskytu chřipkových onemocnění, a proto je zcela přirozené, že dochází i k vyšším prodejům jmenovaného léčivého přípravku. Přestože mu to žádný předpis neukládá, žalobce při prodeji většího množství léku vždy žádal kupující o vysvětlení, proč je realizován nákup léčebného přípravku v tomto množství. Kupujícími mu bylo ve většině případů vysvětleno, že zajišťují léčebné prostředky pro sportovní, pobytové a školní akce. Žalobce poznamenal, že inspektor České lékárnické komory provádějící kontrolu ani rozhodující orgán České lékárnické komory od něj nikdy vysvětlení vyššího množství prodávaného léku nepožadovali.

Žalobce považuje napadení rozhodnutí za nezákonné a diskriminující, protože přípravek Nurofen Stopgrip tbl 24 je volně distribuovaný léčebný prostředek bez jakéhokoliv omezení zákonem. Napadené rozhodnutí tak trestá v podstatě netrestatelný volný prodej zákonem povoleného léčebného přípravku.

Žalobce dále uvedl, že základním předpokladem právního státu je definice mantinelů (zákonů), které určují, jakým způsobem se jednotlivé subjekty mají chovat, a to jak v oblasti veřejnoprávní, tak v oblasti soukromoprávní. Dle čl. 2 odst. 4 Ústavy může každý občan činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Z napadeného rozhodnutí však vyplývá, že by žalobce měl vykonávat roli „samozvaného policajta“, který má rozhodovat o věcech, které mu zákon nenařizuje a které náleží jiným orgánům. Přípravek Nurofen Stopgrip tbl 24 prošel řádným registračním řízením a je Státním ústavem pro kontrolu léčiv registrován jako volně prodejný lék, jehož prodej není žádným zákonným předpisem kvantitativně omezen. Pokud by tedy docházelo ke zneužívání přípravku pacienty, jsou tento problém povinny řešit kompetentní orgány, a to buď ukončením výroby, výdejem na lékařský předpis nebo určením množství jednorázového odběru přípravku pro občana. Není v silách ani možnostech žalobce, aby kontroloval „využití přípravku Nurofen Stopgrip“ jednotlivými občany. Stejná situace je i u prodeje lihovin či tabáku, neboť tyto látky vyvolávají stejnou závislost a stejný sociální dopad jako nelegální drogy. Navíc dosud nebylo zveřejněno či stanoveno, zda vůbec, a pokud ano, tak kolik procent z prodaného množství přípravku Nurofen Stopgrip bylo zneužito pro výrobu pervitinu či jiné psychotropní látky - vše je jenom v teoretické rovině, „že se tak mohlo stát.“

Žalobce namítl, že svým jednáním neporušil předpisy uvedené v rozhodnutí České lékárnické komory, a to ani z hlediska právního, ani etického. Naopak žalovaný překročil napadeným rozhodnutím své pravomoci dané zákonem a o vyloučení žalobce z Komory rozhodl na základě skutečností, které nemají oporu v zákoně a jsou pouhými povrchními domněnkami o vadném etickém chování žalobce. Napadené rozhodnutí se nachází v rovině břitké teorie, kdy žalovaný chce trestat netrestatelné a pod záminkou etických pravidel perzekuovat jednotlivce, přičemž problém, který uvádí v odůvodnění napadeného rozhodnutí, je problémem hlavně samotného žalovaného, který by měl jako první iniciovat změnu příslušných zákonů a poté rozhodovat o postihu za porušení takto přijatých platných zákonů a nikoliv naopak. Napadené rozhodnutí je dle mínění žalobce v přímém rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Ústavy, neboť právní závěry žalovaného jsou „v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a nemající v žádné možné interpretaci odůvodnění a nejsou podloženy zákonností takového rozhodnutí.“

V závěru žaloby upozornil žalobce na skutečnost, že napadené rozhodnutí obsahuje i formální vadu, neboť v datu narození žalobce je chybně uveden rok jeho narození (2008 namísto správného 1928).

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že zdůvodnění prodeje vyššího množství léčivého přípravku zvýšeným výskytem chřipkového onemocnění může vysvětlit přiměřené zvýšení celkového výdaje léčivého přípravku v lékárně, nikoliv však výdaje léčivého přípravku v individuálních případech ve zcela nepřiměřeném množství. Žalobcem vydávané množství daného léčivého přípravku v počtu stovek balení musí ve farmaceutovi vždy vyvolat podezření ze zneužití volně prodejného léčivého přípravku ve smyslu ust. § 83 odst. 4 zákona o léčivech, a to bez ohledu na zvýšený výskyt chřipkového onemocnění v konkrétním ročním období.

Není pravdou, že by žalovaný od žalobce nepožadoval vysvětlení výdejů uvedeného léčivého přípravku v nadměrném množství. Žalobce však při jednání Čestné rady ČLK dne 10.7.2008 uvedl zcela jiné důvody, než které uvádí v žalobě. Žalobce neuvedl, že kupující mu obvykle sdělili, že zajišťují léčebné prostředky pro sportovní, pobytové a školní akce, ale na konkrétní dotaz uvedl, že vydávané množství skutečně považoval za ohromné, ale nijak se neobohatil. Jen za nájem prostor zaplatil majiteli 7 milionů Kč. Dále uvedl, že důvody tohoto prodeje jsou čistě ekonomické a že ještě dnes se z investic nevzpamatoval. Ani důvody uvedené v žalobě nejsou dle mínění žalovaného způsobilé rozptýlit podezření farmaceuta na zneužití vydávaného léčivého přípravku, které při výdaji léčivého přípravku obsahujícího pseudoefedrin v počtu stovek balení na jeden výdej farmaceut musí mít, neboť s ohledem na závažnost rozhodování farmaceuta, zda jednorázově vydat volně prodejný léčivý přípravek v takovém množství, se nelze spokojit s ústním vysvětlení kupujícího, který by přirozeně event. úmysl zneužít léčivý přípravek zamlčel.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále uvedl, že mantinely, které žalobce požaduje definovat, byly již stanoveny zákonem, a to konkrétně zákonem o léčivech a stavovskými předpisy žalovaného, kterými žalovaný v souladu s ust. § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb., stanovil podmínky k výkonu soukromé praxe svých členů a k výkonu funkce odborných zástupců podle zvláštního předpisu. Žalobce byl v souladu s ust. § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., povinen vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony. Mantinely stanovené mj. v. § 7 odst. 1 písm. a) a b) Organizačního řádu a rovněž v bodě 11 a 12 Etického kodexu však žalobce nerespektoval.

V replice ze dne 26.5.2009 žalobce poukázal na to, že žalovaným ani jiným orgánem nebylo a není definováno, od jakého objemu se jedná o nepřiměřené množství. Pokud se týče zneužívání přípravků pro léčení chřipky pro výrobu pervitinu či jiných drog, nelze odpovědnost za tuto skutečnost přičítat lékárníkům, neboť ti nemohou plnit funkci policajta, ale zejména funkci konzultanta pro pacienta. Žalobce zopakoval, že inkriminované přípravky prošly řádným registračním řízením a jsou SÚKL zaregistrovány jako volně prodejná léčiva. Z tohoto důvodu proto nelze po lékárnících spravedlivě požadovat, aby tento problém řešili z hlediska ochrany společnosti. Tento problém musí řešit kompetentní orgány. Žalobce opětovně poukázal na to, že prodejci tabáku či alkoholu, což jsou také drogy, které vyvolávají stejnou závislost, stejně poškozují zdraví a mají stejný sociální dopad, žádná omezení nemají, tedy neplatí zde termín nebo definice „přiměřeného množství“. Není postaveno na jisto, kolik procent z celkového množství balení prodaných v lékárně žalobce bylo použito k výrobě pervitinu, bylo-li vůbec nějaké balení takto zneužito. Z uvedené kontroly tedy nelze dovodit, že přípravek byl zneužit na výrobu drogy či jinak zneužit. Český právní řád nepracuje s domněnkami, a proto je na žalovaném, aby unesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení.

Mantinely, na které se žalovaný odvolává, jsou podle žalobce stanoveny obecně, zejména jsou formulovány tak, že lékárník je povinen vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem uvedeným v zákonech. Žalobce je přesvědčen, že svým jednáním žádná ustanovení neporušil. Má za to, že žalovaný byla povinen v okamžiku, kdy by pojal podezření o zneužití léků, provést nezbytné opatření u svých členů, zejména provést metodický výklad či metodicko-odborné doporučení, jakým způsobem čelit nastalé situaci. To se však nestalo a žalovaný v daném případě pouze přistoupil k represivním opatřením včetně užití maximálního trestu, tj. vyloučení svého dlouhodobého člena. Žalobce na tomto místě poznamenal, že je lékárníkem od 1.9.1947 a k jeho práci či výkonu funkce lékárníka nikdy nebyly ze strany žalovaného či jiného orgánu připomínky nebo námitky. Žalobce se cítí napadeným rozhodnutím poškozen. Rozhodnutí se mu jeví jako nespravedlivé, protože má povědomost o tom, že v jiných lékárnách v Plzeňském kraji i v České republice, kde byla zjištěna stejná skutečnost (prodej přípravků), žalovaný nepostupoval tak razantně a své členy potrestal pouze podmíněným vyloučením, případě peněžitým či jiným trestem. Závěrem žalobce uvedl, že kompetentní orgány se snaží problém s volným prodejem léčiv vyřešit tak, že SÚKL provádí jednání se žalovaným a dalšími orgány o možnosti výdeje a prodeje na průkaz totožnosti, avšak tento problém nebyl dodnes úspěšně vyřešen.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

Z osvědčení České lékárnické komory č. 22/2004 ze dne 20.1.2004 vyplývá, že žalobce splňuje podmínky pro výkon soukromé praxe funkce odborného zástupce v lékárně U svatého Mikuláše, Mikulášské nám. 16, Plzeň, jejímž provozovatelem je žalobce.

Při kontrole lékárny provozované žalobcem provedené dne 12.3.2008 byl zjištěn opakovaný výdej léčivého přípravku Nurofen Stopgrip v rámci volného prodeje v množství značně přesahujícím množství obvyklé. Přílohou protokolu o kontrole jsou přehledy pohybu uvedeného léčivého přípravku, obsahující mj. údaje o výdejích konkrétního počtu balení tohoto přípravku v jednotlivých dnech v rámci kontrolovaného období říjen 2007 – 12.3.2008.

Oznámením ze dne 22.5.2008, č.j.: 188/ČR/2008 žalovaný vyrozuměl žalobce o zahájení disciplinárního řízení pro disciplinární delikt spočívající v závažném porušení povinností člena Komory uvedených zejména v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., v § 7 odst. 1 písm. a), b) Organizačního řádu, v § 83 odst. 4 poslední věta zákona o léčivech a v bodě 11 a 12 Etického kodexu, neboť dosavadní zjištění a shromážděné důkazy svědčí o tom, že žalobce jako odborný zástupce v Lékárně U sv. Mikuláše v Plzni připustil v době od října 2007 do 12.3.2008 ve více než padesáti případech výdej léčivého přípravku Nurofen Stopgrip v množství přesahujícím množství obvyklé, tedy v množství vzbuzujícím podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku.

Současně s předvoláním na jednání Čestné rady ČLK byl žalobce seznámen s disciplinárním obviněním ze dne 22.5.2008, č.j.: 188/ČR/2008 za disciplinární delikt spočívající v závažném porušení povinností člena Komory uvedených zejména v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., v § 7 odst. 1 písm. a), b) Organizačního řádu, v § 83 odst. 4 poslední věta zákona o léčivech a v bodě 11 a 12 Etického kodexu, neboť dosavadní zjištění a shromážděné důkazy svědčí o tom, že žalobce jako odborný zástupce v Lékárně U sv. Mikuláše v Plzni připustil v době od října 2007 do 12.3.2008 ve více než padesáti případech výdej léčivého přípravku Nurofen Stopgrip v množství přesahujícím množství obvyklé, tedy v množství vzbuzujícím podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku. Uvedeným jednáním žalobce porušil povinnost vykonávat své povolání v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, povinnost znát a dodržovat předpisy pro výkon povolání, včetně vnitřních stavovských předpisů, a povinnost nevykonávat komerční činnosti neslučitelné s důstojností profese lékárníka ani výkon své profese s těmito činnostmi nespojovat, v obchodních vztazích pak vystupovat jako čestný člověk, který se vystříhá nepoctivého jednání. V odůvodnění disciplinárního obvinění poukázal žalovaný na zjištění, že v období od října 2007 do 12.3.2008 docházelo v Lékárně U sv. Mikuláše k výdeji léčivého přípravku Nurofen Stopgrip ve zcela nepřiměřeném množství připadajícím na jeden výdej. Tato skutečnost vyplývá ze zápisu o prohlídce provedené v Lékárně U sv. Mikuláše a dále z přehledu pohybů přípravku Nurofen Stopgrip za uvedené období. Ve více než padesáti případech byl výdej léčivého přípravku zjištěn v množství přesahujícím 50 balení na jeden nákup, v mnoha dalších případech v počtu 10 balení na jeden nákup, přičemž nákup takového množství jistě vzbuzuje podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku, kdy je třeba postupovat podle § 83 odst. 4 poslední věta zákona o léčivech.

Při jednání Čestné rady ČLK konaném dne 10.7.2008 žalobce jako disciplinárně obviněný uvedl, že je farmaceutem od 1.9.1947. Má pocit, že hlavní vina je na tom, kdo pouští tento přípravek do oběhu. Po kontrole udělali zákaz výdeje více než dvou balení, což podepsali všichni zaměstnanci. K dotazu jednotlivých členů Čestné rady ČLK pak žalobce mj. uvedl, že mají chodbu, která dělí volný prodej od receptury. Uživatelé jsou agresivní a dívka, která je ve výdejně sama, si mnohdy neví rady. Dohodli se, že obě pracoviště sloučí a volný prodej bude u léků na recept. Na místě byla několikrát i policie, protože děvčata volala z důvodu obav o pomoc. Do lékárny chodí stále titíž lidé, které policisté znají. Jeden má asi dva metry a byl už několikrát zavřený. Žalobce vydávané množství Nurofenu skutečně považoval za ohromné, ale nijak se neobohatil. Jen za nájem prostor zaplatil majiteli 7 milionů Kč. Důvody tohoto prodeje jsou čistě ekonomické, ještě dnes se z investic nevzpamatoval. Žalobce se nechce omlouvat, nepovažuje to za správné. Řeší se důsledky, ale pramen zla, to dávání do oběhu, tady řešen není. Prodává se to, protože se to vyrábí. Žalobce se ptá, proč státní orgán nezastaví výrobu nebo to nedá na recept. Žalobce výslovně uvedl, že o výdejích Nurofenu ve velkém množství věděl, nic proti tomu neudělal. Na dotaz, proč výdej neomezil dříve, když musel minimálně při inventurách zjistit ohromné výdeje, které jsou zřejmé z počítačových tisků založených ve spise, žalobce neodpověděl. Provedení žádných dalších důkazů žalobce nenavrhl.

V napadeném rozhodnutí, jímž bylo žalobci uloženo disciplinární opatření spočívající ve vyloučení z České lékárnické komory, vyšel žalovaný ze zápisu o prohlídce provedené v Lékárně u sv. Mikuláše a dále z přehledu pohybů přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24 v této lékárně za období od 1.10.2007 do 12.3.2008 (protokol o kódové kontrole ze dne 12.3.2008), z nichž bylo zjištěno, že v Lékárně U sv. Mikuláše docházelo v předmětném období k výdeji léčivého přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24 ve zcela nepřiměřeném množství připadajícím na jeden výdej. Výdej tohoto léčivého přípravku byl zjištěn ve více než padesáti případech v množství přesahujícím 50 balení na jeden nákup, v mnoha dalších případech v počtu 10 balení na jeden nákup, přičemž nákup takového množství vzbuzuje podezření ze zneužití léčivého přípravku, kdy je třeba postupovat podle § 83 odst. 4 poslední věta zákona o léčivech. Z daňového dokladu č. 02.107444 ze dne 10.1.2008 (dodavatel GEHE Pharma Praha spol. s r.o.) a dodacího listu č. 02.107643 ze dne 10.1.2008 bylo zjištěno, že do Lékárny U sv. Mikuláše bylo dne 11.1.2008 dodáno 1440 balení léčivého přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24. Podle daňového dokladu č. 02.113652 ze dne 17.1.2008 (dodavatel GEHE Pharma Praha spol. s r.o.) bylo do Lékárny U sv. Mikuláše dodáno 720 balení léčivého přípravku Nurofen Stopgrip tbl. 24. Uvedené dodávky vyplývají rovněž z protokolu o kódové kontrole pořízeného dne 12.3.2008, kde k datu 11.1.2008 je zaznamenán příjem předmětného léčivého přípravku v počtu 1440 balení a k datu 18.1.2008 příjem v počtu 720 balení.

Žalovaný poté v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmínil obsah výpovědi žalobce při jednání Čestné rady ČLK konaném dne 10.7.2008 a citoval § 2 odst. 2 písm. c), d) a f), § 9 odst. 2 písm. a) a § 18 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb., § 83 odst. 4 poslední věta zákona o léčivech, bod 11 a 12 Etického kodexu, § 1 odst. 2 Disciplinárního řádu.

Žalovaný má za prokázané, že žalobce jako odborný zástupce v Lékárně U svatého Mikuláše porušil své povinnosti uložené mu zákonem, když připustil výdej léčivého přípravku Nurofen Stopgrip, jehož výdaj není vázán na lékařský předpis, opakovaně a dlouhodobě v množství, které vzbuzuje podezření ze zneužití tohoto přípravku. K nákupům a výdajům léčivého přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24 docházelo v ohromném množství na jeden nákup, když zcela běžně docházelo k výdaji tohoto léku v množství převyšujícím 50 balení na jeden nákup. Z protokolu o kódové kontrole léčivého přípravku Nurofen Stopgrip například vyplývá, že dne 4.10.2007 bylo vydáno na jeden nákup 72 balení uvedeného léčivého přípravku, dne 16.10.2007 bylo vydáno 144 balení a ještě 84 balení, dne 18.10.2007 bylo vydáno dvakrát 144 balení, dne 25.10.2007, 1.11.2007 a 13.11.2007 bylo vydáno vždy 144 balení, dne 29.11.2007 bylo na jeden nákup vydáno 288 balení, dne 5.12.2007 bylo vydáno 100 balení a ještě čtyřikrát 50 balení, dne 6.12.2007 bylo vydáno postupně pětkrát 50 balení, dne 28.12.2007 bylo vydáno na jeden nákup postupně 430 balení, 210 balení, 100 balení a ještě jedenáctkrát 50 balení, dne 15.1.2008 a 16.1.2008 bylo vydáno na jeden nákup vždy 288 balení, dne 7.2.2008 bylo vydáno 200 balení, dne 25.2.2008 136 balení atd. Z uvedeného je zřejmé, že výdej léčivého přípravku byl opakovaně a dlouhodobě realizován v množství, které musí vzbudit pochybnost, respektive podezření z jeho zneužití. Byť zákon nestanoví konkrétní počet balení, které může farmaceut vydat jednorázově jednomu pacientovi, nelze než dospět k jinému závěru, že jen shora uvedené namátkové výdeje přesahují mnohonásobně množství obvyklé, které je možné vydat. Kromě shora uvedených výdejů léčivého přípravku pak z přehledu vyplývají i opakované výdaje po 10, 20 a 30 baleních na jeden nákup, přičemž i toto množství je již třeba považovat za nepřiměřené, které má ve farmaceutovi vzbudit podezření, že léčivý přípravek je zneužíván k jinému účelu, než ke kterému je určen.

Žalovaný konstatoval, že žalobce své jednání nepopíral a že z jeho vyjádření opakovaně vyplynulo vědomí o tom, že výdaje nebyly činěny v souladu se zákonem. K důvodům, pro které tak činil, žalobce jako disciplinárně obviněný uvedl, že hlavní vinu je třeba přikládat tomu, kdo uvádí přípravek na trh. Pokud by přípravek nebyl vyráběn, neprodával by se, přičemž nyní se řeší důsledky, nikoliv příčina. Důvody výdeje byly z jeho strany čistě ekonomické, neboť platí vysoký nájem a vybavení lékárny ho rovněž stálo ohromnou částku. K samostatnému výdaji léčivého přípravku žalobce uvedl, že dívka, která lék vydávala, měla z příchozích osob strach, jednalo se o osoby agresivní, někdy byla nucena volat na pomoc policii. O jedné z osob, která pro přípravek chodila, ví, že byla opakovaně soudně trestána, nadto se jedná o člověka, který měří 2 metry.

Žalovaný dospěl k závěru, že si žalobce byl vědom svojí činnosti i skutečnosti, že výdeje léčivého přípravku Nurofen Stopgrip nebyly činěny v souladu se zákonem o léčivech. Žalobce jako odborný zástupce je osobou odpovědnou za chod lékárny, za kvalitu péče v ní poskytované, je garantem odbornosti. Žalobce sám uvedl, že si byl výdeje léku v množství, které je zachyceno v protokolu o kódové kontrole, vědom. Ostatně osoba odborného zástupce v Lékárně U sv. Mikuláše je totožná s osobou provozovatele uvedené lékárny, což dle názoru Čestné rady ČLK činí věc ještě závažnější. Vyjma toho, že žalobce svým postojem, tedy připuštěním výdeje léčivého přípravku Nurofen Stopgrip ve zcela nepřiměřeném množství, porušil zákon o léčivech a nevykonával tedy své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, nerespektoval ani etická pravidla pro výkon povolání lékárníka stanovená vnitřními stavovskými předpisy, když vykonával komerční činnost neslučitelnou s důstojností profese lékárníka, zejména však v obchodních vztazích nevystupoval jako čestný člověk, který se vystříhá nepoctivého jednání. Čestná rada ČLK vzhledem k výše uvedeným skutečnostem shledala v jednání žalobce disciplinární delikt spočívající v závažném porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., § 7 odst. 1 písm. a), b) Organizačního řádu, v § 83 odst. 4 poslední věta zákona o léčivech a v bodě 11 a 12 Etického kodexu. Vysokou závažnost jednání žalobce Čestná rada ČLK spatřuje ve skutečnosti, že došlo k porušení základních povinností, které členovi Komory ukládá zákon a stavovské předpisy, kdy stupeň nebezpečnosti je zvyšován i dobou, po kterou tento stav trval. Jednání žalobce pak Čestná rada ČLK považuje za vysoce nebezpečné nejen ve vztahu k osobám ostatních lékárníků, ale zejména celé společnosti.

Při úvaze o uložení disciplinárního opatření Čestná rada ČLK vycházela z toho, že žalobce nerespektoval své základní povinnosti člena Komory a svým jednání se dopustil disciplinárního deliktu velmi vysokého stupně závažnosti. Žalobce porušil zcela elementární pravidla výkonu profese lékárníka, přičemž sám uvedl, že důvody jeho jednání byly ekonomické. Vlastní prospěch však nelze klást nad zákonnou normu vymezující povolání lékárníka jako povolání odborné, vykonávané v souladu s jeho etikou a zákony. Jednání žalobce velmi poškozuje dobrou pověst a vážnost lékárnického stavu, důvěru v něj, a stejně tak není projevem kolegiality ve vztahu k ostatním lékárníkům, kteří se snaží zákony dodržovat.

Při zvažování otázky druhu disciplinárního opatření Čestná rada ČLK hodnotila hlediska obsažená v § 20 Disciplinárního řádu. S ohledem na postoj žalobce v řízení, když Čestná rada ČLK se zcela jednoznačně neztotožňuje s názorem, že problém spočívá především ve výrobě léčivého přípravku s obsahem pseudoefedrinu, neboť pokud by k tomu nedocházelo, nebyl by ani prodáván, a tento postoj žalobce svědčí právě o naprosté ignoraci principů výkonu lékárnické profese a etiky, dále při hodnocení velmi vysokého stupně závažnosti jednání žalobce nemohla Čestná rada ČLK dospět k jinému rozhodnutí než k uložení nejpřísnějšího disciplinárního opatření, kterým je vyloučení z České lékárnické komory.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb., se zřizují Česká lékařská komora se sídlem v Olomouci, Česká stomatologická komora se sídlem v Praze a Česká lékárnická komora se sídlem v Praze (dále jen "komory").

Podle § 1 odst. 2 zákona č. 220/1991 Sb., jsou komory samosprávnými nepolitickými stavovskými organizacemi sdružujícími všechny lékaře, stomatology a lékárníky zapsané v seznamech vedených komorami.

Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., komory dbají, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor.

Podle § 2 odst. 2 písm. f) zákona č. 220/1991 Sb., jsou komory oprávněny uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

Podle § 9 odst. 2 písm. a/ zákona č. 220/1991 Sb., každý člen komory má povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony.

Podle § 9 odst. 2 písm. b/ zákona č. 220/1991 Sb., každý člen komory má povinnost dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory.

Podle bodu 12 Etického kodexu je povinností lékárníka znát a dodržovat předpisy pro výkon tohoto povolání včetně vnitřních stavovských předpisů Komory.

Podle § 83 odst. 4 zákona o léčivech v případě pochybností o věrohodnosti lékařského předpisu nesmí být léčivý přípravek vydán, a nelze-li tyto pochybnosti odstranit ani po ověření u předepisujícího lékaře, musí být takový případ bez zbytečného odkladu oznámen Policii České republiky. Léčivý přípravek, jehož výdej je vázán na lékařský předpis, může být vydán i jiné osobě, než které je léčivý přípravek předepsán. Pokud však má farmaceut pochybnost, že osoba, které léčivý přípravek vydává, není schopna zaručit správné používání léčivého přípravku nebo jej může zneužít, léčivý přípravek nevydá. Léčivý přípravek, jehož výdej není vázán na lékařský předpis, nevydá farmaceut nebo farmaceutický asistent také v případě podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku.

Podle § 1 odst. 2 Disciplinárního řádu jsou veškerá porušení povinností člena komory stanovených zákonem č. 220/1991 Sb., právními předpisy upravujícími podmínky pro výkon lékárnického povolání a příslušnými předpisy komory, včetně chování poškozujícího dobrou pověst a vážnost lékárnického stavu, považována za disciplinární delikty, pro které se vede disciplinární řízení.

Podle § 18 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb., Čestná rada komory vykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory.

Podle § 18 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb., Čestná rada komory může uložit za závažné porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona jako disciplinární opatření

a) pokutu od 3000 do 30 000 Kčs, b) podmíněné vyloučení z komory, c) vyloučení z komory.

Soud o věci uvážil takto:

Námitka, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, není opodstatněná. Výrok napadeného rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření žalobci je zcela určitý a srozumitelný. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalovaný rovněž zcela srozumitelně vylíčil, na základě jakých konkrétních skutkových zjištění dospěl k závěru, že žalobce se vytýkaným jednáním dopustil disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., § 83 odst. 4 zákona o léčivech, a tím i povinností vyplývajících z vnitřních stavovských předpisů Komory. Z napadeného rozhodnutí jsou jasně patrné úvahy, jimiž se správní orgán řídil při hodnocení podkladů rozhodnutí a při výkladu právních předpisů, které v dané věci aplikoval. Dlužno dodat, že žalobce uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí bez jakékoliv bližší specifikace, neuvedl, jaké závěry žalovaného pokládá za nesrozumitelné či nedostatečně zdůvodněné a v důsledku toho se soud mohl uvedenou námitkou zabývat pouze v obecné rovině.

Nesprávně uvedené datum narození žalobce ve výroku napadeného rozhodnutí není vadou, která by měla za následek nezákonnost tohoto rozhodnutí. Jedná se o zřejmou nesprávnost, kterou lze podle § 70 správního řádu snadno odstranit vydáním opravného rozhodnutí. Soud v tomto směru považuje za podstatné, že o totožnosti osoby žalobce jakožto subjektu, jemuž je napadeným rozhodnutím ukládáno disciplinární opatření, není pochyb – tato je ve výroku rozhodnutí jednoznačně určena bydlištěm žalobce, jeho členským číslem České lékárnické komory i uvedením funkce, kterou v lékárně u sv. Mikuláše v Plzni zastával.

Žalobce v průběhu disciplinárního řízení vedeného žalovaným nijak nezpochybňoval skutková zjištění o tom, že jako odborný poradce v lékárně U sv. Mikuláše v období od října 2007 do 12.3.2008 ve více než padesáti případech připustil výdej léčivého přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24 v množství přesahujícím množství obvyklé, tedy v množství vzbuzujícím podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku, a tato skutková zjištění nezpochybnil ani v podané žalobě. O skutkových zjištěních učiněných při kontrole provedené v předmětné lékárně dne 12.3.2008, která jsou podrobně popsána v napadeném rozhodnutí a jsou prokazatelně doložena listinnými doklady obsahujícími údaje o počtu balení léčivého přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24 vydaných v jednotlivých dnech v rámci kontrolovaného období, tedy není mezi stranami sporu a ani soud nemá důvod tato zjištění jakkoliv zpochybňovat. Žalobce ostatně může jen těžko výše uvedená skutková zjištění popírat, když při jednání Čestné rady ČLK konaném dne 10.7.2008 jako disciplinárně obviněný výslovně uvedl, že o výdejích Nurofenu ve velkém množství věděl, vydávané množství tohoto léčivého přípravku sám považoval za ohromné, avšak nic proti tomu neudělal.

Nurofen Stopgrip tbl 24 byl v rozhodném období volně prodejným léčivým přípravkem, jehož prodej nebyl zákonem o léčivech kvantitativně omezen tím způsobem, že by zákon či jiný obecně závazný právní předpis stanovil maximální množství léčivého přípravku, které by bylo možné vydat jednomu zákazníkovi. To ovšem neznamená, že zákon připouštěl výdej tohoto léčivého přípravku bez jakéhokoliv omezení. Omezení výdeje právě těch léčivých přípravků, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis (volně prodejné léčivé přípravky), je výslovně zakotveno v § 83 odst. 4 věta poslední zákona o léčivech. V uvedeném ustanovení zákonodárce stanovil farmaceutům nebo farmaceutickým asistentům povinnost nevydat léčivý přípravek, jehož výdej není vázán na lékařský předpis, v případě podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku.

Žalobci z titulu jeho profese a dlouholeté lékárnické praxe je jistě známo složení léčivého přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24, jakož i to, že látka pseudoefedrin, kterou tento léčivý přípravek obsahuje, je zneužívána k výrobě drog. Velká, a v řadě případů skutečně ohromná množství počtu balení uvedeného léčivého přípravku, jež byla v lékárně U sv. Mikuláše v kontrolovaném období vydána na jeden nákup (opakovaně bylo vydáno 50, 100, 144 či 288 balení na jeden nákup, v jednom případě došlo dokonce k prodeji 430 balení na jeden nákup) nutně vzbuzují podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku, neboť je vyloučeno, aby si kupující pořizoval takové množství předmětného léčivého přípravku k léčebným účelům. V souladu s výše citovaným § 83 odst. 4 věta poslední zákona o léčivech neměl být v těchto případech léčivý prostředek vůbec vydán. Ačkoliv žalobce, jenž v lékárně, kterou sám provozoval, zastával funkci odborného zástupce, o výdejích léčivého přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24 v těchto velkých množstvích věděl a vydávaná množství léčivého přípravku sám považoval za ohromná, neudělal nic proti tomu, aby takovým výdejům zamezil. Tím, že opakovaně připustil výdej léčivého přípravku Nurofen Stopgrip v množství nutně vzbuzujícím podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku, jednoznačně porušil povinnost zakotvenou v § 83 odst. 4 věta poslední zákona o léčivech, čímž porušil i povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, jak mu ukládá § 9 odst. 2 písm. a/ zákona č. 220/1991 Sb., jakož i povinnost lékárníka znát a dodržovat předpisy pro výkon tohoto povolání včetně vnitřních stavovských předpisů Komory (bod 12 Etického kodexu). Napadené rozhodnutí, jímž bylo žalobci za porušení uvedených povinností uloženo disciplinární opatření spočívající ve vyloučení z České lékárnické komory, má tedy oporu v zákoně, jakož i v interních stavovských předpisech Komory, jimiž je žalobce podle bodu 12 Etického kodexu rovněž vázán.

Z výše uvedeného vyplývá neopodstatněnost žalobního tvrzení, podle něhož je Nurofen Stopgrip tbl 24 volně distribuovaným léčebným prostředkem bez jakéhokoliv omezení zákonem, jakož i nedůvodnost žalobního tvrzení, že napadené rozhodnutí trestá v podstatě netrestatelný volný prodej léčebného přípravku.

Žalobce se nemůže s úspěchem dovolávat ani článku 2 odst. 4 Ústavy, podle kterého každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zákon o léčivech všem farmaceutům nebo farmaceutickým asistentům ukládá povinnost nevydat léčivý přípravek, jehož výdej není vázán na lékařský předpis, v případě podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku. Povinností žalobce jakožto odborného zástupce v jím provozované lékárně bylo zajistit dodržování tohoto zákazu, což však žalobce neučinil. Není tedy pravdou, že by podle napadeného rozhodnutí měl žalobce vykonávat roli „samozvaného policajta“, který má rozhodovat o věcech, které mu zákon nenařizuje a které náleží jiným orgánům. Povinnost zakotvená v § 83 odst. 4 věta poslední zákona o léčivech týkající se nakládání s volně prodejnými léčivými přípravky je adresována právě farmaceutům nebo farmaceutickým asistentům, nikoliv „jiným orgánům.“

Žalobní námitky, podle nichž:

- je věcí státu řešit problém případného zneužívání volně prodejných léčivých přípravků; - lihoviny či tabák vyvolávají stejnou závislost a mají stejný (negativní) sociální dopad jako nelegální drogy;

- nebylo prokázáno, zda a popř. jaká část ze žalobcem prodaného množství přípravku Nurofen Stopgrip byla zneužita pro výrobu drog;

- se jedná hlavně o problém žalovaného, který by měl jako první iniciovat změnu příslušných zákonů a poté rozhodovat o postihu za porušení takto přijatých platných zákonů,

jsou v dané věci zcela irelevantní, neboť nemohou nijak zpochybnit závěr žalovaného o tom, že žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona č. 220/1991 Sb., zákona o léčivech a z interních stavovských předpisů Komory tím, že v rozhodné době opakovaně připustil výdej léčivého přípravku Nurofen Stopgrip v množství nutně vzbuzujícím podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku. Soud k tomu pro úplnost dodává, že jedním ze způsobů, jak se stát snaží předcházet zneužívání volně prodejných léčivých přípravků k výrobě drog, je i zákaz výdeje těchto léčivých přípravků v případě podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku adresovaný farmaceutům nebo farmaceutickým asistentům, zakotvený v § 83 odst. 4 věta poslední zákona o léčivech. Dodržování tohoto zákazu není a ani nemůže být závislé na následném prokazování toho, jaká část léčivých přípravků, které byly prodány v rozporu s tímto zákazem, byla zneužita pro výrobu drog. V souzené věci se nejedná o porušení zákona ze strany žalovaného, ale o porušení zákona (a interních stavovských předpisů Komory) ze strany žalobce, který se nemůže odpovědnosti za své protiprávní jednání zprostit nekonkrétním obviňováním žalovaného, že měl jako první iniciovat změnu příslušných zákonů. To, že lihoviny či tabák vyvolávají stejnou závislost a mají stejný (negativní) sociální dopad jako nelegální drogy, je v souzené věci naprosto bezpředmětné.

Námitku žalobce, že ke zvýšenému prodeji léčivého přípravku došlo v podzimním a zimním období, kdy dochází k nejvyššímu výskytu chřipkového onemocnění, neshledal soud důvodnou. Nelze než přisvědčit žalovanému, že zvýšeným výskytem chřipkového onemocnění může být vysvětleno celkové zvýšení výdeje léčivého přípravku v lékárně za období, kdy došlo k výskytu chřipkového onemocnění, nikoliv však jednotlivé výdeje léčivého přípravku ve zcela nepřiměřeném množství.

Za liché považuje soud též tvrzení žalobce, podle kterého mu velké množství kupovaného léčivého přípravku bylo kupujícími vysvětleno tím, že kupující zajišťuje léčebné prostředky pro sportovní, pobytové a školní akce. Soud tuto obhajobu považuje za nevěrohodnou a ryze účelovou, neboť uvedené tvrzení žalobce poprvé uplatnil až v podané žalobě. Při ústním jednání Čestné rady ČLK konaném dne 10.7.2008 se žalobce o takovém zdůvodnění ze strany kupujících vůbec nezmínil. Namísto toho vylíčil obavy z kupujících, kteří byli dle jeho slov stále titíž a policisté je už znají. Navíc připustil, že vydávané množství Nurofenu sám považoval za ohromné a přiznal, že důvody takového prodeje léčivého přípravku byly čistě ekonomické. Pokud by se žalobci skutečně od kupujících dostalo srozumitelného a věrohodného vysvětlení ohledně kupovaného množství Nurofenu, nebyl by důvod, aby byl vydávaným množstvím léčivého přípravku ohromen. Nevěrohodnost žalobcem uplatněné obrany je ostatně zřejmá i z toho, že ani pořadatelé sportovních, pobytových či školních akcí s velkým počtem účastníků jistě nepotřebují zakoupit najednou 100, 144, 288 či dokonce 430 balení přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24.

Námitka žalobce, že po něm nebylo ze strany žalovaného požadováno vysvětlení vyššího množství prodávaného léku, je spolehlivě vyvrácena zápisem z ústního jednání Čestné rady ČLK konaného dne 10.7.2008, podle něhož žalobce k dotazu PharmDr. J. uvedl, že vydané množství Nurofenu skutečně považuje za ohromné, ale nijak se neobohatil. Jen za nájem prostor zaplatil majiteli 7 mil. Kč. Důvody tohoto prodeje jsou čistě ekonomické, ještě dnes se z investic nevzpamatoval“. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalovaný na žalobci požadoval vysvětlení prodeje velkého množství předmětného léčivého přípravku a že žalobce na konkrétně položený dotaz označil důvody, které jej k takovému prodeji vedly.

Soud v projednávané věci nezjistil, že by žalovaný zkrátil žalobce na jeho procesních právech účastníka řízení. Právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, garantované článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy nebylo žalobci postupem žalovaného nijak upřeno.

Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí vychází z řádně zjištěného skutkového stavu věci, který žalovaný správně posoudil po právní stránce. Konkrétní skutková zjištění, o která žalovaný opřel svůj závěr o závažném porušení povinností člena Komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., ze strany žalobce, mají náležitou oporu ve spisovém materiálu. Žalovaný při uložení disciplinárního opatření jednal v rozsahu své disciplinární pravomoci vyplývající z § 2 odst. 2 písm. f) zákona č. 220/1991 Sb., a závěry, k nimž v dané věci dospěl, rozhodně nelze označit za pouhé „povrchní domněnky o vadném etickém chování žalobce nacházející se v rovině břitké teorie.“ Napadené rozhodnutí bylo tedy dle náhledu soudu vydáno v souladu se zákonem.

K námitkám, které žalobce poprvé uplatnil až v replice ze dne 26.5.2009 (námitka vytýkající žalovanému, že v souzené věci přistoupil k užití maximálního trestu v podobě vyloučení žalobce z Komory, přestože k jeho práci nikdy předtím žádné připomínky neměl; námitka, že v jiných obdobných případech žalovaný aplikoval mírnější disciplinární opatření) soud již přihlížet nemohl, neboť tyto byly vzneseny až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro rozšíření žaloby (§ 71 odst. 2 s.ř.s.). Pokud by tak učinil, tedy pokud by překročil rozsah včas uplatněných žalobních námitek, jednal by v rozporu s ustanoveními § 75 odst. 2 s.ř.s. a § 71 odst. 2 věta třetí s.ř.s., které mu ukládají přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů uplatněných v zákonem stanovené lhůtě.

Za splnění podmínek zakotvených v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 27. září 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru