Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 303/2008 - 41Rozsudek MSPH ze dne 23.09.2011

Prejudikatura

1 As 87/2009 - 72

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 11/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 303/2008 - 41-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: ZEMĚDĚLSKÝ ODBYT, s.r.o. se sídlem Domašov, Zemědělská 202, IČO 27690105, zastoupen JUDr. Vladimír Hodboď, CSc., advokát se sídlem Brno, Veveří 46, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství České republiky se sídlem Praha 1, Těšnov 17, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.6.2008, č.j. 6281/2008-14130,

takto:

I. Žaloba se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též prvostupňové správní rozhodnutí nebo fond) ze dne 19.12.2007, č.j. SZIF/2007/0400696, jímž byla žalobci zamítnuta žádost o poskytnutí dotace pro rok 2006 v rámci programu Zakládání skupin výrobců podle nařízení vlády č. 255/2004 Sb. o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců zajišťující společný odbyt vybraných zemědělských komodit do programu Zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů, zároveň bylo prvostupňové instanční rozhodnutí potvrzeno.

Žalobce v podané žalobě namítal, že důvodem pro zamítnutí jeho žádosti o dotaci byla skutečnost, že nabylo právní moci rozhodnutí Ministra zemědělství, č.j. 36611/2007-10000, které změnilo rozhodnutí fondu o zařazení do programu Zakládání skupin výrobců dle nařízení vlády č. 655/2004 Sb. (dále též Zakládání skupin výrobců). Žalobce k tomu tvrdil, že proti uvedenému rozhodnutí ministra zemědělství podal žalobu, která je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 5Ca 372/2007, neboť rozhodnutí správních orgánů v této věci považuje za neslučitelné se zásadami materiálně právního státu a za projev svévole správního orgánu. Do doby rozhodnutí senátu 5Ca žádal, aby soud řízení přerušil. Přerušení řízení navrhoval žalobce již v odvolání. Tomuto návrhu, ale žalovaný nevyhověl a postupoval tak v rozporu s § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu (pozn. zákon č. 500/2004 Sb. správní řád). Žalobce poukázal na to, že ve věci žádosti o zápis do programu Zakládání skupin výrobců postupoval zcela v souladu s tehdejší rozhodovací praxí fondu, podle které byly jednočlenné společnosti do programu bez sebemenších pochybností zařazovány a bylo to žalovaným přímo doporučováno s tím, že založení jednočlenných společností není ničemu na závadu. Podle žalobce jediným důvodem pro neposkytnutí dotace je skutečnost, že žalobce byl vyřazen z programu Zakládání skupin výrobců, ačkoliv být vyřazen neměl. Dále žalobce uplatňoval argumenty vztahující se k věci jeho žádosti o zařazení do programu skupiny výrobců, která je projednávána u zdejšího soudu pod sp. zn. 5Ca 372/2007.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že není-li žalobce zařazen do programu Zakládání skupin výrobců, nemůže ani obdržel dotaci, dále poukázal na výklad pojmu „skupina výrobců“ dle nařízení vlády č. 655/2004 Sb., kterým je adaptováno nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 a tedy, že skupinou výrobců nemůže být obchodní společnost založená jedním společníkem, neboť ta nemůže naplnit definiční vymezení skupiny výrobců, jak je obsaženo v § 1 citovaného nařízení vlády. Žádal, aby soud žalobu zamítl.

Usnesením ze dne 20.2.2009, č.j. 9Ca 303/2008-22, v právní moci dne 26.2.2009, soud k žádosti žalobce řízení podle ustanovení § 48 odst. 2 písm. f) s.ř.s přerušil do doby, než bude rozhodnuto ve věci žaloby vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5Ca 372/2007., neboť probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé.

Podáním ze dne 22.3.2010 žalovaný poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu, kterými byla zamítnuta kasační stížnosti společnosti Drůbež HK-Odbyt, s. r. o. a společnosti Kabeko odbyt, s. r. o. v obdobných věcech. Tedy, kdy se tyto společnosti domáhaly zrušení rozsudků Městského soudu v Praze, jimiž byly zamítnuty žaloby proti rozhodnutí ministra zemědělství o zamítnutí žádosti žalobců o zařazení do programu Zakládání skupin výrobců podle nařízení vlády č. 655/2004. Poukázal na to, že v roce 2007 bylo podáno celkem 46 takových žalob u Městského soudu, z toho o 32 žalobách dosud nebylo rozhodnuto, dalších 39 žalob bylo podáno k tomuto soudu v letech 2008 a 2009 a týkaly se zamítnutí žádostí společnosti o přiznání dotaci z důvodu jejich nezařazení do programu.

Usnesením ze dne 13.6.2011, č.j. 9Ca 303/2007-27 v právní moci dne 22.6.2011 soud rozhodl o pokračování v řízení, neboť z informačního systému soudu zjistil, že ve věci sp. zn. 5Ca 372/2007 byla žaloba žalobce proti žalovanému ve věci nezařazení žalobce do programu Zakládání skupin výrobců podle § 4 nařízení vlády č. 655/2004 Sb. zamítnuta. Rozsudek byl vydán dne 9.4.2010 pod č.j. 5Ca 372/2007-36 a nabyl právní moci.

Podáním ze dne 28.6.2011 žalobce znovu požádal o přerušení řízení s tím, že ve věci kasační stížnosti vedené u Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) pod sp. zn. 5As 55/2010, ve které byla projednávána obdobná věc s naprosto totožným právním podkladem, dospěl senát NSS k odlišnému právnímu názoru než zastávala dosavadní judikatura ve věci možnosti založení jednočlenné odbytové společnosti. V této věci bylo řízení přerušeno a věc předložena rozšířenému senátu.

Vzhledem k tomu, že bylo již nařízeno ústní jednání na dne 23.9.2011 nahlédl soud do informačního NSS a zjistil, že ke dni 22.9.2011 nebylo ve věci rozšířeného senátu č.j. RS 9/2011 ( k podání ve věci 5 As 55/2010 ) dosud rozhodnuto. Soud proto jednal o žalobě při ústním jednání následující den, tj. dne 23.9.2011. Zástupce žalobce se k jednání omluvil, soud jednal v jeho nepřítomnosti. Žalovaný odkázal na žalobou napadené rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Žádal, aby soud žalobu zamítl.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není opodstatněná.

Při posouzení soud vyšel ze zjištění, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9.4.2010, č.j. 5Ca 372/2007-36 byla zamítnuta žalobcova žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.9.2007, č.j. 30611/2007-10000, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 1.6.2007, č.j. 28802/2007-14130, vydané podle § 98 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu ve zkráceném řízení a bylo jim změněno rozhodnutí fondu ze dne 25.9.2006, č.j. SZIF/2006/0341134, jímž byl žalobce zařazen do programu zakládání skupin výrobců podle § 4 nařízení vláda č. 655/2004 Sb. (dále jen nařízení vlády). Rozhodnutí fondu bylo změněno z důvodu zjištění, že jde o rozhodnutí nezákonné a že jim byly porušeny právní předpisy. Žalovaný ve svém rozhodnutí vyšel ze znění a cílů nařízení vlády posuzovat postup fondu podle tohoto nařízení z hlediska práva Evropského společenství, zejména nezbytnost interpretovat nařízení ve smyslu článku 33d nařízení Rady (AS) č. 1257/1999 (dále jen nařízení Rady). Podle žalovaného v souladu s citovaným komunitárním předpisem nelze akceptovat zakladatelskou smlouvu žalobce, neboť jednočlenná společnost s ručením omezeným nemůže splnit účel podle nařízení Rady a tedy ani nařízení vlády v jehož § 2 písm. c) je výslovně uvedeno, že skupinou výrobců se rozumí obchodní společnost nebo družstvo, jejíž předmětem činnosti je zajištění společného odbytu příslušné zemědělské komodity. Tomu odpovídá i § 4 odst. 2 nařízení vlády, které stanoví, že nedílnou součástí žádosti o zařazení je společenská smlouva nebo stanovisko skupinu výrobců. V tomto případě byla k žádosti předložena pouze zakladatelská listina, kterou jediný společník zakládá obchodní firmu Zemědělský odbyt, s. r. o. podle § 57 odst. 3 obchodního zákoníku. Nemohly tedy být splněny podmínky stanové citovaným vládním nařízením ani naplněn účel sledovaný pojmoslovím komunikárního nařízení.

Jak již byla shora uvedeno, soud ve věci sp. zn. 5Ca 372/2007 žalobu zamítl, neboť věcné námitky žaloby neshledal oprávněnými. Při posouzení právní otázky, jaký subjekt může být skupinou výrobců dle článku 33d odst. 1 a 2 nařízení Rady ES ve znění jeho novelizace a dle § 2 písm. c), d) nařízení vlády, tedy zda lze žalobce jako společnost s ručením omezeným, která je společností s jediným společníkem, podřadit pod pojem seskupení producentů, kterou zmiňuje především nařízení Rady ES jako přímo aplikovatelný předpis ES a pod pojem skupina výrobců, který užívá vnitrostátní právní předpis, tedy nařízení vlády vydané v návaznosti na nařízení Rady ES, soud vyšel z článku 33d odst. 1,2 nařízení Rady, podle kterého je poskytována paušální podpora na usnadnění zřizování a správního provozu seskupení producentů, které mají za a) přizpůsobit produkci a výstup producentů, kteří jsou členy těchto seskupení, požadavkům trhu, b) společně uvádět zboží na trh, včetně přípravy k prodeji, centralizaci prodeje a dodávky velkoodběratelům, c) stanovit společná pravidla pro informace o produkci se zvláštním ohledem na sklizeň a dostupnost. Podpora je poskytována pouze seskupení producentů, která jsou úředně uznána příslušnými orgány nových členských státu mezi dnem přistoupení a koncem programového období na základě vnitrostátního práva nebo práva společenství. Dále poukázal na ustanovení § 1 nařízení vlády, které v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství upravuje podmínky pro zařazení skupiny výrobců zajišťující společný odbyt zemědělské komodity do programu pro zakládání skupin výrobců a podmínky pro poskytnutí dotace skupině výrobců k podpoře jejich činnosti. Podle § 2 písm. c), d), tohoto nařízení vlády se pro účely tohoto nařízení rozumí skupinou výrobců obchodní společnost nebo družstvo, jejíchž předmětem činnosti je zajištění společného odbytu příslušné zemědělské komodity; programem opatření k podpoře činnosti skupin výrobců a k posílení jejich konkurence schopnosti. Podle § 3 téhož vládního nařízení státní zemědělský intervenční fond zařadí skupinu výrobců na základě její žádosti doručené fondu, jestliže tato skupina výrobců splňuje podmínku ročně obchodovatelné produkce v hodnotě nejméně 3 mil. Kč anebo podmínku nejméně 5 společníků nebo členů skupiny výrobců, b) vnikla v období od 1.5.2004 do 31.10.2006. Podle § 4 odst. 2 písm. c) téhož vládního nařízení je nedílnou součástí žádosti skupiny výrobců o zařazení do programu společenská smlouva nebo stanovisko skupiny výrobců.

V dané věci žalovaný posuzoval rozhodnutí podle nařízení Rady ES, které je v systému Evropského práva závazný právním předpisem s přímým účinkem, jež je bezprostředně použitelné, což znamená, že je aplikovatelné přímo, aniž by bylo zapotřebí jakékoliv transpozice či jeho inkorporace do vnitrostátního práva členského státu. Proto soud posoudil jako nesprávnou argumentaci žalobce, že rozhodnutí Rady ES není právní normou z níž vznikají práva a povinnosti přímo adresátům. Nařízení vlády je pak adekvátním vnitrostátním opatřením, které bylo vydáno k zajištění a aplikaci nařízení Rady ES v podmínkách ČR při zachování základních zásad a cílů tohoto nařízení. Soud pak provedl gramatický výklad článku 33d nařízení ES, z něhož podle něj nepochybně vyplývá, že seskupení producentů se skládá z producentů (užité množné číslo), kteří jsou členy těchto seskupení, kteří mají společně uvádět zboží na trh a činit (společně) přípravy k prodeji, centralizovat prodej a (společně) dodávat velkoodběratelům a kteří si stanoví společná pravidla pro informace o produkci. Tomu odpovídá i znění ustanovení § 2 písm. c) a § 4 odst. 2 písm. c) nařízení vlády. Tedy gramatický výklad skupiny výrobců nemůže být jiný než, že skupina výrobců není vymezena jen formou svého založení (obchodní společnost nebo družstvo) nýbrž i tím, že jejich předmětem činnosti musí být zajištění společného odbytu příslušné komodity. Znak společné činnosti je tedy rovněž shodným pojítkem obou nařízení a je stejně jako jiné znaky neoddělitelným dalším znakem charakterizující skupinu výrobců. Na základě uvedeného nelze vymezení seskupení producentů dle článku 33d nařízení ES posuzovat podle jednoho z definičních znaků-úředního uznání seskupení producentů (skupiny výrobců) podle vnitrostátní práva dle kritérií obchodního zákoníku, neboť by se tím posunul u vlastní význam ustanovení § 3 nařízení vlády. Pokud žalobce odkazoval na dřívější stanovisko fondu, které nastínilo skupinu výrobců jako subjekt, který svými podmínkami vyhovuje § 3 nařízení vlády, pak toto ustanovení nevymezuje skupinu výrobců, nýbrž stanoví podmínky pro zařazení skupin výrobců do programu. Záměru zařazení do programu pouze seskupení producentů (skupin výrobců) s vícečlennou základnou ostatně nasvědčují i skutečnosti uvedené ve vyjádření žalovaného k podané žalobě a čerpané z programových dokumentů a národních právních předpisů právě v těch členských zemí EU, na které se dodatečná podpora pro nové členské státy (viz. článek 33a nařízení) vztahuje. Soud proto uzavřel, že žalovaný ani správní orgán I. stupně ve svém právním posouzení věci nepochybily při výkladu pojmu skupina výrobců, který učinily na základě gramatického, teologického a systematického výkladu ustanovení článku 33d nařízení Rady i nařízení vlády, které jsou spolu zcela v souladu. Námitce významu dřívějších stanovisek fondu a ministerstva soud nepřisvědčil s tím, že uvedená stanoviska nejsou výstupem rozhodovací činnosti správních orgánů a nezakládají tak správní praxi, kterou by bylo potřebné se nezměnitelně řídit. Nesprávné posouzení podmínek pro využití evropských fondů pak může mít dopad na případnou další možnost čerpání financí z evropských fondů, proto bylo zcela legitimní využít institutu přezkumného řízení. Soud nepřisvědčil ani procesním námitkám žalobce o neexistenci důvodu provedení zkráceného přezkumného řízení a o vydání rozhodnutí po zákonem stanovené lhůtě z důvodu uvedených v rozsudku. Konečně soud mimo jiné poukázal na rozsudky NSS v obdobných věcech např. č.j. 1As 87/2009-72 a č.j. 9As 67/2009-93, ve kterých se NSS s posouzením věci zdejším soudem ztotožnil, respektive kasační stížnosti směřující proti rozsudkům zdejšího soudu zamítl.

Podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí.

Podle ust. § 5 odst. 1 písm. c) nařízení vlády a contrario dotace za příslušný kalendářní rok se poskytne skupině výrobců na základě žádosti (§ 6), jestliže tato skupina výrobců splňuje podmínku roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč, anebo podmínku nejméně 5 členů.

Podle ust. § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu správní orgán může řízení usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán 1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a), 2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo

3. učinil úkon podle § 57 odst. 4;

za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce.

Za daného skutkového stavu soud shledal zákonným postup žalovaného, který podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí fondu o zamítnutí žádost ve věci poskytnutí dotace pro rok 2006 v rámci programu zakládání skupin výrobců podle nařízení vlády. Je tomu tak proto, že rozhodnutí žalovaného č.j. 30611/2007-10000, které změnilo rozhodnutí fondu o zařazení žalobce do programu zakládání skupin výrobců, protože žalobce nikdy do programu zakládání skupin výrobců nebyl zařazen a pro porušení podmínky dle § 5 odst. 1 písm. a), c) nařízení vlády a článku 33d nařízení Rady, nabylo právní moci. Fond, který žádost žalobce o poskytnutí dotace v rámci programu zakládání skupin výrobců v rok 2006 zamítl, tak postupoval v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. c) vládního nařízení, neboť dotaci za příslušný kalendářní rok lze poskytnou skupině výrobců na základě žádosti, jestliže tato skupina výrobců splňuje podmínku roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 mil. Kč anebo podmínku nejméně 5 členů. S ohledem na definiční znaky vymezení skupiny výrobců je zřejmé, že žalobce není skupinou výrobců, která by dosahovala roční obchodovatelné produkce v hodnotě nejméně 3 mil. Kč a rovněž neplní podmínku nejméně 5 členů. Soud proto žalobou napadené rozhodnutí považuje za rozhodnutí, které bylo vydáno v souladu se zákonem.

Žalovaný nepochybil ani v tom, že nepostupoval podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu a nepřerušil řízení do doby rozhodnutí soudu o žalobě žalobce ve věci sp. zn. 5Ca 372/2007, neboť právem vyšel ze svého pravomocného rozhodnutí ve věci nezařazení žalobce do skupiny výrobců. Nadto ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu nestanoví správnímu orgánu povinnost usnesením řízení přerušit, ale dává mu možnost úvahy, zda tak učiní či nikoliv, když podmínky tohoto zákonného ustanovení pod body 1-3 nebyly splněny.

Z obdobných důvodů soud nevyhověl opětovnému návrhu žalobce na přerušení řízení v podaní ze dne 28.6.2011 z důvodu rozpornosti judikatury Nejvyššího správního soudu ve věci výkladu pojmu skupina výrobců a předložení této otázky rozšířenému senátu. Žalobce podal návrh na přerušení řízení až poté, kdy bylo nařízeno ústní jednání ve věci. K nařízení ústního jednání přitom soud přistoupil poté, kdy bylo pravomocně skončeno řízení ve věci sp. zn. 5Ca 372/2007, jímž byla žaloba žalobce proti nezařazení do skupin výrobců pravomocně zamítnuta. Městský soud v Praze se obdobně jako v projednávaných věcech tohoto typu přiklonil k doposud judikovaným závěrům Nejvyššího správního soudu. Městský soud v Praze se tak i v nyní projednávané věci ztotožnil z předchozím stanoviskem NSS ( např. v rozsudcích ze dne 19.1.2010, č.j. 1As 87/2009, ze dne 11.3.2010, č.j. 9As 67/2009-94, ze dne 19.7.2010, č.j. 2As 47/2010-80 a ze dne 6.1.2011, č.j. 9As 74/2010-71 ) na jejíchž důvody pro stručnost odkazuje.

Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl úspěšný, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s. ř. s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 23. září 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru