Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 31/2009 - 68Rozsudek MSPH ze dne 07.11.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 43/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

Pejk 2321/2008

61Az 34/2007-24
e. č. V056635

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce NGUYEN Hoang Ha Hai, nar. 27. 8. 1980, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, t. č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2007 č. j. OAM-1-262/VL-07-08-2007, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2007 č. j. OAM-1-262/VL-07-08-2007 žalované Ministerstvo vnitra ČR zamítlo žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po

pokračování 2 -- 61Az 34/2007

provedeném dokazování vzal žalovaný za nepochybně prokázáno, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany ze snahy legalizovat si pobyt v ČR, aby se vyhnul rozhodnutí o správním vyhoštění a mohl zde i nadále pobývat a pracovat. Za této situace žalovaný shledal naplnění podmínek ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu a žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, ve které uvedl, že žalovaný ve správním řízení porušil ustanovení správního řádu, a to § 3, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a § 12 zákona o azylu, kdy zjištěný skutkový stav nesprávně právně kvalifikoval, pochybil v aplikačním procesu tím, že nepřiřadil faktickou skutkovou podstatu zákonné skutkové podstatě pronásledování. Žalobce má za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v § 12 zákona o azylu, resp. pro doplňkovou ochranu ve smyslu § 14a zákona o azylu. K žalobě žalobce připojil vyjádření v mateřském jazyce a v něm uvedl, že do ČR přicestoval, když mu bylo 14 let. Nyní je mu 27 let, vyrostl a žije zde, a proto je na zdejší život zvyklý. Život v ČR je dle něj mnohem lepší než život ve Vietnamu, kde má jen otce, neboť maminka již nežije a sestra je vdaná, žádné kamarády ve Vietnamu nemá, a proto také neví, co tam bude dělat a ani neví, jaký život ve Vietnamu bude mít. Pokud jde o další konkrétní skutkové důvody, na jejichž základě tvrdil, že skutečnosti jím uváděné jsou podřaditelné ustanovení § 12 zákona o azylu, odkázal žalobce na žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR a protokol o pohovoru, který s ním byl proveden a ostatní spisový materiál, který se vztahuje k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR, a který má k dispozici žalovaný. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2007 č. j. OAM-1-262/VL-07-08-2007, jakož i připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího, a poté dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce při pohovoru k žádosti dne 24. 3. 2007 odpověděl na otázku proč odjel z vlasti v roce 1995, že v té době byl v ČR otec, proto přijel za ním na návštěvu. Původně přijel na návštěvu, ale zalíbilo se mu tady, a tak zde zůstal. V roce 2004 odjel žalobce zpět do Vietnamu, protože mu tam zemřela matka. Do ČR se žalobce opět v roce 2004 vrátil a měl vízum za účelem dlouhodobého pobytu, kdy mu platnost vypršela v červenci roku 2006. Když si chtěl dlouhodobý pobyt prodloužit, nebyl mu udělen, protože byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. O mezinárodní ochranu žalobce požádal až nyní proto, že v minulosti neměl žádné problémy a neměl důvod žádat. O udělení mezinárodní ochrany v ČR se rozhodl požádat po udělení správního vyhoštění a žádá o ní, protože si chce tímto legalizovat pobyt v ČR.

Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu se jako zjevně nedůvodná zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, je-li z postupu žadatele patrné, že ji podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a pokud žadatel neprokáže opak.

pokračování 3- - 61az 34/2007

Ze shora uvedeného vyplývá jednoznačně (a žalobce to v žalobě ani nepopírá), že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany až v době, kdy již obdržel správní vyhoštění za nelegální pobyt na území České republiky. Rozhodné pro posouzení věci je, že žalobce měl v ČR naposledy povolený pobyt od 1. 8. 2005 do 31. 7. 2006 za účelem podnikání. Když platnost víza vypršela, pobýval žalobce na území ČR nelegálně. Za to mu bylo dne 7. 3. 2007 uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti na 3 roky se lhůtou k vycestování z území ČR do 5. 4. 2007. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne 20. 3. 2007. Z výpovědí žalobce je zcela zřejmé, že se mohl na území ČR svobodně pohybovat a tedy i vejít do kontaktu se zástupci státních orgánů ČR. Žalobce tak však učinil až poté, kdy mu bylo uloženo správní vyhoštění. Žalovaný za této situace nepochybil, když za použití shora citovaného zákonného ustanovení jeho žádost jako zjevně nedůvodnou zamítl. K uvedenému je nutno dodat, že podle ust. § 12 zákona o azylu jak výše uvedeno se cizinci azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buďto pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, anebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Žádný takový důvod ovšem žalobce v průběhu řízení ani neprokázal ani netvrdil. Za této situace žalovaný nepochybil, když jeho žádost jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu zamítl.

Co se týká námitky žalobce, že splňuje zákonné podmínky pro doplňkovou ochranu ve smyslu § 14a zákona o azylu, má soud za to, že tyto podmínky v případě žalobce splněny nejsou, neboť v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebylo zjištěno, že by v případě jeho vrácení do Vietnamu byly důvodné obavy z toho, že by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, jak stanoví odst. 2 ustanovení § 14a, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je občanem. Sám žalobce také při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že neměl nikdy žádné problémy se státními orgány jeho vlasti.

Co se týká námitky žalobce, kdy žalovanému vytýká vadný procesní postup, došel soud k závěru, že žalovaný při posuzování žádosti žalobce postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na zachování všech jeho práv garantovaných mu právním řádem České republiky. Jak bylo zjištěno z pohovoru, žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Také na otázku, zda chce v souvislosti s azylovým řízením doložit nějaké důkazní materiály potvrzující jeho výpověď, odpověděl, že zde žádné doklady nemá. Pohovor byl se žalobcem veden za účasti tlumočníka z jazyka vietnamského a žalobce byl s protokolem o pohovoru řádně seznámen a všechny strany protokolu vlastnoručně podepsal. Jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Žalovaný tedy nepochybil a postupoval správně, když zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu.

pokračování 4 -- 61Az 34/2007

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodoval v souladu s ust. § 51 soudního řádu správního bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Výrok o nákladech státu je odůvodněn ust. § 36 odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 30.6.2008

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru