Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 308/2008 - 57Rozsudek MSPH ze dne 15.06.2011

Prejudikatura

9 As 1/2008 - 107


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 308/2008 - 57-69

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce : Společnost Korn GmbH, se sídlem Unter dem Malesfelsen 35-45, 72458 Albstadt, zastoupen Mag. jur. Martinem Allgaierem, evropským advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 28, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí České republiky se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.7.2008 č.j. 589/510/2008-6O3/08 No,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu v Českých Budějovicích, ze dne 10.4.2008, č.j. ČIŽP/42/OOH/0625500.044/08/CDV, jímž mu byla uložena pokuta podle § 66 odst. 4 písm. g) zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění (dále jen zákon o odpadech), ve výši 450 000 Kč za porušení § 55 odst. 1 zákona o odpadech a článku 6 odst. 1 ve spojení s článkem 10 Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 (dále jen nařízení) a uložena povinnost nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, toto prvostupňové rozhodnutí změněno ve výroku I: „ve znění účinném v době spáchání správního deliktu“ tak, že bylo nahrazeno textem „v platném znění“, ve zbytku bylo prvoinstanční správní rozhodnutí potvrzeno.

Žalobce v podané žalobě tvrdil, že se nedopustil správního deliktu podle § 55 odst. 1 zákona o odpadech ani porušení článku 6 odst. 1 ve spojení s článkem 10 nařízení a trval na tom, že předal k přepravě, která poté probíhala prostřednictvím dvou českých subjektů ve dnech 23.8.2006 a 24.8.2006, odpad spadající pod katalogové číslo 150102, to je odpad zařazený na zeleném seznamu odpadů. Mělo se jednat o obaly z umělé hmoty. Žalobce postupoval podle objednávky společnosti Profiakont s.r.o. ( dále jen Profiakont ) se sídlem v Českých Budějovicích. Přepravu na území ČR prováděly dva české subjekty, a sice Miluše Bidrmanová – SDOS Duchcov a ČSAD Jindřichův Hradec. Přímo žalobce do ČR žádný odpad nedovážel. Žalobce neměl ani přímý kontakt s uvedenými dopravci, kontaktován byl přes společnost VEBAG, která rovněž zajišťovala veškeré písemnosti a další záležitosti. Zástupce této společnosti žalobce ujistil, že zná společnost Profiakont a že odpad splňuje požadavky „zeleného seznamu“. Navzdory tomu je jako jediný subjekt správního deliktu označován pouze žalobce. Dále žalobce uvedl, že skutečně nakoupil cca. 50 tun lisovaných plastových obalů. Připustil, že při lisování těchto balíků s jednotným obsahem bylo přidáno minimum jiných odpadů, nejednalo se však o žádné infekční či biologické materiály a podobně. Žalobce předpokládal, že předává k přepravě lisované balíky, které z nejpodstatnější části obsahují plastové obaly, proto je také označil výše popsaným způsobem. Podle jeho názoru je také přípustné označit uvedeným katalogovým číslem odpad, který je z podstatné části jednotný a přípustný a obsahuje minimum jiných příměsí. Bylo to v souladu s objednávkou společnosti Profiakont, která měla případné minimální nedostatky roztřídit, neboť byla na toto dle svého tvrzení zařízena. Žalobce považuje tvrzení žalovaného o tom, že žalobce předal k přepravě téměř 70 % nevyužitelné části odpadu složitelného pouze na skládku, zcela přehnané. I z fotografií předmětného odpadu bylo zřejmé, že plastové obaly zcela převažovaly nad odpadem biologickým. K tomu žalobce zpochybnil znalecký posudek Ing. Bendy s tím, že jeho závěr stojí na prověření jednoho balíku odpadu či letmého ohledání nákladního prostrou kamionu. Navíc znalec zařadil odpad do podskupiny 19, což je zřejmá chyba. Pouze fakt, že se musí odpad ještě mechanicky vytřídit, neprotiřečí zařazení odpadu do skupiny 1501. Žalobce uvedl, že odpad se před recyklací čistí a myje, tudíž argument o tom, že odpad nebyl na základě znečištění a smíchání vhodných k recyklaci, je naprosto irelevantní. Pokud žalovaný stanovil hranici „čistoty“ odpadu k tomu, aby mohl být zařazen do skupiny 1501 na nejméně 95 %, pak žalobce s takovou hranicí nesouhlasí, neboť ji nelze nalézt v žádném vnitrostátním právním předpisu ani v nařízení. Vzhledem k neexistenci předmětného odpadu již žalobce nemůže navrhnout nové znalecké zkoumání. V tomto smyslu považuje žalobce zjištění a následné rozhodnutí žalovaného za zcela nesprávné a má za to, že žalovaný překročil meze správního uvážení, neboť jeho rozhodnutí trpí vadami z hlediska nedokonalého znaleckého posudku, ze kterého žalovaný vychází, ale i extenzivně vykládá příslušné katalogové označení 150102.

V případě, že by soud došel k závěru, že se žalobce správního deliktu dopustil, nic neodůvodňuje uložení tak značně vysoké pokuty. K tomu žalobce uvedl, že se nikdy v minulosti podobného přestupku nedopustil. Od roku 1996 má certifikaci jako „odborný odstraňovací podnik“ dle německé vyhlášky přijaté na základě směrnice EHS, je neustále kontrolován nezávislými úřady a orgány, nakoupil novou třídičku odpadu pracující na základě rentgenového řízení, nejmodernější na trhu. Z uvedeného má žalobce za to, že působit na něj preventivní sankci v takové výši je zbytečně tvrdé. Žalobce dále nesouhlasil s argumentací žalovaného o tom, že v době spáchání správního deliktu bylo v SRN dostatečně známo, že na území ČR dochází k nedovoleným dovozům odpadu, zejména ze SRN, a že tato problematika musela být žalobci známa, tudíž výše sankce je zcela odůvodněná. Žalobce měl k tomu za to, že se jedná o pojetí kolektivní viny, která není řádně odůvodněna ani nemůže být, neboť správní orgán zcela nesprávně přijal závěr, že v SRN každý ví o dovozu nelegálních odpadů z ČR.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, eventuelně v případě, že by soud dospěl k závěru, že žalobce spáchal správní delikt navrhl, aby soud uloženou pokutu snížil na 100 000 Kč.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde popsal skutkový stav a uvedl své stanovisko k odvolacím námitkám žalobce, když tyto odvolací námitky se podstatnou měrou shodují s námitkami žalobními. Ke skutkovému stavu žalovaný stručně shrnul, že ve dnech 23.8. a 24.8.2006 provedla Česká inspekce životního prostředí (dále jen inspekce) kontrolu nákladních vozidel, která přepravovala podle dokladů ze SRN 22 980 kg a 24 080 kg odpadu deklarovaného jako odpad katalogové číslo 150102, kde oznamovatel při přeshraniční přepravě byl žalobce, příjemcem pak společnost Profiakont, s.r.o. České Budějovice. Bylo zaprotokolováno, že při prvním ohledání nákladů celní správnou a inspektorem inspekce nebyl odpad správně zařazen. Oproti deklarovanému odpadu plastové obaly katalogové číslo 150102 se ve skutečnosti jednalo o směs odpadů, u které zařazení odpovídalo spíše na odpady vzniklé po zpracování odpadu. Inspekce tak hodnotila odpad jako odpad nezařazený a měla za to, že došlo k porušení povinnosti přeshraniční přepravě odpadu. Pro zamezení jakékoliv pochybnosti o zjištěném odpadu, zejména o jeho druhovém složení, zadal prvoinstanční orgán provedení znaleckého posudku Ing. Františku Bendovi, CSc., soudnímu znalci z oboru chemické vlivy na životní prostředí, s úkolem kvantitativně posoudit složení balíků z hlediska jednotlivých druhů odpadů, posoudit možnosti jejich recyklace a posoudit případné nebezpečné vlastnosti. Součástí spisu je znalecký posudek shora uvedeného znalce, který na zadané otázky odpověděl: posuzovaný odpad není odpadem katalogové číslo 150102, lze jej zařadit buď do skupiny 20 nebo 19. Odpad obsahuje nevytříděné nebezpečné složky, které představují reálné riziko na životní prostředí, obsah využitelných složek je velmi nízký (podrobně je uvedeno ve znaleckém posudku). Dále žalovaný poukázal na spisovou dokumentaci, kde je založeno několik protokolů, týkajících se zjištění odběru vzorků a tak podobně. Žalovaný dále zmínil, že na základě závěru znaleckého posudku a protokolu zahájil prvoinstanční správní orgán s žalobcem správní řízení o uložení pokuty (oznámení č.j. 42-OOH/0625500.25/07/CJP ze dne 13.8.2007). V průběhu řízení žalobce, zastoupen advokátem tak, jako v žalobním řízení, podal vyjádření, ve kterém argumentoval obdobně jako v podané žalobě. Po provedeném řízení vydal prvoinstanční orgán rozhodnutí, kterým žalobci uložil pokutu 450 000 Kč. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal. Žalovaný po věcné stránce prvoinstanční rozhodnutí potvrdil, provedl pouze formální opravu znění výroku. K žalobním bodům žalovaný konkrétně uvedl, že ze spisové dokumentace je zřejmé, že žalobce nakoupil lisované plastové obaly za účelem jejich dalšího prodeje firmě v ČR, firmě Profiakont. Zprostředkovatelem transakce byla společnost VEBAG, subjektem, který předával odpad a jako vlastník byl ve smyslu nařízení uveden na dokladu doprovázející náklad, byl žalobce. Žalovaný přisvědčil námitce žalobce o tom, že předpokládal, že předává k přepravě lisované balíky, které z nejpodstatnějších částí obsahují odpady plastu, nicméně prokázaný obsah zásilek svědčí o tom, že se jednalo o odpad, který z větší části plastový odpad neobsahoval. Odpovědnost za správní delikt v oblasti odpadového hospodářství je založena jako odpovědnost objektivní a nemá absolutní charakter, nejde tedy o odpovědnost za zavinění ani o odpovědnost za výsledek. Základním předpokladem pro uložení sankce je skutečnost, že poškození nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu nastalo činností právnické osoby nebo tehdy, jestliže tento důvod vznikl při činnosti právnické osoby jednáním nebo opomenutím osob, které právnická osoba k činnosti pověřila. Stejně tak zákon o odpadech nezná žádné liberační důvody, které by žalobce odpovědnosti zprostily. Žalobce danou zásilku nezkontroloval, ale pouze předpokládal čistotu složení tak, jak byla předjednána. K námitce stran znaleckého posudku žalovaný uvedl, že posudek byl zpracován v intencích zákona č. 37/1967 Sb. ( zákon o znalcích a tlumočnících ), konkrétně § 13, a správní orgán neměl důvod zpochybnit tento posudek, když znalec přihlédl, respektive vycházel, ze všech skutečnosti, které mají význam pro jeho obsah. Východiska posudku se opírají o fakta náležitým způsobem, zjištěná řešení znalce logicky plyne z těchto předpokladů či východisek. Konkrétně byly podkladem protokoly z kontroly o přeshraniční přepravě odpadu z uvedených dnů, které obsahují podrobný popis složení odpadu, a byla pořízena podrobná fotodokumentace. Posudek vycházel dále z vizuální kontroly vzorků odpadu, jeho rozdělení na základní dvě složky a vytřídění potencionálně nebezpečných složek. U všech vytříděných složek byl rovněž pořízen jejich popis a zjištěna jejich hmotnost. O tom byla opět pořízena fotodokumentace, která je součástí správního spisu. K námitce o nereprezentativním vzorku žalobce uvedl, že není právní normou konkrétně stanoveno, které předměty či listiny by měly být podkladem pro zpracování posudku. Zákon nestanoví, jakým způsobem vybrat reprezentativní vzorek. Znalec zvolil balík umístěný uprostřed nákladu, tedy tam, kde lze předpokládat, že vizuální kontrola celníků nebude při běžné silniční kontrole pravděpodobně provedena. Žalovaný, stejně jako prvoinstanční orgán, neměl důvod zpochybňovat tento vybraný balík. Podle obsáhlé fotodokumentace nákladu je zřejmé, že vizuální ohledání pracovníci celní správy i inspektoři inspekce konfrontovali se svými odbornými znalostmi z oblasti nakládání s odpady. Žalovaný měl za to, že balíky nesourodé směsi odpadu sestávající z různých plastových folií, PET lahví, plastových dílů či součástí různých předmětů používaných v domácností, kovových plechovek, injekčních stříkaček, bot, monočlánků a podobně, přičemž balíky intenzivně zapáchaly i podle názoru řidičů, nelze při obhlídce odbornou osobou kvalifikovat jako plasty určené k dalšímu využití. Žalovaný, stejně jako prvoinstanční orgán, hodnotil znalecký posudek jako listinný důkaz, přičemž dále vycházel z podrobné fotodokumentace, odborných znalostí pracovníků inspekce a Ministerstva životního prostředí, tvrzení prokuristy společnosti Profiakont pana Kubeše, který prohlásil, že zjištěný odpad si neobjednal, že si objednal odpad plastů, nikoliv odpad ve složení, jaké bylo na korbě kamionu, a proto odpad nepřevzal, vyjádření Ministerstva životního prostředí k zařazení zjištěného odpadu a akceptace SAA Sonderabfallagentur o vrácení odpadu na základě zaslané fotodokumentace. Ohledně zpochybnění závěru posudku o kvantitativním složení balíku odpadu vybraného jako průměrný vzorek žalovaný konstatoval, že nemá důvody pochybovat o správnosti procentuálního vyjádření o obsahu jednotlivých složek. Žalovaný se dále ohradil proti tvrzení žalobce o tom, že stanovil hranici čistoty odpadu pro jeho zařazení do skupiny 1501 v poměru nejméně 95%. O tomto poměru se poprvé zmínil sám žalobce ve svém vyjádření z 21.2.2008. Pokud toto číslo uvedl žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí, reagoval tak na opakovanou námitku žalobce. Žalovaný nepracoval s touto hodnotou jako s poměrem stanoveným jakýmkoliv právním předpisem. Platná legislativa poměr složení odpadu ve vztahu k jeho zařazení pod katalogové číslo neřeší. Dokonce lze uvést, že jakákoliv příměs v jakémkoli množství činí odpad jednodruhový odpadem směsným. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tím, že by extenzivně vykládal odpad zařazený pod katalogové číslo 150102. V daném případě bylo prokázáno podle názoru žalovaného, že odpa byl tvořen ze 40% plasty, ze 30% obaly s aluminiovou folií, tetrapack a Al obaly a ze 30% frakce směsného komunálního opadu a dalšího drobného komunálního odpadu. Pod katalogové číslo 150102 je nutné zařadit odpad plastových odpadů, zde se však v žádném případě nejednalo o jednodruhovost odpadu – plast. K tomu odkázal na obsah znaleckého posudku a protokoly, které dosvědčují tuto „nejednodruhovost“. Ke stanovení výše pokuty žalovaný poukázal na § 67 odst. 2 zákona o odpadech a úvahu, kterou provedl, i ustálenou judikaturu, podle které sankce má být stanovena v takové výši, aby se nezákonná činnost nevyplácela a zároveň byla dostatečně citelná a preventivně působila tak, aby vedla k dodržování právních předpisů nejen postižený subjekt, ale i subjekty ostatní. V tom poukázal na odůvodnění výše pokuty na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí. Sankci ve výši 1% zákonného rozpětí, proto žalovaný nepovažuje za nepřiměřenou. Žalovaný připustil nesprávnou a nepřesnou formulaci důvodu pro stanovení výše pokuty ohledně povědomosti v SRN o nezákonných dovozech odpadů do ČR, která skutečně mohla nesprávně zavést k úvaze o kolektivní vině. Toto však žalovaný neměl na mysli v žádném případě. Argument byl míněn tak, že v důsledku narůstajícího počtu nezákonných přeprav odpadu do ČR pod záminkou jeho využití došlo ze strany zákonodárce k přehodnocení závažnosti či míry zákonem chráněného zájmu, a s účinností od 22. 6.2006 došlo ke zvýšení horní hranice výše pokuty zakotvené v § 66 odst. 4 zákona o odpadech na částku 50 000 000 Kč. Podle žalovaného byla pokuta uložena v souladu se zákonem a proto žádal, aby soud žalobu zamítl.

Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dní vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy :

Podle ustanovení § 54 odst. 2 zákona o odpadech v rozhodném znění ( k 30.6.2010) přeshraniční přeprava odpadů do České republiky za účelem odstranění je zakázána s výjimkou odpadů vzniklých v sousedních státech v důsledku živelních pohrom nebo za stavu nouze.

Podle ustanovení § 55 odst. 1 téhož zákona oznámení o přeshraniční přepravě odpadů podává oznamovatel podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39), a to v českém, slovenském nebo anglickém jazyce. Účastníkem řízení zahájeného oznámením podle tohoto odstavce je pouze oznamovatel.

Podle ustanovení § 66 odst. 4 písm. g) téhož zákona pokutu do výše 50 000 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která poruší při přeshraniční přepravě odpadů povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů nebo neplní podmínky stanovené v rozhodnutí ministerstva vydaném podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) nebo podle části deváté.

Podle ustanovení § 67 odst. 2 téhož zákona při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození.

Podle článku 2 písm. g) nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ve znění k 31.12.2008 pro účely tohoto nařízení se "oznamovatelem" rozumí jakákoli fyzická osoba nebo společnost, kterým je svěřena oznamovací povinnost, to znamená níže uvedená osoba, která zamýšlí přepravovat odpady nebo přepravu provedla:

i) osoba, která svojí činností produkuje odpady (původní původce odpadu), nebo ii) tam, kde to není možné, osoba, která odpad sbírá, oprávněná k tomuto účelu členským státem, nebo registrovaný a oprávněný obchodník nebo zprostředkovatel, který zařizuje odstraňování nebo využívání odpadů, nebo

iii) pokud tyto osoby nejsou známy nebo nemají oprávnění, osoba, která odpady vlastní nebo nad nimi má právní kontrolu (držitel odpadu), nebo iv) v případě dovozu odpadů do Společenství nebo tranzitu přes Společenství osoba určená vnitrostátním právním předpisem zasílajícího státu, nebo neexistuje-li zatím takové ustanovení, osoba, která odpad vlastní nebo nad ním má právní kontrolu (držitel odpadu);…

Podle článku 6 bod 1. nařízení chce-li oznamovatel zaslat odpad určený k využití, který je uveden v příloze III, z jednoho členského státu do jiného členského státu anebo zaslat tento odpad tranzitem přes jeden nebo více členských států, vyrozumí oznámením příslušný orgán pro příjem a kopie tohoto oznámení zašle příslušným orgánům pro odesílání a pro tranzit, jakož i příjemci, aniž je dotčen čl. 25 odst. 2 a čl. 26 odst. 2.

Podle článku 10 téhož nařízení přeprava odpadů určených k využití, jejichž seznam je uveden v příloze IV, a odpadů, které ještě nebyly zařazeny do přílohy II, přílohy III nebo přílohy IV, podléhá stejným postupům, jaké jsou uvedeny v článcích 6 až 8, kromě toho, že souhlas dotčených příslušných orgánů musí být vydán písemně před zahájením přepravy.

Příloha č. 2 tohoto nařízení je tzv. „zelený seznam“ ( viz čl. 17 nařízení – shora ) – tedy odpady nepodléhající „ kontrole „

Podle přílohy č. 2 vyhl. č. 381/2001 Sb. spadá pod katalogové č. 150102 odpad – plastové obaly.

Podle článku 2 odst. 15 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a rady (AS) č. 1013/2006 ze dne 14.6.2006 účinného od 12.7.2007 ( dále též nařízení II. ) "oznamovatelem" rozumí v případě přepravy z členského státu jakákoli fyzická nebo právnická osoba v jurisdikci daného členského státu, která zamýšlí provést nebo nechat provést přepravu odpadů a které je uložena oznamovací povinnost. Oznamovatelem je jedna z osob nebo jeden ze subjektů, níže uvedených, vybraných podle pořadí stanoveného v tomto výčtu: i) prvotní původce nebo ii) oprávněný nový původce, který provádí operace před přepravou, nebo iii) osoba oprávněná ke sběru odpadů, která z různých malých množství stejného druhu odpadu sebraných u různých zdrojů vytvořila zásilku pro přepravu, která má být zahájena na jednom oznámeném místě, nebo iv) registrovaný obchodník, který byl písemně zmocněn prvotním původcem, novým původcem nebo osobou oprávněnou ke sběru odpadů, uvedenými v podbodech i), ii) a iii), aby jednal jejich jménem jako oznamovatel, v) registrovaný zprostředkovatel, který byl písemně zmocněn prvotním původcem, novým původcem nebo osobou oprávněnou ke sběru odpadů, uvedenými v podbodech i), ii) a iii), aby jednal jejich jménem jako oznamovatel, vi) pokud žádná z osob uvedených v podbodech i), ii), iii), iv) a v) není známa nebo pokud jsou všechny tyto osoby v platební neschopnosti, držitel.

Pokud oznamovatel uvedený v podbodech iv) a v) nesplní závazky uvedené v článcích 22 až 25, týkající se převzetí odpadů zpět, považuje se pro účely uvedených povinností týkajících se převzetí odpadů zpět za oznamovatele prvotní původce, nový původce nebo osoba oprávněná ke sběru odpadů, uvedení v podbodech i), ii) a iii), kteří tohoto obchodníka nebo zprostředkovatele zmocnili, aby jednal jejich jménem. V případě nedovolené přepravy, kterou oznámili obchodník nebo zprostředkovatel uvedení v podbodech iv) nebo v), se pro účely tohoto nařízení považuje za oznamovatele osoba uvedená v podbodech i), ii) nebo iii), která tohoto obchodníka nebo zprostředkovatele zmocnila, aby jednal jejím jménem.

Podle článku 3, a), b) téhož nařízení : celkový procedurální rámec 1. Přeprava těchto odpadů podléhá postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu podle ustanovení této hlavy: a) je-li odpad určen k odstranění: veškeré odpady; b) je-li odpad určen k využití: i)odpady uvedené v příloze IV, které mimo jiné zahrnují odpady uvedené v přílohách II a VIII Basilejské úmluvy, ii) odpady uvedené v příloze IVA, iii) odpady nezařazené pod jednu položku v příloze III, IIIB, IV nebo IVA, iv) směsi odpadů nezařazených pod jednu položku v příloze III, IIIB, IV nebo IVA, pokud nejsou uvedeny v příloze IIIA.

Podle článku 4 téhož nařízení zamýšlí-li oznamovatel přepravit odpad uvedený v čl. 3 odst. 1 písm. a) nebo b), podá u příslušného orgánu místa odeslání a prostřednictvím tohoto orgánu předchozí písemné oznámení, a pokud podává obecné oznámení, dodrží článek 13.

Podle čl. 34 téhož nařízení 1. Veškerý vývoz odpadů určených k odstranění se zakazuje. 2. Zákaz uvedený v odstavci 1 se nevztahuje na vývoz odpadů určených k odstranění v zemích ESVO, které jsou rovněž smluvními stranami Basilejské úmluvy. 3. Vývoz odpadů určených k odstranění do některé země ESVO, která je smluvní stranou Basilejské úmluvy, se však rovněž zakazuje, a) jestliže země ESVO dovoz takových odpadů zakáže nebo b) jestliže se příslušný orgán místa odeslání může důvodně domnívat, že s odpadem nebude v dotyčné zemi určení nakládáno způsobem šetrným k životnímu prostředí podle článku 49. 4. Tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti převzít odpady zpět podle článků 22 a 24.

Přílohou č. 3 tohoto nařízení je tzv. „ zelený seznam „ – odpad nepodléhající „kontrole“.

Podle ust. § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Podle § 50 odst. 1 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.

Podstatou sporu je posouzení, zda je žalobce pachatelem správního deliktu, za který mu byla uložena pokuta podle § 66 odst. 4 písm. g) za porušení § 55 odst. 1 zákona o odpadech a článku 6 odst. 1 ve spojení s článkem 10 nařízení, zda skutkový stav tak, jak byl správními orgány obou stupňů zjištěn, objasněn a vyhodnocen, odpovídá skutkovým a právním závěrům, které na základě něho učinily, a zda žalobce důvodně zpochybňuje jeden z podkladů pro rozhodnutí v projednávané věci, kterým je znalecký posudek, pořízený v průběhu správního řízení.

Žaloba není důvodná v žádném z jejich žalobních bodů.

Žalobce předně namítal, že odpad předal k přepravě sám, žalobce do ČR odpad nedovážel a neměl ani přímý kontakt se společností Profiakont, neboť veškeré záležitosti, písemnosti a s tím související akce, byly zajišťovány společností VEBAG.

K tomu soud poukazuje na shora citované ustanovení § 54 odst. 2 zákona o odpadech, podle kterého je přeshraniční přeprava odpadu do ČR za účelem odstranění zakázána s výjimkou odpadů, vzniklých v sousedních státech v důsledku živelných pohrom nebo za stavu nouze. Podle ustanovení § 55 odst. 1 téhož zákona oznámení o přeshraniční přepravy odpadů podává oznamovatel podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů. K tomu je v poznámce pod čarou uvedeno nařízení II., tedy nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1013/2006, účinné v době rozhodování správních orgánů obou stupňů, a navazující na nařízení Rady EHS č. 259/93 účinné v době spáchání deliktu.

Jak vyplývá z obsahu spisového materiálu a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí dopustil se žalobce správního deliktu dne 23.8.2006, tj. v době platnosti nařízení Rady EHS č.259/93. Podle článku 2 písm. g) tohoto nařízení se oznamovatelem rozumí jakákoliv fyzická osoba nebo společnost, kterými je svěřena oznamovací povinnost, to znamená níže uvedená osoba, která zamýšlí přepravovat odpady nebo přepravu provedla. Podle článku 6 bodu 1. téhož nařízení, chce-li oznamovatel zaslat odpad určený k využití, který je uveden v příloze III. (žlutý seznam odpadu) z jednoho členského státu do jiného členského státu a nebo zaslat tento odpad tranzitem přes jeden nebo více členských států, vyrozumí oznámením příslušný orgán pro příjem a kopie tohoto oznámení zašle příslušnému orgánu pro odesílání a pro tranzit, jakož i příjemci, aniž je dotčen článek 25 odst. 2 a článek 26 odst. 2. Článek 10 téhož nařízení poukazuje nato, že přeprava odpadu určených k využití, jejíž seznam je uveden v příloze IV. (červený seznam odpadů), a odpadů, který ještě nebyl zařazen do přílohy II. (zelený seznam odpadů), přílohy III. nebo přílohy IV. podléhá stejným postupům, jaké jsou uvedeny v článcích 6 až 8 kromě toho,že souhlas dotčených příslušných orgánů musí být vydán písemně před zahájením přepravy. Obdobně je povinnost oznamovatele upravena v pozdějším nařízení ( nařízení II. ) – v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1013/2006, účinném od 12.7.2007, tedy v době rozhodování správních orgánů obou stupňů. Pro úplnost je třeba uvést, že v souvislosti s touto změnou byl změněn zákon o odpadech, konkrétně jeho § 55 a § 66 odst. 3 písm. g) s účinností od 12.2.2008. Jak ale žalovaný správně uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí, změnou zákona nedošlo ke změně věcného obsahu vyjmenovaných ustanovení, pouze ke změně odkazu na přímo použitelný předpis Evropských společenství – na nařízení č.1013/2006, které v článku 4 stanovuje odesílateli v případě, že přepravuje odpad, který není uveden na zeleném seznamu, to je v příloze III., povinnost podat u příslušného orgánu místa odeslání a prostřednictvím tohoto orgánu předchozí písemné oznámení. Pod kódem B 3010 je v seznamu B, to je v příloze č. 9 Basilejské úmluvy, na kterou se příloha III. nařízení č. 1013/2006 odkazuje, uvedena položka Odpady pevných plastů, která je dále specifikována výčtem plastů, přičemž tam patří i smíšené plastové materiály, pokud však nejsou smíšeny s jiným odpadem a jsou připravené podle normy. Žalovaný tedy důvodně uzavírá a soud se s jeho stanoviskem shoduje, že žalobce měl i podle nové právní úpravy povinnost podat písemné oznámení, neboť jím přepravované odpady nelze zařadit do přílohy č. III. nařízení č.1013/2006. Vzhledem k tomu, že prvoinstanční správní orgán ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že pokutu ukládá podle zákona o odpadech, ve znění účinném v době spáchání správního deliktu, žalovaný v souladu se zákonem změnil text této části výroku tak, že text „ve znění účinném v době spáchání správního deliktu“ nahradil textem „v platném znění“, neboť vzal v úvahu změnu právní úpravy v důsledku běhu času. S ohledem nato, že nedošlo k věcnému pochybení a jedná se pouze o formální chybu, mohl žalovaný jako odvolací správní orgán takovou chybu prvoinstančního správního orgánu napravit, což učinil. Žalovaný vzal totiž v úvahu skutečnost, že rozhodnutí ve správním řízení se vydává podle předpisu, účinného v době jeho vydání rozhodnutí. Pokud došlo v mezidobí od spáchání správního deliktu do vydání rozhodnutí ke změně právních předpisů, žalovaný ve smyslu článku 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod porovnal novou a starou skutkovou podstatu deliktu a doložil, že i podle nové úpravy jde o jednání trestné, a že postih podle nové úpravy není pro delikventa výhodnější, byl postup žalovaného v souladu se zákonem, neboť v projednávané věci je žalobce za jednání postihován stejně podle právní úpravy platné v době rozhodování správních orgánů, jako podle právní úpravy účinné v době spáchání deliktu. Zákon o odpadech přitom neupravuje možnost liberace, to je zproštění odpovědnosti za delikt, který žalobce spáchal, přičemž tato odpovědnost je objektivní, nepřihlíží se k zavinění, ale jedná se o odpovědnost za výsledek. Pokud tedy žalobce pouze spoléhal na sdělení společnosti VEBAG a objednávku společnosti Profiakont, nemůže se ve správním řízení a později v řízení před soudem účinně bránit své odpovědnosti oznamovatele přeshraniční přepravy odpadu do ČR podle shora citovaných opravných předpisů.

Jestliže žalobce namítal, že při lisování balíků plastových odpadů s jednotným obsahem bylo přidáno minimum jiných odpadů, ale nejednalo se o infekční či biologické materiály a že předpokládal, že předává k přepravě lisované balíky, které z nejpodstatnějších částí obsahují plastové obaly a lze je tak označit katalogovým číslem 150102 na zeleném seznamu, není ani tato žalobní námitka opodstatněná. Je tomu tak proto, že z obsahu zápisu z kontroly přeshraniční přepravy (ze dne 23.8.2006 a 24.8.2006) odborných pracovníků Celního ředitelství České Budějovice a inspekce životního prostředí, jimi pořízené fotodokumentace, jakož i znaleckého posudku znalce Ing. Františka Bendy, soudního znalce z oboru chemické vlivy na životní prostředí (ze dne 16.10.2006), vyplývá, že na zaplachtovaném návěsu byly naloženy slisované balíky odpadu na cca 100% ložné plochy. Balíky o rozměru cca. 80 x 80 x 120 cm byly naloženy ve dvou řadách, po dvou až třech na sobě, a byly převázány dvěmi řadami drátů. Po odplachtování byl cítit velice intenzivní zápach, obdobný zápachu na skládce komunálního odpadu (zápach tlejícího komunálního odpadu). Z technických důvodů nebylo možné provést rozbalení slisovaných balíků, proto byla provedena podrobná obhlídka a fotodokumentace odpadu viditelných po obvodu balíků okolo bočnic návěsu (zápis z kontroly ze dne 23. a 24. 8.2006). Z hlediska odpadu převažoval v objemu balíku plastové odpady – různé plastové folie, dále kompozitní obaly, plastové láhve (od mycích prostředků, jedlého oleje, kosmetiky a podobně), plastové díly či součásti různých předmětů používaných v domácnosti, polystyren, molitan, plastové pytle (bramborové). Procentuelní zastoupení plastu podle stanoviska inspektorů nepřesahoval 80% objemu. Kromě toho se jednalo zejména o plast znečistěný, a to od různých chemikálií (čistící prostředky) až po zbytky potravin. Zbytek byl tvořen papíry, kartony, tetrapacky, kovovými plechovkami a tácky. Veškeré odpady byly silně biologicky znečištěné, intenzivně zapáchaly a inspektoři považovali za pravděpodobné, že po uvolnění slisovaných vrstev bude uvnitř balíků jiný druh odpadu, které nebyly po obvodu balíků patrné. Při kontrole byla pořízena digitální fotodokumentace příměsí, které byly obsaženy v balících, bylo zjištěno cca 7 injekčních stříkaček, z balíků byly vytaženy jedna plastová nádoba od infuze a plastové hadičky od infuze, balíky obsahovaly dále blistry od léků, boty, elektro odpad, jako telefonní sluchátko, digitální váhu, monočlánky, tenisové míčky, kovové hadice od sprch, plechovky (od nápojů, potravin). Vzhledem k tomu, že odpad obsahoval kromě jiných příměsí i injekční stříkačky, transfuze a hadičky od transfuzí shledali inspektoři inspekce nebezpečí, že odpad má nebezpečnou vlastnost, infekčnost. Takový odpad není odpadem ze zeleného seznamu odpadu. Odborní pracovníci celního ředitelství a inspekce tak vyloučili, že se jedná o plastový odpad katalogové číslo 150102 či jiný obdobný odpad zapsaný na zeleným seznamu a nepodléhajícímu souhlasu Ministerstva životního prostředí k jeho přeshraniční přepravy za účelem využití. Podle stanoviska odborných pracovníků inspekce by převážený odpad mohl být zařazen pod katalogové číslo 200301, tj.směsný komunální odpad nebo 150106, tj. směs obalových materiálů, ale jako nejpravděpodobnější se jim jevilo jeho zařazení do podskupiny 19 katalogu odpadu, to je odpadu po zpracování – s největší pravděpodobností se jednalo o odpad po mechanické úpravě (to je vytřídění využitelných částí), přičemž odpad obsahoval příměsi, které by mohly znamenat, že odpad má nebezpečné vlastnosti např. infekčnost, což znamená že není za zeleném seznamu odpadů. Podle zápisu ze dne 29.8.2006 o odběru vzorků odpadů ze SRN, provedeného dne 28.8.2006, byl za přítomnosti inspektora inspekce soudním znalcem Ing. Bendou proveden přibližně ze středu návěsů odběr náhodně vybraného balíku odpadů odeslaného společností KornGmbH Albstadt (SRN) do ČR společností Profiakont, s.r.o. České Budějovice. Balík byl vyjmut a umístěn na podložní plachtu, na balíku byly přestřiženy dráty a odpady byly postupně po vrstvách rozebírány a tříděny na frakce - obalový plast (folie, tašky a sáčky), jiný plast (PET, hračky apod.), tetrapacky, plech, elektro šrot a odpady s podezřením na nebezpečné vlastnosti (mono články, plastové stříkačky, skleněné obaly od léčiv, infekční materiál – pleny, hygienické potřeby, infuzní sety a odsávají vaky). Zbytková směs drobných dále nevytříditelných odpadů charakteru TKO byla přehrabána hráběmi a byly vytříděny zbytky odpadu podezřelých na nebezpečné vlastnosti. Jednotlivé odpady byly poté napytlovány do označených plastových pytlů, zváženy na digitální váze a, s výjimkou odpadů, podezřelých na nebezpečné vlastnosti, byly slisovány do menších balíků a vráceny na návěs, který byl zaplombován celním úřadem. Podle stanoviska znalce hrubým odhadem obsahoval odpad 40% plastů, 30% obalů s aluminiovou folií, AL obalů a obalů typu tetrapack, zbytek to je cca 30% připadal na ostatní materiály a drobnou netříditelnou frakci odpadu. Kromě toho odpad obsahoval složky s potencionálně nebezpečnými vlastnosti, jako injekční stříkačky, obaly, obsahující zbytky léčiv, lékařský a další potencionálně infekční odpad, monočlánky, elektroodpad, plastové odpady znečištěné škodlivinami. Podle znalce je možné vytříděné složky z hlediska možných vlivů na životní prostředí, včetně zdravotních rizik, posuzovat ve smyslu zařazení podle katalogu odpadu jako netříděný a drobný komunální odpad nebo odpady ze zařízení na zpracování odpadu (bod 2.1 kapitoly 3 znaleckého posudku) a dále složky s potencionálně nebezpečnými vlastnostmi (bod 2.2 téhož článku znaleckého posudku). Vybraný balík byl znalcem vybrán jako průměrný vzorek, v němž plastové obaly činily hmotnosti 29,28%, netříděný a drobný odpad 68,66%, potencionálně nebezpečné složky 0,21% (injekční stříkačky), 0, 29% (obaly obsahující zbytky léčiv), 0,32% (lékařský a další potencionálně infekční materiál, 0,29% (monočlánky) 0,73% (elekro odpad) a 0,22% (plastové obaly znečištěné škodlivinami). Podle vyjádření znalce je obsah nákladů obou zadržených kamionů svým složením totožný. K tomu poukázal znalec na fotodokumentaci a popis příloh znaleckého posudku, přičemž oba náklady pocházejí od stejného původce v Německu a jsou určeny stejnému odběrateli to je firmě Profiakont, s.r..o. Kvantitativní rozbor reprezentativního vzorku nákladů – balíků prokázal, že více než 68% hmotnosti nákladu představuje netříděný odpad podobný komunálnímu odpadu a pouze cca 30% hmotnosti tvoří obalový plasty využitelné k recyklaci. Reálný obsah recyklovatelných složek je však mnohem nižší, protože vytřídění uvedených 3 % hmotnosti bylo dosaženo velmi důkladným manuálním vybíráním jednotlivých komponent, což v praktických podmínkách není možné realizovat. Závažné zjištění podle něj představuje nález nebezpečných složek odpadů. Znalec uzavřel, že posuzovaný odpad, který byl obsahem obou nákladů kamionů identifikovaných v dokumentaci, prokazatelně není odpadem deklarovaným jako „obaly z plastů“ a zařazený pod č. 150102 katalogu odpadů. Posuzovaný odpad obsahuje nevytříděné nebezpečné složky, které představují reálné riziko škodlivých vlivů na životní prostředí i ohrožení lidského zdraví, obsah využitelných složek je velmi nízký (do 30%) a technické možnosti, s ohledem na přítomnost nebezpečných složek, jsou problematické. Posuzovaný odpad lze na základě uvedených poznatků zařadit buď do skupiny 20 katalogu odpadů jako odpad komunální, směsný komunální nebo odpad charakteru komunálního odpadu nebo do skupiny 19 jako jiné odpady z mechanické úpravy odpadů, obsahující nebezpečné látky nebo jiné odpady. Možnost zařazení posuzovaného odpadu do skupiny 15 (150102) katalogu odpadů (zelený seznam) vzhledem k popsanému složení znalec vyloučil. Součástí znaleckého posudku jsou přílohy č. 1-5 a to objednávka inspekce, zápis kontroly přeshraniční přepravy odpadů, provedené 23.8.2006, zápis z kontroly přeshraniční přepravy odpadů, provedené dne 24.8.2006, protokol o vizuální kontrole a roztřídění odpadů s fotodokumentací, a zápis o odběru vzorků ze dne 28.8.2006, pořízený dne 29.8.2006. Z uvedeného je zřejmé, že neobstojí tvrzení žalobce, že dovážené odpady obsahovaly minimum jiných příměsí, a že je tak možné dovážený odpad zařadit pod katalogové číslo 150102 na zeleném seznamu. Jak vyplývá z přílohy č. II. nařízení Rady č. 259/93, platném v době spáchání deliktu, tj. tzv. „zeleného seznamu“ odpadů, který nepodléhá předchozímu písemnému oznámení o přeshraniční přepravě odpadů oznamovatele vůči příslušným orgánům členského státu, a z katalogu odpadů dle vyhlášky č. 381/2001 Sb., je pod katalogové číslo 150102 možno zařadit odpad plastových obalů, nikoliv však odpad, který byl zjištěn při přeshraniční přepravě odpadů žalobcem. Žalobce nepřevážel jednodruhový odpad – plast, ale odpad, ve kterém byly zastoupeny i jiné druhy odpadů, nespadajících do katalogového čísla 150102, proto byl povinen přeshraniční přepravu takového odpadu jako oznamovatel ve smyslu článku 2 písm. g) nařízení č. 259/93, respektive článku 4 bodu 15. písm. a) nařízení č. 1013/2006, předem písemně oznámit u příslušného orgánu.

Žalobce dále nesouhlasil se znaleckým posudkem Ing. Bendy a zpochybnil jeho závěr, který žalovaný převzal, a sice, že předal k přepravě téměř 70% nevyužitelné části odpadu a pouze 30% plastů, navíc znalec zařadil odpad do podskupiny 19, což žalobce považuje za zřejmou chybu. Žalobce dále konstatoval, že odpad se před recyklací čistí a myje, tudíž znalcův argument o tom, že odpad nebyl na základě znečištění a smíchání vhodný k recyklaci, považoval za irelevantní. K tomu soud poukazuje na obsah spisového materiálu, to zejména protokoly o kontrolách, protokoly o odběru vzorků a samotný znalecký posudek, jakož i na průběh správního řízení z jehož obsahu je patrno, že kontrolu prováděli odborní pracovníci celního ředitelství a inspekce, kteří v protokolech zachytili podrobný popis složení odpadů viditelných po obvodu balíků, okolo bočnic návěsu a pořídili k tomu rozsáhlou fotodokumentaci. S ohledem na bližší prozkoumání přepravovaných odpadů, na vysokou technickou obtížnost zajistit odbornou prohlídku převážených odpadů, na místě hned v den prováděné kontroly správní orgán ustanovil soudem jmenovaného znalce z oboru chemie a chemických vlivů na životní prostředí, který za přítomnosti odborného pracovníka inspekce provedl odběr vzorku a sice zvolil balík uprostřed převáženého nákladu odpadů, tedy zcela právem tam, kde lze předpokládat, že vizuální kontrola odborníků celního ředitelství a inspekce při běžné kontrole provedena být nemohla. K tomu soud ve shodě s žalovaným poukazuje nato, že žádný právní předpis neupravuje konkrétně, jaké podklady jsou nutné pro zpracování znaleckého posudku ani nestanoví konkrétní způsob výběru reprezentativního vzorku znalcem. Je zřejmé, že znalec vycházel ze své odborné zkušenosti, ale i přirozené úvahy a vzorek odpadů, který vybral je evidentně vybraný namátkou a zároveň z místa, které není vizuální běžné silniční kontrole přístupné. Soud proto ve schodě se správními orgány obou stupňů nemá pochyb o tom, že podklady ze kterých znalec při zpracování znaleckého posudku vyšel (shora zmíněné přílohy č. 1-5 znaleckého posudku) a které jsou rovněž součástí spisového materiálu, jakož i obsáhlá fotodokumentace kontrolovaných návěsů s odpady jsou dostatečné pro zpracování znaleckého posudku a vyhodnocení odpadu převáženého žalobcem. Soud proto nemá důvod pochybovat ani o závěrech znaleckého posudku, které tento soudem jmenovaný znalec učinil, tedy ani o správnosti procentuálního vyjádření obsahu jednotlivých složek odpadu. Samotná skutečnost, že znalec zařadil převážený odpad do podskupiny 19 je nepodstatná neboť významný je závěr znalce o tom, že převážený odpad prokazatelně není odpadem deklarovaným jako „obaly z plastů“ zařazený pod č. 150102 katalogu odpadu a tedy podléhal povinnosti žalobce jako oznamovatele předem písemně oznámit příslušným orgánům jeho přeshraniční přepravu. Za nepodstatnou pak soud považuje i argumentaci žalobce, který uvedl, že odpad se před recyklací čistí a myje a tím poukazoval na stanovisko znalce o znečištění a smíchání převáženého odpadu.

Pokud žalobce dále poukazoval nato, že žalovaný stanovil hranici „čistoty“ nejméně 95% a tvrdil, že takovou hranici nelze v žádném vnitrostátním právním předpisu ani v předpisu Evropského společenství nalézt, pak se soud stejně jako žalovaný k tomuto posouzení žalobce připojuje, neboť skutečně žádný právní předpis takovou hranici nedefinuje. Soud však zároveň přisvědčuje stanovisku žalovaného, který v písemném vyjádření k žalobě poukázal nato, že hranici 95% použil žalobce ve svém vyjádření v průběhu správního řízení ze dne 21.2.2008, kde sám žalobce tuto hranici zmiňuje. Žalovaný pak v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 5), za použití tohoto procenta, reaguje na žalobcovu odvolací námitku, aniž by tuto hranici dával do souvislosti s právní úpravou a zařazením odpadu podle poměru jeho složení pod příslušné katalogové číslo. V projednávané věci je však rozhodné, že převážený odpad byl ze 40% složen z plastů, z 30% z obalů z aluminiovou folií, tetrapacku, Al obaly a 30% ze směsného komunálního odpadu a dalšího drobného komunálního odpadu, pročež jej nebylo možné zařadit do katalogového čísla 150102 jako odpad plastových obalů.

Žalobce rovněž brojil proti argumentaci správních orgánů při stanovení výše pokuty, kdy nesouhlasil s úvahou žalovaného o povědomí v SRN o dovážení nelegálních odpadů do ČR v době, kdy jej dovážel i žalobce. Soud žalobci v tomto ohledu dává z části za pravdu neboť kriteria, stanovená pro úvahu o výši pokuty jsou, byť demonstrativně, uvedena v ust. § 67 odts. 2 zákona o odpadech a pod ně nelze takovou úvahu žalovaného podřadit. Naproti tomu však správní orgán při svém rozhodování vychází i ze skutečností, jež jsou oběcně známé ( § 50 správního řádu ) a za takovou skutečnost ( podklad pro rozhodnutí ) je třeba považovat i povědomí laické i odborné veřejnosti o přeshraničním průvozu tzv. „ nelegálních „ odpadů z Německa do ČR z té doby. Žalobce je podle obsahu návrhu na moderaci výše trestu, uplatněnou v podané žalobě, obchodní společností působící v oblasti odpadového hospodářství. Jeho povědomí o informacích z této oblasti lze předpokládat širší, a tedy i přeshraniční, než je tomu u jiných subjektů, které o dovozu odpadů do sousední země neuvažují ani se jím nezabývají. Pokud tedy správní orgán použil tuto úvahu pouze na doplnění jinak zcela precizního odůvodnění výše uložené sankce, nevybočil tím z mezí správního uvážení, které je povinen při svém rozhodování dodržet.

Lze tak uzavřít, že správní orgány obou stupňů nepřekročily při svém rozhodování meze správního uvážení dané zákonem, jejich úvahy vycházejí ze skutkového stavu, který byl zjištěn tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný k zajištění řešení, jenž je v souladu s veřejným zájmem, okolnostem případu a byl souladný i se zákonem. Správní orgány si opatřily dostatek podkladů, které vyhodnotily, učinily z nich věcné, skutkové a právní závěry, které jsou logické a v souladu se zákonem. Vady znaleckého posudku, na které žalobce zejména poukazoval, soud neshledal a stejně tak nezjistil, že by správní orgány vykládaly odpad zařazený pod katalogové číslo 150102 v rozporu se zákonem o odpadech a příslušnými nařízeními ES extenzivně v neprospěch žalobce.

Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci neúspěšný, žalovanému správnímu orgánu, kterým měl ve věci úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Žalobce v podané žalobě navrhl postup soudu podle § 78 odst. 2 s.ř.s. a sice aby soud v případě, že neshledá důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, od trestu, který byl podle žalobce uložen ve zřejmě nepřiměřené výši, upustil nebo ji snížil v mezích zákonem dovolených. Soud návrhu žalobce na tzv. moderaci nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že správní orgány obou stupňů vyšly při úvahách o výši pokuty ze zákonem stanovených kritérií ve smyslu § 67 odst. 2 zákona o odpadech, uvážily velmi pečlivě závažnost ohrožení životního prostředí, popřípadě míru jeho poškození, vzaly v úvahu maximální výši pokuty, tj. 50 000 000 Kč, kterou ve smyslu § 66 odst. 4 písm. g) mohou žalobci orgány inspekce uložit a odůvodnily závěr o uložení pokuty ve výši 450 000 Kč s poukazem na preventivní a výchovnou funkci tedy tak, aby se do budoucna žalobce ani jiné subjekty takového jednání nedopouštěly a současně, aby sankce byla v takové výši, aby se nezákonná činnost nevyplácela. Podle stanoviska soudu pokuta, uložená při spodní hranici zákonného rozmezí, odpovídá rozsahu a závažnosti spáchaného správního deliktu. Soud proto důvody pro snížení pokuty či upuštění od potrestání neshledal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s. ř. s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 15. června 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru